Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

lll. setkání příznivců Šlápot - Vyšší Brod, Rožmberk

vydáno 27. října 2013 – napsal Rony – 2 komentáře

Konečně procházíme rámem před zakódované dveře. Asi třináct se nás nasouká na úzké točité schodiště do věžní místnosti. Chvilku jsme zde uzavřeni a až po několika vteřinách se nahoře otevřou další dveře, za kterými je vystaven Závišův kříž. Dokonalé zabezpečení největšího lákadla Zemské výstavy je jistě oprávněné.

Celou cestu mi do Rožmberku nad Vltavou leje jako z konve. Naštěstí, brzy po příjezdu do zdejšího rekreačního zařízení, které je umístěno v budově zámku sousedícího s hradem a kde jsme ubytováni, pršet přestává. Zatím jen ve třech proto hned vyrážíme na vyhlídkovou trasu k Hrudkovu.

Cáry mlh se stále převalují nad barevnými lesy a dokreslují malebnou krajinu kolem hradu Rožmberk. Míříme pod vrch Šibenice, která zde kdysi stávala, v době hrdelního práva obce, a kde Aleš uloví první zdejší kešku. Ještě kousek pokračujeme na louku odkud je zajímavý pohled na hradní věže, především Jakobínku a pak se vracíme do města na večeři. Tam brzy doráží další dvoučlenná skupinka "příznivců Šlápot".

Večer jsme v celém zámeckém křídle sami. Teprve později přijdou vodáci, které ráno čeká Krumlovský vodácký maraton. Učastní se ho přes 500 lodí a asi 1 000 vodáků. Brr, mě by se tedy do ledové vody moc nechtělo, ale zde jezdí hlavně profíci!

Panorama z terasy zámku.

Nedaleko pod Jakobínkou je tato zajímavá stavbička.

Aleš v akci!

Ponuré počasí jako by k hradu patřilo...

...

Pod Šibenicí.

Výhledy k hradu a vrcholu Na rozhledu (854 m n. m.).

Večer slunce konečně dosáhne na vež Jakobínku a zámecké křídlo, kde jsme jako páni ubytováni. Jakobínka se opravuje starověkým postupem a bez pomoci novodobých prostředků.

Po setmění svět se mnění a s ním i pohled na hrad Rožmberk.

...

Vltavský abstrakt.

Sobota patří návštěvě klášteru ve Vyšším Brodě, a potom rozhledně Stezka korumami stromů a přechodu přes kamenný a atraktivní vrchol Luče.

Závišův kříž v klášteře ve Vyšším Brodě

Vlastně právě konaná l. Zemská výstava Jižní Čechy - Horní Rakousko „Dávné stopy, nové cesty“ a vystavení Závišova kříže ve Vyššebrodském klášteře byly tím hlavním motivem pro to, abychom třetí sraz přesunuli na samý jih Čech, tedy do Vyššího Brodu a Rožmberku nad Vltavou. Hned po snídani se proto auty přesouváme k vyššebrodskému klášteru.

Ten založil roku 1259 Vok I. z Rožmberka a novému klášteru zároveň daroval pozemky v okolí i obec Vyšší Brod. Rožmberkové byli nejvýznamnější větví rodu Vítkovců a s klášterem počítali jako s rodovou nekropolí. Pohřbem Voka I. z Rožmberka (l. p. 1262) zde počala řada deseti generací pohřbů. Posledním pochovaným v Rožmberské kryptě Kostela Nanebevzetí Panny Marie byl roku 1611 v Třeboni zesnulý Petr Vok z Rožmberka, jehož rakev se zachovala až do dnešních časů v bezvadném stavu.

Postupně zde vyrostla impozantní gotická stavba opevněného kláštera s nádherným klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Klášter prodělal několik období úpadku, z nichž nejvýznamnější byly úpadky ve 14. století, kdy byl za husitských válek byl klášter vypálen, a ve druhé polovině 20. století, kdy po vyhnání mnichů nacisty klášter zpustl. (wikipedie.cz)

U pokladny zjišťujeme, že prohlídka kláštera je již na celý den rezervována. Naštěstí jeden rakouský autobus nedorazí a tak už za necelou hodinku posloucháme zasvěcený výklad průvodkyně. Spestřením je samotný závěr prohlídky, protože si můžeme vyslechnout nádherný zvuk kostelních varhan.

Nakouknutí do malé místnosti, kde je vystavený Závišův kříž, si musíme dlouze vyčekat. Autobusů s rakouskou poznávací značkou sem totiž míří mnoho. Víc než češtinu tak kolem sebe slyšíme němčinu. Navíc se dovnitř na úzké kamenné schody pouští návštěvníci jen po tuctu.

