Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Loďkou na klášter Ostrov

vydáno 23. června 2012 – napsal Paulie – 2 komentáře

V dnešním kratším článku se podíváme na Ostrov s velkým O. Jelikož tam nevede žádný most nebo lávka, ostrov je krásně liduprázdný a divoký. A především se na jeho jižním konci nacházejí zbytky jednoho z nejstarších klášterů na českém území. 

Ostrov se nazývá dle svatého Kiliána, apoštola, kterému je v Česku zasvěcen jediný kostel a to hned na levém břehu Vltavy u ostrova. Klášter svatého Jana Křtitele byl na ostrově založen okolo roku 999 Benediktiny, kteří zde hledali klid a samotu. Přes troje vydrancování, včetně jednoho spáchaného husity, a požár zde mniši zůstali až do počátku 16. století. Od té doby klášter chátral a dnes z něj jsou vidět jen základy. Více se dozvíte na Wikipedii.

Mapa

Pojďme se tedy vypravit na ostrov. Naše cesta začala v Davli na vlakovém nádraží, kam se dá lehce dostat tzv. Posázavským expresem z Prahy nebo z Čerčan. Odtud jsme šli s nafukovací lodí typu Palava na zádech přes řeku po lávce a pak po kraji silnice podél řeky na jih, přičemž jsme hledali vhodné místo na nafouknutí lodi a vyplutí. To se objevilo celkem brzy a tak jsme za chvíli brázdili klidnou vodu nádrže Vrané.

Na severním cípu ostrova je vhodné místo na přistání a očividně tam často někdo připluje, přesto jsme si ostrov nejdříve obepluli. Proplula kolem nás výletní loď, jejíž vlny s námi zatřásli. Ze severního cípu jsme procházeli lesem, očividně divokým, ale přesto dobře prostupným. V jednom místě mě uchvátily břečťanem obrostlé stromy. Postupně jsme se dostávali na jih, čím dál více se prodírajíc, ke konci i kopřivami, až jsme vylezli z lesa hned u ruin kláštera.

Zbyly v podstatě jen základy, tedy maximálně půl metru vysoké zdi, navíc ještě očividně zakonzervované a nedávno zpevněné, aby nezmizely úplně. Po zběžném průzkumu jsme se vrátili k lodi a vypluli k molu, které je hned u zbytků kláštera. Vzali jsme to oklikou a pluli chvíli na jih po Vltavě.

Po další prohlídce základů kláštera jsme se rozhodli vyrazit zpátky. Žel, co se nestalo, nedali jsme pozor a při nafukování lodi nám bouchla jedna ze tří komor, konkrétně boční. Byl to dost šok. Byli jsme na ostrově a loď představovala jediný prostředek, jak se dostat na druhou stranu bez namočení. Nakonec jsme se rozhodli zkusit plout na dvou komorách. Nejkratší trasou to bylo na druhý břeh asi 50 metrů. Nasednout se povedlo. Zlehka jsme pádlovali a modlili se, aby kolem neproplulo něco většího. Loď byla dost vratká. Téměř nedýchaje jsme přirazili na druhý břeh.

Po vyčištění lodě a jejím složení nás čekala o poznání delší cesta na nádraží s těžkou a zničenou lodí na zádech. Alespoň jsme byli suší. Takto neslavně skončil náš výlet, i přestože se nám ostrov moc líbil.

Sázava barví hnědě Vltavu.

Pohled zpět k Davli na most přes Vltavu.

Pěkné místečko k vyplutí na levém břehu kus severně od Ostrova

U břehu jsou pod vrbou schované pěkně staré bárky ...

... my ale máme nádhernou Palavu.

Uprostřed v dáli náš Ostrov.

Bárky

Pohled z Ostrova po přistání směrem na sever k Davli.

Domy na břehu.

Jsem malý jako krab :-)

Stromy na ostrově aneb pokus o HDR fotku.

Zbytky kláštera vyčnívají z trávy.

Z klášterních budov zbyly jen sotva znatelné zbytky zdí, z kterých lze vyčíst akorát půdorys.

Pohled na břeh.

Zdi podrobněji. Evidentně jsou udržované, aby je čas a turisté úplně nerozebrali.

Vzadu zřejmě bývala bazilika, jak lze usoudit z tvarů zdí.

Divoký les na Ostrově

Houba uprostřed břečťanu

Ostrov z jihu. Jeho cíp je vydlážděný kameny a betonem.

Chatky na pravém břehu Vltavy.

Vltava směrem na jih

Loď Ludmila

Co bylo zde můžeme jen hádat. Že by motlitebna?

U ruin občas vyčuhují zděné komínky.

Skály naproti Ostrovu na pravém břehu Vltavy.