Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Beskydy l. - Kozubová a Čantoryje

Kde ještě leží v naší krásné vlasti kraj, který nám zůstal utajený? Určitě je to Slezsko, jež má své kouzlo a nepochybně krásnou přírodu. Zasahují sem svým obloukem Karpaty, kterým říkáme Západní. Beskydy jsou jejich nedílnou součástí a my v pěti dnech prozkoumáme jejich severní oblasti v blízkosti Trojmezí Česka, Polska a Slovenska. Tereziánské babí léto jsme si pro tento týden vyčekali.

Od Kozubové k Lomné

mapa cyklotrasy Stopař

Po šestihodinové jízdě z Jižních Čech se ihned vydáme do terénu Moravskoslezských Beskyd. Vyrážíme společně z Milíkova-Pily, odkud si pěší túru vybral Venca, kterého bude doprovázet "věrný šerpa" Roman. My s Jirkou využijeme sil svých e-biků. Převýšení Beskyd jejich pomoc jistě snese. Počasí jsme si vyčekali, v září jsme museli kvůli mizernému počasí termín zrušit. Ve vysokých horách stále pršelo a mnohde dokonce napadl první sníh pomalu přicházející zimy. Odložené Tereziánské babí léto však přece jen na pár dnů přišlo a tak si budeme užívat příjemné počasí společně s hezky zbarvenou podzimní krajinou.

Souběžně s turistickou trasou kamarádů stoupáme vzhůru bučinou ke Kozubové. První část trasy máme víceméně společnou. Začínáme si zvykat na průjezdy po kamenitých lesních cestách, kde si musíme dávat pozor kudy jet. Spolu s občasným prudkým stoupáním se jízda stává dost náročnou, občas kola vzhůru vedeme.

Plochý vrchol Kozubové (982 m n. m.) nás vítá dalekým výhledem na severovýchodní stranu hor. Od zdejší turistické chaty spatříme i charakteristickou siluetu malofatranského Rozsutce, který mnozí považují za nejhezčí horu Slovenska. I já se k tomuto názoru přikláním. Asi 500 m severněji stojí kaple sv. Anny s věží, jež slouží jako rozhledna. Po zapůjčení klíčků v turistické chatě Kozubová, která vyrostla na místě původní vyhořelé chaty, se ke kapli vydáváme.

Rozhled zhora kalí zašpiněná okna, přes něž vnímáme prudké zalesněné svahy s prameny potoka Hrádková a dalšími přítoky Kopytné, jež stéká z hor na sever od nás. Na jihu pak leží Glovčin, Polančin potok a další přítoky Lomné. Díváme především na hřeben protažený až k Babímu vrchu a Motykové, kudy zkusíme projet. Bez průjezdu horem bychom se rychle po cyklotrase propadly až k Horní Lomné a znovu stoupali strmě vzhůru.

Mapka oblasti.

...

Tisícovka Ostrý (1 044 m n. m.).

...

Výjezd na Kozubovou se pro Jirku na pár set metrů změnil na výstup.

Dole leží Jablůnkovsko.

Rozhledna Kozubová je součástí kaple...

...

...

...

Malá Fatra a Velký Rozsutec z Kozubové.

Samotný vrchol leží 400 m od rozhledny,.

...

U turistické chaty usedáme k pivu a čekáme, až nahoru dorazí kluci. Chvíli se spolu bavíme, protože zde se naše další cesty definitivně rozcházejí. Venca si naplánoval v Beskydech 24 vrcholů, na které by rád vylezl a proto bude s Romanem pokračovat z Kozubové po zelené Cyrilometodějské stezce na Malou Kykulu a Malou Kyčeru, odkud sejdou do Bocanovic. My budeme pokračovat po červené hřebenovce přes Babí vrch (952 m n. m.) na Slavíč a dál kolem Motykové k Lačnovu. U Kamenitého fotím stádo oveček a ptám se bači na vlčí smečku, která celé Jablůnkovsko terorizuje. Zde prý zatím s vlky žádné problémy nemají.

