Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Dolomity 2026 - Val Gardena ll.

vydáno 29. července 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Po dvou dnech, kdy jsem pořádně otestoval své tělo, si již budu užívat volnosti v krásné přírodě italských hor. Dolomity jsou úžasně fotogenické. Každým dalším krokem objevujete nové pohledy a dostáváte novou inspiraci. Zažijeme i první bouřky, které naštěstí přichází až pozdě odpoledne.

Val Langental, cesta tam a zase zpátky

mapa trasy

Přestože dolina Val Langental leží necelé 2 km od našeho hotelu, vyváží nás na parkoviště k hospodě La Ciajota autobus. Ušetří kus cesty těm, co budou stoupat do výšky 2 475 m n. m.) na chatu Puez. Dnes je důležitý čas, odpoledne mají přijít bouřky. Vzhůru údolím jdeme širokou planinou kolem kaple Sylvester. Doprovází nás bystřina, jež postupně ztrácí svoji sílu. Přibývá stromů, které ale nedokáží zakrýt mohutná rozeklaná skaliska vysokých hor, uzavírajících údolí. Štíty nad námi se převaluje mlha, co je dělá ještě více nedostupnými. S Lukášem se couráme, protože nahoru na chatu lézt nebudeme. Včerejší den mne vyčerpal a nožky potřebují čas na regeneraci. Míjíme několik desítek v klidu se pasoucích krav a přicházíme na velkou zcela rovnou planinu, která kdysi musela být jezerem. Prada Ri má délku téměř 1 km a teprve za ní se začne stezka zdvihat vzhůru. Zde končí i všichni bikeři, kterých zde není málo. Koketoval jsem s myšlenkou, že si půjčíme elektrokola, ale cena za jedno jde k 80 €, takže si na ně necháme zajít chuť.

Hned za parkovištěm s menší restaurací začínají pastviny údolí Val Langental - Vallunga...

La Ciajota.

Kaple Sylvester.

Kozorožec.

...

Všudepřítomné rozkvetlé rododendrony.

Studna či bývalá zasobárna vody.

Mlhy se i dnes převalují mezi vrcholy hor, jež přesahují 2 500 m n. m.

...

...

...

...

...

Široké úfolí Pra da Ri.

Kámen Sas de Pra da Ri.

Dojdeme k místu, kde jsou mapě zakreslené vodopády. Ani zde již dlouho nepršelo a tak se musíme spokojit s malým přítokem ze skal. Nabírám si vodu a díváme se na travnaté svahy vlevo od nás, kudy má vést od či na horskou chatu Puez alternativní značená stezka. Musí být docela exponovaná, vůbec jí nedokážu v terénu pod skalami dohledat.

Jako mnoho dalších u místa, kde se stezka zdvihá lesem vzhůru, volíme ústup a obracíme se nazpět. Občas využijeme nějakou lavičku, chvilku sedíme na trávě, kam si rozložím pončo, a jen zvolna scházíme do Selvy. Otevírá se nám neobyčejně hezký pohled na velké domy zastavěného údolí Val Gardena. Podmínky pro letní turistiku, nebo zimní lyžování jsou zde ideální. Sjezdovky Sellaronda hostí každoročně světové poháry. Kolem 15 hodiny se přes prodejnu Despar vracíme na pokoj a já si jdu do hotelového bazénu zaplavat. Kolem půl páté se rychle zatáhne a přichází slibovaná bouřka. Ležím na lehátku, vyhřívám se v proskleném prostoru, a dívám se jak vrchol Sassolunga mizí za závojem deště. Když se vrátím na pokoj, již se kolem blýská, hřmí a déšť se mění v kratší krupobití. Autobus vyráží k parkovišti pro naši skupinku, která se včas vrátila z túry a před lijákem ji zachránila restaurace La Ciajota.

Když jdeme na večeři, svítí slunko. Jdu jen v kraťasech a tričku, netušíc, že se déšť znovu vrátí. Naštěstí ustává kolem 20 hodiny, v době, kdy se vracíme do našeho hotelu.

Konec údolí rovného jako stůl vystřídá les a říčka bez vody...

...

Obracíme se zpět k Selvě...

Šater plazivý (Gypsophila repens), známý také pod názvem nevěstin závoj, je vytrvalá rostlina z čeledi hvozdíkovitých, která vytváří husté polštáře.

Dnes jde jen o nenáročnou procházku krásným údolím.

Vrcholy Stevia dedite.

Právě se k rozcestníku montuje cedule o zákazu volně pobíhajících psů. Všude kolem se pasou krávy, ale jsou jich jen desítky.

...

...

Hlídka u vstupu na pastvinu.

...

Jsme zpět u kaple Sylvester a u říčky Puez posedíme.

Štíty hor Piz dai Schic (1 750 m n. m.) se zdají být nepřístupné.

