Loďkou na klášter Ostrov

Loďkou na klášter Ostrov

V dnešním kratším článku se podíváme na Ostrov s velkým O. Jelikož tam nevede žádný most nebo lávka, ostrov je krásně liduprázdný a divoký. A především se na jeho jižním konci nacházejí zbytky jednoho z nejstarších klášterů na českém území. 

Ostrov se nazývá dle svatého Kiliána, apoštola, kterému je v Česku zasvěcen jediný kostel a to hned na levém břehu Vltavy u ostrova. Klášter svatého Jana Křtitele byl na ostrově založen okolo roku 999 Benediktiny, kteří zde hledali klid a samotu. Přes troje vydrancování, včetně jednoho spáchaného husity, a požár zde mniši zůstali až do počátku 16. století. Od té doby klášter chátral a dnes z něj jsou vidět jen základy. Více se dozvíte na Wikipedii.

Mapa

Pojďme se tedy vypravit na ostrov. Naše cesta začala v Davli na vlakovém nádraží, kam se dá lehce dostat tzv. Posázavským expresem z Prahy nebo z Čerčan. Odtud jsme šli s nafukovací lodí typu Palava na zádech přes řeku po lávce a pak po kraji silnice podél řeky na jih, přičemž jsme hledali vhodné místo na nafouknutí lodi a vyplutí. To se objevilo celkem brzy a tak jsme za chvíli brázdili klidnou vodu nádrže Vrané.

Na severním cípu ostrova je vhodné místo na přistání a očividně tam často někdo připluje, přesto jsme si ostrov nejdříve obepluli. Proplula kolem nás výletní loď, jejíž vlny s námi zatřásli. Ze severního cípu jsme procházeli lesem, očividně divokým, ale přesto dobře prostupným. V jednom místě mě uchvátily břečťanem obrostlé stromy. Postupně jsme se dostávali na jih, čím dál více se prodírajíc, ke konci i kopřivami, až jsme vylezli z lesa hned u ruin kláštera.

Zbyly v podstatě jen základy, tedy maximálně půl metru vysoké zdi, navíc ještě očividně zakonzervované a nedávno zpevněné, aby nezmizely úplně. Po zběžném průzkumu jsme se vrátili k lodi a vypluli k molu, které je hned u zbytků kláštera. Vzali jsme to oklikou a pluli chvíli na jih po Vltavě.

Po další prohlídce základů kláštera jsme se rozhodli vyrazit zpátky. Žel, co se nestalo, nedali jsme pozor a při nafukování lodi nám bouchla jedna ze tří komor, konkrétně boční. Byl to dost šok. Byli jsme na ostrově a loď představovala jediný prostředek, jak se dostat na druhou stranu bez namočení. Nakonec jsme se rozhodli zkusit plout na dvou komorách. Nejkratší trasou to bylo na druhý břeh asi 50 metrů. Nasednout se povedlo. Zlehka jsme pádlovali a modlili se, aby kolem neproplulo něco většího. Loď byla dost vratká. Téměř nedýchaje jsme přirazili na druhý břeh.

Po vyčištění lodě a jejím složení nás čekala o poznání delší cesta na nádraží s těžkou a zničenou lodí na zádech. Alespoň jsme byli suší. Takto neslavně skončil náš výlet, i přestože se nám ostrov moc líbil.

Sázava barví hnědě Vltavu.

Pohled zpět k Davli na most přes Vltavu.

Pěkné místečko k vyplutí na levém břehu kus severně od Ostrova

U břehu jsou pod vrbou schované pěkně staré bárky ...

... my ale máme nádhernou Palavu.

Uprostřed v dáli náš Ostrov.

Bárky

Pohled z Ostrova po přistání směrem na sever k Davli.

Domy na břehu.

Jsem malý jako krab :-)

Stromy na ostrově aneb pokus o HDR fotku.

Zbytky kláštera vyčnívají z trávy.

Z klášterních budov zbyly jen sotva znatelné zbytky zdí, z kterých lze vyčíst akorát půdorys.

Pohled na břeh.

Zdi podrobněji. Evidentně jsou udržované, aby je čas a turisté úplně nerozebrali.

Vzadu zřejmě bývala bazilika, jak lze usoudit z tvarů zdí.

Divoký les na Ostrově

Houba uprostřed břečťanu

Ostrov z jihu. Jeho cíp je vydlážděný kameny a betonem.

Chatky na pravém břehu Vltavy.

Vltava směrem na jih

Loď Ludmila

Co bylo zde můžeme jen hádat. Že by motlitebna?

U ruin občas vyčuhují zděné komínky.

Skály naproti Ostrovu na pravém břehu Vltavy.

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

Jack

23. června 2012 09:07

Jack říká

Zajímavé místo, koukám, že i Česká republika umí překvapit

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

psaroslav

24. června 2012 21:16

psaroslav říká

Bezva nápad. Cestovat s nafukovací lodí mě nikdy nenapadlo a jak je vidět, stojí to za vyzkoušení.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.