Půltucet (září 2019) - příběh fotografie

Půltucet (září 2019) - příběh fotografie

Motto: "Nikdy nebudeš šťastný, jestliže budeš pořád hledat, z čeho se štěstí skládá. A nikdy nebudeš žít, jestliže hledáš smysl života." Albert Camus

1. Labutí láska

Těmto nádherným ptákům se na rozdíl od jiných ptačích druhů v posledních desetiletích daří. Labuť velká se dříve chovala jako okrasný pták v zámeckých parcích. V druhé polovině 20. století se začala více šířit a dnes u nás žije a pravidelně hnízdí kolem 700 párů. V době hnízdění samec hlídá své hnízdo, kde snůška čítá kolem šesti vajec.

Jejich krásu, vznešenost a bělostnou čistotu můžeme obdivovat na mnoha rybnících a mírně tekoucích vodách. Pověstná je i věrnost labutího páru, kdy po smrti jedné často brzy uhyne i druhá z páru.

...

...

2. Červené jezírko

Co rudé zbarvení v malém jezírku ve výběhu muflonů způsobuje, netuším. Snad to nebude krvavá lázeň pro novodobou Čachtickou paní. Jako pravděpodobnější se jeví přemnožení nějaké rostliny nebo bakterií. V přírodě zabarvení způsobují nejčastěji rostlinné látky, takzvané humíny, ale ty vodu barví do žluta či žlutohněda.

Při focení bylo nustále slyšet tiché probublávání, které místu přidalo jistou míru mystiky. Delší dobu jsem zůstal stát za plotem a tiše pozoroval zvláštní a ojedinělý úkaz.

...

...

3. Zámek Hluboká

Pokud fotíte cosi, co již bylo v minulosti milionkrát různě zobrazeno, nemáte jednoduchou práci. K tomu, abyste zaujali, potřebujete nápad nebo štěstí. Prostě nějakou přidanou hodnotu, která snímek oživí.

Stroze osvětlená lavička v zámeckém parku by snad tím jemným osvěžením mohla být.

...

...

4. Vranovská přehrada

Některá lidská díla přírodě nepřekáží, ale naopak ji zkrášlují. Přestože zatopení mnohých hlubokých údolí vždy vyvolávalo i negativní reakce, jejich přínos pro krajinu je nesporný.

Vranovská přehrada byla postavena již v letech 1929 - 1933. Hráz přehrady je vysoká 60 m a v koruně je dlouhá 292 m. Vzniklá přehrada je dlouhá asi 30 km a zasahuje až pod hrad Bítov do údolí Želetavky. Odtud je také moje fotka.

...

..

5. Vzpomínky na budoucnost

Směřujeme náš svět skutečně k záhubě, nebo se jen kdosi snaží přiživit na dnes moderním trendu zakázovat lidem vše domněle škodlivé? Pravda bude jako obvykle kdesi uprostřed.

Bude proto zajímavé sledovat, jak to dopadne s jadernými elektrárnami, které sice žádné zplodiny při výrobě elektřiny neprodukují, ale potenciál problémů s případnou havárií či ukládáním vyhořelého paliva mají. Tablety jodidu draselného, které dostávám zdarma, protože žiji v 13 km zóně od JETE, jsou toho důkazem.

Bohužel sluneční ani větrná energie plnohodnotnou náhradou tepelných a jederných elektráren zatím není.

...

..

6. Mezi nebem a zemí

Co mne děsí i udivuje zároveň je, že se při oněch alarmistických projevech řečníci obávají o přežití lidí, ale prakticky nikdy se nezmiňují o zvířatech a ostatních živých organismech, sdílejících s námi jeden společný životní prostor.

Když jsem se narodil, žili na Zemi 3 miliardy lidí, dnes jich je 8 miliard. Na naší planetě ale není místa pro desítky miliard lidí a rychle se zvětšující populace bude znamenat smrt a vyhlazení pro mnohé druhy, kterým bereme jejich domov. A to ani nepíši o tom, kolik tun CO2 taková ohromná masa za svůj neustále se prodlužující život vydechne.

...

☆ ☆ ☆

Srpnové klikání vyneslo do čela soutěže fotku č. 2 Žďárecké jezírko, těsně před č. 6 Sen o podzimních plískanicích.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - září 2019

7 30% Labutí láska

3 13% Červené jezírko

5 22% Zámek Hluboká

3 13% Vranovská přehrada

4 17% Vzpomínky na budoucnost

1 4% Mezi nebem a zemí

Hlasovalo 23 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.