Podmáčené cesty, hluboké louže a bahno znesnadňují další jízdu. Trasu lesem projela těžká těžební technika, takže se couráme krokem. Pestrá krajina nám vynahrazuje naše úsilí a občasné výhledy osvěžují mysl. Traverujeme mizernou cestou Motykovou a další trasu přes Kozí hřbety vzdáváme. Louže zde vytvořily laguny, přes které bychom potřebovali převozníka. Ústup po žluté značce přes samotu Lačnov znamená svést kola na dolní cyklotrasu strží, kde se jet prakticky nedá. Ale jde o dobré nouzové řešení, kdo ví, co by nás na hřebenu ještě čekalo. Pokračujeme směrem na Kyčnol a Horní Lomnou cestou velmi hezky traverzující svahy Kozích hřbetů. Nad námi na hranici se Slovenskem leží tisícovky mezi Malým a Velkým Polomem (Čuboňov, Burkov vrch i nižší Muřinkový vrch). Není to tak dávno, co jsme je zdolávali. Tehdy Venca překonal 50 000 kroků, což je v horském terénu při zdolávání vrcholů opravdu skvělý výkon. Šerpa Roman ho doprovázel po vrcholech, zatímco já pár tisícovek vynechal a došel až do Horní Lomné sám. Tam jsem čekal v hospodě a vraceli jsme se společně k Morávce právě po žluté přes Lačnov.

Na horském hřebenu.

...

...

Vyšní Kamenitý.

...

Pod vrcholem Motykové.

Nad Lačnovem končíme průjezd hřebenovkou.

Druhou polovinu cyklotrasy už si můžeme v klidu vychutnávat. Širokou dolinou sjíždíme podél říčky Lomné a část trasy od Dolní Lomné jedeme po nové cyklotrase. Dlouhé kilometry mírného klesání končí v Bocanovicích, kde se musíme správně zorientovat, abychom se zastavěným územím propletli zpět k Milíkovu-Pile, kde parkujeme. Obě naše trasy, tedy pěší i cyklo, končí prakticky ve stejnou dobu. Hned proto jedeme kluky vyzvednout za Bocanovice.

Blíží se šestá večerní a je nejvyšší čas jet se ubytovat. Povedlo se mi sehnat výhodně ležící apartmán Ve dvoře v Mostech u Jablůnkova, odkud budeme vyrážet na další trasy. Turistické i bikerské. Po sedmé máme problém sehnat teplou večeři, ale i to se nám nakonec podaří. Jen si v hospodě musíme objednat jednotné Menu. Jistí to klasika - vepřový řízek a brambory. K tomu nepasterizované plzeňské a osm velkých Jägermeisterů. Jimi oslavujeme významné, byť pár týdnu již prošlé, Romanovy šedesátiny.

Nad Kyčmolem.

Řeka Lomná.

Happy birthday.

Těšínské Beskydy - Velká Čantoryje

mapa cyklotrasy Stopař

Vrchol na česko-polských hranicích nás lákal již dávno. Bylo to v dobách, kdy na turistické chatě Čantoryje rok správcoval Romanovo mladší bratr Petr. Odlehlé místo se tak pro nás stalo tahákem a není divu, že mu věnujeme hned druhý den našeho beskydského pobytu. Ráno jedeme autem do Nýdku, odkud začneme naše trasy. Venca si vyprosil výjezd nad obec až na Dziol, takže bude mít trek po horském hřebenu o něco snazší. My bikeři začínáme dole v Nýdku, odkud vzhůru k Čantoriji vede pěkná asfaltka.

Brzy se od potoka Střelmy noříme svahů. Lesní serpentiny nás vedou vzhůru nad samoty Zakámen. Jak napovídá název místa, dál již budeme stoupat po kamenité cestě. Střídavě kola tlačíme po červené turistické značce do strmých svahů, na chvíli sesedá Jirka, na chvíli já. Pomalé tempo znamená, že se, podobně jako včera, nahoře s Vencou a Romanem znovu sejdeme. Ostatně nížeji jsme je za hlasitého nesouhlasu Václava předjížděli. On se vysmívá elektrokolům, rád na svých túrách trpí. Masochisticky si vymyslel místo zdejší plánované derniéry další plán, zdolat celkem jeden tisíc vrcholů. Dnes mu hned za Velkou Čantoryjí na hraničním hřebenu přibudou další vrcholy. Malý a Velký Sošov, Česlar, Malý a Velký Stožek, Krkavice a Kýčera. Hezký výčet vrcholů, které leží na hranici směrem na jih od nejvyšší Velké Čantoryje. Těšínské, nebo-li Slezské Beskydy, leží z větší části v Polsku, kde najdeme nejvyšší vrcholy tohoto pohoří - Skrzyczne (1 257 m n. m.) a Barania Góra (1 220 m n. m.)

Pod Čantoryjí.

...

