Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Táborskem - podzimní toulky nad Lužnicí

vydáno 8. prosince 2025 – napsal Rony – 1 komentář

Venku mrzne až praští a my se jedeme ohřát do táborského středověkého podzemí, kde je stálá teplota kolem 10°C. Přidáme k tomu Husitské muzeum a toulky centrem Tábora ukončíme příjemným chuťovým zážitkem v středověké restauraci. Odpoledne se projdeme okolím Stádleckého řetězového mostu a Lužnice u bechyňského mostu Duha.

Husitský Tábor

mapa Tábora

Zataženo, nevlídno, zima udeřila plnou silou, jeden by psa ven nevyhnal, přesto se naše partička znovu schází, aby si sobotní den užila. Cesta po dálnici ubýhá v příjemném hovoru a za 40 minut již autem najíždím na jedno z posledních míst parkoviště u plaveckého stadionu v Táboře. Jdeme kolem Jordánu do historického centra města, jež je od roku 1961 městskou památkovou rezervací. První prokázané osídlení sahá nejméně do doby halštatské a laténské. Archeologický nálezy v historickém jádru města prokázaly osídlení z 13. století, kdy zde Vítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu pojmenovanou zřejmě Hradiště. Přemysl Otakar II. nechal prostor budoucího města mezi lety 1270 - 1272 ohradit a v jihozápadním části vybudoval mohutný hrad.

Tábor samotný byl založen v roce1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu. Dle biblické Knihy soudců přikázala prorokyně Debora izraelskému vůdci Bárakovi: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů…“ Bárak poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanaánské vojsko.

Město Tábor navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory. Zakladatelé města přicházeli z celých Čech a byli odhodláni vytvořit „obec spravedlivých“, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím.

Jordán a budova gymnázia.

Jordán je nejstarší přehradní nádrž v Česku, vybudovaná v roce 1492 u Tábora. Rozkládá se na ploše 51 ha a kromě rekreace a rybaření slouží i jako kulturní památka. Nádrž obklopuje moderní harfový most, postavený v letech 1984–1991, a těsně pod hrází se nachází 18 metrů vysoký Jordánský vodopád. (Mapy.com)

Uličky centra města jsou mnohdy velice úzké...

...

...

Bylo nás pět..

...

Náměstí Jana Žižky.

Táborská radnice patří mezi nejvýznamnější památky pozdní gotiky. S její výstavbou se začalo v 16. století a autorství celé budovy lze připsat Wendelu Roskopfovi, který stavbu radnice dokončil v roce 1521. Později došlo k několika úpravám, na kterých se podíleli mimo jiné A. Alfieri a Josef Niklas. Od roku 1960 slouží stará radnice jako muzeum. V jejích místnostech si můžete prohlédnout výtvarná díla se vztahem k Táboru a husitským tématům. V přízemí radnice se nachází vstup do podzemních chodeb. (Mapy.com)

Naše první cesta vede do budovy Staré radnice. Vstupujeme do gotického radničního sálu, který je druhým největším svého druhu v naší zemi. Nejvýznamnější památkou je zde kamenný městský znak s postavičkami Jana Žižky a Jana Husa. Stará táborská radnice patří k nejvýznamnějším pozdně gotickým profánním stavbám v Čechách. Stavbu v roce 1521 dokončil architekt Wendel Roskopf, později byla barokně upravena. V roce 1878 ji přestavěl architekt Josef Niklas do nynější pseudogotické podoby.

Kupujeme si lístky do Husitského muzea, galerie i chodeb středověkého podzemí. Před vstupem do chodeb v podzemí máme čas prohlédnout si zajímavou výstavu "1000 nejkrásnějších exlibris světa" ze sbírky Pavla Hlavatého. Krásné malé obrázky nás zaujmou i pobaví.

V radnici...

Jan Žižka nesmí chybět!

...

...

...

