TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)

Jak rychle uběhne rok? Nevím jak vám, ale mě se zdá, že je každý další vždycky o dost kratší než ten předchozí. A tak, protože rychle utekl i rok 2013, se znovu nořím do záznamů digitálních dat, abych vybrat tucet snímků, které mne oslovily, nebo něčím zaujaly. Krajinek jsem do článků během roku vložil mraky, a proto bude výběr jen z detailů přírody a makrofotek.

První fotka však nepatří k tuctu TOP 12, ale je určena všem, kteří Šlápoty čtete, ať už pravidelně, nebo jen občas.

...

Přeji Vám příjemné, jehličím provoněné Vánoční svátky,

a hodně štěstí, zdraví v roce následujícím.

...

TOP 12

Ohromné množství druhů má řád pavouků. Dodnes jich bylo zjištěno přes 43 000 ve 109 čeledích. Na Zemi žijí již mnoho milionů let a přizpůsobili se prakticky všem prostředím. Jejich potomci k přeletu na jiná území často využívají teplé proudy babího léta, kdy cestují na vláknu pavučinky jako lehoučcí letci ultraglidingu.

Tu vůni nelze nevnímat, každý z nás ji cítí. Jen kovaříka však omámí natolik, že při ní usne v letu.

Jemnost a krása malého modrého kvítku rozrazilu vynikne nejvíc zblízka. Svou barvu krade modrookým dívkách, které si lehají k němu do trávy.

Tento tvor sice vypadá jako pavouk, ale pravda je, že s ním nemá moc společného. Je to sekáč z řádu pavoukovců. Byly nalezeny jeho dobře zachovalé fosílie staré 400 milionů let, jejichž stavba vypadá překvapivě moderně. To naznačuje, že základní struktura sekáčů se od té doby příliš nezměnila.

Kakost smrdutý kvete přes celé léto. Jeho jméno naznačuje, že omamnou vůní zrovna nevyniká. Přesto je skvostný a se využívá jako léčivá bylina.

Rozlet často končí nezdarem. Naštestí tvrdé krovky chrání červenáčka před zraněním a pády jsou jen malým povyražením.

Chrobák je silák v říši brouků. Pomalý pohyb a zavalité tělo je tolik podobné japonským zápasníkům sumo.

Mimikry dobře poslouží dalšímu z pavouků, kterým je běžník kopretinový. Svoji barvu dokáže přizpůsobit květině, na které právě loví.

I já na své poutě přírodou často tahám svůj domeček. Není nic horšího než se ocitnout v nečase a slotě bez střechy nad hlavou.

Zaujetí i postoj zdůrazňuje, že tato moucha je ve střehu. Možná proto, aby se nestala obětí, nebo se sama na svoji oběť naopak chystá.

Signální lano funguje jako alarm. Predátor tak podle síly a charakteru chvění dobře ví s kým má tu čest.

Zlatěnky většinou v horkých letních dnech rychle poletují z místa na místo a je těžké je zastihnout ve chvíli odpočinku. Jsou to hnízdní parazité žahadlových blanokřídlých. Znamená to, že se vyvíjejí v hnízdech nejrůznějších kutilek a jízlivek.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

23. prosince 2013 22:19

Paulie říká

Krásné fotky, nápadité komentáře! Přejeme mnoho dalších povedených článků i v roce 2014 a příjemné svátky.

Lída a Pavel

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Lu

23. prosince 2013 22:22

Lu říká

Na těch ( i jinjch tvejch) fotkách vypadají věci a příroda krásnější . Nebo jsou právě tak krásný jenom to nevidím ?

Zastavím se příští rok 12 x a popřemejšlím vo tom.

HoHo

24. prosince 2013 11:41

HoHo říká

Nádherné fotografie! Snad i ten příští rok bude takhle nádherný. Veselé Vánoce a šťastný nový rok, Rony

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.