Půltucet (únor 2020) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2020) - příběh fotografie

Motto: "Až jednou půjdeš přes most života, který tě vede z dětství do dospělosti, nespěchej. Podívej se na řeku života, která pod tebou tvoří víry. Postůj a podívej se. Touto cestou půjdeš naposled, nemůžeš se už vrátit. Jen bláznům je dopřáno vracet se." John Lennon

John Lennon měl jistě pravdu. Jen blázni mají dar, stále se v myšlenkách vracet a neřešit budoucnost. Díky tomu se mohou cítit šťastnější. Únorové obrázky by mohly sloužit k takovému malému, bláznivému návratu do bezstarostných dětských her.

1. Malování Vltavou

Mnohé příběhy jen nevšímavě míjíme, aniž bychom jim věnovali sebemenší pozornost. Naše smysly jsou časem otupeny monotónním opakováním prakticky všeho, co se kolem nás odehrává.

Spatřit poetiku tam, kde ji jiní nevidí, je tak doménou básníků nebo bláznů. Mnozí tvrdí, básník a blázen je jedno a totéž.

...

2. Memento mori

Pro abstrakt lze jistě najít mnoho názvů. Každý by zvolil takový, který bude vyjadřovat jeho pocity či vidění. Do názvu se tak skryje i kousek z jedinečnosti onoho pozorovatele.

I proto abstraktní fotky mám rád a často je tvořím. Zkreslují, mění realitu a poskytují zcela nový zážitek. Někdy je přitom dobré, podívat se na svět dětskýma očima.

...

3. Selské baroko

Domečky Zbudovských blat se v několika malých vesničkách dochovaly tak, jak byly postaveny během 19. století. Přestože vychází z klasicistní a barokní architektury, jedná se o zcela svébytný sloh. Ten se objevuje až v době, kdy skutečné baroko bylo již minulostí.

Plástovice, z kterých je únorová "půltuctová" fotka, se díky zachovalé návsi staly památkovou vesnickou rezervací.

...

4. Putování za Švejkem

Když se řekne "Švejk", vybaví se mi slovo "Putim". Z píseckých Švejkových padesátek, které mě nakoply k dálkovým pochodům a upevnily již tak dost intimní vztah k přírodě, i z čtivého, nesmrtelného románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk.

Dnes má tato románová postava za starým putimským mostem bronzovou sochu, na kterou si lidé mohou sáhnout. Pro štěstí.

...

5. Orlická přehrada

Řeka Vltava dostala své jméno od starých Germánů. Nazývali ji Wilt-ahwa, tedy divoká voda, ale možné je, že Germáni toto jméno převzali od Keltů.

Ve 20. století její divoké vody spoutalo množství přehradních nádrží, jenž zdvihly vody a rozlily je do mnoha zálivů, přítoků řek, říček a potůčků. Zaplavily desítky obcí či jejich částí, blízkých řece.

Jistě jste zaznamenali, že k napůl vypuštěné Orlické přehradě v zimě zamířili mnozí. Lovci zážitků, pamětníci a rodáci z jejího okolí, fotografové. Obnažené břehy odhalily, co řeka kdysi ukryla, než její charakter změnily vody Orlíku.

...

6. Momentka

Street foto je pro mne okrajovou záležitostí. Když fotím v městě, snažím se o diskrétnost a postavy lidí mi slouží často jen pro doplnění celkové kompozice. Přesto si rád prohlédnu zajímavě zachycené okamžiky od mistrů oboru, které ke mně promlouvají. Kouzlo jednoho jediného a správně zaznamenaného momentu funguje skvěle.

...

Lednovou soutěž zatím ovládá Lípa Naděje.

☆ ☆ ☆

Po melodické Kate Bush nabídnu desku podobného rázu. Multiinstrumentalisty Mika Oldfielda. Album bylo vydáno v květnu 1983 a již v červnu se vyšplhalo na 6. příčku v britském žebříčku prodejnosti hudební alb.

Deska Mike Oldfield Crises

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - únor 2020

76 23% Malování Vltavou

50 15% Memento mori

56 17% Selské baroko

48 15% Putování za Švejkem

48 15% Orlická přehrada

47 14% Momentka

Hlasovalo 325 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.