Výstava Ex libris. Ex libris v latině znamená doslova z knih, ve smyslu: Tato kniha je z knih pana XY. Do češtiny se překládá jako knižní značka...

...

...

...

...

...

...

...

V půl jedenácté vstupujeme do středověkého podzemí. Jednotlivé sklepní místnosti jsou dost velké, abychom netrpěli klaustrofobií. S ní má zkušenost Láďa, ale vydává se překonat své démony s námi. Mně osobně vstup do podzemí, ať jsou to uměle vytesané chodby a sály či jeskynní dómy, baví a pocit strachu nemívám.

Rozsáhlé sklepy byly vytesány ve skále v 15. a 16. století a jejich rozloha je obdivuhodná. Některé prameny uvádějí celkovou délku 14 km. Mnohde vytvářejí i tři patra podzemí s úctihodnou 16 m hloubkou. Městské sklepy vznikaly jako součásti středověkých domů a mimo uchovávání potravin a nápojů sloužily jako útočiště před nepřítelem nebo ničivými požáry. Ty v minulosti město několikrát poškodily.

Pro turisty je zpřístupněno propojením sklepů pod Žižkovo náměstím kolem 500 m. Procházíme podzemní labyrint pod domy na jižní a východní straně Žižkova náměstí, abychom z podzemí vyšli v domě č. 6 na severní straně náměstí. Tady shlédneme malou expozici, dokumentující práci v podzemí v 15. století.

Vstupujeme do táborského středověkého podzemí...

......

......

......

......

...

...

...

Do muzea se vracíme pře náměstí.

...

...

...

Pro nás Jihočechy hraje velkou roli historické povědomí o husitských válkách. Nová expozice Husité v muzeu oslovuje návštěvníky moderní, interaktivní formou, která nenudí. Prohlížíme si předměty ze sbírek, jenž oživují multimediální prvky. Slyšíme chorál "Ktoš jsú boží bojovníci" a mnoho dalších písní oné doby. Posloucháme písně v malé místnosti a pak se nám stane, že nenajdeme skrytý průchod do další části výstavy. Stojíme na náměstí a nikde nikdo. Teprve na upozornění Hanky s Agátkou se vracíme zpět do bludiště jednotlivých místností. Ládík si vyzkouší královské křeslo a velmi mu hermelín s korunou a žezlem sluší. Kdoví, čím vším byl v minulých životech. Hanka si zase vybere drátěnou košili. Jako zarputilou husitskou bojovnici si ji umím představit.

Husitská minulost se nám doslova dostává pod kůži. Příběh husitství je vyprávěn v deseti výstavních místnostech, a my můžeme sledovat vývoj reformního hnutí v návaznosti na působení mistra Jana Husa a jeho následovníků. Přitom můžete poslouchat vyprávění či dobovou hudbu. Vše je velmi hezky vymyšlené a připravené.

V Husitském muzeu.

Tábor.

...

Láďa málem králem.

...

...

...

...

Amazonka Hanka husitskou bojovnicí.

Je čas na oběd a tak se brzy vydáváme do úzkých klikatých středověkých uliček. Ještě předtím ale vstoupíme do kostela Proměnění Páně. Chrám postavený v pozdně gotickém stylu v 15. a 16. století dnes doplnují renesanční štíty. Všemu vévodí vysoká gotická věž s renesančním ochozem. Uvnitř nás omámí absolutní ticho připravené k meditaci.

