Krušné hory pěšky i na kole ll.

Krušné hory pěšky i na kole ll.

Ani třetí den není počasí dobré. To však zastaví pouze mne, když odjedu do Jáchymova a Hřebečné za toulkami minulostí. Až v neděli se vyjasňuje a proto dokončujeme, co jsme předchozí dny nestihli.

Tisícovky u Klínovce

3.den - 20.června 2020

mapa Meluzíny

V pátek celý večer silně prší a nepřestává ani v poledne v sobotu. Ležíme v posteli jako prasata a čekáme na lepší zítřky. Roman H. se rozhoduje, že si dnes dá kulturu. Pojede do Jáchymova navštívit mincovnu a odpoledne důl Mauritius. My ve 12 hodin 30 minut oblékáme pláštěnky a bez batohů vycházíme do deště.

Ten se po chvilce umírňuje, je však velká mlha. Naše příští tisícovka je vrch Dub - severní vrchol (1 006 m n. m.). Trochu úsměvný je fakt, že vrchol má nižší nadmořskou výšku než Boží Dar, ze kterého jsme vyšli. Přesto musíme nejprve vystoupat po žluté značce do výše 1 062 metrů a následně klesat. Po 2 km od Božího Daru tisícovky dosahujeme. Vrchol to není vůbec významný, není zde ani geodetický bod, ale platí. Mít víc času a lepší počasí zašli bychom si určitě na kruhovou vyhlídku na Hadí hoře (961 m n. m.). Takto se vracíme k Božímu Daru, před ním zkratkou se dostáváme na červenou hřebenovku vedoucí na Klínovec.

Boží Dar.

V nadmořské výšce 1 099 m se nalézá malá rozhledna Boží vyhlídka, která byla otevřena v roce 2019. Rozhledna připomíná otevřenou krabičku zápalek postavenou na výšku. Osmimetrová rozhledna má vyhlídkovou plošinu ve výši 5 m a je se z ní vidět kromě Božího Daru Jáchymovské údolí, města Ostrov a Karlovy Vary. Z horských vrcholů pak telekomunikační stožár Klínovce, Božídarský Špičák, z německé strany Malý Fichtelberg.

Pro velkou mlhu skoro vůbec nic nevidíme, proto ani na rozhledničku nevstupujeme. Za dalších 400 metrů procházíme Skiareálem Neklid s několika sjezdovkami. Po 300 metrech dále narážíme na soustavu větrných elektráren firmy Větrná elektrárna Boží Dar - Neklid, která se nachází v nadmořské výšce 1 150 metrů. Na nejvyšší horu Krušných hor Klínovec (1 244 m n. m.) přicházíme v 15 hodin 30 minut. Je opravdu hustá mlha, takže 80ti metrový telekomunikační stožár se v mlze hodně ztrácí a je uměním ho alespoň vyfotit. Rozhledna mi připadá i v mlze nějaká novější. Mám pravdu, na internetu se dozvídám, že v roce 2013 byla osmiboká 17 metrů vysoká rozhledna z roku 1884 komplexně zrekonstruována.

Ani na tuto rozhlednu nevstupujeme, pro mlhu bychom neviděli nic. Skoro ani nevidíme značně opotřebené ostatní objekty na Klínovci, které čekají na náročnější opravy. Hledáme usilovně nějakou restauraci a šerpa Roman vyhrožuje, že se mnou na další vrcholy nepůjde a vrátí se do Božího Daru. Rebelie je odvrácena objevením restaurace U staré lanovky. Roman si dává celé jídlo včetně čaje a grogu, já jen bramborovou polévku a grog.Takto osvěženi míříme na další tisícovku, kterou je třetí nejvyšší hora Krušných hor na české straně Macecha (1 113 m n. m.).

Při sestupu z Klínovce procházíme Skiareálem Klínovec, Dámskou sjezdovkou ujdeme 1 800 metrů a ztratíme téměř 250 výškových metrů. Přicházíme k luxusnímu čtyřhvězdičkovému horskému hotelu Nástup v Loučné pod Klínovcem. Od Nástupu ještě ujdeme 200 metrů a pak podél sloupů lanovky nastoupáme přes 120 výškových metrů a jsme na vrchu Macecha. Naše dnešní třetí tisícovka je v lese a tudíž bez výhledů.

