Beskydy a Valašsko II.

Beskydy a Valašsko II.

Beskydské vrcholy necháme za sebou a další dva dny se budeme toulat podhůřím. Čekají nás Veřovické vrchy s dominantním Velkým Javorníkem a masív Ondřejníku. Jako bonbónek si před odjezdem přidáme návštěvu Štramberské Trúby.

Veřovické vrchy

mapa Velký Javorník

Třetí den nalézám parkoviště u vlakové zastávky Frenštát město, odkud hodláme vyrazit na Velký Javorník, domovskou to horu Frenštátských. Na peronu čekají lidé a my zjistíme, že právě jede vlak do ValMezu. Briskně měníme plány a obracíme je vzhůru nohama. Jedeme do Mořkova a první zdolanou horou bude Huštýn (749 m n. m.).

Pohled na Velký Javorník z vlaku do Mořkova.

Mořkov.

Modrá značka si s námi pohrává. Vede strmě vzhůru a několika set metrové převýšení prověří zbytky našich sil. Stoupáme krásnou bučinou. Je to rozdíl od včerejšího Smrku, kde jasně dominoval - no, hádejte jaký asi strom.

Pod Huštýnem...

...

Když se vyhrabeme na hřeben, máme napůl vyhráno.

Huštýn zprvu podcházíme a teprve vymláceným svahem dorazíme k vrcholu s informační cedulí NS Veřovické vrchy. Nahoru nás žene silný vichr. Pohybujeme se v přírodní rezervaci Huštýn. Ze stejnojmenné skříňky vyndám vrcholovou knihu, ale ta je poničená a nelze do ní náš výkon zaznamenat. Omezený rozhled ještě víc ničí rozptýlený opar. Moc toho proto nespatříme.

Po hřebenové červené se pouštíme do boje s postupně vzrůstajícím převýšením, které nakonec bude víc než kilometrové. Po sestupu do Huštýnského sedla cesta znovu stoupá na vrchol, znovu klesá a znovu stoupá na vrchol Krátké.

Venca zezadu křičí, že půjde pomalu, ale to nám nic nového nesděluje. Tempo si každý v kopcích volí sám a čas výstupu není rohodující, nejsme na závodní dráze.

Otevřenými východními svahy silně profukuje. Stačí nepříjemný vichr pár desítek minut ignorovat a už cítím, jak mi píchá v hlavě. Po arabském vzoru omotávám kolem hlavy tenkou mikinu, bohužel pozdě. Nepříjemné důsledky prochladnutí hlavy si ponesu celý den.

Rozcestí Krátká zdobí starý kříž. Možná zde dříve stála nějaká samota. Víceméné nevšímavě přejdeme vrchol Krátké, znovu klesáme, abychom se ještě více zdvihli k vrcholu Dlouhé (857 m n. m.). Po dvou dnech není tahle horská dráha úplně snadná, ale jdeme hezkou přírodou a baví nás to. A hlavní cíl se stále přibližuje.

Huštýn.

Huštýn od stoupání ke Krátké.

...

Pod Huštýnem.

Procházíme Veřovické vrchy...

...

Swingující bučina.

...

Vichr od východu je tolik nepříjemný a silný, že se zkouším zamotat do mikiny po arabském vzoru. Než se složitý obřad naučím, jsem v závětří.

...

Stošedesáti metrový sestup k sedlu Kamenárka znamená, že stejnojmenný vrchol, který se mezitím objevil nad našimi maličkostmi, nedáme. Jde o boční hřeben, dál padající příkře k Rožnovu pod Radhoštěm.

Naše stezka se stáčí vlevo a hezky vine bučinou po úbočí Kamenárky, odkud klesá až na kótu 630 m. Čeká nás dalších téměř 300 výškových metrů na Velký Javorník.

Míjíme odbočku k pramenu Jičínky a stoupáme do sedla mezi Malým a Velkým Javorníkem. Odtud již každý sám zdoláme poslední stovky metrů. Na Velký Javorník (918 m n. m.) vede zvláštní cesta plná rozlámaných kamenných plátů. Štěrkoviště jen na pár místech vystřídá kompaktnější kamenitý povrch přírodní dlažby, na kterém je vidět, jak snadno se hornina láme.

Kaliště přímo na cestě.

...

...

Rozhledna na Velkém Javorníku...

Velký Javorník.

Kamenárka.je vrchol na bočním hřebenu, kam jsme již neměli síly vyjít.

S Romanem vystoupíme na rozhlednu, kde znovu silně fouká. Udělám pár fotek a radši se nahoře nezdržuji. V restauraci Turistické chaty bude jistě příjemnější klima. Do ní dorazíme společně s Vencou. Něco sníme, popíjeme a na závěr si vyprosíme Jägermeistera. Bez něho bychom Vaškovi k jeho přibližujícímu se svátku nepopřáli.

