Kratochvíle a okolí, zábava na druhou

Kratochvíle a okolí, zábava na druhou

Nejen krásný zámeček Kratochvíle, ale i nedaleké královské město Netolice lákají návštěvníky už mnoho staletí. Když si k tomu přidáte tradiční rožmberský výlov rybníka Podroužku a procházku zajímavou okolní krajinou, můžete si být jisti nezapomenutelnými zážitky.

Netolice a výlov Podroužku

Zaparkovat na netolickém náměstí můžeme zadarmo a toho také využíváme. Vede tu více značených turistických cest, vybíráme červenou do Pekla. Na konci města začínáme stoupat na malé návrší s pěkným rozhledem. Za vískou Peklo vidíme Podroužek hojně obležený zaparkovanými auty. Výlov si zjevně nenechalo ujít mnoho nadšenců.

My ranní zátah sice nestíháme, ale několik fotek se ulovit ještě dá. Když dechovku vystřídá dobová hudba Dei gratia z Tábora, kupuji k poslechu kapra v bramboráku. Nemá chybu.

mapka okolí Netolic

Netolice-náměstí.

Radnice.

Domy s podloubím.

Výhledy nad Peklem.

Peklo.

Kde se čerti žení...

Výlov Podroužku.

Správný název je: Tradiční rožmberský výlov rybníka Podroužek v Netolicích. Starou a ještě starší středověkou hudbu jste si mohli vyslechnout od skupiny Dei gratia z Tábora.

Letos se slaví "Rok Rožmberků", v němž se připomíná čtyřsté výročí úmrtí Petra Voka, posledního panovníka významného jihočeského rodu. Ten se velice zasloužil o rozkvět zdejšího rybníkářství.

Kratochvíle

Protože jsme sem nepřišli jen tak lelkovat, pokračujeme v krásném počasí na Grajnarov, kde je chov koní, a k Hrbovským rybníkům. Od Podroužku přichází žlutá značka a ta nás od rozcestí U Pekla zavede přes příjemný les až ke Kratochvíli.

Kratochvíle je renesanční letohrádek italského střihu, který mu vštěpil jeho majitel Vilém z Rožmberka. Jedná se o jednopatrovou budovu, kterou vystavěl v letech 1583/1589 Baltazare Maggi z Arogna. Okolo zámečku je upravená zahrada a jsou zde nově obnoveny unikátní štukové a malířské výzdoby. Máme sice v plánu prohlídku zámku pouze zvenčí, přesto se v ideálních podmínkách dost vyřádím. Focením samozřejmě...

Velký Hrbovský rybník.

Rozcestník pro dálkoplazy.

Volavky začaly nalétávat k Podroužku, kde jistě něco k snědku po rybářích najdou.

Předpeklí.

Malý Hrbovský rybník.

Pojízdný posed: Myslivec zapřáhne starou a přemístí se za prasaty podle toho, kde zrovna ryjou hlínu.

Dub červený.

Lesem sledujeme naučnou stezku NS Netolicka až ke Kratochvíli.

Kratochvíle mne inspirovala k mohutnému focení. Scény byly krásně osvětlené nízkým sluncem a tak jsem se dokonale vyřádil...

Fresky zkrášlují mnoho zdí i budov.

Zpestřením je manželská dvojice pávů. Tedy, alespoň se tak chovali.

Seřiďte si svůj čas!

Autoportrét v odrazu okna jsem objevil až dodatečně, při prohlížení fotek v PC. Ořez lze nazvat jedině: Proměna ve vetřelce.

Komíny se mi líbily dost.

Obcházíme Kratochvíli po turistické značce.

Po hodině si dáváme v přilehlé restauraci zaslouženou kávičku a po zralé úvaze obcházíme Kratochvíli na méně frekventovanou cestu od Bavorova. Tady je chráněná alej nádherných platanů a také velký výběh zdejších koní. Kolem rybníku Myslivna opět míříme na netolické náměstí.

Alej platanů je státem chráněná. Právem...

Velký výběh koní je hned vedle dostihového závodiště.

Kaplička u rybníka Myslivna.

Opět Netolice.

Kostel sv. Václava.

Archeopark

Popojíždíme kousek auty k další místní atrakci. Archeopark na nedalekém kopci je sice stále ve výstavbě dobrovolných pracovníků, ale z jeho dokončené vyhlídkové věže se již můžeme rozhlédnout. Obejdeme nvrchol kopce, na kterém je výběh koní a podél motokrosové trati dokončujeme krátký okruh "ranným středověkem".

Archeopark je nad Netolicemi, ale vyšplháte k němu bez problémů.

Výhled zpět ke kostelu.

Vyhlídková věž.

Netolice.

Zde se stále pracuje...

Obchvatem jdeme přes kopec a kolem výběhu koní a motokrosové tratě pomalu klesáme zpět k Netolickému, nebo taky Soudnému a Bezdrevskému potoku.

Netolický potok.

Lomec, poutní kostel

Pokud by se vám zdálo té kultury málo, můžete se ještě vydat (autem, na kolech, či pešky) do nedalekého poutního místa Lomec, kde stojí již přes 300 let kostel neobvyklého tvaru.

I tady můžete spojit návštěvu kostela s putováním krajinou a projít se lesem a alejí vzrostlých stromů k Libějovickému zámečku, kapli sv. Máří Magdalény na Lázni až do Chelčic.

Křížová cesta na Lomečku.

Lomec, poutní kostel Jména Panny Marie.

Fara.

Nahlédli jsme i dovnitř. K focení musíte mít souhlas, já ale cedulku uviděl pozdě.

Památná lípa Naděje zde roste od roku 1750.

Od Lomce míříme k Libějovicím a Chelčicím.

Po modré...

Libějovice-zleva opraveno,

zprava chátrající.

Pokrok nezastavíš.

Alej k Chelčicím je rovná jako pravítko.

U kaple sv. Máří Magdaleny.

Kaplička.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

1. listopadu 2011 18:56

HoHo říká

Moc hezké... Na Lomci jsem byl asi před třemi roky se třídou, na Podroužku a v Kratochvíli jsme byl letos v létě s kamarády, takže to tam celkem dobře znám... hezké zavzpomínání...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Lu

1. listopadu 2011 20:27

Lu říká

Hledám, co bych vytknul, abych je nechválil, ale marně. Fotky jsou výborný. Kdyby dokázaly vonět podzimem, snad hezčí jak skutečnost.

Japo

3. listopadu 2011 15:33

Japo říká

Fotkám opravdu není co vytknout Jen by mě zajímalo, kolik jich tak nafotíš, abys jich vybral ~100?

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

4. listopadu 2011 17:47

Rony říká

No asi tak dvakrát tolik. Tady jsem se ale snažil dávat fotky tak, aby nenudily, protože musím uznat tvojí kritiku na předchozí Třeboň. Tam asi něco z hrobky smažu . Na Kratochvíli se daly různě měnit a dotvářet kompozice (v dobrém světle) a hodně mě to bavilo.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Japo

5. listopadu 2011 19:06

Japo říká

Jo, jo, u tohoto článku má většina fotek kompozice udělané zajímavě.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.