Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Půltucet (leden 2019) - příběh fotografie

vydáno 2. února 2019 – napsal Rony – 2 komentáře

Motto: "„Všichni lidé sní, ale ne stejně. Ti, kteří sní v noci v zaprášených koutech svých myslí, se probudí a zjistí, že to byla marnost. Nebezpeční jsou lidé snící ve dne, protože se mohou s otevřenýma očima vydat za svým snem a uskutečnit ho.“ Thomas Edward Lawrence

1. Zazimováno

Poslední dny loňského roku jsem trochu bilancoval. Toto moje ohlénutí se zpět se samozřejmě týkalo především výletů, kterých nebylo zrovna málo. Prošel jsem si některé české, moravské i slezské pohoří a také slovenské Kremnické vrchy a Poĺanu, i další kousek nádherných Dolomit.

Do slovenských hor jistě zamíříme s přáteli znovu. Přestože neustále mnoho let směřuji pozornost na východ k Vihorlatu a do Bukovských vrchů, nedaří se mi ostatní přesvědčit. A tak pokud to ani letos nedopadne, mohu navrhnout zajímavou náhradní variantu v podobě CHKO Ponitrie, kde se dá toulat po pohořích Tribeč, Vtáčník či Inovec.

Je dost možné, že ostatní navnadím na hozenou udičku, kterou představuje hororová audio kniha Jozefa Kariky Trhlina. Vyslechl jsem ji téměř na jeden zátah, protože velmi dobře korespondovala s mojí rozečtenou knihou UFO - cizí inteligence (Illobrand von Ludwiger), pojednávající o "velkém nedorozumnění" mezi vědou a tzv. mystikou.

Snad nikoho tajemné pohoří Tribeč neodradí a budeme jím v létě putovat.

Tak trochu hororově působí i černobílý obrázek, kde hlavním motivem je zamrzlý rybník ohraničený uschlým rákosím. Klid jeho hladiny nyní neruší ani jeleni v nedaleké oboře, kteří mají svoji hlučnou říji dávno ukončenou. Snad jen průjezd vlaku po regionální železniční trati párkrát za den a na pár desítek vteřin probere spící ztichlou krajinu.

...

2. Světýlko

Šedivé dny doprovází pochmurnou atmosféru letošního ledna s děsivou pravidelností a slunečních chvilek lze zažít poskrovnu.

Je čas na rozjímání, zklidnění mysli. Plamínek svíčky může nahradit velký oheň plápolající v jeskyni, u něhož se v mrazivých zimních dnech tísnili muži, ženy a děti, naši dávní předkové. Jejich odkaz máme stále v genech.

...

3. Pod Kamenným mostem

Kamenný most v Písku (neoficiálně též Jelení most) je nejstarším dochovaným mostem v České republice. Šumavská řeka Otava se proplétá městem a neslyšně plyne. Jen málokdy se rozlobí tolik, jako v srpnu roku 2002, kdy se rozlila z břehů tak mocně, že kamenným sochám stojících na mostu trčely z divoké vody jenom hlavy, než byly smeteny divokou vodou.

Nezamrzlá hladina láká vodní ptactvo a jejich přikrmování i velké hejno holubů. Stačí zvednout ruku a jeden z nich vám na ní jistě přistane. Vím, kde někteří z nich žijí. Půda staré vysoké budovy základní školy TGM vykazuje jejich stopy. Když se potřebuji dostat k velkým věžním hodinám, abych poopravil jejich čas, brodím se ptačím trusem.

...

4. Dračí krev

Počátkem 90-tých let krachlo mnoho státních firem (jiné za socialismu snad ani nebyly), které se nedovedly přizpůsobit trhu, či je noví majitelé jednoduše rozkradli. Některé opravdu žádnou šanci přežít v konkurenci těch západních neměly, u dalších to však bylo překvapivé.

Jednou z takových byla Sklárna Lenora, kam jsem jako pracovník Pragotronu v té době jezdil. Překvapilo mne, že závod na výrobu skla nepřežil.

Později několik lenorských sklářů našlo dobré uplatnění v nedalekém Mauthu. V Lenoře je dnes Sklářské muzeum a malá prodejna sklářských výrobků, které pochází právě ze sklárny v bavorském Mauthu.

...

5. Vivat Masaryk!

Pozoruhodných sto let uplynulo od vzniku republiky a vzpomínání je podobné cestě do minulosti. Nebyly to vždy roky plné slunce a pohody, a je skoro s podivem, že si tak malý národ v centru Evropy, jako je ten náš český, udržel svoje tradice, svoji kulturu a svou řeč.

Nechtějme vše ztratit, rozmělnit v evropském superstátu, možná ekonomicky silným, možná silným vojensky, ale slabým a nesourodým ohledně zájmů národů i jednotlivců.

6. Diamantová svatba

K podobné oslavě, jako je diamantová svatba, je potřeba kopa let. Skutečná kopa. To již je důvod k pořádné oslavě, zvlášť když jste jejím přímým "viníkem".

Škoda, že píseň oblíbeného zpěváka nevěsty -Jaromíra Mayera, v hlučném prostředí Myslivny zanikla.

•

V posledním měsíci loňského roku zatím převědčivě vede fotka č. 1. Achtung Grenze!