Jelení říje – Křišťanov a Boubínská obora
vydáno 29. září 2009 – napsal Rony – 10 komentářů
Už je to hezkých pár let :-) co jsem s kámošem poprvé a vlastně tehdy náhodně, slyšel jelena v říji. Bylo to pod Boubínem a my jsme pak i další roky trávili poslední zářijový víkend u Boubínské obory. Prehistorický řev jelenů nás fascinoval a to vlastně trvá dodnes. Loni jsme se, opět spíš náhodně, dostali při výletě přímo do středu jeleního říjiště u Křišťanova (viz článek Křišťanovské vábení) a tak to zkoušíme i letos.
Na sobotu tedy dáváme budíky na 5.15 hodin a razíme z chaty směr Křišťanov ještě za tmy.
Hned před Ktiší nás zdrží týpek, co si v noci ustlal přímo na vozovce u svého auta, zaparkovaného v příkopu. Už vypadal celkem střízlivý a chtěl pomoci s vytažením auta :-D a tak jsme mu na pomoc zavolali policii z Prachatic.
Jdeme z počátku ještě potmě, ale na místo V jelení se dostáváme těsně před rozedněním. Hned na kraji mýtiny slyšíme jeleny.
Pokračujeme dál, jeleni jsou slyšet již ze všech stran a za chvíli již vidíme pět laní i prvního jelena.
Na fotkách bohužel vidět nic není, ale na videu Lukáš zachycuje jelena velmi pekně a dokonce i řvoucího.
Všude kolem je jinovatka a jeleni se na bílé suché trávě pěkně vyjímají. Celou dobu ani nedutáme, stačí se jen trochu pohnout a jelen mizí. Po hodině se vracíme k autům plni zážitků.
Boubínské jezero, ke kterému přicházíme od parkoviště u Zátoně, je naši první nedělní zastávkou. Tentokrát s námi jedou Honsáci a my se chceme pokusit uvidět nebo alespoň uslyšet jeleny v Boubínské oboře.
Odrazy v jezírku mají nádech obrazu od Salvadora Daliho, přestože okolní buky ještě moc barev nemají.
Stoupáme kolem Boubínského pralesa nahoru na cestu.
Po ní už se jde celkem po rovině, kolem jsou padlé kmeny po obou stranách plotu.
Divočina je nejen uvnitř pralesa, ale i všude kolem.
U Loveckého zámečku (na fotce je ale kaple sv. Huberta) konečně dáváme delší pauzu a oběd z vlastních zásob. Dnes i zítra má být skvěle a to je vidět. Lezeme na vrchol Boubína.
Všude spousta turistů a vrchol (1 364m) je v obležení. Dokud tady nebyla rozhledna člověk skoro nikoho nepotkal, dnes je to jinak.
Dole sice je napsáno "Na rozhledně i se schodišti smí být maximálně 15 lidí", ale jak to počítat?
A tak se nás tady nahoře tísní desítky a další pochodují nahoru, dolu. Rozhled je fantastický a kdyby byla hustá mlha dají se kopce vytušit z popisů a fotek kolem. Alpy, tak jako při mojí prvé návštěvě na ještě nedostavěné rozhledně, bohužel ale vidět nejsou.
Dolů jdeme okruhem po tomto širokém chodníku. Davy putující tudy si ho jistě zaslouží.
Překvapivě zjišťujeme, že se smí i dovnitř do obory a tak měníme své plány, které jsme měli stejně každý jiné, a míříme tam. Dříve se do ní v době 1.9.-15.10., tedy při jelení říji, nesmělo.
I uvnitř Boubínské obory je menší prales - Milešický a my hned za ním slyšíme první jelení vyřvávání. Je to zatím z velké dálky, ale i tak má Špagetka nahnáno.
Když dojdeme k prvnímu potoku je už skoro pět večer a tak hledáme místo pro stany. Jsme sice mezi dvěmi cestami, ale dobře skryti. Ze značených cest se totiž v oboře nesmí slézat. My jen v klidu pojíme, Honsů jako vždy vyvařují asi tři hodiny až do tmy a plaší přitom všechnu divou zvěř, a přespíme. Nad námi u Solovce je jelen slyšet, ale bohužel se nám neukáže.
Ráno je přívětivé, slunce hřeje a je na konec září nezvyklé teplo.
Pokračujeme kolem Malého Bobíku směr Bobík.
Obora je dnes dost zmenšená, dříve v ní byl i Bobík s širým okolím. Možná i proto se už do ní může i při jelení říji.
K sedlu pod Bobík vede docela strmé stoupání a výška 1 207 m dává tušit, že nejhorší už máme za sebou.
Kupodivu je vrchol plný velkých, sladkých borůvek a tak neváháme...
Stromů po polomech ubylo, ale i tak není rozhled nejlepší. Slunce pálí a tak si sušíme propocené (Luděk je prý úplně suchý!?) trika.
Zaznamenáváme svůj výkon do ošuntělé vrcholové knihy, trochu si počteme v několika jazycích a frčíme zase dolů.
Nedaleko pod vrcholem jsou i pěkné skály, ale mě zaujme víc dobře osvětlená pavučinka. Inu ty moje makra...
Červená pokračuje k Volarům, ale my uhybáme doprava a po klidné cestě pomalu klesáme k autům do Zátoně.
Jdu opravdu volně, je dost času a tak fotím krajinky.
Nakonec se sice vracíme na původní červenou u ohrady, ale to je nám jedno. Modrá značka už nás zavede až k parkovišti.
Kolem hoří léto a my máme radost z podařeného vandru.
Kostel ve Volarech...
