Brdská zeď za mlhou tak hustou, že by se dala krájet...

Brdská zeď za mlhou tak hustou, že by se dala krájet...

Většina z vás už slyšela a nebo četla o geochachingu - hledání skrýší (angl.cache) různých velikostí na různých místech po světě s gpskou nebo teď v posledni době s chytrými telefony nebo tablety. Tak jako jsme jedničky na světě v turistickém značení nebo pití piva, tak vynikáme i už i v geocachingu. Cache jsou v Česku už skoro všude. A tak je na výběr.
Při hledání "kešek" se podívám i tam, kam by mně nenapadlo jit. Díky téhle odnoži turistiky jsem už poznal řadu zajímavých míst, o kterých se nikde nepíše, skoro nikdo o nich nic neví. A to samé se mně přihodilo včera.
Podívejte se. 

Vrcholy Provazce a sousedniho Holého vrchu ve východní části Brd spojuje podivuhodná stavba. Je to zhruba 1,5 km dlouhá zeď z volně, tzn. nasucho, skládaných kamenů.

Na některých místech je dodnes vysoká přes dva metry, v některých úsecích již leží jen její rozvaliny. Zachované části svědči o tom, že byla postavená dost pečlivě. A jak se ti dávní stavitelé nadřeli a na jakých místech zeď stavěli. Asi jak panstvo poručilo ...

Proč se zeď tenkrát stavěla, se moc neví. Znalec a spisovatel o Brdech Jan Čáka vznik zdi zdůvodňuje takto: "Tato na sucho skládaná zeď vznikla někdy na rozhrani 18. a 19. stoleti na hranici dvou panstvi, Jineckého a Hluboše. Účelem prý bylo, aby vysoká zvěř tuto hranici nepřebihala."

Zeď původně lemovala celou několikakilometrovou hranici vedoucí převážně po hřebenu Brd. Koncem 19. stoleti však byla někde rozebrána. Co tenkrát nerozebrali lidé, pomalu likviduje přiroda sama a zeď se zachovala jen na špatně dostupných místech.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

zeď je mezi dvěma kopci Brd ... tady tohle po zhruba 200 letech z dvoumetrové zdi zbylo ... vede skoro přesně po jednom hřebenu Brd, tady zeď šplhá na vrchol Provazce ... mlha přede mnou, mlha za mnou ...
vrchol Provazce, cca 640 metrů nad mořem ... skoro dvě stovky let stará a poctivá práce ... po mokrém listí a skalách je cesta dost o ústa ... ticho, mlha, občas spadne kapka; pondělní polední romantika ...
na fotce to moc vidět není, ale zeď má přes dva metry na výšku ... kolik lidí a jak dlouho jí stavělo ... to už se bohužel nedozvíme, ale i tak to je mistrovská práce ... tohle je keška; pod kamenem a kusem dřeva je krabička, kam se zapisuje kdy a kdo kešku našel ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Rony

19. listopadu 2013 10:05

Rony říká

Stejně nasucho stavěnou kamennou zeď jsem měl možnost tuto mlžnou neděli fotit na Šumavě mezi Javorníkem a Královským kamenem a taky jsem přemýšlel nad jejím účelem. Nabízí se hranice mezi panstvími, ale to, že by se stavěly zdi i proto, aby je nepřešla zvěř, mě nenapadlo. 

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.