Půltucet (květen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2022) - příběh fotografie

Motto: "Budoucnost je nejistá, ale konec je vždy blízko." Jim Morrison

Pel - mel májových obrázků z radovánek, s nimiž se tak snadno zapomnělo na vše zlé, co se kolem nás děje, snad dokáže pohladit i vaše duše. Slunce a teplo již do přírody vytáhlo i ty největší lenochy. Za vůní rozkvetlých luk, jasem modré oblohy a zpěvem ptáků. Přesto Půltucet začínáme obezřetně.

1. Zlatý voči

Myslíte si, že pádem "železné opony" jsme se stali navždy demokratickou zemí, jež se múže chlubit svojí absolutní svobodou? Že se již nestane, aby některé názory byly vyzdvihovány, zatímco jiné upozaděny. Že by snad dokonce mohli být vymazány z mediálního světa články a celé weby, bez rozhodnutí soudu? "Zlatý voči" přátelé, to jsme jen vyměnili osoby a obsazení, praktiky zůstaly stejné. Moc vždy přitahuje jedince, kteří se svojí arogancí a křikem prosadí. Slušní v politice nemají místo, nebo je jim vyhrazen pouze omezený prostor, o tom jsem přesvědčen. Oni budou vždy tiše sedět v pozadí a mlčet.

"Zlatý voči" z lipnického triptychu Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči se mohou na vše jen smutně dívat. Vždyť "Ústa pravdy" ztichla, když "Bretschneiderovo ucho" znovu začalo pozorně naslouchat lidským řečem a odhalovat všechny nepravosti světa. A udavači všeho druhu znovu mají pré. Nezapomeňte si při návštěvě lipnického hradu projít i jeho zajímavé okolí. Z hladiny zatopených lomů vytušíte víc.

. . .

2. Sen o létání

Létací sny, které jsem míval v mládí, mne dočista opustily. Jak člověk stárne, přestává mít o světě idealizované představy a začne převládat realita. "Hrouda nohy víže" psal Jan Neruda v Písních kosmických. Abychom se odpoutali od přitažlivosti matičky Země, musíme vymýšlet všelijaké psí kusy. Jedním z nich je pohled na krajinu z výše "okem" dronu. Pokud jsou ideální podmínky, vznikají zajímavé kreativní snímky. Zapadající slunce za vzdálenými šumavskými kopečky a odraz posledních zbytků světla na hladině Zlivského rybníku vykouzlil romantický laděný obrázek, jenž mohou vidět jen ptáci či právě "oko" dronu.

. . .

3. Sněžná

Název jednoho z prvních článků na Šlápotách zněl "Sněžná, aneb tam, kde lišky dávají dobrou noc". Výstižná zkratka pro pestrý zapomenutý kraj na hranici vojenského výcvikového prostoru Boletice. Zkratka, kterou rozšíříte v momentu, kdy se ponoříte do opuštěných míst kdesi mezi Arnoštovem a Horní Sněžkou. Múže vás vést turistická zelená, ale můžete i jen tak bloudit krajinou a občas narazit na starý kamenný kříž, k němuž již žádné cesty nevedou. Však se nám zde kdysi dávno při našem vandrování Šumavou podařilo zabloudit tak dokonale, že jsme při hledání Křemenné po několika hodinách chůze došli znovu na místo, z něhož jsme ráno vyrazili, do vlakové zastávky Spálence.

. . .

4. U soutoku

Turisty přitahují vrcholy, rozhledny, kaňony řek, ale již méně jejich soutoky. Je to pochopitelné, vždyť řeky jsou sice vodními cestami, avšak tradiční cesty naopak omezují. Na mnoho soutoků řek se tak nedostanete snadno. Jednou z výjimek je soutok Otavy s Blanicí nedaleko Putimi. Obě šumavské řeky se z hor dostávají do rovin mezi Protivín a Písek, kde se spolu navždy zasnoubí, když přijaly společné jméno Otava. Otava se brzy znovu zakousne do kopcovité krajiny, kterou již do svého konce, kdy se její vody u Zvíkova stanou vltavskými, neopustí.

. . .

5. Pratur

Pratury dnes chovají na více místech Česka. Já mám tu možnost zastavit se často u velkého vyběhu v šumavských Křišťanovicích, kde lze zahlédnout mimo stáda praturů i několik zubrů evropských či bizonů amerických. Zatímco zubři a bizonů jsou plašší, pratuři si pomalu na lidské okukování zvykají. Žrát trávu z ruky se ale ještě nenaučili. Protože evropský pratur vyhynul již v roce 1627, jedná se o zpětně vyšlechtěný druh, s jehož chovem v Křišťanově začali v roce 2008.

. . .

6. Solovec

Také v Boubínské oboře i jeho okolí naleznete pár tisícovek, na které jejich sběratelé stoupají. Až již našli inspiraci na webu www.tisicovky.cz či www.vrcholovka.cz, nebo prostě jen mají touhu spatřit krajinu z výšin kopců.

Solovec je jedním z nich. Ještě nedávno jste z něho žádné výhledy očekávat nemohli, ale kůrovec a větrné smrště vše mění. Dnes z částečně odlesněného vrcholu můžete z výšky 1 155 m přehlédnout velkou část Jižních Čech. Pokud vyjde počasí, je pohled do "nížin" pod vámi příjemnou odměnou za výstup.

. . .

∆ ∆ ∆

Pokud nahlédneme do hlasování minulého měsíce, zjistíme, že nejvíce se líbila fotografie s příběhem z hor - Plechý.

Již podruhé vkládám odkaz na LP desku Pink Floydů. Tentokrát to bude The Endless River, jež vás převeze přes melodickou řeku zážitků přesně tak, jak od této anglické skupiny očekáváte.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - květen 2022

28 18% Zlatý voči

32 20% Sen o létání

22 14% Sněžná

27 17% U soutoku

22 14% Pratur

29 18% Solovec

Hlasovalo 160 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.