Stará škola o kus dál...
a starý Tyrolský dům, kde se dobře i levně vaří, to jsou naše poslední zastávky asi letos posledního vícedenního putování po horách.
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
29. září 2009 21:34
Rony říká
Důležitý je mít chuť, pak jde vše. Tu ty určitě taky máš. Pokud bych ti měl něco doporučit, pak snad abys dávat míň podobných si fotek, aby se v tom nikdo tak netopil. Koukni na www.naturephoto.cz, to je ještě jiná kategorie!
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
29. září 2009 21:47
HoHo říká
Také musím pochválit, opravdu hezký článek a jako vždy, krásné fotky... Škoda, že jsme taky kvůli zdraví nemohli vyrazit s vámi....
A nesmím zapomenout, že to video je výborným oživením článku (možná by bylo lepší ho přímo vložit z youtube sem do článku, ale to již nechám na tvém rozhodnutí....).
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě
29. září 2009 22:09
Rony říká
Video má nasvědomí Lukáš i vyřešení toho, jak ho včlenit, řeknu mu to. Ještě jsem chtěl Honzo vědět, proč např. u článku Volovské vrchy vypadly dvě fotky? Volská hlava a poslední z hospody. Když tak to tak dej zpět. Ahoj
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
29. září 2009 22:18
HoHo říká
Díky za upozornění, již tam obě opět jsou.
Chyba byla v tom, že do popisu fotky se zatim nemůže vloudit odřádkování. Zkusím se na to kouknout, aby to šlo a zbytečně to nevyřazovalo fotky z článku.
Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě
30. září 2009 17:40
Pavel V. říká
Pěkný a stručný článek, nádherné fotky fantastických barev, ale abych jen nechválil, tak druhá fotka odshora padá doprava.
Trochu lituju, že jsme nebyli s vámi, ale alespoň já jsem si vandr vynahradil krásným cyklistickým výletem, o němž brzy napíšu (až mi na kolej doputuje internet...).
30. září 2009 18:34
Rony říká
Omlouvám se, ale ta webová stránka co jsem psal výše má být správně www.pfotoearth.cz
Pavle padá i rozhledna , to vím.
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
9. října 2009 17:40
Luděk říká
Reportář je hlavně díky pěknejm foto a špionážnímu video výborná.
Jen, bohužel, reportér nezachytil útok divokých (pra)lesních vos, jejichž domov se mi podařilo rozšlápnout při zkratce jíž jsem vedl skupinku vyčerpaných souputníků. Po málo úspěšném útoku na mou hlavu se jim podařilo provést několik soustředěných úspěšných zásahů na Štěpánčí zadek. Naštěstí jsme již byli blízko přibližovadel a tak jsme se přeci šťastně obohaceni vrátili.
Luděk
Luděk
15. září 2012 19:02
Kalvas říká
Ach jo...
"Když dojdeme k prvnímu potoku je už skoro pět večer a tak hledáme místo pro stany. Jsme sice mezi dvěmi cestami, ale dobře skryti. Ze značených cest se totiž v oboře nesmí slézat. My jen v klidu pojíme, Honsů jako vždy vyvařují asi tři hodiny až do tmy a plaší přitom všechnu divou zvěř, a přespíme. Nad námi u Solovce je jelen slyšet, ale bohužel se nám neukáže."
Pos*aný čecháčci se prostě nezapřou - nerespektování nikoho a ničeho patří k náší národní "povaze". Nikdo si neláme hlavu tím, že ten zákaz pohybu turistů mimo značené cesty je tam z nějakého konkrétního důvodu. Demokracii si pleteme s anarchií a potom si svorně všichni zanadáváme u TV novin, jakej že je to v tom státě bordel... Uniká nám, že je úplně jedno jestli porušujeme zákaz pohybu mimo značené turistické cesty, stanovený rychlostní limit, zákaz zastavení/stání, či pravidla pro vyhlašování tendru na dostavbu dálnice. Dokud se VŠICHNI nenaučíme, co znamená RESPEKTOVAT sebe navzájem, stát, předpisy, normy a zákony, nikdy v této republice nebude lépe !
17. září 2012 21:29
Rony říká
Říká se "Ty, kdož jsi bez viny, první hoď kamenem", docela rád bych viděl, jak by letěl ten tvůj.
Na podobných místech jsem přespal víc než tisíckrát a nikdy z toho nevznikla žádná újma ani přírodě, ani jelenům...
Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Cesta do hlubin šumavské minulosti
- Vacov a okolí
- Labské pískovce II.
- Pálava a Lednice
- Český Krumlov na svatého Martina
- Český ráj - IV. Prachovské skály, Jičín
- Chřiby - sépiové malby ll.
- Apuseni - propastné hory ll.
- Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka
- Půltucet (březen 2019) - příběh fotografie
Jaký typ výletů preferujete?
1228 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
828 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
585 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2641 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Walliské Alpy - krásná švýcarská část Alp
- Island, část VII.: Thingvellir, gejzír a loučení
- Blatná
- Půltucet (srpen 2024) - příběh fotografie
- Nízkými Tatrami od východu na západ
- Zvůle a Ďáblův chléb, krásné místo v nitru Česká Kanady
- Alpendorf, Geisterberg - zábavní park pro rodiny s dětmi, Salzbursko
- Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc ...
- Středohoří - do třetice všeho dobrého I.
- Vzhůru na Olymp
29. září 2009 21:10
Jack říká
Tak dobrej článek jsem dlouho nečetl... fakt skvělý a jiný podání, smekám před tebou, i to video to tu zpestřilo Kam se hrabu já
„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma