Jihočeské cyklotrasy Xll

Jihočeské cyklotrasy Xll

Počet zveřejněných jihočeských cyklotras přesáhl stovku. Další várka pro milovníky přírody přináší fotky a povídání o toulkách Strakonickem, Šumavou, Blanským lesem i Novohradskými horami.

97. Strakonickem k Dobevi

mapa cyklotrasy Stopař

Trasu zahajuji na okraji Strakonic, odkud jedu málo frekventovanými cestami kolem Tisovníku (589 m n. m.) do Radomyšle, kde si odskočím na revizi do ZŠ. Pokračuji na Osek a hezkou cestou přes Petrovice k Brlohu. Zde upravím trasu, a protože je velké horko, jedu se zchladit do lesů k Stašovskému rybníku. Rozhlednu Vysoký Kamýk si nechám na jindy.

Projedu Dobeví směrem na Kestřany, kde se snažim vyfotit rozlehlou tvrz. Na bližší prohlídku nemám dnes chuť, ale v minulosti jsem si některé budovy prošel. Dnes jen projedu barokní zahradou zpět na cestu, abych se vydal do Štěkně. Vyjedu k raně baroknímu zámku, jenž vznikl úpravou tvrze po roce 1648 a v nezměněné podobě se dochoval dodnes. Zámek dnes využívají sestry řádu Congregatio Jesu a v jedné jeho části se nachází muzeum spisovatele Karla Klostermanna.

U zámku leží anglický park, kolem kterého projedu k Přešťovicím. Jsem v kopcích nad Otavou, ale její meandry mohu jen vytušit kdesi pode mnou. Odbočím na Slaník, na který mám jednu nezapomenutelnou vzpomínku. Po zastavení se v místní hospodě při splouvání Otavy jsem zapomněl na břehu konev se svými věcmi. To byl docela problém, protože jsem pak musel lézt do skal před vesnicí, abych se dostal zpět.

U Božích muk za Slaníkem odbočuje stará cesta lemovaná ovocnými stromy, která mně dovede do Strakonic. Osvěžím se letním jablkem a po 41 km končím hezký okruh už v 30° vedru.

Jiřím k Tisovníku (589 m n. m.).

Nad Brlohem.

Stašov.

Kostel sv. Kateřiny v Ke stanech byl upraven v letech 1712-14, dnešní podoba pochází z 18. a 19. století, v roce 1862 byla přistavěna věž. Interiér je barokní, nachází se zde např. obraz Černé Madony Kolínské, obraz Panny Marie Karlovské nebo vyřezávaná křtitelnice. (www.mapy.cz)

Menší z obou kestřanských tvrzí pochází z konce 14. století, vystavěli ji synové Mikoláše Barocha. Již koncem 15. století je tvrz uváděna jako zpustlá. V polovině 16. století byla přestavěna a využívána jako pivovar, v 18. a 19. století jako hospodářské budovy. Až do obnovy v posledních letech budova tvrze postupně chátrala. (www.mapy.cz)

Raně barokní zámek ve Štěpnička vznikl úpravou původní tvrze po roce 1648 a v této podobě se prakticky dochoval dodnes. Je to čtykřídlá budova uzavírající nádvoří. Kolem zámku se rozkládá anglický park.. (www.mapy.cz)

Boží muka u Slaníku.

98. Od Polky k Poledníku Šumavou

mapa cyklotrasy Stopař

Na dlouhou štreku po Šumavské magistrále cyklotrasy č. 33, která byla pojmenována na počest cyklisty tělem i duší Christiana Bataglia, jsme si vybrali záříovou sobutu. Vyjíždíme z parkoviště NP Zaparkuj a jdi nad Březnovou Ladou. První část jedeme po cestě přes Borovou Ladu a Františkov do Kvildy. Stálé mírné stoupání kolem Teplé Vltavy znepříjemñují výfukové plyny aut a především silných motorek, jež se v krásném a bezoblačném dnu doslova vyrojily. Potkáváme ale také mnoho cyklistů, kteří zde polykají nejen zmíněné plyny, ale především kilometry šumavských cest. S Ájou šetříme baterie elektrokola jak to jen jde a tak mám ve stoupání Mirek na gravelu snadno stačí.

Cesta vede hezkou krajinou údolím Vltavy, známe ji jako své boty. Míjíme zajímavá místa, ale náš cíl leží daleko. Je jím rozhledna Poledník (1 315 m n. m.). Z Kvildy stoupáme ostřeji k vrcholu Lapky, poté pod Březovou horu u Filipovy Hutě. Tady na chvíli zastavím pro fotku dvojhlavého Roklanu, který zde odhaluje svoji majestátnost druhého nejvyššího vrcholu celé Šumavy. I Bavorský les je samozřejmě Šumavou, jen nese jiné pojmenování. Kamarádi čekají v Modravě u odbočky na Březník. Dál nás vede cyklotrasa čarokrásnou krajinou širokého travnatého údolí Roklanského potoka, jenž se před Javoří pilou dělí na Roklanský a Javoří. Spousty pěších, spousty bikerů využívají nádherný den a ideální místo na procházku či projížďku.

Před námi se objevuje přímá čára bývalé železné opony, která nemilosrdně stoupá k Oblíku. Tady již nejde jet na eko či tour, musíme hezky máknout, abychom vystoupali výš. Ale zatím nám ubyl jediný dílek a spotřeba energie z baterie byla malá. Dáváme hodně své vlastní, cítím protestovat levé koleno. Šotolina nahradí asfalt v posledních kilometrech, které k vrcholu Poledníku ještě zbývají. Les prořídl, vždyť zde se kůrovec před dvaceti lety dosyta vyřádil. Dnes je Šumava znovu zelená. Dokonce okolí Poledníku změnilo svoji dlouho převažující šedivou barvu.

Březová Lada.

Most přes Teplou Vltavu u Františkova vede k pomníku převaděčů.

Kvilda.

Roklan z Filipová Hutě.

Roklanský potok.

Javoří potok.

U Javoří pily.

Cesta k Poledníku...

Unaveni usedáme na kamennou terasu u rozhledny a posilujeme se koláči z bufetu. Kolem jsou desítky zaparkovaných kol a spousty turistů. Tento cíl je díky zajímavé rozhledně, která dříve sloužila pro odposlech vojenské komunikace nepřátelského západu, velmi atraktivní. Netuším, že jen několik metrů od nás sedí u piva a kafe moje sestřenka s přítelem. Kdybych se podíval na zprávu z WatsAppu, spatřil bych tam Poledník, jenž fotila ze stejného místa jako o něco později já. Nepotkali jsme se jen proto, že jsem vystoupal nahoru na rozhlednu, zatímco oni odešli k Prášilskému jezeru a na parkoviště u Slunečné. V rozhledně si prohlížím v patrech místností vytvořené výstavy, které popisují dobu minulou, tolik poznamenáno "studenou válkou". Až na rozhledovou plošinu musíte projít druhým turniketem, který nahoru pouští jen deset lidí. Frontu na možná hodinu čekat nehodlám a tak fotím okolní krajinu přes nečisté sklo oknem. Naštěstí jsem nahoře již párkrát byl. Poprvé dokonce v době, kdy objekty opustila pohraniční stráž. Na tehdy úzkou plošinu se lezlo po chatrné žebříku a byl to docela adrenalin.

Zpět sjíždíme opatrně, abychom nechytili defekt na kamenité cestě ani neohrozili turisty a bikery, z nichž mnozí nahoru kola vedou. Přesto se brzy vracíme na kvalitní asfaltu, abychom si užili pohodovou jízdu k Modravě. Nebe je stále bez jediného mráčku, což fotkám úplně nesvědčí. Přesto párkrát na hezkých místech zastavím.

Z Modravy odbočíme k Březníku. Po Filipovohuťském, Roklanském a Javořím potoce si projedeme také údolí Modravského potoka. Jeho ledovou vodu okusíme u odbočky Vltavské cesty, kam cyklisté nesmí. Osvěžení je to dokonalé, začíná být vedro, byť jsme stále velmi vysoko. Pokračujeme k Ptačí nádrži, abychom po sjezdu k odbočce začali stoupat na Černou horu (1 308 m n. m.). Trochu nepříjemná cesta vzhůru je poslední stoupání na trase. Pod Černou horou pramení Vltava, která zde zove Teplá a odsud bychom se mohli svézt až dolů k Mělníku na soutok s Labem. Nám ale bude stačit od pramene sjet do Kvildy a dál pokračovat přes Borovou Ladu k Polce již po stejné dopolední trase. Jen s tím rozdílem, že dolů to jede samo.

Rozhledna Poledník...

...

...

...

...

Javoří potok...

Modravský potok.

Studánka u pramenu Vltavy.

Cyklostezka na Kvilda příjemně klesá.

Před Kvildou.

...

99. Blanským lesem kolem Křemžské kotliny

mapa cyklotrasy Stopař

Od pláže Ktišského rybníka vyjíždím do Blanského lesa. Táhlé stoupání končí vysoko u Albertova (932 m n. m.), od kterého se stáčím pod Bulový (953 m n. m.), jehož svahem vrchol obdjedu. Krásná lesní cesta vede bučinami s několika vyhlídkami do vnitrozemí. K orientaci dobře poslouží obří věže vzdálené jaderné elektrárny Temelín. Klesám na sedlo Rohy, kudy vede cesta z Chvalšin do Brloha a znovu začínám stoupat k Růžovému vrchu (877 m n. m.). Masívem Kleti (1 084 m n. m.) sjedu nejprve k parkovišti dolní stanice historické jedno sedačkové lanovky, abych přes Krásetín spadl až do údolí Křemžského potoka k Holubovskému mlýnu. Založen byl v roce 1600 a tehdy se jmenoval Zikmundův. Od roku 1999 je mlýn kulturní památkou.

Přijíždím Křemži, abych znovu stoupal k jednomu z hřebenů CHKO Blanka les. Překonávám tím Křemžskou kotlinu, kterou tyto hřebeny a vrcholy ze tří stran obklopily, aby zde vytvořily jakousi obří podkovu pastvin luk a polí nad stejnojmenným potokem. Nad Bohouškovicemi již jsem pod vrcholem turistické známého Kluku (741 m n. m.). Zastavím u rozhledové cedule, abych zkontroloval dosud ujetou trasu. Kleť, Růžový vrch, Albertov a Bulový jsou seřazeny v jednom šiku nejvyššího hřebene Blanského lesa. Jiný, nižší hřeben přejedu na opačnou stranu u Bohouškovické myslivny, abych vrcholy Švelhán (722 m n. m.), Střední vrch a Skalku objel východní stranou. Zde cesta stále příjemně klesá a zanedlouho jsem nad Novou Vsí. Přede mnou se vine další hřebenová partie Buglaty a Vysoké Běty. Já ale již jedu dolů do Chmelné, odkud polní cestou pokračuji k chalupám, které svahy celé Křemžské kotliny zdobí jako bílé perly náhrdelníku. Kdysi tuto krajinu obývali Keltové, kteří po sobě zanechali mnoho stop v podobě hradišť, z nichž nejvýznamější je Třísov.

Kolem Brložského rybníku dojedu do Brloha a držím se údolí Křemžského potoka, který si zde horami proklestil svoji trasu. Kamenitá cesta končí u Dobročkova. Vracím se zpět přes Březovík ke Ktišskému rybníku. Téměř celá kopcovitá 50 km dlouhá trasa vede po dobrých lesních cestách, často bučinami, které zdejší CHKO Blanského les chrání.

Výhledy od Albertova.

Rohy.

Sjezd do Krásetína.

Červená cesta do Křemže.

Holubovský mlýn leží u Křemžského potoka jižně od Kremže. Založen byl v roce 1600, ale tehdy se jmenoval Zikmundův. Na Holubovský mlýn se přejmenoval až někdy v 19. století. V roce 1999 byl mlýn prohlášen za kulturní památku. (www.mapy.cz)

Křemžský potok.

Výhledy od Bohouškovic.

Masív Kleti.

100. Smrčinou do Stožce k Vltavě

mapa cyklotrasy Stopař

Velmi pěknou projížďkou bez velkého převýšení završuji stovku popsaných cyklotras Jižními Čechami. Stále nějaká bílá místa na mapě zůstávají a tak lze očekávat další pokračování "Jihočeských cyklotras". V Horní Plané stíháme přívoz v 9:30 na poslední chvíli. Převezeme své e-biky na druhou stranu Lipna, odkud stoupáme k Zvonkové a přes hraniční přechod do rakouského Schönebenu. Trasa bude traverzovat masív Smrčiny. Někdy před 30 lety jsem zde projížděl od zimního střediska Hochsteinu na běžkách. Stejně tak dnešní parťák Jirka. Lesní cesta traverzuje svahy Smrčiny až pod lyžařský areál Hochficht, aby se poté zvedla k hraničnímu přechodu Plešné jezero.

Vracíme se do Čech a hned to u kiosku Říjiště zapijeme. Cyklotrasou zamíříme pod Plechý, kudy se pohodlně dostaneme k Schwarzenberského kanálu. Jeho západní část si projedeme cestou, kterou jsme první prázdninový den vandrovali. Plavební kanál opouštíme Ferdinandovo cestou, jež se příjemně kroutí lesem dolů k Stožci. Následuje známý úsek do Černého Kříže a dál kolem Vltavského luhu do Ovesné a Nové Pece. Za mostem míříme neomylně do krčmy U Žabáka, kde si dáváme šumavskou topinku s hromadou sýra. Dojedeme do Horní Plané a cestou domů plánujeme naše několikadenní cyklotoulky Krušnými horami.

Přívoz v Horní Plané.

Zadní Zvonková.

Pod Tokaništěm.

V masívu Hochfichtu (Smrčiny).

Říjiště.

Kiosek Říjiště.

U Schwarzenberského kanálu.

Mrtvý luh.

Trať a Vltava u Mrtvého luhu.

Vltava z mostu z Nové Pece.

Pod Pernekem.

101. Novohradskými horami k pramenu Lužnice

mapa cyklotrasy Stopař

Autem se přesuneme do Černého Údolí a již samotný průjezd od Benešova nad Černou je zážitkem. My však přese dáme na své e-biky, abychom si s borovanským Jirkou projeli těžší partie Novohradských hor. Naše trasa vede k penzionu Lesovny Žofín, odkud sgoupáme podle Huťského potoka k stejnojmennému lesnímu rybníku. Mineme palouček u bývalé Terčí Hutě, abychom u Stříbrné Hutě dorazili k Lužnici. Ta zde mizí do Rakouska, aby se u Gmündu a Českých Velenic opět posílena vrátila na naše území a stala se Mekkou vodáků. Ani ze Stříbrných Hutí nic nezbylo, jen střípky sesbírané keramiky zdobící turistický přístřešek.

Náročnější stoupání nás vynese až k Janskému vrchu (990 m n. m.), odkud je to skok do Pohoří na Šumavě. Louky, pastviny, hezký výhled ke Kamenci, jednomu z tisíci metro východní vrcholů pohoří, nás dobře naladí na výjezd k pramenu Lužnice. Ten leží na rakouské straně pod vrcholem Eichelbergu (1 054 m n. m.). U velmi pěkně upraveného místa se udržíme jen chvilku. Obkroužíme po cyklotrase Helbergstein a začínáme sjíždět dlouhým údolím říčky Einsiedel bach zpět k Lužnici (Lainsitz). Odbočíme na Harmanschlag a stoupáme vzhůru na Nebelstein (1 017 m n. m.). Zajíždíme až pod skalnatý vrchol hory, z kterého máme ideální výhledy na Novohradské hory. Mohli jsme z upravené vrcholové plošiny pozorovat i alpské vrcholky, ale počasí to dnes neumožňuje. Musíme si vystačit s kukátkem, kde vidíme nápisy vesnic a hor, a dalekohledem, jenž nám vše přiblíží. Přes Nebelstein vedou hned dvě Evropské dálkové trasy. E6 míří z nejsevernější laponské vesnice severozápadního cípu Finska Kilpisjärvi při hranicích se Švédskem a s Norskem, a pak pokračuje přes Švédsko, Dánsko, Německo, Česko, Rakousko a Slovinsko do Chorvatska, kde končí v Dubrovníku. Součástí trasy je lodní spojení do řecké Igoumenisty, odkud trasa pokračuje Řeckem do Alexandropolis. Celkem byste ušli úctyhodných 5 200 km.

Druhá Evropská dálková trasa E8 pak vede napříč celou Evropou (4 700 km) z irského Corku na bulharsko-tureckou hranici. Obě trasy se tady, na Nebelsteinu, protínají.

Náš cyklookruh se v tomto světle jeví poněkud přízemním. Sjíždíme z hory a dáváme pozor, abychom neminuli odbočku k hranici. I od ní již pojedeme z kopečku. Údolí říčky Černé nás zavede k hezkému lesnímu rybníku Zlatá Ktiš, odkud se vracíme k Žofínu a Černému Údolí.

Lesovna Žofín.

Jezírko u penzionu.

Údolí u bývalých Stříbrných Hutí.

Nálezy u Stříbrných Hutí.

...

Pohoří na, Šumavě...

Kamenec (1 072 m n. m.) .

...

...

Výhled z Eichelbergu.

U pramenů Lužnice...

...

Harmanschlag.

...

Na vrcholu Nebelsteinu (1 017 m n. m.).

...

...

...

Vysoká (1 034 m n. m.).je nedaleko.

...

102. Lipenskem od Pasečné k Nové Peci

mapa cyklotrasy Stopař

Podzim nabízí ideální podmínky pro cyklotrasy v okolí Lipna. Stále můžete využít přívozy, které již nebývají přeplněné turisty. Poprvé si vyzkoušíme soukromý přívoz v Hrdoňově, kam se dostaneme z Černé v Pošumaví přes Novolhotský les. Nejedeme kolem Kozího rybníku, ale zkratkou do údolí Lukavického potoka. V přístavišti kotví mnoho lodí, procházím se po molu, než do ústí zálivu vjede loď přívozu. Dobře si popovídáme s majitelem lodi, který nám vypráví o nebezpečí, jež Lipno může v bouři znamenat. Zkouším si kormidlo a řízení lodi nevypadá nijak složitě.

Máme před sebou krásný slunný a teplý den. Na druhé straně Lipna brzy zamíříme vzhůru k Vítkovu kámenu. Míjíme Malý a Velký Plešný, abychom za Uhlištěm začali sjíždět na Pasečnou. Malebná krajina, kdy se lesy střídají s pastvinami a loukami, nás provází celou cestu k Schwarzenberskému kanálu. Příjemný sjezd ani na chvilku nenudí. Pod námi Přírodní rezervace Světlá chrání nivu stejnojmenného potoka. Ten byl v minulosti využíván k plavení dřeva z Schwarzenberského kanálu do Mühlu a následně do Dunaje. Topné dřevo z Šumavy o délce 2 m využívala Vídeň v zimním období.

Cyklostezka kolem Schwarzenberského kanálu se kroutí lesem po vrstevnici a jedeme po ní dlouho. Tuhle trasu máme již projetou mnohokrát. Až u Zadní Zvonkové se vracíme na českou stranu. Bohužel 1.10. je již hospoda penzionu zavřená a tak pokračujeme hladoví do Nové Pece. Znovu zastavujeme v krčmě U Žabáka, kde si dávame zdejší polední menu - polévku a rizoto. Vzhledem k tomu, že se blíží 16 hodina, jde spíš o večeři. Slunce je již nízko nad obzorem, když jedeme kolem Lipna do Horní Plané a Černé v Pošumaví. Zdejší pohodlnou cyklostezku využívá v krásném nedělním počasí mnoho vděčných bikerů. My máme v nohách 76 km krásnou krajinou v lipenských obcích.

U Hrdoňova. ..

Přívoz Hrdoňov - Svatý Tomáš.

Kormidelník.

...

...

Pestrá krajinka u Pasečné.

Nad údolím Světlé...

...

U Schwarzenberského kanálu.

...

...

Schwarzenberský kanál...

...

Zadní Zvonková.

Lipno u Horní Plané.

Před Černou v Pošumaví.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Ranec

8. února 2024 09:25

Ranec říká

Zrovna letos v létě se tam chystám. Děkuji za perfektní inspiraci

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.