Dolomity - Cortina ďAmpezzo I.
vydáno 31. srpna 2018 – napsal Rony – žádný komentář
Italské Dolomity táhnou a tak není divu, že se do nich vracím rád i já. Přestože jsem jeden rok s CK Ciao vynechal, opět jsem rád přijal nabídku na toulání se místy, které jsem prochodil již v roce 1991. Začínáme parádními vyhlídkami na Tre Cime, které obejdeme, a na Tofana, pod nimiž projdeme dlouhou dolinu Travenandzes.
Tre Cime
Jak to již bývá u CK Ciao zvykem, po nočním přejezdu do italských Dolomitů, které se třetím rokem stávají atraktivním cílem zájezdu, nastupuje všech 51 nevyspalých, přírody milovných nadšenců, do horského terénu.
První den bude na rozchození.
První zastávka v Itálii patří památníku l. světové války.
Lago di Landro...
V jezeru se zrcadlí Monte Cristallo.
Lago Negro.
Tre Cime či německy Drei Zinnen jsou nepřehlédnutelné věže, které výškou atakují tři tisíce metrů. Turisticky přitažlivé místo jsem měl možnost poznat již při svém prvním nahlédnutí do Dolomitů, kdy jsme se v nich toulali převážně na těžko, s báglem, stanem a spacákem, asi devět dnů. Některé trasy si tak s Romanem zopakuji. Novinkou budou Dolomity pro syna Lukáše, který si zde jistě překoná svůj dosavadní výškový rekord z Kaninu v nedalekých Julských Alpách. Já doufám, že mi vydrží z dvou tenisových turnajů poničená kolena, a že si odnesu nejen krásné zážitky, ale i hezké fotky.
Úžasně fotogenické hory ukazují svoji přívětivou tvář okamžitě po příjezdu. Autobusem vyjíždíme mýtnou silnicí až na jedno z parkovišť u chaty (rifuge) Auronzo. To znamená, že budeme tři věže obcházet s jen malým převýšením.
Výhledy jsou skvělé. Užíváme si stále se měnící krajinu, v které hlavní roli hraji Tre Cime...
Ve třech vybíháme jako první. Opět se budu orientovat především díky mobilní aplikaci www.mapy.cz, která Dolomity kvalitně pokrývá značenými cestami. Jistě se skvěle osvědčí v kritických chvílích, které v horách vždy přijdou.
Postupně traverzujeme jižní svahy Sasso di Landro, Cima Ovest, Cima Grande, které chybí jediný metr do třítisícové výšky, a kupodivu také čtvrtou, Cima Piccola. Jak věže svůj název získaly, je z mnoha pohledů k nim jasné. Tři první mohutné věže ho určují.
Celkem nevšímavě přejdeme kolem malého kostelíčka, míjíme i Rifugio Lavaredo a směřujeme k Dreizinnen hütte. Vzpomínám, jak jsme se kdysi pokoušeli vystoupit zezadu na jeden z vrcholů Paternkofelu, s částečným úspěchem, když jsme nahlédli přes hřeben rozlehlé hory. Bez jištění a kvalitní mapy to bylo trochu riskantní. Pamatuji se, že jsem nahoru vystoupal s horolezecky zdatným Radkem, a pak se třepal strachy při vzdušném sestupu, kdy jsme složitě hledali pěšinku zpět a prchali před přibližující se bouřkou.
Přehrada Auronzo, k níž jeden den také zavítáme.
Rifugio Auronzo, pozadí masím Monte Cristallo.
Nad hlavami se nám tyčí kolmé stěny Cima Ovest a Cima Grande.
Kaple pod věžemi.
Ostré štíty Tre Cime.
...
...
...
Cima Picollo.
...
Za sedla Lavaredo se věže srovnají do zákrytu.
Toblinger Knoten - Torre di Toblin a chata Drei Zinnen. Dva názvy dokládají, že zde žijí především Němci, zatímco jižně od průsmyku 7Salurn v provincii Trento žijí téměř výhradně Italové. V oblasti Cortiny d´Ampezzo přežívají potomci švýcarských Rétorománů - Ladinové.
Lukáš v sedle zmizí a jde podobnou stezku k tunelům Paternkofelu prozkoumat. Objeví se až po půl hodině.
...
...
Tunel pod Paternkofelem.
...
...
Při stále se měnícím výhledu na Tre Cime se přibližujeme k stejnojmenné chatě. Zatahuje se, ale bouřky ani déšť dnes nehrozí. S Lukášem od chaty vystoupíme k tunelu s několika výhledy do údolí a lezeme jím vzhůru k Paternkofelu. Jako mnoho jiných, i toto je pozůstatek 1. světové války a bojů mezi Itálií a Rakousko-Uherskem. Na výstup až k vrcholu, kam směřuje prokopaný tunel, nemáme čelovku. Delší, temný úsek vzhůru proto vzdáváme.
...
...
Variace na známé téma...
Strážce Paternkofelu.
Lago del Piani od Monolite della Salsiccia.
...
...
Galerie chodby na Paternkofel.
