Do hor s vlčí smečkou - šumavské tisícovky | Šlápoty.cz

Do hor s vlčí smečkou - šumavské tisícovky

vydáno 16. března 2022 – napsal Redakce – žádný komentář

Již podruhé se můžeme pokochat akčními záběry "vlčí smečky", které vznikly při sběru šumavských tisícovek Zdeňka a Jany za poslední dva roky.

Ahoj Jano. Děkuji Ti za možnost vložit do Šlápot podruhé několik desítek krásných fotek, které se Vám podařilo při posledních výpravách především na Šumavu vytvořit. Pozoruji na Tvém facebookovém profilu, že jste pokročili v dobývání tisícovek Šumavy. Jaké z nich Vám nejvíte utkvěly v paměti a proč?

Ahoj Romane, děkuji za pozvání do Šlápot. V současné době máme za sebou již 157 šumavských tisícovek a je těžké z tolika krásných míst vybrat jen některé. Tak asi jako každého nás nejvíce uchvátily vrcholy, ze kterých byl nádherný výhled do okolí . . . Plechý, Luzný, Sokol (ten jsem si nedobrovolně vyšlápla dvakrát, když jsem dole zjistila, že Freya nemá náhubek). Krásný byl také výstup na Špičník a Blatný vrch, kdy jsme měli to štěstí, že byla inverze. Naskytl se nám překrásný pohled do údolí!

Podobně hezký byl výstup na Špičák, Černé a Čertovo jezero, i výhledy z Oblíku a Větrného u Volar.

Nejde zapomenout na Knížecí Pláně, Ptačí skály (k nim jsme se dostávali přes polomy), nádhernou zimní Jedlovou, Křemelnou, atd. Ještě na jedno místo nejde zapomenout a to na cestu z Poledního vrchu na Homoli, kdy jsme šli smíšeným lesem a prvně v životě (a to jsem na světě už nějaký pátek) jsme viděli "ledové vlasy". Bylo to tam všude, vypadalo to jako bílý chemlon, a když se toho člověk dotkl, tak se to rozplynulo... krása!

Větrný, tisícovka Želnavské hornatiny.

Vím, že máš ráda nejen Vaši "krotkou" vlčí smečku, ale také vlky divoké. Ti na Šumavě a nejen v ní po staletí volně žili a přijde mi neuvěřitelné, že je jako škodnou lidé dokázali zcela vyhubit. Přestože jsem si dobře vědom problémů, jež v minulosti s vlky domorodci měli, správné to určitě nebylo. Ale doba byla jiná a ani dnes není snadné sladit zájmy chovatelů zvířat s přirozenými instinkty dravé vlčí smečky. Jak tenhle problém vidíš ty?

Vlci vždy své místo v přírodě měli a mají. Přestože jim člověk vzal značnou část jejich přirozeného prostředí, tak se do našich lesů opět začínají vracet. Mám z toho velkou radost. Zároveň chápu obavy chovatelů dobytka. Určitě je možné, aby vedle sebe existovala divoká příroda a člověk jako chovatel. I v minulost to tak bylo. Jen člověk musí chtít hledat správné cesty a určitý kompromis.

A jedna další věc na obhajobu vlka. Vlci jsou v přírodě důležití pro udržení rovnováhy a pro regulaci některých přemnožených druhů jako je např. divoké prase. Divočáci nemají v přírodě přirozeného predátora a tím vlk bezpochyby je.

Vzpomínám si na vyprávění jednoho mého známého, který cestoval se svým saarloosem po Rumunsku. Utábořili se v jednom údolí a pes běhal volně kolem auta. Najednou se na horizontu objevily siluety několika velkých pasteveckých psů. Ti jak uviděli Saarloosova vlčáka (psa, který stavbou těla i pohybem připomíná vlka), tak se okamžitě rozběhli směrem k němu. Bránili stádo před hrozícím nebezpečím. Pán svého psího kamaráda na poslední chvíli stačil schovat do auta. Mít na ochranu stáda smečku vycvičených pasteveckých psů je jedno z dobrých řešení. Vše je ale o nějakých finančních nákladech navíc a v tom vidím hlavní problém a neochotu mnoha chovatelů s tím něco dělat a cokoli měnit.

Člověk by neměl být nadřazený přírodě, je její součástí, a tak by se k ní měl také chovat. Neměl by narušovat její rovnováhu a zákonitosti, ale měl by se k ní chovat s respektem, obdivem a pokorou. Jako malá holka jsem chodila do přírodovědeckého kroužku a častokrát si vzpomenu na větu, kterou mi tenkrát jeho vedoucí napsala do památníčku:

" Pamatuj, že všechny chrámy a poklady světa nemají dohromady tolik krásy a velebnosti jako příroda. "

Oblík.

Dostáváte se i do míst, jež jsou nově teritoriem vlků. Na Šumavě jsou jejich pobytové stopy stále více patrné. Jak velký pozor musíte dávat, aby se vám některý z psů na pustil po jejich stopě? Váháte někdy kvůli tomu, kam se ještě můžete bez nebezpečí vydat, nebo to nehraje žádnou velkou roli?

Abych pravdu řekla, mnohem větší obavu máme z divočáků. V místech, kde je hustý porost, jdou naši psi na vodítku. Divoké prase může být pár kroků od nás ukryté nebo spící ve křoví. Kdežto vlci si na rozdíl od divočáků drží odstup. K člověku se nepřiblíží, je pro ně predátor a tedy nebezpečí. Jiné by to bylo, kdyby se naši psi za vlkem rozběhli, pokud by ho spatřili. V tom případě by se vlci cítili ohroženi a mohli by na psy zaútočit . . . přirozeně by se bránili. Pevně věřím a doufám, že k takové situaci nikdy nedojde. Proto to, kam se na Šumavě s našimi psy vydáme, v tomto ohledu nehraje žádnou roli.

Čertovo jezero.

S poslední otázka. Byli jste před Covidem zvyklí jezdit s Vaší vlčí smečkou i do ciziny, ale to teď asi padlo. Chystáte se znovu za naše hranice, pokud to bude možné? Myslím, že slovenské hory, kde jste již byli (Strážovské vrchy, Lúčanská Malá Fatra), jsou dobrou volbou. Nechystáte se na Slovensko znovu?

Ano rádi bychom se do Slovenských hor zase rádi podívali. Strážovské vrchy byly nádherné, je tam překrásná příroda. Láká nás Malá Fatra, Velká Fatra, Nízké i Vysoké Tatry, Súlovské skály, Slovenský ráj a mnoho dalších krásných míst. Také na německé straně Šumavy na nás čekají ještě další tisícovky. Doufáme, že snad bude zase možné za hranice bez omezení vyrazit.

Jezírko v lomu u Rábí.

Děkuji za zajímavé odpovědi i Tvůj pohled na vlky, kteří s námi opět začínají sdílet krajinu. Kdo by chtěl nakouknout do minulého článku, níže dávám odkaz:

Do hor s vlčí smečkou

(Za redakci se ptal Rony)

∆ ∆ ∆