Nakonec se po asi hodinovém přešlapování k Závišovu kříži dostaneme. Prohlížíme si 80 cm vysoký dvouramenný raněstředověký zlatý kříž, který je zdobený filigránem a posázený cennými drahokamy a perlami. Zhotovený byl mezi roky 1220 - 1230. Kolem roku 1775 bylo dřevěné jádro kříže nahrazeno stříbrnou deskou. Noha byla poté doplněna v letech 1839 - 1840.

Do středu kříže byla vsazena relikvie z pravého kříže, na kterém zemřel Ježíš Kristus. Podle průzkumů je tento kus cedrového dřeva skutečně starý dva tisíce let a měří na výšku dvacet centimetrů. V Závišově kříži je více než 25 ostatků. Na čelní straně je 51 drahokamů, na zadní kříž zdobený devíti smaltovanými medailonky světců byzantské provenience z 10. století.

O původu kříže se vedou různé hypotézy. Podle jedné z verzí jde o první korunovační kříž českých králů. Podle Karla Chytila mohl být zhotoven v mosánských dílnách 13. století, podle jiných autorů vznikl na Sicílii v dvorských dílnách císařů z dynastie Štaufů, nebo v Benátkách.

Verze maďarských historiků T. Gerevicha, J. Déera, E. Kovácse uvádí, že kříž pochází z uherského královského pokladu Arpádovců, který přivezla do Čech Anna Uherská, matka královny Kunhuty, při svém útěku roku 1270. Vzniknout měl ve 20. nebo 30. letech 13. století v Ostřihomi v Uherském království jako korunovačníklenot krále Bély IV. Tolik říká k Závišově kříži historie.

V klášteře ještě na chvíli nakoukneme do Rajské zahrady. Zanedlouho poté se k nám připojuje i poslední skupinka šlápoťáckých nadšenců, kteří prohlídku absolvovali později a vyrážíme do Lipna nad Vltavou k vyhlídce Stezka korumami stromů.

Poněkud nevlídné ráno nedává moc možností pro dobré focení a tak se ve Vyššebrodském klášteře věnuji spíš focení detailů. Uvnitř jsme ale upozorněni na zákaz focení.

Klášterní hradby hlídá velký bílý pes. V noci tu musí působit jako zjevení.

...

Ne vše je v rozlehlém areálu opraveno. Ale právě tyto pohledy mne přitahují víc.

...

...

Za branou...

...

...

Věže dokreslují malebnost celého klášterního komplexu.

Aleš v akci! Bloumající...

...

...

...

...

O Závišově kříži jsme si mohli nejdříve mnohé přečíst.

...

Na prohlídce.

Do vzácné knihovny se vždy nedostanete.

Varhanní koncert závěrem.

...

Závišův kříž se fotif samesebou nesmí a tak beru zavděk jeho 3D vyobrazením.

...

...

Z Rajské zahrady.

U jezírka.

Stezka korunami stromů

První kroky míří do zdejší restaurace - jídelny. Ta je hned u parkoviště, které je celoročně zdarma a dobře se zde vaří. Vychutnávám si svíčkovou a spřádám další plány. Nakonec se domluvíme, že všichni vyjedeme lanovkou k vyhlídce, a pak půjdeme hřebínkem přes Slupečnou na vrchol Luče a do Loučovic, kde jsem ostatně nechal své auto, ke kterému snad do večera dojdeme.

Na Stezce korumami stromů je i dnes živo. Jaké štěstí, že se na ní nedočkavci nemusí mačkat. Její široký a dlouhý chodník, vedený pozvolným stoupáním a posléze spirálovitě až na samotný vrchol, je schopen přijmout mnoho desítek turistů, aniž by se museli na sebe tlačit.

Mraky okolo zastiňují obzory a jen nepatrně pootevřenými vrátky mezi nimi občas krajinu prosvětlí sluneční louče. To je dobrá chvilka na zajímavou fotku.

Aleš v akci! Před vstupem je třeba lehce zazvonit.

Cestou k vyhlídce.

...

Lipno nadosah.

Větrné elektrárny leží na rakouském území za vrcholem Hvězdné (1 012 m n. m.).

Vítkův kámen (1 035 m n. m.).

...

Luč (vpravo komín papíren v Loučovicích).

Pohled k Rožmberku.

...

Kraví hora (796 m n. m.).

Malšín.

Aleš znovu v akci!

Vrcholové foto.

Lída, také v akci!