Kaple Sylvester.

...

...

Hradní zbytky Wolkensteinu.

Údolí je domovem orla skalního.

...

...

...

Selva di Val Gardena.

Pohled na déšť z okna hotelu Solaia.

Do sedla Furcela de Cir

mapa trasy

Poslední den v horách Dolomitů jedeme lanovkou Dantercepies, která odjíždí k horské skupině Cir kousek od hotelu Solaia. Vyjednaná skupinová sleva 23 € pro jedince nám umožní býti znovu zcela nezávislími na autobusu. Opět se nahoře rozdělíme na ty, kteří mají nějaké zdravotní omezení a na ty, co stoupají k výškám. Já se sice letos cítím lépe než předloni, ale omezení vyhřezlé ploténky mi stále nedovoluje celé dny, hodiny a hodiny lézt k vrcholům.

Přesto od chaty Jimmy stoupám jako první serpentinami k Danter la Pizes mezi rozeklané štíty a bizarní skaliska. Tohle místo opravdu za trochu námahy navíc stojí. Fotogenická místa odkrývají krásu Dolomit. Proplétáme se k sedlu Furcela de Cir do výšky 2 469 m n. m. Zde se nám otevře pohádkový pohled do hlubin zelené doliny Val de Chedul. Tou se dá sestoupit do doliny Val Langental, kterou jsme si procházeli včera. 1 000 výškových metrů ale sestupovat nechci. Zatímco ostatní pokračují do nedalekého sousedního sedla Jëuf de Crespëina, s cílem zdolat vrchol Sas da Ciampac (2 667 m n. m.), zůstáváme s Lukášem snad hodinu v sedle. Užíváme si klidu, pohody a dalekých výhledů.

Když se vracíme zpět, mám moře času na focení flóry. Při pomalé chůzi najednou vidím, co mi cestou vzhůru uniklo. Hořeček, plesnivec, mák žlutý a mnoho dalších květin mne nadchnou. Ač nemám svoji zrcadlovku Nikon a makro objektiv mi chybí, snažím se mobilem s mini objektivy Zuiko vykouzlit, co se dá. A baví mě to.

Selva di Val Gardena od horní stanice lanovky Dantercepies.

Sassolungo.

Skupina Cir, do které vystoupíme.

Začíná velmi hezká krajina plná skal a štítů, mezi nimiž budeme procházet do sedla Furcela.

Údolím vedou serpentiny ze sedla na Corvaru.

...

...

...

Vrtulník létá údolím velmi často.

...

...

Marie.

...

Jana a Lukáš.

...

...

...

...

...

...

...

Údolím Val de Chedul vede sestup do Selvy, ale ten by jí moje nohy nepřijaly moc vlídně. Radši zůstáváme v sedle, kde máme úžasný výhled.

...

Col Torron (2 655 m n. m.) zakrývá vrchol Sas da Ciampac (2 667 m n. m.), na který se mnozí z výpravy před sousední sedlo Crespëina vydali.

...

...

...

...

...

...

Lukáš na sestupu.

Zvonečník hlavatý je trvalka z čeledi zvonkovitých.

Kamenný strážce hor.

...

Moje maličkost.

Tento květ je mochna dolomitová (Potentilla nitida), vzácná alpínská trvalka původem z vápencových skal Alp. Je oblíbenou skalničkou, která tvoří husté, stříbřité polštáře a kvete od června do srpna růžovými nebo bílými květy. Rostlina vyžaduje slunné stanoviště a velmi dobře propustnou, vápenitou půdu. (AI)

Snad řebříček obecný.

Hořec jarní (Gentiana verna), známý pro svou intenzivní blankytně modrou barvu. Rostlina je drobná, obvykle vysoká kolem 5 - 10 cm, a kvete na jaře a počátkem léta. Charakteristickým znakem je pěticípý květ s bělavým středem, který tvoří husté trsy ideální pro skalničky. (AI)

Plesnivec alpský (Leontopodium alpinum) je ikonická horská rostlina z čeledi hvězdnicovitých. Rostlina je typická svými hustě plstnatými, bílými listeny, které obklopují drobné žluté úbory květů. Vyskytuje se ve vysokohorských polohách evropských pohoří, často na vápencovém podloží. (AI)

Rostlina na obrázku je tolije bahenní (Parnassia palustris). Je to vzácný druh vlhkomilné rostliny s charakteristickými pětičetnými bělostnými květy, které mají jemnou žilnatinu. Květ má ve svém středu výrazné žluté tyčinky a nektaria (tzv. staminodia), která lákají opylovače. (AI)

...

...

Bylinky, všechny hezky pohromadě.

