Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Inverze z Libína

vydáno 6. listopadu 2012 – napsal Rony – 5 komentářů

Co dělat, když se jednoho podzimního rána probudíte do nevlídně šedého dne a z rádia oznamují inverzi s teplotami, které na horách vystoupají nad 20°C? 
Ani chvilku jsem neváhal a díky tomu si mohl užít posledních ještě hřejivých paprsků slunce, které se líně povalovalo nad hřebeny Šumavy, zatímco v údolích kypěly husté mlhy jako kaše v hrnci z pohádky Hrnečku vař!
Atraktivní pohledy z rozhledny na Libínu jsem zvěčnil na mnoha barevně vděčných fotkách.

Ktišské výhledy

A tak se v sobotu dopoledne přemisťuji na chatu ve Ktiši. Původní plán jet přes Holubov a lanovkou vystoupat nad inverzi ke klet'ské rozhledně raději měním. Nevěřím totiž tomu, že mlha někde výš končí. Zatím je všude hustá tak, že by se dala krájet...

No, já vím. Tohle říká hodně často i Rákosníček, ale když ono je to takové pohádkové...

Před Ktiší leží stejnojmenná, 911m vysoká hora a tady už se stává modré nebe přece jen skutkem. Parkuji proto u krajnice a s foťákem vybíhám loučku nad cestou. Rozhledy z ní umožňují zvěčnit fantastické scenérie, kdy z kompaktní bílošedé hmoty vystupují nejvyšší vrcholy v okolí. Jen těsně nad mlhou je vidět v tenkém pruhu hřeben Buglaty s Pískovým kámenem a Vysokou Bětou. Mnohem lépe pak další hřeben nedalekého Blanského lesa s Bulovým a Albertovem. Hned za nim vykukuje vrchol vzdálenější Kletě s charakteristickým vysílacím stožárem.

Chlum a Velký Plešný i výhled směrem k Lipnu již tolik omezený není a tak mám co fotit.

Odpoledne si potom užívám hřejivé slunce a krásný den.

Bulový a Albertov z Ktišské hory.

Pod Ktišskou horou.

Chlum s ktišským kostelem.

Buglata a Pískový kámen se noří do mlhy.

Kraví vrch u Chvalšin.

Bulový s kouskem Kletě.

Ktišský rybník (v pozadí Chlum).

Ktišský rybník při západu slunce.

Ktišské panorama.

Ostrovy v oblacích

Druhý den ráno jedu mlhou do Prachatic, kde máme sraz. Na vrcholu Libína tak nebudu sám. Protože si chceme užít nejen inverzi z libínské rozhledny, ale i barvy podzimu, necháváme jedno auto v Prachaticích a druhým vyjíždíme za Libínské sedlo k parkovišti pod vrcholem. Tady jsme již nad peřinou, která i dnes pokrývá s výjimkou nejvyšších hor celou naši zemi.

Stoupáme na Libín a po malé zastávce u zdejšího lezeckého parku i na rozhlednu. Z ní se otevírají úchvatné pohledy. Jižní Čechy jsou ukryty pod pomalu se vlnícím mořem, ze kterého podobně jako včera vystupují vrcholy hor. Dnes mlha sahá až do výše devítiset metrů. Ze včerejšího místa pod Ktišskou horou bych již nevyfotil nic.

Šumava však své přednosti ukazuje opět. Želnavská vrchovina s Chlumem a Knížecím stolcem je rámována hraničními hřebeny Smrčiny a Trojmezné. Vlevo od nich lze spíš tušit alpské vrcholky, které bohužel zakrývá stoupající nízká oblačnost z dunajských nížin.

Nejlépe jsou vidět Bobík s Boubínem a blízké vrcholky, na kterých je reznoucí listí bučin zvlášt' fotogenické. Dost se tak vyřádím a snažím se i o focení panoramat.

Celou hodinu vydržíme nahoře na rozhledně, kde se mezitím vystřídalo několik desítek turistů, chtivých zajímavých pohledů.

Z několika možností jak sejít dolů do Prachatic nakonec vybíráme horní, zeleně vyznačenou turistickou stezku, která vede z Libínského Sedla. Dalšími možnostmi jsou sestupy po červené TZ, nebo po Zlaté stezce, kudy vede žlutá značka společně s vyznačenou naučnou stezkou. Jít se ale dá i po modré, která přes Rohanovský vrch míří do Chrobol k vlakovému nádraží.

Rychle ztrácíme výšku, zatímco se nad sedlo pomalu vytahuje mlha, deroucí se údolím od Prachatic. Jdeme kousek podle hlavní cesty po souběžné cyklotrase a u rozcestníku pod Perlovicemi stoupáme do Černého vrchu. Po lesní cestě traverzujeme bučinu svahem Volovického a Křeplického vrchu. Kolem se převalují zbytky mlh, které v lese tvoří tajemnou kulisu. Mě tak nezbývá než opět uvést Nikon do stavu pohotovosti...

Až na menší zádrhel, kdy jsme v Prachaticích zjistili, že nám chybí klíčky od zde ponechaného auta, vše vycházelo bez problémů. Díky ochotnému řidiči, který neváhal a dovezl nás k druhému autu až pod Libín, a díky tomu, že klíčky naštěstí zůstaly jen vytroušeny na sedadle spolujezdce, můžeme hodnotit den jako velmi povedený.

U parkoviště pod Libínem.

Lanové centrum Libín.

Zděná rozhledna na vrcholu Libína (1 096m) stojí již od roku 1883 a je 27m vysoká.

Chata na Libíně.

Inverze z rozhledny na Libíně...

Boubín.

Křeplický vrch, v pozadí Mařský vrch.

Bučiny pod Libínem.

Kleť, Bulový s Albertovem, a Ktišská hora.

Ostrovy v oblacích...

Zleva-Velký Plešný a Chlum.

Velmi hezké a podrobně popsané fotografie jsou dílem fotografa Vl. Hoška. Snadno tak určíte kdejaký vzdálený vrchol.

Za Mařským vrchem vystupuje do výše hřeben Javorníku a Královského kámene.

Paleta podzimních barev.

Kleť s Chlumem a moře...

Kolik rozhleden vlastně vidíme? Kleť, Knížecí stolec, Boubín, Mařský vrch, Javorník a vzdálený Poledník. Další jsou skryté v mlhách vnitrozemí.

Divy přírody... z Ktišské hory je již vidět pouze část vysílače mobilního operátora.

Není mlha jako mlha. Ta temelínská, ohřátá reaktorem JETE, je o dost teplejší.

Libínská rozhledna v plné kráse.

Buk pod vrcholem.

Nad Libínským Sedlem z mlh vystrkují svá temena Bobík s Boubínem.

Omalovánky.

Další verze inverze...

Libínské Sedlo, kostel.

Libínské Sedlo.

A mlhy houstnou.

Malování bučinami...

Rozcestí pod Volovicemi.

Prachatické vinobraní.