Ze svahu, kde startují paraglidisté, dlouho pozoruji krajinu hluboko pode mnou. Snažím se vnímat ducha zdejší země. Šerpa Roman doprovází Vencu na rozhlednu a já se pouštím sám do dlouhého sestupu k Frenštátu. Chci být sám.

Rychle klesnu o 400 metrů, když se krajina promění. Od vrcholu Na Stašku znovu mezi horami spatřím Štramberskou Trúbu, kam máme v plánu zajet zítra před odjezdem domů. Zvlněný terén plný kopečků a malých hor zde dostal příhodný název - Horečky.

...

...

...

Rozhledna na Velkém Javorníku.

Výhled k Štramberské Trúbě.

Frenštát v brázdě a masív Ondřejníku, kam vyrazíme zítra.

Beskydy.

Zleva Kamenárka, Dlouhá a Huštýn. Kus cesty již jsme ušli...

Štramberk a vápencový lom na vrchu Kotouči.

Turistická chata na Velkém Javorníku...

Horečky.

Štramberská Trúba od Horeček.

Červený kámen (690 m n. m.).

...

...

Mířím ke kapli, která je zasvěcená Panně Marii Lurdské. Vystavěna byla jako jeskyně zapuštěná do svahu v roce 1902, jako poděkování manželky továrníka Bumbaly za navrácené zdraví.

Kolem zavřené koliby Vlčina směřuji po zelené značce k Mařenčině studánce.

Pít nemusím a rychle se nořím do hlubokého sevřeného údolí. Protékající potůček klesá do Lubiny, říčky, která sbírá prameny po svazích Radhoště. Za Lubinou se stačí proplést mezi frenštátskými paneláky Školské čtvrtě k nádraží, k suchými listy zapadané bárce Leoně.

...

Kaple Panny Marie Lurdské...

...

Kaple zasvěcená Panně Marii Lurdské je stylyzována jako jeskyně zapuštěná do svahu. Byla postavena roku 1902 jako poděkování manželky továrníka Bumbaly za navrácené zdraví. (www.mapy.cz)

Koliba nad Vlčinou.

Nad Lubinou...

...

Když kluci ve zdraví dorazí, přeplujeme na frenštátské náměstí, po kterém se krátce projdeme. Mne zaujme reklamní štít, na němž mi vysmátý shrbený horolezec připomíná utrmáceného, ale spokojeného Václava. Další náročnější trek máme za sebou a zítra to už nějak ožulíme.

Ve Frenštátu stojí barokně orientovaná jednolodní stavba s představěnou hranolovou věží. Věž je kryta cibulovou bání. Těsně po dokončení byl vydrancován a vypálen. V roce 1740 byly k opravené stavbě přistavěny boční kaple. (www.mapy.cz)

...

Podobný pohled jistě poskytujeme i my...

Frenštát pod Radhoštěm...

...

Večer po důkladné očistě jdeme znovu ke Kociánovi na večeři. Dávám si k slavnostnímu menu kachnu s červeným zelím a souborem různých druhů knedlů. Na chatce dopíjím pro dobré trávení becherovku a je mi dobře.

Masívem Ondřejníku

mapa Ondřejník

Ráno dorovnáme účet za spotřebovanou elektriku a dokonce i plyn, a jedeme k rekreačnímu zařízení, jehož hororové zbytky již nepřipomínají někdejší slávu. Neudržel ji ani krásný rozhled, vždyť jsme vyjeli do výšky 600ti metrů a zkrátili si tím výstup k cestě, která se úbočím masívu Ondřejníku vine až k osadě Ondřejník.

Znovu zjistíme že zatímco Beskydy jsou porostlé často jen smrkovou monokulturou, jejich předhůří se pyšní smíšenými lesy s převahou krásných buků. Traverzujeme svahy s nádhernými zcela odkrytými výhledy na nejvyšší vrcholy Beskyd. Kněhyně je schovaná vpravo za Skalkou, ale mohutný Smrk, Lysou horu i Prašivou máme jako na dlani. Z lesů stoupá pára a ta začíná tvořit bílé mráčky, které postupně vrcholy hor zakrývají. V údolí pod námi tvoří Kunčice pod Ondřejníkem se sousední Čeladnou a Frýdlantem nad Ostravicí barevný náhrdelník plný miniaturních domečků, zatímco nad hlavou se zdvihají prudké svahy Stanovce. Hodně se zde těží a lesy řídnou.

Zvláštní geologické vrstvy jsou dobře vidět na odhaleném svahu nad cestou.

K Ondřejníku pohodlně svahy traverzujeme.

...

