Do Svobodných hor

Do Svobodných hor

Okruh této cyklotrasy nás zavedl do Svobodných hor, jak se nazývá lidově Chelčická vrchovina. Svobodná hora (640 m n. m.) je pak nejvyšším vrcholem. Dobré cesty vedou křížem krážem pestrou krajinou s lesy, ovocnými sady a mnoha možnostmi dalekých výhledů k Šumavě i do nitra jihočeského kraje.

Mapa Stopař

...

Vyrážíme za větrného, ale slunného počasí s hned první kilometry trasy jsou zajímavé. Za Zliví projíždíme kolem rekreačního Mydláku k Velkému a Malému Knopru. Za tratí přejedeme most přes Bezdrevský potok a jedeme do Pašic. Cesta přírodní rezervací Mokřiny u Vomáčků bývá občas pod vodou. Rezervace zahrnuje území rákosin a vlhkých luk, jež jsou součástí Zbudovských Blat. Severozápadní část Zlivského rybníka poskytuje útočiště vodním a mokřadním ptákům i mnoha druhům vážek. Okolní pozemky postupně vykupuje Česká společnost ornitologická, která zde vyhlásila Ptačí park Zbudovská blata. Nejvzácnějším ptačím obyvatelem zde bývá břehouš černoocasý.

Krajinou rybníků pojedeme i nadále. Volešek má rozlohu 137 hektaru a hloubku 2,5 m. Původně nesl jméno Plástovský. Byl založený již za pernštejnské kolonizace Hlubockých blat a napájí ho pouze umělé strouhy. Později Jakub Krčín plochu rybníka zdvojnásobil. V obrovské vodní ploše se odráží hřeben Blanského lesa. Pokračujeme přes Plástovice, známe z knihy Karla Klostermanna Mlhy na Blatech, do Sedlece, Hlavatců a Lékařovy Lhoty. Bezdrevský potok zde opouštíme a razíme k Malovicím. Vrcholky s blízkÿm Lomcem i vzdálenější Svobodnou horu již máme na dosah.

Stoupáme k poutnímu místu na Lomci (Lomečku), ale dnes výjimečně k poutnímu kostelu nezamíříme. Naše další cesta vede zvlněnou krajinou mezi sady u Truskovic. Zdejší kraj je známý ovocnými sady, na které narazíte téměř na každém kroku. Také si zde můžeme na informační tabuli přečíst něco o Ovocnářské cyklostezce. Malebná 48 km dlouhá trasa v mikroregionu Chelčicko-Lhenicko právě sady prochází. Spojuje ovocnářskou oblast chelčickou a lhenickou a zamíří i do Netolic. Monika nás vede na travnatý kopec Pohořelec (588 m n. m.), odkud máme nádherný výhled k Šumavě a na celé Vodňansko.

"Libín, Bobík, Solovec, Boubín..." snažím se zapůsobit na kamarádku svými znalostmi o Šumavě. Tady nahoře se naše cesty rozdělí. Monika zamíří na rodinné setkání do Chelčic a já se vydám lesy právě k Netolicím.

U Lomce.

Ovocnářská cyklotrasa.

...

Výhledy z Pohořelce...

...

...

Libín a Bobík s Boubínem.

Výhled od Krtel.

Trochu složitě projíždím kolem ranče Lost Creek, abych sjel na dolní cestu pod hřeben Skalice. Příjemná dlouhá projížďka lesem mne zavede na Krtely. Opět ves s mnoha ovocnými sady, byť dnes již ne všechny jsou udržovány. Sjíždím k zámku Kratochvíle. Mapy.com nám prozradí, že "zámek typu italské předměstské vily je obklopen vodním příkopem a uzavřen obdélnou ohradní zdí se vstupním traktem, prostoupenou izolovanými domky a zámeckou kaplí. Můžete zde shlédnout bohatou malířskou a štukovou výzdobu interiérů vycházející z loveckých motivů a výjevů z římských dějin a mytologie."

Párkrát zatočím klikou a pouštím si z Poeziomatu Rakovu kytarovou Romanci. Takto naladěn jedu po cyklostezce do Netolic. Monča mi prozradila, že u rozcestí mají stánek s dobrou zmrzlinou a tak ji ochutnávám. Dnes sice není včerejších 20°C, ale slunce je vysoko a hřeje. Až tak, že sebou musím hodit, abych malou zmrzku za 45 Kč ulízal. Fajn, projíždím náměstí, kde se právě opravuje cesta na Lhenice a vracím se po dvou hodinách k Bezdrevskému potoku. Podjedu kopec s Archeopark Na Jánu, místo kde se nacházelo přemyslovské hradiště a vyjíždím lehce kopec Mužský. Dál už bude jen příjemně zvlněná krajinka. Vracím se k Blatským obcím, ale zpět výběru jinou trasu. Moc pěkné výhledy k Blanskému lesu totiž slibuje přímá cesta do Vlhlav. Zdejší stejnojmenný rybník patří mezi pět největších rybníků Českobudějovické panve a je desátým nejstarším rybníkem v jižních Čechách. V letech 1387 - 1388 se o jeho založení zasloužil vlhlavský vladyka Oneš.

Zámek Kratochvíle.

...

Poeziomat.

Netolice, městská památková zóna...

...

Cesta na Olšovice.

Poblíž vod velkého Vlhlavského rybníka jedu na Malé Chrášťany. Další z míst, kde spatříte mnoho domků jihočeského selského baroka. Já náves objíždím a pokračuju k Pištínu. Velké překvápko mi přichystá menší Chrášťanský rybník, když v závětří břehu vidím brouzdat se mělčinou čápa černého, volavku bílou a volavku popelavou. Jsou hezky na hromádce a blízko mne, jen zastavím, poodletí...

Knížecí rybník u Malých Chrášťan.

Z Pištína domů již je to rutina. Abych se vyhnul provozu, jedu ke kapli sv. Vojtěcha. Češnovice jsou schované za vysokou haldou zeminy, protože zde pokračuje stavba objezdu vesnice. Tudy teď na Zliv auta nepřijedou a myslím, že ani kola. Zlivský rybník zaplavily přes čtyři desítky labutí velkých. Nádherní ptáci jsou všude, kam dohlédnu. Hezká třešínka na dnešním dortu.

Zlivský rybník.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.