Jitka s Láďou nás vedou táborskými uličkami najisto. Nahlédneme do restaurace U Zeleného stromu, ale skončíme v nedalekém středověkém hostinci U dvou koček. Posílají nás do šatlavy, ale není to zase až tak špatné vězení. Obsluha vzorná, dobré jídlo, zvláštní výzdoba, které dominují zkřížené kordy. Celá hospoda je nejen kulinářským, ale také vizuálním zážitkem. Baví nás to v ní a odcházíme až po upozornění Ládi, že už je čas. Přičemž si vyznamně ťuká na hodinky. Blíží se druhá odpolední. Přestáváme popíjet a kousek z Tábora popojedeme. K autu procházíme kolem městských hradeb z 15. století, které ve své době patřily mezi nejdokonalejší opevňovací systémy v Evropě. Opevnění vytvořily společně nižší parkánové hradby a hlavní hradby, mezi nimiž byl 6 - 10 m široký prostor. Jeho součástí se staly věže, bašty a brány. Dodnes se mnohé dochovaly, např. Žižkova bašta, Soukenická bašta, Bechyňská brána.

Nahlížíme do interiéru kostela Promění Páně...

...

Strašidelné podzemí je v listopadu zavřené.

...

...

...

...

V restauraci U Dvou koček. Já jich tam ale viděl víc.

Svatošova ulice.

Jordánský vodopád z hradebního opevnění.

Budova staré vodárny byla vybudována na počátku 16. století a následně po velkém požáru obnovena v roce 1559. Jedná se o renesanční stavbu zdobenou obloučkovými štíty. Její výstavba souvisela s vybudováním přehradní nádrže Jordán. Jejím úkolem bylo schraňovat vodu, která byla unikátním čerpacím zařízením vytlačována z Jordánu a následně ji dřevěnými potrubími rozvádět do městských kašen. Dnes se v několika patrech vodárenské věže nachází galerie. (Mapy.cz)

Empírový řetězový most

mapa Stádlecký most

Dalším zlatým hřebem programu bude průjezd po řetězovém mostu přes Lužnici. Do hlubokého údolí řeky odbočujeme kousek za Malšicemi. Serpentiny nás lesem vedou k vzácné technické památce. Je téměř zázrak, že do dnešních dnů přežila. Jedná se o poslední empírový řetězový most v České republice, který je ojedinělým mostem tohoto druhu v celé Evropě. Cestu dobře znám, vždyť jsem při svých revizích jednotného času tudy jezdíval pravidelně i čtyřikrát ročně. Zkracoval si tak cestu z Malšic do Stádlece, kde bývala zemědělská škola na zámku. To dřive nebývalo výjimkou, v devadesátkách jsem se dostával do mnoha zajímavých míst, včetně zámků, které patřily státu. Dnes se většina navrátila do soukromích rukou.

Řetězový most na Lužnici byl k obci Stádlec přemístěný v roce 1975, ovšem jeho kořeny sahají do vzdálenější minulosti. Vznikl již v roce 1848 jako dílo stavitele Vojtěcha Lanny u Podolí, kde překlenul Vltavu. Aby tuto jedinečnou památku neutopily vody tehdy stavěné přehrady Orlík, začal se v roce 1960 organizovat přesun mostu, který byl rozebrán a všechny jeho kamenné i ocelové části očíslovány. Teprve později se rozhodlo o místu jeho opětovného sestavení. Stádlecký most nese titul národní technická památka.

Průjezd osobním autům je sice umožněný, ovšem pouze do šířky 2 m. Mezi sloupy tvořícími zábrany projedeme jen tak tak. Odřená barva červenobíle natřených sloupků odhaluje, kolik aut se mezi ně nevešlo. Nebo vešlo, ale s odřenýma ušima. Vlastně zrcátkama. Já jedno na své straně pro jistotu sklápím. Charakteristické dunění při průjezdu po mostu vytváří dřevěné trámy, po nichž se jede. Parkujeme na opačné straně a jdeme nejprve projít po mostě, abychom poté skončili i pod ním. Slunce již roztrhalo oblačnost a hezky hřeje. Sestupujeme dolů zarostlým svahem, když se ozve Hanky zvučný smích. Jitce při přeskoku stoly ujela nožka a zabořila svůj milý čumáček do měkké hlíny za překážkou. Asi v zemi chvíli jako divoké prasátko hledala něco dobrého k snědku, jelikož jí prý trvalo hodnou chvíli, než vstala. O tuto zvláštní scénku jsme bohužel přišli a jen otisk obličeje v řídké trávě ji potvrzuje. Škoda, že Jíťa není známá jako Jára Cimrman, mohla zde mít ležící sádrovou sochu, jako on u železniční stanice Kaproun, kde byl vyloučen jakožto černý pasažér z dopravy.

