Půltucet (říjen 2022) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2022)  - příběh fotografie

Motto: „Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není.“ (Blaise Pascal)

"Výzkumníci z univerzity v Novém Mexiku zjistili, že těžba bitcoinů způsobuje větší škody na klimatu než produkce hovězího masa, a téměř stejné škody jako ropa. K tomu, abyste v roce 2016 mohli vytěžit 1 celý bitcoin, jste do planetární atmosféry museli uvolnit necelou 1 tunu emisí CO2. S tím, jak se těžební výpočetní operace stávala náročnější, ale energie a s nimi spojené emise narůstaly. V roce 2021 to bylo už 113 tun. Na tomto prvotním poznatku výzkumníci z týmu environmentálního ekonoma Benjamina Jonese, kteří vývoj dopadů těžby virtuální měny sledovali 5 let, vystavěli svou studii.

V ní dali do souvislosti hodnotu bitcoinů a těžbou produkované emise. Povšimli si toho, že během pětiletého období dosahovaly škody na klimatu v průměru 35 % tržní hodnoty kryptoměny. A dobrali se toho, že s každou vytěženou mincí tak způsobil bitcoin škody na životním prostředí – klimatu, za 11 315 dolarů. Tedy v součtu za rok 2021 vytěžených bitcoinů dohromady okolo 3,7 miliard dolarů..."(https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/tezba-bitcoinu-uz-je-pro-klima-vetsi-problem-nez-hovezi-maso)

Je zvláštní, že ani v době, kdy nemáme díky otřesné politice EU dostupnou elektřinu, nikdo v Bruselu neřeší těžbu bitcoinů. Zřejmě mnozí z nich mají v bitcoinech nainvestováno a nechtějí přijít o své prachy, což by se po zákazu těžby, kdy se propálí zcela zbytečně obrovské množství energie, jistě stalo. Řeči o Green Dealu a starosti o produkci CO2 si tak mohou strčit za klobouk. Ostatně jistě mnozí z vás tuší, že ono zatracované CO2 příroda kolem vás přece jen k něčemu potřebuje. Bez tohoto plynu by nevznikly ani ty obrázky, které vám v Půltuctu předkládám.

A na odlehčení ještě jeden vtípek z Reflexu: "Probudil jsem se. Měli jsme levný plyn, elektřinu, máslo za pár korun a nemusel jsem se bát, že v zimě zmrzneme. Úplně jsem se lekl, že se k moci vrátili komunisti."

. . .

1. Kamenná chata

V pozdním odpolední jsme vyjeli k vrcholu Čerchlanský Beskyd (945 m n. m.), kde stojí na hezkém místě Kamenná chata a rozhledna Tetřev. Zajímavé světlo spolu s vlnami beránků vytvořily kouzelnou podvečerní atmosféru. Okouzlení pohádkovým místem jsme poté sjížděli krásnou beskydskou přírodou zpět do Mostů u Jablůnkova. .

. . .

2. Beskyde, Beskyde

Beskydy se na podzim zbarvují do zářivých barev. Je to čas, kdy jejich krása nejvíc vyniká. Poslední den jsme si v nich svoji cyklotrasu pěkně natáhli a díky tomu se dostali na cestu pod Ropičku, odkud se nám otevřel úžasný pohled na bučiny tisícovkového vrcholu Javorový (1 032 m n. m.).

. . .

3. V zemi Půlnočního království

Osiřelá lavička, spadané listí, mlha, jež by se dala krájet. A v pozadí silueta pohádkového zámku, který snad každý ihned pozná. Můžete si zde vysnít princeznu Krasomilu či jejího zahradníka, prince Miroslava.

. . .

4. Volavky bílé na Horným

Lezavé říjnové počasí mám spojené s pachem ryb, bahna a pokřikem racků. Zliv, kde žiji, je rybníky doslova obklopena. Snad proto se uvádí, že jednou z možností, jak vznikl název města je, že jde o přepis slova sliv, tedy místa, kde se slévají vody. S mokřady Zbudovských Blat se zde museli vypořádat už lidé v pravěku, jen několik pískovcových kopečků bylo obyvatelných. O tom svědčí mnohé prehistorické nálezy z Varty a okolí Zlivi.

Obrázek Hornýho (Zlivský rybník) naznačuje že jde o lokalitu vhodnou i pro vodní ptactvo. Natura 2000 zahrnuje celou soustavu rybníků, kde se vyskytují. Svědčí o tom přílet snad dvou set volavek bílých. Ty jsou jedním z ptačích druhů, kterým se začíná u nás dařit odchovávat mladé a jejichž počet se každoročně zvyšuje.

. . .

5. U hranice

Listí že stromů pomalu opadává, buky, břízy, osiky a další listnaté stromy postupně ztrácí svoji barevnost a příroda se připravuje na dlouhou zimu. Nezmění na tom nic ani rekordní teploty posledních říjnových dnů, kdy i na šumavských hřebenech inverzní počasí vytvořilo báječné podmínky pro bikery a turisty. Jedna z cyklistických tras mne zavedla na druhou stranu hranice, kde se Šumava nazývá Mühlviertel. Prozkoumat jsem tak mohl kopcovitou krajinu s krásným historickým městečkem Haslach, u kterého se palivové dřevo ze Schwarzenberského kanálu splavovalo potokem Světlá do řeky Grosse Mühl a dále po Dunaji až do Vídně.

Přírodní rezervací Otovský potok prochází část Schwarzenberského kanálu, která je však, na rozdíl od úseku u Ježové, neupravena. Pohled odhaluje pestrou mokřadní krajinu, která určitě stojí za bližší prozkoumání.

. . .

6. Zrození

Podzim nabízí spousty barev, ale proč nenabídnout také něco jiného? Strom bez listí, zamračené nebe, horizont, jenž narušují kopce v pozadí. Stačilo popojít několik kroků po louce, aby kompozice vytvořila cosi zajímavého.

∆ ∆ ∆

Září je prvním podzimním měsícem. O vaše hlasy se jako vždy ucházela šestice fotek, z nichž si nejlépe vede Oblačno.

Další odkaz vás přenese do jiného světa. Ale je to náš svět, jen ho takto nikdy bez elektronických mikroskopů neuvidíme. Prohlédněte si úchvatné makrofotky, z kterých se tají dech.

LP Phila Collinse Testify je jeho sedmé studiové album. Za poslouchejte se písní zpěváka, jehož hvězdnou dráhu nakopla skupina Genesis.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (říjen 2022) - příběh fotografie

38 22% Kamenná chata

25 15% Beskyde, Beskyde

23 13% V zemi Půlnočního království

29 17% Volavky bílé na Horným

33 19% U hranice

24 14% Zrození

Hlasovalo 172 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.