Luč (933 m n. m.)

mapka Luč

Na trek k tomuto turistům nepříliš známému, ale atraktivnímu vrcholu musíme projít hřebenem několik kopců a nezamotat se v lesním nepřehledném terénu. To se nakonec celkem daří a asi tak za hodinu jsme na modře značené cestě. Vede nás vzhůru k Luči a její okolí je stále víc skalnaté. Na chvíli nás skalky i odlákají ze značené cesty, protože jejich tvar chceme prozkoumat podrobněji. V lese je dost šero, proto zvyšuji ISO a pokouším se nějaké z nich zvěčnit. Krásně vedená stezka se nakonec proplete mezi skalami, potěší výhledem k nádrži Lipno ll. a zamíří na vrchol.

Zde začíná národní přírodní rezervace Čertova stěna-Luč, která rozlohou 140 ha dosahuje břehů Vltavy mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem. Vznikla v roce 1992 sloučením státních přírodních rezervací Čertova stěna (založena 1956 na pravém břehu řeky, rozloha 10 ha) a Luč (založena 1934 na levém břehu řeky, rozloha 95 ha) a byla v roce 2005 navíc rozšířena o oblasti na pravém břehu, kdy do ní byl zahrnut tok Vltavy mezi kamenným mořem a Loučovicemi.

Chráněné území tak dnes zabírá kaňonovité údolí Vltavy včetně nezpevněných suťovitých stěn periglaciálního původu a říčního koryta nazývaného v tomto úseku Čertovy proudy. Řečiště je charakteristické nakupením velkého množství balvanů. Většinu skalního podkladu tvoří žula, konkrétně dvojslídný granit eisgarnského typu až adamellit. Ve vrcholových partiích Luče a Čertovy stěny se proto chrání mohutné skalní útvary (mrazové sruby, skalní hradby a izolované skály, tzv. tory).

Na Luči zjišťujeme, že budeme mít co dělat, abychom dolů slezli ještě za světla. Bez většího zdržení proto začínáme postupně klesat kamenným hřebenem do Loučovic. Chvíli se zasekneme u vysoké skály, na jejíž vrcholek vede dokonce bytelný železný žebřík. Mokrá skála dost klouže a tak Lipno shora nakonec vidí jen Lída s Pavlem. Nakonec se přes menší potíže dostanou ve zdraví i dolů.

Stmívá se rychle a tak se nakonec stane, že v lese musíme použít mobil jako baterku. V Loučovicích u auta, kam se dostáváme až před sedmou, na nás trpělivě čekají Aleš s Radkou, když si vybrali schůdnější cestu kolem Luče.

Ostrý (733 m n. m.) a v pozadí Poluška (919 m n. m.).

V sedle Slupečné (890 m n. m.).

Na stezce k Luči přibývají kameny a skály.

...

...

Kamennou lavici využít nešlo, nebyla vyhřívaná...

Kuk.

...

...

Vrchol Luče (933m n. m.).

...

Vyhlidková skála. Lezení na vlastní nebezpečí.

Podvečerní Lipno z vrcholu výhledové skály (mobil Paulie).

...

Rožmberk a výhledová cesta přes Přízeř

mapka okolí Rožmberku

Nedělní ráno nás překvapivě vítá azurovým nebem. Brzy po snídani, kterou máme zaplacenou v ceně ubytování (275,-Kč), jdeme na prohlídku hradu Rožmberk. Když už jsme se v jednom z jeho křídel ubytovali, nemůžeme ho vynechat. Ostatně není čeho litovat. Krásné pokoje s množstvím historických obrazů a dalších zajímavostí okouzlí jistě každého. Jen je škoda, že se nedostaneme na věž, odkud by byla nádherná vyhlídka. Tuto možnost nabízí jen druhá část prohlídky, tu už však nemáme v plánu absolvovat. Nevadí, nakonec podobný pohled nám poskytla i okna v našich pokojích.

Pohled z okna rekreačního zařízení České pošty je impozantní a nezapomenutelný. Díky němu vám tolik nebude vadit strohou levného ubytování. Tady je nutno dodat, že A+R měli pokoj jen o něco dražší a královský. Většina z kapacity 100 míst je ale v pokojích po bývalém intru spojařské školy.

Některé pohledy zdůrazňují jeho exponovanou polohu.

Na prohlídku hradu nás vede... sám ďábel?

Hradní nádvoří.

Sem jsme chodili na snídani, zde dříve zřejmě bydleli pomocné síly hradu.

Jakobínka v plném lesku.

Dost času zbývá i na výhledovou cestu kolem Rožmberku. Podobně jako v pátek večer stoupáme nad řeku a já znovu fotím hrad z nadhledu. Skvělý pohled je vyšperkovaný barevně oděnými lesy a modrým nebem osázeným kýčovitě bílými obláčky. Chvilku jen tak sedíme na louce a vychutnáváme si krásný den.