Starý polorozpadlý dům u jezu láká Jitku s Láďou, kteří něco podobného hledají je koupi. Tenhle by ale bylo velmi nákladné dát do pořádku. Asi i proto se o to ještě nikdo nepokusil.

Empírový řetězový most...

...

...

Lužnice...

....

...

Řetězová reakce na řetězovém mostě.

...

...

...

...

...

...

...

Stezkou nad Lužnicí

mapa most Duha

Od řetězového mostu odjíždíme do nedaleké Bechyně. Parkujeme u kulturního domu a vydáváme se kolem vlakového nádraží k červené turistické značce. Míjíme domek "Remíza", jenž sloužil jako garáž pro železniční vozidla. V současné době je zde po zrekonstrukci kulturní a výstavní prostor s nainstalovaným modelovým kolejištěm a popojíždějícími vláčky. Koncem listopadu mají samozřejmě zavřeno.

Domlouváme se, že bychom si někdy trať mezi Bechyní a Táborem rádi vláčkem projeli. Když v roce 1889 vídeňské ministerstvo železnic zamítlo projekt plánované železnice z Vodňan přes Týn nad Vltavou, Bechyni, Tábor a Vlašim do Kutné Hory, vzniklo družstvo, které neúspěšně prosazovalo alespoň část trasy, z Vodňan do Tábora. Ale teprve nové Družstvo bechyňské dráhy, v jehož čele stál bechyňský starosta Hynek Daniel, prosadilo alespoň úsek mezi Táborem a Bechyní. Pravidelný provoz na "Bechyňce" byl slavnostně zahájen 21. června 1903. Šlo o první elektrifikovanou trať ve střední Evropě. Trať v Bechyni původně končila na levém břehu Lužnice a teprve po výstavbě nového bechyňského mostu "Duha" v roce 1928, byla prodloužena do města. Délka trati se tak prodloužila o jeden kilometr na celkovou délku 24 km.

Naši plánovanou pěší trasu musíme pozměnit, když se zakecáme a odbočíme k Lužnici příliš brzy. Dostaneme se na stezku nad skalami a veškeré pokusy sejít dolů skončí nezdarem. Bylo by to příliš riskantní a náročné. Navíc se od staršího domorodce dozvíme, že cesta je hodně zarostlá a on tam jezdí jen po vodě na paddleboardu. Nevadí, stezka ve svahu stráně nad řekou vede sympaticky. Z dubů a buků již opadalo všechno listí a tak občas zahlédneme i vodu v údolí koryta řeky. Zajdeme k výhledu ze skalního ostrohu. Nedaleko si parta lidí udělala oheň a zřejmě cosi popíjí. Jitká má chuť k nim zavítat, ale dny jsou krátké a my ani nemáme co jim nabídnout. Snad jen trochu čaje, co zbyl v termosce Hanky.

Pokračujeme směrem k Duhovému mostu, který je podobně jako Stádlecký národní kulturní památkou. Pod ním pokračuje stezka k Bechyňským lázním. Projdeme část parku a vracíme se k autu. Centrum města známe dobře a s pomalu se k západu sklánějícím oranžovým sluncem odjíždíme domů. Při jízdě mne ještě párkrát silně oslní, než zapadne za šumavské horské hřebeny. Právě s magickým západem slunce dorazíme domů do Zlivi.

Bechyně, u budovy modelového kolejistě.

...

...

Ve svazích nad Lužnicí.

Most Duha...

...