Z vrcholu Macechy scházíme na rozcestí Selský les, z něho ještě dalších 1,4 km k orientačnímu bodu Meluzína - rozcestí. Již 300 metrů před tímto rozcestím sledujeme zdálky mohutné skály na Meluzíně (1 097 m n. m.). Na uvedeném rozcestí přecházíme na zeleně značenou silničku. Po 400 metrech uvidí šerpa malý průsek v lese a jím směřujeme k Meluzíně. Za několik desítek metrů narazíme na mladý téměř neprostupný smrkový porost, který zejména mně sebere hodně sil.

Přesto se i já dostanu na vrchol, který je pro mě nejkrásnějším vrcholem v Krušných horách. Na vrcholu je nejen geodetický bod, ale i pěkná dřevěná socha Meluzíny. Z vrcholu sestupujeme již podstatně lépe po vyšlapaných cestičkách, pak již po cyklostezce k rozcestí - Meluzína. Dnes jsme již ušli v náročných podmínkách 15 km a zbývá nám do Božího Daru přes 7 km. Proto zavoláme Romana H., jež nás ochotně odveze k penzionu Adélka a tím ukončí naši třetí etapu.

Meluzína, atraktivní vrchol Krušných hor zůstává bez vyznačené turistické stezky.

Krušit znamená rozbíjet, drtit

Slejvák vydržel nejen celou noc, ale i celé dopoledne. Kapky dopadající na střechu bubnovaly s nekonečnou pravidelností a pootevřeným oknem vnikaly i do našich mozků. Větrat jsme v noci museli, neustále navlhlé a propocené svršky nevoní po dvou dnech zrovna vábně.

Když jsem se před polednem odhodlal opustit vyhřátou postel, ještě pršelo. A při příjezdu k muzeu hornictví v Jáchymově se kolem všichni čerti honili. Ani se nedalo vylézt z auta. Naštěstí živel ztratil brzy sílu a já se mohl s rouškou ponořit do hlubin minulosti. Zatím jen v mysli, ale v plánu mám odpoledne i reálný sestup do hlubin, do nejstarší štoly Kryštov v dolu Mauritius u Hřebečné.

Jáchymov.

Do muzea je dnes vstup zdarma. Začínám u nerostů, které se v Krušných horách těžily. Mnoho z nich ve středověku, kdy Jáchymov byl koncem 16. st. po Praze našim největším městem s 18 000 obyvateli. Z výkladu průvodkyně se doslechnu, jak bylo hornictví těžkou prací.

S nostalgií se dívám na 1 halíř, 3 halíř, pětník. Ještě je pamatuji, pětník a desetník jistě. Stejně jako korunu s dívkou sázející lípu. Dnešní koruna je vlastně silou tehdejším desetníkem.

Není žádným tajemstvím, že také dolar má kořeny v Jáchymově, kde se na začátku 16. století razil tzv. jáchymovský tolar. Různým zkomolením se později stal dolarem a ujal se v zámoří.

V muzeu...

...

...

...

...

...

Bývalý důl Svornost.

Jáchymov leží v údolí sevřeném horami.

V muzeu vydržím přes hodinu, pak jdu mrknout na štolu č.1, kde je také vstup zdarma a dokonce mají i uvolněná místa. Přesto upřednostním Hřebečnou, kam se přesunu přes Abertamy.

Tady již stovku za vstup platím. Dostal jsem slevu, přesto s nálepkou pro focení vyjde průnik do podzemí na 140 Kč. Zajímavé je vyprávění, jinak jsem trochu zklamaný. Úzká štola je dost monotónní. Snad jen závěrečný důl, kam by se vešel celý abertamský kostel stojí za shlédnutí. Určitě mi loňské doly Mořiny přinesly nesrovnatelně víc zážitků.

Do podzemí však sestupuji vždycky rád. Dobře se mi v něm dýchá, jako by mě chladný a vlhký vzduch léčil a dodával životní sílu. Když po hodince vystupuji na povrch, cítím se jako znovuzrozený. Začíná lehce pršet, proto jedu zpět do Božího Daru. Čekám, že budu kluky z jejich tisícovek znovu zachraňovat. Už si začínám připadat jako v base campu nějaké osmitisícovky, kde se čeká, kdo ve výšce navydrží a fyzicky zkolabuje.

Po šesté od Meluzíny volá Roman, kam za odpoledne došli přes tisícovky Dub, Klínovec a Macecha, a žádá odvoz. Večeře se opět o půlhodinku odsunuje.

Hřebečná, vstup do štoly Kryštof.

...

...

V podzemí...

...

