Seveřani jsou nám možná blízcí I

Seveřani jsou nám možná blízcí I

Když jsem v čase předvánočním vybíral svou dovolenou, nevěděl jsem ještě, že moje volba padne na severní Evropu. Jelikož se mi nedařilo zařídit si přívětivější jih, řekl jsem si, proč vlastně nevyrazit na opačnou stranu našeho kontinentu. Ale co tam uvidím? Bude se mi tam líbit?

Moje cesta na sever začala již ve středu 4. července, protože zájezd pořádala liberecká cestovka, musel jsem se přemístit zavčasu do Prahy. Jelikož odjezd byl plánován na velmi brzké ranní hodiny následujícího dne, požádal jsem o ubytovací azyl své dva kamarády, kteří mě u sebe nechali, za což jim - Jirkovi s Tomášem - děkuji.

středa 5. 7. 2017

Poprvé jsem vyzkoušel, jak funguje aplikace Uber na domluvení taxíku, a to opravdu v brzkých ranních hodinách. Naprosto skvěle! Byl jsem odvezen k Černému mostu, kde už čekalo pár lidí a samozřejmě brzy dorazil i autobus. Hrozně rád pozoruji okolí, takže mě zajímalo, kdo všechno se mnou do zahraničí pojede. A věřte, že jsou tady z různých koutků celé České republiky a dokonce i slečna ze Slovenska. Bude nejspíš o zábavu postaráno. Kam se hrabou Účastníci zájezdu od Viewegha.

Jak sám říkám, čím delší je cesta a zájezd, tím více se poté utužují tyto krátkodobé vztahy. Ze začátku je to ostýchání, baví se spolu jen lidé, kteří se znají , pak přijdou povinné zastávky - ano, pokaždé ji využiji, třeba jen na procházku - a pomalu se lidé sdružují, nevědomky komunikují atd. Mnoho zajímavých lidí a zážitků, které si člověk zapamatuje. V Liberci, kde jsem ještě nikdy nebyl, vidím Ještěd - kam se také snad někdy vypravím - nabíráme poslední členy zájezdu a jedeme směr Spolková republika Německo.

Bremen (Brémy)

První naše zastávka v odpoledních hodinách leží na řece Vezeře a žije v ní dnes více jak půl milionu obyvatel. Ačkoliv historie tohoto místa sahá až do období 8. a 9. století, není to město zaseknuté v minulosti. Hanzovní město Brémy se nachází u Severního moře a právě hanza - tedy spolek měst, který se zabýval zámořským obchodem - vytvořila v letech 1619 - 1623 na tomto místě první umělý přístav celého Německa.

Poblíž Kunshalle v Bremách

Kanál Stadtgraben

Centrum historického jádra, které je odděleno z jedné strany zmiňovanou řekou, tvoří náměstí Marktplatz s dříve měšťanskými domy. Ty dnes slouží jako muzea, galerie, pojišťovny i restaurace. Významnou a nepřehlédnutelnou památkou Brém je pět a půl metrová socha rytíře Rolanda z pískovce, která symbolizuje v Německu nezávislost a práva svobodného obchodování. Společně s gotickou radnicí, která byla v 17. století upravena na základě vezerské renesance, jsou od roku 2004 zapsány na seznamu památek UNESCO.

Der Schütting, která se také používala jako radnice

Hanzovní domy na hlavním náměstí Markt

Socha Rolanda

Brémská radnice

600 let stará budova radnice ukrývá ve svých zdech mnohé zajímavosti - sál se zavěšenými koráby a jinými středověkými loděmi symbolizující moc a historické bohatství i vinný sklep, kde se nachází i nejstarší německé víno z roku 1653. Bohužel pro nás toto speciální víno může pít pouze sklepmistr a starosta města a navíc již je zavřeno.

Kolem radnice

Bürgerschaft (budova parlamentu)

Ačkoliv nemám rád novodobou architekturu začleněnou do historických center, budova zdejšího parlamentu nijak mému oku neškodí. Za ní se totiž do výšky zdvihá novogotická katedrála svatého Petra. Její románské základy z konce 10. století jsou dodnes k vidění v podzemní kryptě. Zažila mnohé útrapy, dokonce to vypadalo, že bude navěky nějakou dobu bez svých věží, anebo i klenby. Jednom za to mohla špatná statika, jindy blesk který zapálil střechu, či druhá světová válka a nálety spojenecké armády. Naštěstí dneska plní svou náboženskou funkci.

Boční loď

Adam, Eva a had v ráji

Uvnitř Svatopetrské katedrály v Brémách

Zažili jsme i hudební ukázku místních varhan, která byla nezapomenutelná. Trošku nám krátila cestu do věží, odkud je výhled na centrum i celé Brémy. Uvidíme i cihlovou uličku z dvacátých let dvacátého století Böttcherstrasse, jejíž vstup chrání reliéf světlonoše (archanděl Michael bojuje s drakem) a dokonce se zde nachází domnělý dům námořníka Robinsona Crusoa, a zvonkohru z míšenského porcelánu.