Do obce s krkolomným názvem Přízeř nás dovede pohodlná cesta. Ta se posléze změní v polní cestu a nakonec v neznatelnou luční pěšinu. Sestupujeme k lesu a zanedlouho jsme u svahovitého výběhu pro vysokou zvěř. Nedůvěřivě nás tak z uctivé dálky pozorují jeleni, laně, daňci a mufloni.

Hned pod výběhem je restaurace s penzionem a také polorozpadlá kaple Studenec. Sem od řeky vede upravená křížová cesta. Právě po ní scházíme k můstku přes Vltavu, a rychlým, krátkým výšvihem jdeme znovu vzhůru k hradu. Zde se naše cesta se uzavřela.

U Rožmberského hradu.

Konečně azuro.

Ostroh nad Vltavou.

Z výhledové cesty k Přízeři.

Paleta podzimu.

...

...

...

...

...

U Přízeře.

...

Kaple v obci.

Rozlety ke Strnadímu kopci (784 m n. m.).

...

Nad samotou Studenec míjíme velký výběh vysoké.

...

Kaple ve Studenci je dnes v dezolátním stavu. Přesto jsem ji při focení dal přednost před novým vznešeným penzionem, který těsně k ní přiléhá.

Křížová cesta.

Kemp pod Rožberkem znají vodáci dobře. Jdeme přes můstek a za ním rovnou vzhůru k hradu.

...

...

Vltavské barevné snění...

...

...

...

A protože se stopy naší devítičlenné smečky po vršcích kolem Rožmberku v neděli rozdělily, přikládám ještě popis výpravy Aleše a Radky do Metlic, i jejich dobrodružnou jízdu autem po šumavském podhůří.

Výprava do Metlic

Zdar zdar z kopce nad Berounkou, tak jak jste se prošli do Přizeřu? Naše dopoledne-popolednová túra byla nádherná, dosli jsme do osady a ranče Metlice - sice po úzké asfaltce, ale kus lesem a pak po sluníčku ! Teplo, modro, bezvětří - skoro ....Ostatně tady je -nas trek 

Objevili jsme cestou moc pěkny ranč s koňmi a kravičkami (Metlice), a nad řekou na ostrohu v lese ukrytou starou, ale dnes opravenou chatu - tzv. Švýcarskou, která sloužila jako turistický cíl při túrách kolem Rožmberka - pochopitelně za prvni republiky a možná ještě pár let pak. Následovalo období reálného socialismu a podle toho, všechno, i chata vypadala. Po 95tém roce ji nynejší majitel nádherně zrekonstruoval za vynaloženi nemalých peněz.

Dál jsme pokračovali po cestě kolem řeky, která neni na žádných mapách. Ale cesta tam skutečně je, dokonce jsme na ní potkali cyklopartu Maďarů. A ti neměli vůbec žádné mapy, narozdil od nás. A tak si tak jeli a kochali se. Totéž jsme dělali i my, ale pěšky. Kolem 14,00 jsme dorazili na zámek, dali lehce očistu, dobalili a krátce po 14,00 vyrazili směr Netolice, Krtely. Dole ve měste u řeky jsme asi ještě viděli vaše auta ...

Jenže cesta nebyla tak jednoduchá, protože jsme se nemohli dostat do Kájova a přes Kájov, neb si tam udelali pouť a vietnamský trh a kompletně zavřeli průjezd Kájovem. Tak si jedeme a kocháme se krajinou a najednou bez jakéhokoliv upozornění za zatáčkou jsem málem vjel vietnamcům do stánku s dámskymi kalhotkami a slipy ..... ..... Bomba věc ..... Ani jsem se nezmohl na to, vyndat foťák a tuhle anomálii vyfotit. Ani domorodci nám nedokázali poradit kudy jak , jedině kdybychom měli teréňák. Tak jsme se opět podivali na vrchovinu kolem Větrní a vynašli diky navigaci a tabletu vyhlidkovou trasu směrem na Světlik, ale tam jsme nedojeli. Cesta nas zavedla do Slavkova a Mezipotoči, posléze na okraj Kájova a tam už jsme se přes davy návstěvniků a řady aut prodrali na silnici vedouci na Chvalšiny a Lhenice. Následovala zastávka a naložení výborných jablek u mé spolužacky a velké kamarádky v Krtelech u Netolic, a pak už jen cesta na sever. Domu jsme dojeli krátce po 18,00 ... ... ... Přivitaly nás naše psi holky a vynadali nám, že  my jsme se kochali na kopcich a loukach kolem Vltavy, zatim co ony musely honit po zahrade ježky a silne při tom štěkat. Hlavně kolem druhé hodiny v noci. Nebydlime ale na samotě, že ... ... ... Očekáváme možnou přednášku od sousedů ... ... ... Tak tak nějak proběhlo nedělni odpoledne. 

A + R 

...

...

...

...

...

Švýcarský dům.

Vltava.

...