...
...
...
...
...
...
...
...
Lago dei Piani.
...
Ostatní z výpravy mezitím došli k chatě a tak v družném hovoru dokončujeme okruh kolem Tre Cime. Klesání do údolí potoka Rienza zpříjemní jedna skotská modelka, povalující se u pěšinky.
Okolo nás se mění obrazy krajiny, dokonalé a tak krásné, že se až tají dech. Úžasnou pestrost barevných skal doplňují svěže zelené loučky a modré nebe, které postupně zakrývají šedobílé mraky.
...
...
...
Tahle modelka je z holek (na pastvě) jasně nejhezčí.
Zatahuje se, ale déšť nehrozí...
...
Langalm.
Traverz Sasso di Landro.
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
...
Modrásci mě popletli. Myslel jsem si, že vidím hořce.
V pozdním odpoledni přijíždíme jižně pod Cortinu ďAmpezzo k hotelu Park des Dolomites, nedaleko Borca di Cadore. Tento hotel nás ohromí svoji krásou a velikostí. Je znát, že byl postavený již před sto lety a my na jeho kamennou "tvář" hledíme s nemalým respektem a úžasem. Okolní vysoké hory vše jen umocní. Bude nám potěšením zde strávit šest dnů své dovolené.
Večeře jsou opět s předkrmem a třemi chody. Naštěstí pro mne nejsou tak syté a velké, jako jsem zažil před dvěma či třemi roky.
Park Hotel des Dolomites byl vystavěn roku 1904 v dohledu vrcholu Antelao (3 264 m), který je po Marmoladě druhou nejvyšší horou Dolomit.
Na opačné straně ční Monte Pelmo (3 172 m). Jsme v dobré společnosti!
...
...
Dolinou Travenandzes
Druhý den jedeme do sedla (Passo) Falzarego a čeká nás výjezd lanovkou do výšky 2 650 m k Rifugio Lagazuòi. Přes dvě sousední sedla se přesuneme do doliny Travenandzes, na kterou mám z roku 1991 také zvláštní vzpomínky.
Nejprve si Lukáš odskočí k nedalekému vrcholu Lagazuòi. 2 778 m výškových se stává jeho rekordní dosaženou metou. Moc se na ni nenadřel, ale aspoň tam vystoupil, zatímco ostatní nad vrcholem zbytečně ohrnuli nos. Přece jen se k vrcholovému kříži hezkých pár set metrů muselo jít a úplně zadarmo nebyl. To však nebylo od lanovky vidět, vrchol se zdál vzdálený pár minut.
Dokumentární fotky z l. světové války.
Sedlo Falzarego je vhodným místem pro prodej minerálů.
...
...
Passo Falzarego.
První pohled na Tofana...
...
...
Bunkry ve skalách se staly muzeem.
...
Do sedla sestupuje od lanovky mnoho turistů, ale dolinou Travenandzes již půjdeme sami.
...
...
...
Sestupujeme prudce do sedélka, kde mrznu a přes půlhodinu čekám než Lukáš sestoupí. Nahoře se nezdržuje nikdo, protože ranní chlad citelně zvyšuje ledový vichr, před kterým prchají mnozí. Moc mne proto netěší, když mi Luky zanedlouho mizí znovu na bočním hřebeni a jde k dalšímu kříži. Je nejmladší z náš všech a svoji energii si potřebuje hned po ránu vybít. Trasa ale dnes bude dlouhá, aby mu nechyběla.
Úžasné výhledy máme z traverzu, kterým se dostáváme nad dolinu Val Travenandzes. Tofana di Rozes máme na dosah ruky. Nedaleko začíná jedna z extrémně exponovaných ferrat, kopírující stěnu hory lavicemi k vrcholku Tre Dita a pokračující na vrchol Tofana di Rozes (3 225 m n. m.).
Skalnatým terénem tak zahajujeme sestup za pohledu k ferratistům v ohromné, kolmé stěně hory. Fascinující úsek mi popisoval před mnoha lety bratránek Mirek, který zde lezl na těžko s báglem. Dobře si pamatuji jednu jeho fotku ze stěny s úžasnou expozicí, z níž mi naskočila husí kůže. Teď to místo dlouho fascinovaně pozoruji a čekám, kdy někdo z lezců spadne. Tomu ale jištění brání a mohutná stěna samozřejmě není zcela kolmá, jak to zdola vypadá.
Neustále klesáme, celkem to bude patnáct set metrů. Stále se mění pohledy na okolní ostré vrcholy i krajina pod nimi. Proplétáme se mezi obřími kamennými bloky, shozenými odkudsi shora a pěšinka se postupně začíná zelenat. Nádheru a klid dlouhé doliny nenarušuje téměř nikdo. Je naše výhoda, že můžeme slézt daleko od vstupu do etapy, kde nás vyzvedne bus.