Výhled z věže na hlavní náměstí

Výhled na část přístavu

Zvonkohra

Novějším lákadlem města se stala bronzová socha tzv. Brémských muzikantů. Pokud znáte krutější pohádky bratří Grimmů, tak právě jedna z nich vypráví příběh o oslovi, psu, kočce a kohoutovi, kteří nakonec ani do Brém nikdy nedorazí. Což je trochu paradox, ale využitelný pro jakoukoliv památku z města, ať už ve formě čokolády, plyšáka apod.

Sousoší Brémští muzikanti

Kašna Marcus - brunnen

Zemská národní banka

Druhý konec centra ohraničuje park s vodním příkopem. Trochu to připomíná Nizozemsko, protože tu jsou krásné záhony různých květin i velkolepý větrný mlýn s kavárnou. Zároveň si chvílemi přijdu jako na jednom z multikulturních míst, což kvituji v této době, kdy trochu vrcholí alespoň mediálně "migrační krize".

Větrný mlýn Wallanlagen

V brémském kanále

Mnohem více místních i turistů si užívá na nábřežní promenádě Slachte. Zde kotví i ohromné lodě, včetně plavidla Admirála Nelsona, které nabízí kromě stravování i ubytování. Je tu opravdu nádherný klid, zamilovaní si povídají, mladí popíjejí a staří se procházejí při zapadajícím slunci.

Promenáda Schlachte

Na Schlachte

Zatoulám se i na druhý břeh řeky Vezery do čtvrti Teerhof, kde snad ten klid je ještě mocnější. Občas potkám cyklistu nebo běžkyni, vždyť pohled na město z nějakého druhu sportu je také nezapomenutelný. Vracím se zpátky do centra po jedné z lávek a dostanu se tak i do čtvrti Schnoor, kde v minulosti byly chudinské slumy pro provazníky, dnes je suplují umělecké dílny, malinkaté ale o to malebnější restaurace a pokud máte rádi Vánoce, tak jeden dům je tu má celý rok.

Socha páru v části Teerhofu

Moderní umění na zdech má hloubku

Malebnými uličkami

Venkovní posezení a turisté z východu

Za přibývající tmy se přemisťujeme se skupinkou na ubytování nedaleko Brém. Ano, jednoduché místo, ale člověk toho moc nepotřebuje, stačí mu nějaké měkká postel a klid. Což je splněno skoro na výbornou.

čtvrtek 6. 7. 2017

Ranní slunce mě probouzí ještě před snídaní. Nové zprávy nejsou moc povzbuzující, protože v Hamburku, kam máme dnes namířeno, proběhly v noci silné protesty a dneska se očekávají ještě větší. Po poradě s ostatními nechceme rušit program, který je připraven, a tak se vyráží do jednoho z největších přístavů světa. A při podezření vzniku jakékoliv negativní události bychom město opustili. Snad i zavčasu.

Hamburg (Hamburk)

Evropská brána do světa nás přivítá skoro vylidněním velkoměstem. Kam asi skoro dva miliony lidí z druhého největšího města Spolkové republiky Německo zmizelo? Možná se ještě neprobrali, chystají se do práce, anebo budou doma, aby sledovali summit nejvyspělejších států světa v rámci G20.

Budova zpravodajství Der Spiegel v Hamburgu

Kontrast moderny a historie

Domy s obchody Gebr. Heinemann

Ačkoliv zmínky o prvním osídlení zdejší oblasti sahají do 4. století před naším letopočtem, jedná se dneska o moderní město. Možná je to tím, že v minulosti jej zasáhlo množství pohrom, ať už dobytí města různými kmeny a národy (Vikingy), morem či požáry, a tak množství starých památek tu k nalezení není. I když i zde hanza od středověku obchodovala a něco zachráněno nakonec bylo.

Do starého centra ještě nejdeme

Opravená a znovu zabydlená oblast v HafenCity

První naše zastávka v tomto velkoměstě je ve čtvrti Hafen City (Přístavní město), ke které přicházíme ze čtvrti Speicherstadt s cihlovými prostory jako sklady pod ochranou UNESCO, kde kotví velké dopravní lodě i zaoceánské parníky a odkud vyplouvají z ústí řeky Elbe (naší Labe) směrem do Severního moře. Část přístavu je i ve správě České republiky (dříve Československé), která tuto část získala do pronájmu od roku 1929 na 99 let v rámci Versaillské smlouvy.