U restaurace Jimmy dovnitř pouští jen když se u stolů uvolní místo. Lukáš se nějak protáhne, protože musí na WC, já se natáhnu do nepříliš pohodlného dřevěného lehátka pro dva a pozoruji frontu za provazy uzavírajícími prostor restaurace. A také přibývající mračna nad námi. Hrozí déšť, přejdeme k horní stanici lanovky Dantercepies, kde volno v restauraci mají. S bonusem navíc, omračujícím výhledem na hned několik horských skupin v okolí. Sassolungo ukazuje svoji krásu, stejně tak i nedaleká skupina Sella s nejvyšším Piz Boè.

Pijeme radler, ale číšníci brzy začínají kolem nás zrychleně kmitat. Údolí Val Gardena zakryl déšť, který se k nám pomalu blíží. Když je vše ze stolů sklizeno a hosté odešli, vyjasní se. Rozmary hor jsou nevyzpytatelné. Už se dlouho nezdržíme. Sjíždíme lanovkou zpět do Selvy a jdeme do hotelu. Zopakuji včerejší plavání v bazénu s posezením ve vyhřívaném proskleném prostoru. Dívám se na mraky, které již déšť a bouřku přinesou.

U restaurace Jimmy.

...

Devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum), žlutě kvetoucí vytrvalá bylina. Rostlina patří do čeledi cistovité (Cistaceae) a je často pěstována jako mrazuvzdorná skalnička nebo půdopokryvná trvalka. Je typická svými pěti okvětními lístky a hustým středem tyčinek, přičemž preferuje slunná stanoviště. (AI)

...

Na vrcholy nad našimi hlavami vedou ferraty A, B a C. Lukáš nemá ferratový set ani přilbu, přesto váhá s výstupem, který asi nebude moc těžký. Rozhodně však blížící se déšť.

Tato rostlina je pravděpodobně pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora), vzácná orchidej. (AI)

...

V restauraci u lanovky Dantercepies.

V lanovce. Zimní sezóna sem přitáhne tisíce lyžařů.

...

Panorama hut.

...

Vrtulník bude zanedlouho převážet beton na vyhlídku kousek od našeho hotelu.

Bazén hotelu Solaia.

Večerní Selva di Val Gardena.

Dolomity

Dotknout se bezejmenných štítů hor

V kterých často kruté bouře zuří

Procházet stezkami strmé srázy

. . .

Z bystřin mrazivě ledovou vodou se mýt

Usínat v lukách plných horských květin

Ochránit samotu a bílou barvu něhy

. . .

Splnit si další svůj sen z útlého mládí

Jak rozum mi radí, jak život má rád

Stále je červenec, ne listopad

Soutěska Gilfenklamm

mapa soutěsky

Naše šestidenní se blíží k závěru. Po snídani balíme a jako vždy se v 9 hodin scházíme u autobusu. Kufry a batohy Láďa skladá do přívěsného vozíku a sjíždíme dolinou Val Gardena k řece Isarco. Po dálnici to valíme k Brixenu, za kterým nás čeká průstup soutěskou Gilfenklamm. Jde o snadnou a dobře zajistěnou cestu nad bystřinou zakouslou do skal. Vodopády Stanghe leží poblíž obce Vipitena, mezi údolím Val Ridanna a údolím Valle di Racines. Řeka Racines zde vyhloubila soutěsku v bílém mramoru. Je známá i jako Gilf a veřejnosti byla zpřístupněna od roku 1896, kdy byla věnována císaři Františku Josefovi l.

Vstupujeme do kaňonu Gilfenklamm...

Říčka Radschingserbach...

...

Stoupáme po železných schodech či nakloněné rovině k mnoha vyhlídkám na vodopády. Prolézáme pod skalním převisem a občas se složitě vyhýbáme těm, co jdou proti nám. Ani ne hodinovou cestu vzhůru každý využívá k focení. Neobvyklé pohledy do úzké skalní průrvy, kde hučí voda, jsou omračující. Chlad, jenž vane zdola je v dnešním vedru příjemný. U horního vstupu se otáčíme nazpět a celou trasu si projedeme ještě směrem dolů. To jde, protože chodníky připomínající klece, jdou dost široké, abychom se mohli proti jdoucím vyhnout.

Cesta je zajištěna zcela bezpečnými můstky...

...

Stezka byla věnována Františku Josefu l.

Výš se kaňon zužuje, ochlazení uvnitř skal je znatelné. Venku je hodně přes 30°C.

...

...

...

...

Vodopádem soutěska končí u restaurace Jaufensteg.

Vracíme se po stejné trase...

...

...

...

...

Dole na slunci již teplota atakuje 35° hranici a na další akce ve vedru již nikdo náladu nemá. Zajíždíme k dobře klimatizované prodejně, abychom domů přivezli nějaký ten present, nakupujeme zásobu pití na odpolední asi šesti hodinový přejezd do Prachatic.