...

Na Vysokou seč a Loučnou

4.den - neděle 21. června 2020

Již v sobotu večer měníme původní nedělní plán, protože se nám pro špatné počasí nepodařilo zdolat 2 zbývající tisícovky Krušných hor. Tím padá výlet do Přebuzu (Čertova hora, Kraslický Špičák, Rájecké údolí aj.). V neděli nás Roman H. autem odveze Z Božího Daru 11 km k rozcestí Pod Vysokou sečí na Měděnecké silnici.

Prvním vrcholem je Vysoká seč (1 006 m n. m.), což je nejvýchodnější tisícovka Krušných hor. Od výše uvedeného rozcestí stoupáme červeně značenou silničkou 500 metrů, pak odbočíme doleva na travnatou zamokřenou lesní cestu a po 900 metrech docilujeme vrcholu, který je velmi plochý. 150 metrů na západ od nejvyššího bodu je rozdíl 1 metru. Celkově jsme k vrcholu vystoupali jen 35 výškových metrů.

Vracíme se na červenou silničku, ujdeme po ní k jihu dalších 250 metrů a odbočujeme doprava k dvojvrcholu Loučná (1 019 m n. m.). Krátce po odbočce nacházíme hezky upravený pomníček J. Khauera, který na tomto místě v necelých čtyřiceti lety tragicky zahynul. Pietní místo zbudovaly Lesy Klášterec nad Ohří, patrně se jednalo o jejich zaměstnance. Po 1 km od pomníku se dostáváme pod vedlejší jižní vrchol Loučné, jež má geodetický bod vpravo v lesní oplocence. Další geodetický bod náležející k tomuto jižnímu vrcholu nacházíme o 80 metrů severněji. Mezi oběma vrcholy je vzdálenost cca 600 metrů, severní je vyšší o necelý půlmetr a je bez geodetického bodu.

Ze severního vrcholu Loučné pak klesáme západním směrem na Měděneckou silnici. Po ní ujdeme na sever asi 600 metrů a pak vlevo zahybáme do lesního terénu. Po 500 metrech klesneme na úroveň nadmořské výšky 915 metrů. Zde se na severní hranici přírodní rezervace Horská louka u Háje setkáváme s ruinami bývalé osady Konigsmühle (Králův mlýn), kde se dochovaly zbytky několika domů, které unikly konečné likvidaci patrně proto, že silně zamokřené území znemožňovalo přísun těžké techniky. Od roku 2012 se zde každoročně konalo land art setkávání řezbářů, hudebníků a jiných umělců.

Jejich výtvory si fotíme a návštěvy této bývalé osady, kde do konce 2. světové války žili občané německé národnosti, rozhodně nelitujeme. Byl to od manželů Pažďorových, vlastníků penzionu Adélka v Božím Daru, velmi dobrý tip.

Königsmühle...

...

...

...

...

...

...

...

...

Fichtelberg od Háje.

Od zaniklé osady stoupáme 800 metrů na vrcholek hřbetu, kde se vyskytuje mohutný dřevěný kříž. Nyní již budeme jen klesat. Cestou potkáváme poměrně dost turistů, řada z nich je z Německa. Udělalo se konečně slunečné počasí, jsou pěkné výhledy zejména na nejvyšší hory Krušných hor, a to na Klínovec a Fichtelberg na německé straně. Dojdeme ke kapličce do vesnice Háj, která je součástí obce Loučná pod Klínovcem. Ještě se přinutíme ujít po silnici asi 1 300 metrů a zakotvíme v restauraci U Janičky. Zrovna když si objednáváme jídlo, přijede auto řízené informovaným Romanem H. Dobrým obědem tak končí čtyřdenní krušnohorské putování.

Nekonční však turistika v Karlovarském kraji. Náš vedoucí Roman H. nám naplánoval vycházku z města Krásno na rozhlednu na Krásenském vrchu. Obec Krásno leží v nadmořské výšce kolem 700 metrů v krajině Slavkovského lesa, má přes 700 obyvatel a nalézá se v okrese Sokolov.

Mezi největší pamětihodnosti města patří:

- kostel sv.Kateřiny (1. zmínka v roce 1404)

- renesanční zvonice ze 16.století

- radnice

- sloup se sousoším Nejsvětější Trojice

- hornické muzeum v areálu bývalého cínového dolu Vilém

- rozhledna na Krásenském vrchu (též rozhledna Krásno)

Rozhledna na Krásenském vrchu

Z místa, kde parkujeme, je to po žluté turistické trase k rozhledně 1,5 km. Docházím tam s určitým zpožděním, protože po čtyřech dnech chození starým nohám nesvědčí dlouhé sezení v restauraci ani v autě a těžko se znovu startují do akce.