Nákladní přístav

Jedna z administrativních budov

Přístav - část Steinwerder

Může se zdát, že zdejší přístav se nachází u moře, ale je to jen zdání. Udává se, že vzdálenost k Severnímu moři je kolem 100 km, což činí vzdálenost po silnici cca jako ze Strakonic do Prahy. Výhodou erozivní činnosti řeky je možnost kotvení až 13 000 lodí a vybudování více jak sto let starého a stále funkčního dálničního tunelu, který dříve sloužil pro pěší či konžskou cestu námořníků do práce.

Most Wilhelminem-Brücke

Maják Blocknau

Fischauktionshalle

Dominantou Přístavní čtvrti je Elbphilharmonie z roku 2017. Tato koncertní hala, 110 metrů vysoká, byla vybudována na střeše starého cihlového skladiště a považuje se také za jednu z nejdražších staveb, které zde vznikly. V rámci kulturních akcí pojme ve třech koncertních sálech cca až 2 800 návštěvníků. Většinu budovy ale tvoří hotel a restaurace.

Labská filharmonie

Jelikož se následující den začne konat dvoudenní setkání států G20, kde se mají projednávat budoucí aktivity spojené s globalizovaným světem - energetika a klima, uprchlická krize a dopady - vidíme již nyní připravené transparenty na budovách, policejní zátarasy i některé aktivisty, kteří jsou připraveni podél trasy, kudy mají státníci k Labské filharmonii přijíždět. Všichni nesouhlasí s tím, aby Spolková republika Německo něco takového podporovala.

Transparenty proti sjezdu G20

Transparenty na hlavní ulici

Příprava na protesty

Město kvůli tomu je skoro vylidněné. Trochu se cítíme tíživě, protože nějaká lidská bouře nejspíš brzy vypukne. Přístaviště dneska zaujímá množství skladů, některé využitelné pro tržnice, restaurace či bary i jako muzeum. K vidění je tu jedna z největších ponorek na světě, která zažila v rámci své špionážní aktivity studenou válku. Ale to je před polednem všechno.

Protesty proti sjezdu G20

Most plný zámků lásky

Fischauktionshalle

Sousoší od Gerharda Brandesa na Rybím trhu (Fischmarktu)

Uličkami a povídáním o Reeperbahnu (ulici červených luceren s erotickým nádechem, bary a hudebními kluby), kde prý začínala i kapela Beatles, se postupně dostáváme do centra města. Staré město je obklopeno kanály řeky Alster a protíná jej promenáda Jungfernstieg. Mě zaujmou tradičně reliéfy a sochy na domech, které pamatují dobu hanzy, i když většinu z nich halí sítě.

Hasičské a záchranné centrum v centru města

V Zollikanálu

Socha Poseidona

Ústředním bodem města je Rathausmarkt, kterému vévodí městská radnice se 112 metrovou věží. Ačkoliv v první polovině 19. století vyhořela, byla znovu vybudována v neorenesančním stylu. Uvnitř se prý nachází kolem 647 pokojů a schází se v ní nejen městská rada, ale i spolková rada. My se podíváme i lehce dovnitř, ale vše je hlídáno, dokonce i ze vzduchu.

Radniční náměstí

Pohled na radnici z Alsterkarden

Hlídač radnice

Fontána uvnitř radničního átria Hygieia-Brunnen

Ačkoliv si chvílemi připadám jako v Pasově nebo v Amsterdamu, náměstí lemují kanály, po kterých se projíždějí lodičky i čluny záchranného integrovaného systému. Kanály vedou až do městského jezera s Alsterovou fontánou, jež zdobí jeho střed od roku 1987 a voda z ní stoupá až do výšky šedesáti metrů. Nemůžete ani minout symbol novodobého Hamburku Televizní věž Heinricha Hertze.

Plavba přes Kleine Alster

U Reesendammbrücke

Promenáda na jejímž konci je televizní a vysílací věž

Po lehké svačině i odměně v podobě zmrzliny s příchutí Cheesecake se kochám odpoledním shonem i kostelem svatého Petra. Jeden z pěti luteránských kostelů měl krutou historii, nejenže jeho poměrná část sloužila Napoleonovi jako stáj pro zvířata, ale navíc jej postihl jeden z největších požárů. Nakonec vše ale dobře dopadlo, vznikla ohromná sbírka, která částečně kostel vrátila do původního stavu.

Kostel svatého Petra

Hlavní loď s oltářem v kostele svatého Petra

Ještě jednou radnice v Hamburgu

Je na čase opustit přístavní Hamburk a vyrazit v naší cestě dál. Glückliche Reise.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Učitel zeměpisu, občanské výchovy a základů společenský věd, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či další státy našeho světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější. Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

azave

26. října 2020 10:48

azave říká

Jooooo to bejval dobrej cas, nikdo nemel ani sajn o nejakym cinskym koronaci !!!! 

Taky mooc pekne pristavni mesto je asi 60 km severneji polozeny Bremenhaven ... 

Jack

27. října 2020 08:12

Jack říká

@azave: Děkuji, snad se mi podaří udělat další dva články o putování severem

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.