Cyklostezkami Jistebnicka

Cyklostezkami Jistebnicka

Větrná loterie, kdy mne teplý jihovýchodní vítr chvíli hnal dopředu a chvíli srážel z kola, se stala nosným tématem okruhu z Opařan k Nadějkovu a Jistebnici.

Mapa Stopař

Zpočátku mne teplý východní vítr pomáhá a žene od Opařan k severozápadu. Vjíždím do lesa u vrchu Chlum (560 m n. m.), kde míjím mohylové pohřebiště ze střední doby bronzové nebo doby halštatské. Koncem 19. století zde napočítali 76 mohyl, v některých byly nalezeny mimo jiné i zbraně a šperky. Klesáním se dostanu k lomu Skalka, přírodní památky, kde žijí čolci, kuňky, skokani, rosničky a také zde hnízdí výr velký.

Odsud mne bude dlouhé kilometry doprovázet říčka Smutná, jež se u Bechyně vlévá do Lužnice. Jedu přes Božetice proti proudu a zanedlouho si u Modlíkova užívám pohledů do koryta plného balvanů. Stráň vlevo skrývá tzv. Modlíkovské Lurdy, výklenek vytesaný ve skále, z něhož na poutníky shlíží Panna Marie. Velmi hezkou krajinou projíždím přírodní park Jistebnická vrchovina. Ze stromu u cesty se náhle vznese velký černý pták. Prolétné v mojí blízkosti a já poznávám čápa černého. Jeho bělostné břicho mi zasvítí nad hlavou. Takhle blízko v přírodě jsem mu ještě nikdy nebyl.

Okouzlen setkáním vjíždím do Jistebnice. První písemná zmínka o původně trhové vsi pochází z roku 1262, kdy patřila Rožmberkům. Ti zde postavili tvrz, v které tehdy sídlil purkrabí. Pozůstatky tvrze, dvě půlkruhové bašty jsou zřetelné dodnes. Na jižním okraji města stojí zámek zbudovaný v 19. století rodem Nádherných z Borotína ve stylu anglické gotiky, s anglickým parkem. Od poloviny 20. století byl celý zámek využíván československou armádou, což bylo tehdy dost běžné. Po sametové revoluci byl objekt vrácen v restituci synovi majitele Petru Schollemu. Zastavuji na náměstí u barokní kašny z roku 1729 se sochou sv. Jana Nepomuckého. Naproti stojí zámeček neboli Vlašský dům, zřejmě z 16. století. Název pochází od vlašských bratrů Michala a Jana Marie ze Sonethu.

U Kvěchova.

Smutná.

Modlíkovské Lurdy.

Barokní kašna v Jistebnici.

Spolu s Jistebnicí opouštím údolí Smutné a jedu cyklotrasou č. 74 ke Kostelci. Protivítr o síle až 12 m/s se mnou cloumá opravdu nehezky. Jsem rád, že můžu využít větší pomocí elektromotoru. Ale musím energii šetřit jak se dá, protože jsem vyjel s napůl vybitou baterií. Tuhle malebnou část trasy, s výběhem poníků a koní i velkou oborou jelení zvěře, jsem si projel již loni z Tábora. Míjím gotický kostel v Kostelci, který se honosí dávnou historií. Pochází z 2. poloviny 14. století, ale po požáru v roce 1863 byl přestavěný a z původního objektu se zachovalo pouze gotické klenutí presbytáře a sakristie. Vybavení interiéru je rokokové z konce 19. století. Kostel stojí na místě dalekého výhledu.

Výběh u Ludvíkova...

...

Kostelec.

Obracím se na Radkov, míjím domek s muzeem historických rádií a uháním k Meziříčí. Zvlněná krajinka mne doprovází až k lesnímu komplexu okolo údolí Lužnice a jeho přítoků. Opravená lesní cesta v serpentině klesne do údolí Pilského potoka, odkud znovu stoupám. Daří se mi překonat i Kášovický potok, za nímž vyjedu z lesa. Přede mnou je Řepeč a nedaleko i Opařany. Kruh se uzavřel. Vítr byl místy hodně nepříjemný, ale s tím jsem počítal. Přírodní park Jistebnická vrchovina je pro jiždu na kole ideálním místem.

...

Boží muka u Meziříčí...

...

Můstek nad Pilským potokem.

Řepeč

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.