Půltucet (únor 2026) - příběh fotografie

Půltucet (únor 2026) - příběh fotografie

Motto: "I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka.“ Ema Destinnová

Únor na vzdory globálnímu oteplování, skrytému za změnou klimatu, přinesl sice jen trochu sněhu, ale svými teplotami nám připomněl pravou zimu. Od poloviny měsíce však již náznaky přicházejícího jara nešly přehlédnout ani přeslechnout. Jako první se z teplých krajin vrací k rybníkům husy, brzy po nich na loukách začnou ozývat hlasy čejek s skřivanů.

Pranostiku „Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout“, zná asi každý. Toto pořekadlo pochází z poloviny 15. století, kdy byl užíván juliánský kalendář a svátek Hromnice 2. února tak odpovídal dnešnímu 11. únoru. Po přechodu na gregoriánský kalendář se v roce 1584 Hromnice posunuly na současný termín.

Loukám na dostřel

Dát jasmínové květy loukám na dostřel

Hýčkat si pracovitost stovek medonosných včel

Ctít zrození všech tmavomodrých lesních tůní

Nasávat sladký odér podvečerních vůní

. . .

Takhle jsi to, (Bože), vážně chtěl?

Tak proč kolem nás leží tolik mrtvých těl?

. . .

1. Zamrzlý vodopád

Mráz dokáže ve spolupráci s vodou vytvořit velkolepá umělecká díla. Stropnický vodopád v Terčino údolí mu k tomu dává dobrou šanci. Abychom mohli spatřit ledovou fontánu, museli jsme k němu projít kluzkou ledovou cestou kolem potoka.

. . .

2. Čertova stěna

Čertovu stěnu pokryl sníh. Kamenné moře se změnilo v černobílou mozaiku. Vrchol Luče se ztrácí v mlze, jež se dotýká vrcholků stromů. Ticho přerušuje jen šumění vody, poskakující mezi balvany v řečišti Vltavy. Život jakoby se navždy vytratil.

. . .

3. V podzemí

Přehrady mění tvář krajiny. Když odhlédneme od zatopení obcí, které musí ustoupit zvýšené hladině vody, jejich přínos je jistě velký. Slouží k rekreaci, zadržují vodu v krajině a často také vyrábí ve vodních elektrárnách tolik potřebnou energii. V únoru jsme využili možnost podívat se do podzemí jedné z nich. Prohlídka elektrárny Lipno l. nabízí zdarma zajímavou zkušenost a možnost zábavnou formou nabýt nové vědomosti. Spatřili jsme Francisovy turbíny, objemný kulový uzávěr vody a sestoupili k proraženému tunelům, kterým odpadní voda odtéká do nádrže Lipno ll. k Vyššímu Brodu.

. . .

4. Bechyně z Duhového mostu

Most Bechyňská duha je národní kulturní památkou a sám o sobě i raritou. Jeho vozovku využívají nejen auta, ale i vlaky regionální železniční tratě zvané Bechyňka. Trasa z Tábora do Bechyně byla první elektrizovanou tratí u nás. Vysoký most mi dal možnost vytvořit tento nevšední záběr města nad Lužnicí. Zbytky sněhu ve stinných stráních kaňonu řeky dokreslují snovou zimní scénu.

. . .

5. Splynutí

Umění v městě inspirované 760 výročím vzniku Českých Budějovic měl loni téma Reconnect – Znovunapojení. Jedním z děl, která zůstala k potěše lidem, je Splynutí od Michala Trpáka. Slepé rameno Malše osvěžil odraz hlavy s pohledem na gotický klášter Domikánů. Ten patří mezi nejstarší památky města, které v roce 1265 založil Přemysl Otakar II.

6. Malše

Malše má díky výraznému oteplení koncem února hodně vody. Plavské rechle, které postavil v letech 1895 - 1896 ing. Augustin Procházka, nám poskytly hezký pohled na známou jihočeskou řeku, která se v krajském městě vlévá do Vltavy. Rechle sloužila jako stavidla zachycující plavené dřevo při voroplavbě. S kamarádem Jirkou jsme si na elektrokolech projeli trasu u Borovan k Budějovicím, a právě u Malše nás čekala dost náročná část trasy.

∆ ∆ ∆

První letošní soutěž fotek Půltuctu nám vygenerovala pořadí, jemuž s přehledem vévodí modré oči Vanessy.

V osmdesátkách jsme zcela pravidelně konzumovali folk, country a trampskou hudbu. Bylo to přirozené, chodili jsme po horách a týden co týden vyráželi s bágly do šumavských kopců. Plížili se kolem Křemelné, kde sice ještě nebyla l. zóna národního parku, ale vojenský újezd.

Přesto jsem rockovou hudbu ani pop nezatracoval. V českobudějovickém PVT jsem při odpoledních a nočních směnách poslouchal Ö3, kde hudba měla vždy přednost. Poslouchal jsem tehdy i Michaela Jacksona a díky tomu si zakoupil LP desku Thriller. Zvukově snad nejlepší deska, kterou vlastním. Proto jsem uvítal zprávu, že brzy půjde do kin film "Michael", který by měl mapovat jeho život. Četl jsem, že musela být vynechána kontroverzní část jeho života, kdy byl nařcen z pedofilních sklonů. Přesto rád film shlédnu. Vy si můžete poslechnout LP desku Thriller.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (únor 2026) - příběh fotografie

6 17% Zamrzlý vodopád

7 19% Čertova stěna

6 17% V podzemí

5 14% Bechyně z Duhového mostu

5 14% Splynutí

7 19% Malše

Hlasovalo 36 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.