Dorazili jsme na hřeben k chatě Čantoryje, kde zatím mají zavřeno. Zde tedy Petr strávil kus svého života. Lehké to mít v zdejších horách nemohl. Podle vyprávění Romana tady chovali i krávu. Uživit víc zvířat se tady asi nedá. Loučku uzavírají lesy a svahy. Život přes zimu si v odlehlém místě vysoko v horách moc představit nedovedu. Než se vydýchám, oslovuji postupně dva bikery s dotazem, jestli se můžeme vydat po hraniční červené s našimi elektrokoly. Obě odpovědi jsou vyhýbavé, víceméně spíš přejezd pro velké klesání a kamenitou stezku nedoporučují, byť ho oba již párkrát jeli. Mě zlobí uvolněné zadní kolo a do těžkého terénu si netroufám. Než k nám zdola dorazí kluci, jsme rozhodnutí trasu změnit a sjet zpět na Dziol, odkud nás cyklotrasa provede pod vrcholky Ostrého vrchu k Vedryni.

Horská chata Čantorije.

...

Když dorazíme na vrchol Velké Čantoryje (995 m n. m.), hned stoupáme na zdejší rozhlednu. Kopci chybí 5 m výšky k dosažení tisícové hranice, přesto jsou shora pohledy do okolní krajiny úchvatné. Okolní Beskydy zde rády mění svá přídavná jména a tak můžeme spatřit Moravskoslezské Beskydy, Slezské Beskydy, Kysucké Beskydy a Oravské Beskydy. V Polsku ještě rozlišují Západní Beskydy a Východní Beskydy, ale to je již vzdálená Babia hora (1 725 m n. m.). Severně od nás se horská krajina propadá do polských nížin mezi města Těšín (Cieszyn) a Bielsko-Biala. Snažím se v poryvech větru udržet mobil a zachytit podzimem zbarvenou přírodu. Pokud k tomu přidáte vzdušné průhledy kolmo dolů skrz mřížkovanou výhledovou plošinu, lehké to rozhodně není. Zklidnění mi přinese teprve sestup k bufetu, kde si dávám řízek s kofolou. Moc jsem nesnídal, ani s sebou nic k jídlu nenesu, jak jsem si na kole v poslední době zvykl. Ten kousek žvance vždycky někde vyžebrám.

Velká Čantorije (955 m n. m.).

Rozhledna Čantoryje.

Malá Čantoryje leží v Polsku.

...

...

...

...

Rozloučíme se s kluky, kteří po chvilce hledání správné trasy sestupují z hory, a jedeme zpět k chatě Čantoryji. Okolo již zní polština, však jsme Poláků při výjezdu k vrcholu potkali desítky. Není divu, když je nahoru z obce Ustroň vyveze k nedaleké televizní věži lanovka. Visíme na brzdách a pomalu poskakujeme dolů po kamenité cestě. Čantoryje není snadným cílem. Uleví se nám až u Dziolu, odkud traverzujeme svahy Velké a Malé Čantoryje k Ostré. Míjíme potoky hladově zakouslé do měkkého poddajného terénu. Bučiny na pár set metrů vystřídají pastviny Gory, odkud se znovu béřeme do hor. Postupně vyjedeme až pod Ostrý vrch (709 m n. m.), odkud začínáme konečně klesat. Zprvu k Malému Ostrému, poté do údolí potoku Vápeníku. Jedeme po cyklotrase "Po stopách hutnictví" a proto není divu, že zastavujeme u technické památky "Vápenné pece", jejichž vznik se datuje na počátek 19. století. Tehdy geologický průzkum karpatských svahů objevil ložiska železné rudy pro potřeby místních železáren a později i vápenec, který je pro získání železa z rudy nutný.

Sjíždíme do civilizace. Z Vedryně nás cyklotrasa protáhne mezi rodinnými domky do Bystřice, kde se mi na okruhu Jirka na chvíli ztratí. To již máme před sebou poslední kousek trasy. Stoupáme kolem kaskád Hluchové do Nýdku, kde se před odjezdem odměníme v místní cukrárně dobrou kávičkou a ještě lepším zákuskem. Romanovi kupujeme k narozeninám Goriackou pálenku z léčivých beskydských bylinek. Jedeme zpět do penzionu, odkud ještě večer vyrážíme posbírat kluky spadlé z hřebenovky kamsi k samotě nad Pískovou.

Pestrou krajinou jedeme k Ostré.

Vedryňské vápenky...

...

...

Na Ščuře.

Dřevěný kostel byl v Bystřici postavený v roce 1897 těšínským architektem Albinem Teodorem Prokopem na místě starší stavby z 80. let 16. století. Prvky lidové architektury jsou inspirovány stavbami Dušana Jurkoviče

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.