Půltucet (únor 2024) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2024) - příběh fotografie

Motto: "Celý váš život, budete čelit nějaké volbě. Můžete si vybrat lásku nebo nenávist… Já si volím lásku.“ (Johnny Cash)

Chlapeček El Niňo zasáhl i evropský kontinent a tak se místo po zasněžených pláních Šumavy proháním na kole Českobudějovickou pánví a blízkým okolím. Ostatně poslední roky jde o neměnné pravidlo. Letos si to ovšem odskáču chřipkou a víry, jež mne nechtějí opustit. No dobrá, je čas na dobrou knihu a relaxaci...

1. Květ únoru

Již začátkem únoru se mezi suchým dubovým listím objevily první jarní květy. V botanické zahradě, kterou máme okolo domu, lze celý rok spatřit leccos.

. . .

2. Krajina po boji

Měsíc únor nabízí kolem 130 různých pranostik. To je možná nejvíce ze všech měsíců roku a zřejmě to souvisí s časem očekávání příchodu jara. To však na sebe často nechávalo čekat velmi dlouho, jak naznačuje jedna z prognostik: "V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá... "

Obraz Krajina po boji nechává nahlédnout do neutěšených dnů, kdy vichry lámou větve stromů a život jakoby se navždy vytratil.

. . .

3. Blanský les nadohled

Pohled k Dehtáři je pokaždé trochu jiný a často do Půltuctu nějakou jeho fotku vkládám. Mému srdci je nejbližší díky své přirozené kráse, s kterou dokonale zapadl do podhorské krajiny Blanského lesa. Navíc to k němu mám blízko a příjemné klidné cesty bez provozu aut využívám na kole neustále.

. . .

4. Vodárenská věž

Pozvánku mojí kamarádky na výstavu fotek a přednášku o původních rozvodech vody, kašnách a vůbec všemu, co se vody v Českých Budějovicích v minulosti týkalo, jsem s povděkem přijal a bylo to zajímavé a podnětné. I proto jsme si po jejím skončení udělali z náměstí malou zacházku kolem Vltavy k vodárenské věži. Ta byla vystavěna v letech 1721 -1724 na pravém břehu Vltavy a zajišťovala přívod vody z řeky do Samsonovy kašny na Žižkovo náměstí. Odebíraná vltavská voda byla až do počátku 20. století vytlačovala do měděné nádrže v nejvyšší části věže a odtud samotíží odtékala potrubím do města. Původní barokní věž byla v roce 1882 upravena a zvýšena na 44,3 metru. Zajímavostí je válcový vodojem osazený ve výšce 32 metrů. (www.budejce.cz)

. . .

5. Vlhlavy

Jednou z Blatských obcí, kde můžete spatřit venkovská stavení selského baroka, jsou Vlhlavy. Víska rozdělená velkým Vlhlavským rybníkem již v polovině únoru ožila hejny hus, čítajících snad stovky jedinců. Ta se však v blízkosti obce, na rozdíl od kachen divokých, nezdržují, naopak je spatříte v bezpečné vzdálenosti od lidí. Husí pokřik se však nese daleko a daleko.

. . .

6. Za horami

Když projedete k jihu na kolech lesy Píseckých hor, objeví se před vámi mohutné věže jaderné elektrárny Temelín. Pro někoho možná šok, ovšem zcela jistě menší, než pokud byste vjeli mezi stovky obřích větrných elektráren, jak se nám to snaží diktovat Zelený úděl EU.

∆ ∆ ∆

Leden si vybral Kamennou sochu a Ledovou koupel. Fotky s odlišným příběhem, kdy první nahlíží do vzdálené minulosti, zatímco ten druhý odhaluje mrazivou přítomnost. Zdá se, že lidé rádi trpí.

Rozpad soustavy socialistických států a pád Železné opony znamenal v oblasti hudby úplnou revoluci. Desky, jež se konečně dostaly k posluchačům, rychle zahltily trh. Pamatuji si, jak jsem si tehdy koupil ve výrazné slevě (asi za 10 Kčs) vinilovou desku Petra Skoumala Poločas rozpadu. Píseň "Neopouštěj nás (Svatý Václave) " je i dnes velmi aktuální. Náš stát se pomalu rozpouští v chaosu států Evropské Unie a svatý Václav se zcela jistě z tohoto tristního stavu otáčí v hrobě.

Svatý Václave, vévodo naší beznaděje,

stojíš tu tak trochu na vlastní nebezpečí.

Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi -

vévodo naší víry, naší samoty.

Neopouštěj nás!

Neopouštěj nás!

Svatý Václave, vévodo naší povolnosti,

měníme místodržící jako ohlávku.

Svatý Václave, neodjížděj a zůstaň s námi -

vždyť vodní dělo pálí jen párkrát do roka.

Neopouštěj nás!

Neopouštěj nás!

Neopouštěj nás ...

Neopouštěj nás!

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (únor 2024) - příběh fotografie

21 22% Květ únoru

21 22% Krajina po boji

12 12% Blanský les nadohled

15 15% Vodárenská věž

16 16% Vlhlavy

12 12% Za horami

Hlasovalo 97 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Květa

1. března 2024 07:55

Květa říká

Přidávám hlas ke Krajině po boji. Pro mne je fotka symbolem cesty, stačí překročit větev a dojít ke stromu v pozadí. Pohladit, obejmout a pošeptat mu, že i přes opuštěnost vyjadřuje sílu.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.