Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2019) - příběh fotografie

Motto: „Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt.“ Robert Fulghum

Místo toulání se po Šumavě, si o ní v nevlídném počasí alespoň čtu. Před nedávnem mne zaujala poetická kniha Ivana Nového Šumavský triptych, která málem nespatřila světlo světa, protože se autor znelíbil tehdejším mocným. Byla by to opravdu škoda, jak se můžete přesvědčit v jedné lehce humorné ukázce.

. . .

1. Kleť

Hora, která jako magnet přitáhne váš pohled, jen se dostanete do její blízkosti. Abyste se dostali na její vrchol, nemusíte se ani příliš snažit. Stačí využít historickou jednosedačkovou lanovku a nechat se nahoru vyvézt. Tam vás čeká útulná restaurace a nejstarší kamenná rozhledna u nás.

Další "atrakcí" může být návštěva hvězdárny, kde za svoji historii již objevili astronomové přes tisíc planetek.

. . .

2. Pahýly

Stromořadí okolo cest pomalu zanikají. Znám mnoho takových míst, kde ze stromů zbyly jen smutné pahýly. Torza dříve zdravých stromů. Pokud se někde vysadí nové, zpravidla brzy nepřízní zahynou.

Jako by nechtěly mít s dnešním světem plným aut nic společného.

Krajina se otevírá vichru, který z ní stále víc odčerpává vláhu. Vrátí se ještě na staré cesty stín mohutných košatých stromů?

Mnozí mladí lidé se dnes stále víc ozývají proti "změnám klimatu", obviňují z toho předchozí generace, ale nechtějí si přitom přiznat, že právě oni jsou tím největším problémem. Do duší těchto mladých klimatických bojovníků jasně promluvil novinář ze Sky News Australia.

"Jste první generací, která si vyžádala klimatizaci do každé třídy ve škole; vaše školní úkoly děláte na počítači a televizi máte doma v každé místnosti. Celý den používáte elektronické přístroje a místo abyste šli do školy pěšky tak se necháte vozit veřejnou dopravou, případně rodiči až ke škole.

Jste generací s největší spotřebou zboží vůbec v celé lidské historii: neustále kupujete nové oblečení podle poslední módy abyste byli "in". Vaše protesty jsou ohlašovány a organizovány přes počítače na sociálních sítích přes internet.

Omladino, vypněte klimatizaci a počítače, jděte do školy pěkně po svých, nechte doma vaše telefony a raději si přečtěte knížku a místo kupovaní jídla v kiosku si udělejte doma sami obložený chleba!

Je jasné, že nic z toho se nestane: jste generací egoistů, nevychovanci, jste manipulováni lidmi, kteří vás zneužívají a tvrdí vám, že se jedná o vznešenou ideu a přitom si sami žijí v západním luxusu. Probuďte se a zavřete zobák! Především se napřed řádně informujte o realitě než začnete protestovat! Nebo jde jen o to ulejt se ze školy?"

. . .

3. Venkov

Ladovské obrázky vyvolávají pocit klidu a bezpečí. A také blízkosti přírody, kterou město často nezná. Asi právě z tohoto důvodu se dnes mnoho lidí z měst stěhuje zpět na venkov.

Je mnoho podobných malých vesniček, v nichž malý rybník, ještě z doby vládnutí Marie Terezie, zkrášluje náves. Jejich zrod měl zabránit požárům, často ničících tehdejší dřevěná lidská obydlí a stodoly pro hospodářská zvířata. Život to byl tvrdý, avšak jistě bez dnešního všude přítomného, neviditelného stresu.

. . .

4. Magické nebe

Zimní nízké slunce občas dovede dokonale prosvětlit mraky a vytvořit obraz hodný zaznamenání. Někdy okolo tohoto úžasného díla přírody přejdeme bez povšimnutí, jindy zůstane alespoň na chvíli v našich nedokonalých vzpomínkách.

Já jsem při předvánoční projížďce na kole Svobodnými blaty málem jeden takový krátký okamžik propásl. Byla by však škoda malebnou krajinu u Hlavatců nevšímavě minout.

. . .

5. Po výlovu

Malé rybníčky se po podzimním výlovu ryb naplní snadno. Bezdrev, druhý největší rybník v ČR, však budete nahánět několik týdnů nebo měsíců. Často se stane, že v zimě můžete jít při okraji po zamrzlé hladině či březích. Pokud napadne sníh, spatříte stopy mnoha druhů zvířat, které v okolí skrytě žijí. Obejít celý Bezdrev po jeho obvodu znamená ujít přes 18 kilometrů. To už je slušně dlouhá procházka.

. . .

6. Řbitov zviřátek

Ponuré místo s sebou nese hrozivé tajemství. To se odhaluje jen zvolna, jak pročítáte onu knihu, či posloucháte její audio ztvárnění. Není vhodné se mu vysmívat, aniž bychom ho nepochopili. Vždyť již naši předkové měli z podobných věcí respekt.

Duše zemřelých, vázány na ona místa, vás mohou k smrti vyděsit. Čtěte proto opatrně Stephena Kinga a jeho Řbitov zviřátek.

Dvacáté století smrt a umírání zcela vyloučilo z veřejné debaty. Odnaučili jsme se chodit na pohřby, umírá se v nemocnicích nebo specializovaných zařízeních. Smrt vidět prostě nechceme. Přitom ona je tím jediným a přirozeným ukončením našeho života.

V rovinách bezesných nocí

nenajdeš nic ostře vzpřímeného,

jen černé kříže a hlubokou studnu

plnou svých nedokonalostí

☆ ☆ ☆

A ještě připomenu, že v listopadovém posmutnělém měsíci vítězí (k mé radosti) černobílé krumlovské "Tajemství".

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - prosinec 2019

0 0% Kleť

1 14% Pahýly

1 14% Venkov

2 29% Magické nebe

0 0% Po výlovu

3 43% Řbitov zviřátek

Hlasovalo 7 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.