Jouglovka

Jouglovka

Křivoklátské a Colloredomansfeldovské lesy ukrývají mnohé pozoruhodnosti. Zvláštností jsou buližníkové skály. 

Jouglovka je přírodní rezervace tvořená buližníkovým vrcholem, kterému se odborně geologicky říká kamýk.

Buližník je druh usazené křemičité horniny pocházející až ze starohor. Když obsahuje větší množství grafitu, má všechny odstíny od šedé až po černou barvu. Velmi dobře odráží elektromagnetické vlny, a proto některé buližníkové skály byly až do nedávné minulosti, využívány jako vysílací body všemi armádami vyskytujícími se na českém území. Nejznámější byl Zbiroh a Tuchonín.

Jouglovka samotná, je kolem 30 metrů vysoká rozeklaná skalní kupa. Začíná členitým skalnatým hřebínkem zvaným Dlouhá skála a vrcholí masivem vlastní Jouglovky. Na kopec lze ze severovýchodní strany vystoupat na vrchol, na západní a severní straně však spadá členitými skalními stěnami. Na vrcholu se můžete kochat pohledem na Křivoklátskou vrchovinu, jak se jako zvlněný zelený koberec sklání na jihozápad ke Zbirohu, na severozápadě možná rozpoznáte hluboký zářez tvořený Berounkou. Samotný vrchol je rozčleněný množstvím skalek a balvanů. Mělká a chudá půda na skalních plošinkách nutí stromy růst do zakrslých a všelijak bizarně pokroucených tvarů.

Stojí za to kopec zdolat a pak tam chvíli pobýt a pokochat pohledy nejen do dáli.

Můžete se teď dívat a kochat se mnou, tak jsem to viděl, obešel i oblezl a vyfotil.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

cesta křivoklátským lesy pod Dlouhou skálou k Jouglovce ... kopec, který vykukuje, je magický a tajuplný Velíz ... cestou potkáváme harvester, tenhle je speciálně pro prořezávku lesního porostu ...cena - ani se raději neptejte .... dál už se musí terénem a skalním mořem ...
sedýlkem k Jouglovce ...krásně zelené kapradiny ... už jsme skoro na hlavním hřebeni ... skály, buky, duby, borůvky, jeřáby, ticho, teplo a sluníčko ... všude buližník, mechy ...
pohled z vrcholové plošiny na sever, hájovna Bušohrad, pole a lesy na obzoru jsou už za Berounkou ... kvetoucí jeřáb muk ... jeřáb muk (Sorbus aria), je větší keř nebo strom dosahující výšky až 14 metrů ... v Česku docela vzácný ... květ jeřábu muku ... daří se mu především na vápencích a zásaditých vyvřelinách, je to teplomilná a světlomilná dřevina odolná vůči suchu ...což zde bohatě má ... tohle je všemu příkoří odolná borovice ...
starý "totem" na Jouglovce ... dvě věže ... pohled na jihozápad, vzadu hřeben západních Brd a vpředu Těchovín nad hájovnou Lazce ... skalní okno mezi věžemi ...
dvě věže na Jouglovce, mně připomínají zkamenělé milence .... pohled trošku z jiného úhlu ... aby se skála vešla do záběru, je to docela "vo hubu" ... viz výše ...
skály a hodně staré stromy .... buližník a borůvky, a že jich letos bude ... severní stěna má kolem 30 metrů ... dub s batohem ...
severovýchod Jouglovky ... další kamenné suky ... tady se nesmí lézt, i když ... kde se vzal, tu se vzal zase jeden buližníkový souček ...
je to rezervace, ale cedule je jen jedna a narazili jsme na ni čirou náhodou ... rezervace je dost vzdálená od všech lesních cest, ze asi stačí jen jedna ... kamenná hrouda na východ od Jouglovky ... zelené příšeří, ticho a teplo, nikde ani noha ... balzám na duši, který není k dostání ...ať to dlouho vydrží !

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

psaroslav

22. května 2013 16:57

psaroslav říká

Pro Křivoklátskou krajinu mám slabost, je tam zkrátka nádherně.

A cena toho harvesteru by mě stejně zajímala.

azave

26. května 2013 11:17

azave říká

jen ta hlava, ktera vsechno kaci, reze na pozadovanou delku se pohybuje od 1 mio smerem nahoru ... 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.