Výhledy na Beskydy a Lysou horu nás neopustí celou trasu na Ondřejník.

...

Bukové porosty převažují.

...

Hřebenem nad námi půjdeme na Skalku.

Panorama Beskyd.

Frýdlant nad Ostravicí.

Cesta k Ondřejníku...

Lysá hora v horoucím kotli.

...

K Ondřejníku přicházíme právě včas, abychom si bez fronty zakoupili něco do prázdných žaludků. Nejsme tu sami, spousta dětí dokazuje, že zde mají nějakou soutěž.

Té se zúčastnit nechceme a radši prchneme na hřeben.

Právě se zde opravuje turistická chata Ondřejník, dominanta místa. Venca ještě vyhledá zbytky vyhořelého penzionu Solárka, zatímco Roman se pokusí neúspěšně vystoupit na vrchol Ondřejníku, kde probíhající těžba brzy zhatí jeho plány a pokorně se přidá k nám.

Od sedla Ondřejník postupně metr po metru nabíráme výšku. Míjíme Stanovec, na který si již Roman vyšlápne, a rychle se blížíme na nejvyšší vrchol - Skalku (964 m n. m.). Vede nás Jezevčí stezka, kterou si vlastně mimo nástupu od Čeladné projdeme úplně celou.

Vrchol Skalky je zatím bez rozhledů. Píši zatím, protože je zde již pár let položený základní kámen rozhledny. Výhled je až z loučky, odkud dohlédneme k Velkému Javorníku. Mladým odpočívajícím domorodcům tak můžeme prozradit, jak dlouho k němu trvá přechod od Huštýna hřebenem, kterým by rádi také někdy šli.

Přírodní rezervací Skalka chrání kamenité svahy. Sestupujeme k cestě a rychle klesneme 300 m pod vrchol. Poslední stovky metrů již jsou snadné. Domlouváme se na přejezdu do Štramberka, kde si zakoupíme uši.

Roubenka Ondřejníček.

Horská chata Ondřejník.

Kaple sv. Antonína.

Penzion Solárka - zbytky chaty na Ondřejníku.

NS Jezevčí stezka, kterou projdeme celý masív Ondřejníku.

Vrchol Ondřejníka.

Na hřebenu Ondřejníku.

Dost se zde těží. Smrky, buky...

...

Před vrcholem Skalka.

Vrchol Skalky...

Základní kámen budoucí rozhledny byl již položen. Nyní z vrcholu bohužel žádný rozhled nemáme.https://www.denik.cz/moravskoslezsky-kraj/vystavba-nove-rozhledny-na-skalce-se-priblizila-20160510.html

...

NPR Skalka.

...

...

Velký Javorník od Skalky.

V rezervaci Skalka...

...

...

Balet v lesní tišině.

Štramberská Trúba

mapa Štramberk

Kousek za Kopřivnicí, kde mlsně sledujeme poutač muzea Tatry, najíždíme na záchytné parkoviště, odkud se kousek po Štramberku projdeme. Můžeme tím vstřebat tolik potřebnou atmosféru, bez které jsou zážitky vždy sotva poloviční.

Vlevo od nás míří NS k jeskyni Šipka, zatímco my směřujeme kroky do cukrárny. Pro ony Štramberské uši. Pánové je berou po šesti kusech, mě stačí jedna sada. Za ušetřený peníz si kupuji dobrou zmrzlinu. Příchuť cukrové vaty jsem neznal.

Úzká cesta Zauličí míjí roubované domky a zvedá se k náměstí a hradu Štramberská Trúba. Už z nádvoří se otvírají pohledy na překrásné modelovanou kopcovitou krajinu. Ještě hezčí pohled nás čeká na horní vyhlídkové terase, kam vede spousta schodů. I po čtyřech dnech chození se cítím stále dobře, těsně před odjezdem prodělaná viróza není znát.

Naposledy zahlédneme část Beskyd, blízký Velký Javorník, další okolní nižší vrcholky a pak hladově vyhlížíme nějakou restauraci. U náměstí je plno, a tak naše žaludky potěší až Valašská jizba. Kde jinde zakončit naši anabázi.

Štramberská Trúba.

Štramberk.

Roubené domky...

Náměstí.

Štramberské uši koupíte na každém rohu.

...

...

...

...

...

...

...

Vetřelec z Trúby.

...

Roubené domy městské rezervace.

Mapka Štramberka.

Loučíme se s Beskydy a zasněnou valašskou krajinou, i příjemnými lidmi, které jsme při své pouti horami poznali. Je možné, že se na sever Moravy zase brzy vrátíme. Uvítat by nás mohla Čantorije, kde v turistické chatě kdysi přebýval a pracoval Romanovo brácha Petr.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.