Barevnost skal zvýrazňuje sluneční svit a bílé mráčky lemující rozeklané vrcholy po levé straně údolí. I tam jsou vrcholy atakující tří tisícovou hranici. Südliche Fanisspitze, Monte Ciaval, Piz Forcia Rossa a nížeji Valon Blanco. Vpravo hrana nižšího Nemesisu zabraňuje pohledu na samotné vrcholy Tofana di Mezzi a Tofana di Dentro. Tuto scénu s námi sdílí i jeden osamělý kamzík. On si ji vybral za svůj domov.
...
...
...
Tofana di Dentro.
Pokud mě předchází Jany s Markétou, jsem už jistě poslední. Ale Lukáš je pořád někde nahoře.
...
...
...
...
Sestup do doliny Travenandzes.
Na ferratě.
Zdenka by jistě řekla: Bože jak hluboko klesnu...
Krvavé svahy Monte Ciaval.
...
...
...
Barevně sladěno.
...
...
Kamzík samotář.
Dole spatřím salaš, ve které jsme onehdy v devíti lidech přespali v prudké noční bouři. Tu si pamatuji dobře, vždyť jsem ji po požití závadné vody částečně prožil mezi mokrými lopuchy. Moje utrpení bylo tehdy veliké a teprve dnes, po 27 letech, si mohu krásu Val Travenandzes dokonale vychutnat.
Rio Travenandzes nabírá na síle i z vodopádu, jenž padá od sedla mezi Tofana di Rozes a Tofana di Mezzi. Zdálky pozorujeme, jak jeho vody odnáší vítr, který v dolině nevnímáme. Objevují se skalničky a pestrá květena zdejších hor. Stále je co fotit.
U salaše spadne z nebe pár kapek a my je zneužijeme k polední pauze. Zjistím, že se lopuchy, které jsem kdysi tak dobře pohnojil, změnily v celkem hezké vzrostlé bylinky neznámého původu. Holky z toho mají druhé Vánoce a smějí se mi, že jsem hnojil opravdu kvalitně. Ještěže jsme tu nenašli rododendrony.
Přeskakujeme potok, někdo brodí bosky ledovou vodu. Stále máme hodně dlouhou cestu před sebou. Celkem to může být s odbočkami 20 km. Cesta je ale zábavná a každou chvíli jiná. Přecházíme prostornou, ostře bílou kamenitou plochu, kde prudká voda zjara ukládá to, co shora ukradla. Je to ohromné množství materiálu. Jako bychom šli kamenolomem.
Salaš, kde jsme v roce 1991 přepali, je dnes dobře zabezpečená a již by to nebylo možné.
...
Říčka Travenandzes jen pozvolna nabírá na síle...
...
...
Vodopád.
...
...
...
...
Brodění se lze vyhnout pouze riskantními skoky po kamenech.
...
...
Hořce.
...
...
Později se říčka ztratí hluboko pod námi. Na tento úsek nad kaňonem si s Romanem nepamatujeme. Stezka zde vede těsně pod stěnou hory Cime Formenton. Zajímavou část ukončí malý vodopád, kde si můžeme dát sprchu zdarma. Kupodivu ji nikdo nevyužije.
Val Travenandzes...
...
...
...
...
...
.......
Soutěska opět mění naše pohledy do krajiny.
...
...
...
...
...
Vallon Bianco (2 688 m).
...
...
Croda Rosa či Hohe Geisl je třítisícovkou.
Dalším zajímavým místem je kaskáda vodopádů u Rio di Fanes. Jdeme vzhůru po pěšince k jednomu z nich. Pak dole od cesty nahlížíme do úzké průrvy hluboko pod námi, kudy se valí voda Rio Tranenandzes již spolu s Rio di Fanes. Na obdivuhodné dílo přírody někteří nemají chuť se ani podívat, pro starší horaly je trasa náročná, ale již jdeme po kvalitní lesní cestě a k cíli zbývá jen několik posledních kilásků.
Soutěsku hloubí vody říčky ve vápenci již mnoho stovek tisíc let.
...
Kaskády říčky Rio di Fanes.
...
...
...
...
...
...
Rio di Fanes.
Ohodnoťte článek
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
- Pálava a Lednice
- Jihočeské cyklotrasy Xlll
- České Žleby v zimní náladě
- Pod širák do Českého krasu ll.
- Javorná, Hadí vrch a trek nad Křemelnou
- Toulky kolem Strakonic
- Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku
- Na běžkách ke Knížecím Pláním a Březníku
- Toulky po Slovensku a Polsku III.
- Šumperk IV. - Šumperk, Velké Losiny a rozhledna Háječek
Jaký typ výletů preferujete?
1218 47% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
813 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
573 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2604 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Jihem Táborska ll.
- Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů
- Poranění krajiny není nikdy věčné aneb Šumavská melancholie (video)
- Hrubý Jeseník pěšky i na kole l.
- Dolomity 2024 ll. Monte Civetta a Passo Padon
- Cyklotoulky Železnorudskem a Hartmanickem
- Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku
- Zillertalské Alpy
- Čundrem na poslední tisícovky Šumavy lll. - Nad Hospodárnicí, Hvězdáře, Hvězda
- Třeboň a Schwarzenberská hrobka
