Klášter Borovany a NS Trhosvinensko

Klášter Borovany a NS Trhosvinensko

Komentovanou prohlídku borovanského kláštera jsme měli v plánu již delší dobu. Když se k tomu přidala možnost navštívit i zajímavou výstavu Největší záhady a tajemství světa, bylo rozhodnuto.

Borovanský klášter

mapa klášter Borovany

Historie i naše mladá průvodkyně nás poučí, že "klášter augustiniánů kanovníků" v roce 1455 založil Petr z Lindy, služebník Rožmberků povýšený do šlechtického stavu. V Borovanech v té době stál farní kostel Navštívení Panny Marie a právě na jeho místě vznikl augustiniánský klášter. Na stavbě se podílela podunajska rožmberská huť, ale jména stavitelů zůstávají neznámé. Klášter měl ve znaku Lindův erb v podobě černo-zlatého štípeného štítu se zelenou lipovou ratolestí a dvěma listy.

Později význam kláštera upadal, aby v roce 1651 byla provedena jeho oprava a do kláštera přišli augustiniánští bratři z Třeboně. Komunitu zrušil v roce 1785 dvorský dekret císaře Josefa II. a kostel byl přeměněn na farní. O dva roky později odkoupil pozemky, budovy a celý majetek kníže Jan ze Schwarzenbergu a prelaturu nechal přestavět na zámek, jako letní rezidenci.

Protože s námi prohlídku sdílí borovanský kamarád Jirka, dozvíme se, že v prostorách zámku byla v letech 1940 až 1997 základní škola. Zrekonstruovaný zámek byl otevřen v roce 2010 a v jeho areálu dnes najdeme kavárnu, od roku 2013 i borůvkovou a bylinnou zahradu, nebo knihovnu Augustina Dubenského s kinosálem.

Další výstava Mojí milenkou je vesmír ukazuje fotky Zdeňka Bardona (*1961), pro kterého se pozorování vesmíru stalo koníčkem v roce 1973, kdy mu jako dvanáctiletému mladíkovi učaroval mimořádný objev komety českého astronoma Luboše Kohoutka.

...

Borovanský klášter či chcete-li zámek...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Borovany.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Závěr prohlídky nás zavede do místností, kde probíhá výstava Největší záhady a tajemství světa a tak se již na další výklad jen stěží soustředíme. Místo toho si prohlížíme a fotíme křišťàlovou lebku, Turínské plátno, Longinovo kopí, Svatý grál, sochu Maoi a hlavičky tsantsa. Tvůrci výstavy sdělují, že dát dohromady unikátní a běžně nepřístupnou sbírku spojenou s nejtajemnějšími předměty všech světadílů světa, bylo velmi náročné. Všechny vystavené exponáty mají jedno společné. Podivné okolnosti jejich vzniku nebo bádání po jejich účelu, které dodnes obklopují tajemství.

Projdeme si také zàmeckou zahradu. Holky hledají moruše, ale nejvzácnější dřevinou je zde borovanský dřín, jeden ze čtyř památných dřínů obecných v České republice a jediný svého druhu v Jihočeském kraji. Po okružní procházce kolem koupaliště odjíždíme z Borovan přes Trhové Sviny k Buškovu hamru.

Z výstavy Největší záhady a tajemství světa. Velikonoční ostrov, známý především díky svým obrovským sochám moai, skrývá ještě jedno tajemství, které přitahuje badatele z celého světa. Písmo Rongorongo zůstává jednou z největších nevyřešených záhad archeologie, fascinuje a mate vědce již od svého objevu v 19. století.

Socha Moai z Velikonočních ostrovů poprvé rozpohyboval strakonický Ing. Pavel Pavel.

Hlavičky tsantsa jsou vypreparované lebky nepřátel jihoamerických indiánů. ..

...

...

Svaté kopí nebo Longinovo kopí je podle legendy kopí, jímž měl římský voják tradičně nazývaný Longinus probodnout bok ukřižovaného Ježíše Krista. Kopí bývá též označováno jako Kopí osudu. Provází ho řada legend, které líčí jeho bohatý osud.