Rozhledna na Krásenském vrchu (někde je v mapách vrch zanesen pod názvem Na Vyhlídce) má neobvyklý tvar s vnějším spirálovým schodištěm (celkem 120 schodů), připomínající Babylonskou věž. Byla dokončena v roce 1935, v její těsné blízkosti byl již v roce 1934 postaven hostinec (v roce 1947 jako neopravitelný stržen). Základna stavby je 11 metrů široká, vyhlídková terasa je ve výšce 25 metrů a má průměr 3 metry. V roce 1997 byla dokončena komplexní rekonstrukce, na vrcholové plošině byly instalovány i keramické destičky s popisem výhledů na všechny světové strany. Při dobrém počasí lze vidět hlavní vrcholy Krušných hor, Doupovských hor, Tepelské vrchoviny (např. stolová hora Vladař) a samozřejmě také Slavkovského lesa (např. Lesný a Lysina). Konají se zde i svatební obřady.

Za zmínku stojí, že v čtenářské soutěži iDNES v roce 2011 Krásenská rozhledna obsadila mezi českými rozhlednami 1.místo jako nejkrásnější rozhledna v ČR.

S dobrými pocity se vracíme k autu a odjíždíme domů do Jihočeského kraje. Na závěr si dovoluji poděkovat oběma Romanům, prvnímu za velmi dobré plnění šerpovských úkolů a druhému za ochotu při odvozu v prvních třech turistických etapách, čímž nám ušetřil mnoho km při návratu k penzionu Adélka. A samozřejmě také za odřízení celé cesty do Božího Daru a následně domů.

K Přísečnické přehradě a na vrch Mědník

mapa Měděnec

Poslední den Vencovi zbývají poslední dvě tisícovky do čtrnátky hlavních krušnohorských. Víc jich zde není. Sice tvrdí, že je zmákne na necelou hodinku, ale to mu vůbec nevěřím. Čekat v autě nehodlám a tak poslední den věnuji krajině blízké Mědníku.

Odjíždím z Kovářské, odkud mne rozbitá cesta vede lesem k Černému Potoku, kde stoupám nad vodní nádrž Přísečnice. Cesta neposkytne jediný výhled na přehradu. Tu spatřím, až když se poprvé dotknu břehu. Brzy stojím na vysoké hrázi vodního díla dostavěného v roce 1976 pro zajištění pitné vody do severočeské hnědouhelné oblasti. Proto jsou všude zakázy vstupu.

Kostel sv. Marka u Kovářské.

Černý Potok.

Nad Přísečnicí.

Přehrada Přísečnice...

Pod hrází.

Přísečnice.

Příjemně se svezu bučinami ke Karlovu pramenu. V Krušných horách převažují smrčiny, smíšených lesů či horských bučin je pomálu. Proto jsou projížďky lesy dost monotónní a cestu zpestřují hlavně mokřady, vrcholové slatě a rozsáhlé pastviny a louky.

Před Měděncem se cesta zdvihá, přichází daleké výhledy a s nimi silný vichr. Téměř mě sráží z kola. Ne nadarmo zde stojí stožáry větrné elektrárny Kryštofovy Hamry. Hluk rotujících vrtulí mne doprovází až k Měděnci, kde sjedu serpentiny k svahu v Sfingy. Ortorulový mrazový srub zde získával atraktivní tvar někdy na přelomu starohor a prvohor, později dotesaný dobami ledovými.

Hlavním dnešním cílem je vrchol fotogenického Mědníku, kde se světu na odiv vystavuje bílá rotunda. Vlastně je to malá kaple z roku 1672. O vrchu Mědník mi cosi prozradí i mapy.cz.

"Hornická krajina na vrchu Mědník byla jako součást Hornického regionu Erzgebirge/Krušnohoří zapsána na seznam dědictví UNESCO v roce 2019. Jedná o významnou oblast s dochovanými důlními díly, pozůstatky po těžbách železných a měděných rud, které zde probíhaly od 15. až do 19. století. Spolu s barokní kaplí Neposkvrněného početí Panny Marie z druhé poloviny 17. století, která se nachází na vrcholu Mědníku, je možné navštívit také štolu Panny Marie Pomocné."