Pravděpodobně nejhodnotnějším exponátem výstavy je přesná replika slavné Mitchell-Hedgesovi křišťálové lebky. Exponát je, stejně jako originál, precizně vybroušen z jednoho téměř 9 kilogramového krystalu přírodního křišťálu. (Borovany cz)

Turínské plátno.

Mimozemšťan či podvod? To dnes rozbor DNA odhalit dokáže zcela bezpečně.

Vojnichův rukopis ovšem záhadou zůstává nadále...

...

...

...

...

Naučná stezka Trhosvinensko

mapa NS Trhosvinensko

Čeká nás nepříliš náročná trasa po naučné stezce. První zastávkou může být Buškův hamr, funkční technická památka. Zařízení hamru je zde poháněno třemi vodními koly, uvádějími do chodu buchar, brus a dmychadla u výhně. Dnes však voda v náhonu s přepadovou vodní kaskádou chybí a tak budou možní zájemci o prohlídku o ukázku chodu ochuzeni. Naše sedmihlavá skupinka již Buškův hamr v minulosti navštívila a proto pokračujeme po stezce k Trhovým Svinům Čekají nás informační tabule a především nová křížová cesta k poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice.

Čtrnáct zastavení tvoří lámané žulové bloky různých tvarů z lomu v Mrákotíně, do nichž jsou vsazené mozaikovité obrazy, které vytvořili sochař Jan Michalik a restaurátorka Pavla Michalik Svobodová. Kamenické práce pak provedl kameník Jan Kříž.

Restaurovali jsme mozaiku v Trhovým Svinech u kulturního domu a zbyly nám kostičky. Přišly různé nápady, kam bychom je mohli použít, a nakonec jsme se rozhodli pro křížovou cestu. Chtěli jsme ji vytvořit ze svinenské žuly, ale ta má moc velké bloky a bílošedou barvu. Kameník nám poradil mrákotínskou žulu, která je zbarvená do hněda a pasuje tak lépe do krajiny," řekl Jan Michalik.

Stoupáme ke kostelu Nejsvětější Trojice a jsme po cestě lemované stromy rozeseti jako rozkutálené barevné korálky. Teprve u zdi opevněného barokního poutního kostela, jehož tvar šesticípé hvězdy naznačuje možnost inspirace Santinim, se znovu sejdeme. Naše pohledy ihned upoutají jednotlivé výklenky s věžičkami. Kostel byl postavený z dobrovolných sbírek v letech 1708 - 1710, jméno autora projektu však historie nezná. Stavba má tři oltáře, trojici štítů a věžiček, trojúhelníková okna a kolem šestiboký ambit s třemi věžicemi. Dochovanou barokní nástropní fresku vytvořil v roce 1709 českobudějovický malíř Bonanella.

Poblíž kostela stojí též trojboká kaple s pramenem vody s léčivou mocí. Léčit má hlavně oční neduhy. To jsem ostatně pocítil sám na sobě, když jsem před pár lety potřísnil své nevalné oči s -11 dioptriemi a dnes mám již jen -2 D. Pravda, museli k tomu pomocí i lékaři, kteří mi čočky v očích vyměnili.

NS Trhosvinensko...

...

Křížová cesta...

...

...

...

Kostel Svatá Trojice...

...

...

Trojhranná kaple s léčivou vodou...

...

...

Kolem Trajerova mlýnu scházíme na Valchu, odkud nás Klenský potok dovede lesem zpět k Buškovu hamru. Při cestě domů se ještě zastavíme v restauraci na náměstí v Trhových Svinech, kde historické jádro města, měšťanské domy s novorenesančními fasádami a podloubími, bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. K cenným a chráněným památkám patří také nedaleký původně raně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z 13. století, kostel Nejsvětější Trojice, historická budova radnice a šestiboká kamenná kašna s barokním sloupem sv. Jana Nepomuckého.

Klenský potok.

Náhon Buškova hamru.

Buškův hamr...

...

...

...

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.