Karlova studánka s odpočívadlem byla vybudována na památku krušnohorských lesníků, kteří se zasloužili o obnovu lesních porostů na hřebenech Krušných hor. Vlivem imisní kalamity došlo v 2. polovině 20. století k odlesnění plochy 40 000 ha. To praví pamětní deska na kameni za studánkou. (www.mapy.cz)

Louka plná kamzičníku.

Socha sv. Jana na rozcestí nad přehradou.

Větrná elektrárna Kryštofovy Hamry.

Podkrušnohoří...

Malebný Mědník.

Vichr mě sráží z kola, je vidět, že se mu neubrání ani stromy.

Měděnec.

U Sfingy...

...

...

...

Mědník.

Důl Měděnec.

Drobná sakrální stavba pocházející z roku 1672. Jedná se o památkově chráněnou barokní stavbu navrženou Františkem Juliusem, která se vyznačuje kruhovou dispozicí a kuželovitou střechou. (www.mapy.cz)

Obec Měděnec.

...

Zdá se mi, že mám dost času a tak sjedu z Horní Halže k Vykmanovu. Poztrácené výškové metry znovu nabírám po zelené značce. Krásné, hluboké údolí Hučivého potoka se pode mnou zdvihá k lovecké chatě, kde se společně setkáme. Prameny bystřiny se sbírají na Vysoké Seči, jednou z oněch dvou posledních tisícovak, kam přátelé zamířili.

Tím druhým je dvojvrchol Loučné. Na jeden z vrcholů vede lesní cesta a já se k němu vydám. Nahoře jsem zrovna ve chvíli, kdy Roman volá, že unavený, ale spokojený Venca po splnění všech svých cílů ztratil veškerou motivaci a přes Königsmühle sešel rovnou do Háje.

Já to mám do cíle v Kovářské 9 km, ale sjezd z tisícimetrových výšin cestu urychlí. Jedinou plánovanou zastávku si neodpustím u mohutné stavby bývalé vápenky. V Háji poobědváme, což nám dodá sil na poslední zastávku na cestě domů.

Pomník J. Khauera.

Klínovec z Loučné. Jedu travnatou cestou na Měděneckou silnici.

...

Vápenka Kovářská...

...

Oberwiesenthal.

Krásenský vrch

Naše poslední pěší kilometry věnujeme, ač již řádně unaveni, rozhledně. Vede nás k ní kameny vyskládaná cesta s nevelkým převýšením.

Nad obcí Krásno se sochař Willy Russ a stavební technik Fritz Hoffmann pustili do stavby rozhledny, která u nás patří mezi nejromantičtější a nejkrásnější. Byla otevřena 23. června 1935 a poskytne výhled na Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu, Krušné a Doupovské hory. Musím se přiznat, že mne nejvíce zaujala svým tolik charakteristickým spirálovým schodištěm, které ji zvenčí jako had obtáčí. Rozhledna je od roku 1958 na seznamu kulturních památek České republiky.

Zvonice v Krásnu...

Kostel sv. Kateřiny je novorománský kostel byl přestavěn podle projektu Josefa Scherbauma z původního gotického kostela, který v roce 1858 vyhořel. Nejcennější jsou dřevěné sochy sv. Anny Samotřetí z 16. století a Panny Marie Krásenské. Křtitelnici zhotovil cínař Martin Gerstner. (www.mapy.cz)

Kamenná cesta k rozhledně.

Rozhledna Krásno.

Krásenský vrch...

...

Pohled do zalesněné krajiny Slavkovského lesa.

Rozhledová tabulka.

...

Modravý hřeben krušnohorský.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Jak dobře znáte Krušné hory?

11 29% Jako svoje boty.

19 50% Ještě mám co prozkoumávat.

8 21% Vlastně jen z doslechu.

Hlasovalo 38 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Blanka

12. července 2020 22:09

Blanka říká

Díky za článek, krásně jsem si zavzpomínala na svůj 10tidenní přechod Krušných hor od západu k východu. Krušné hory jsou krásné a stále tam je co objevovat. Já se tam také určitě ještě alespoň jednou vydám. 

Li

15. července 2020 16:22

Li říká

Dobrý den, krásně napsané! Přečetla jsem jedním dechem. Jsem z Chomutova, tak to v Krušných horách znám. Přeji mnoho dalších výletů!
Rony

15. července 2020 20:23

Rony říká

Děkuji i za Vencu...

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.