Chodsko a Český les lll.

Chodsko a Český les lll.

Do třetice všeho dobrého se ponoříme do hlubin Českého lesa a tentokrát vše doplníme o několik zajímavostí Domažlicks, které si krátkou zastávku zaslouží.

Hřeben Škarmanky a Domažlicko

3. etapa - vrcholovka z Vranovského sedla do Capartic

mapa

Proti původnímu předpokladu bude etapa o 2,5 km kratší, protože jsme ještě 1. den zdolali úsek vedoucí z Vranovského sedla na vrch Starý Herštejn, kterým jsme měli 3. etapu začínat. Možná jsme mohli do vrcholovky přidat vrch Lysé hory (870 m n. m.), blízký vrch nedaleko Pivoně (zámek, kostel Zvěstování Panny Marie).To se však nestalo. Od Vranovského sedla se vydáváme po červené Baarové cestě a postupně zdoláme šest horských vrcholů v rozsahu 847 - 888 metrů nadmořské výšky. Po 1,5 km dojdeme k odbočce k vrchu Velká skála (852 m n. m.). Na skále je geodetický bod bez možnosti většího rozhledu do okolí.

Na vrcholu Velké skály.

Zhruba po dalších 1,5 km je dalším zastavením nejvyšší kóta našeho putování, a to vrch Škarmanka (888 m n. m.). Ani tady se vzhledem k vysokým stromům nikam nepodíváme.Vrchol je však vybaven dřevěným přístřeškem, který využíváme k občerstvení z vlastních zásob.Výhledy nejsou k dispozici také na dalším skalnatém vrcholu Haltravě (882 m n. m.). Z rozcestí Pod Haltravou putujeme k vrcholku Sádkova skála (847 m n. m.), který je součástí přírodní památky Skalky na Sádku. Předposledním vrcholem vrcholovky bude Sádek (854 m n. m.), k němuž dojdeme po žlutě značené trase. Vrchol je vybaven lyžařskou chatou a dalšími dřevěnými stavbami, jež slouží sjezdovému lyžování. Na Sádek také vede lanovka, jejíž trasa je dlouhá 500 m při převýšení o 130 m. Posledním naším vrcholem pak bude Bučina (860 m n. m.), na který se dostaneme ze žluté a následně červeně značené cestě, a pak lesním terénem. Vrchol není ničím zajímavý.

Škarmanka.

Sádkova skála

...

Zajímavější je pak lehčí bloudění lesním terénem, při snaze dostat se opětovně na červeně značenou cestu do Capartic, kdy oběma mým průvodcům selhává mobilová GPS. Tato krize však trvá jen chvilku a zhruba po dvou km od vrcholu Bučina dojdeme konečně do cíle vrcholovky. V Capartické hospůdce je otevřeno, ale bohužel se nevaří. Je totiž pondělí. Proto nám všem musí stačit dobrý tekutý chléb z pražského Smíchova.

Vzhůru za kulturou

Než definitivně odjedeme domů, musí na pořad přijít trochu kultury. Na poslední vrchol Hrádek (585 m n. m.) nedaleko Újezda ani nemusíme vyjít, protože až na něj vyjedeme autem. Na vrcholu se nalézá socha Jana Sladkého Koziny, jednoho z vůdců chodského povstání proti vrchnosti reprezentované Wolfem Maxmiliánem Lamingenem z Albenreutu (Lomikar) v roce 1693. Jak asi každý ví, povstání bylo tvrdě potlačeno a Kozina byl popraven v Plzni 28.listopadu 1695. Pomník J. S. Koziny byl odhalen v roce 1895, tedy 200 let po popravě.

Několik desítek metrů od pomníku lze vidět sochu Chodský pes, největší psí sochu v České republice. Je z betonu s rozměry 3,8 x 8,1 m. Autorem je Michal Olšiak, rodák ze Žďáru nad Sázavou. S řadou jeho soch jsme se setkali v srpnu 2015 při turistice ve Žďárských vrších. Jen pro zajímavost uvedu jen ty, s kterými jsem se osobně setkal: socha Charlie Chaplina ve Žďáru nad Sázavou, u břehu Pilské nádrže pak sousoší Hraniční kámen, lev a orlice, a konečně socha Houby ve Fryšavě.

mapa

Hradek...

Socha Chodského psa shlíží k Domažlicím od vrcholu Hrádku.

...

Další pomník na nás čeká na Baldovském návrší nedaleko Horního Baldova, vzdáleného 2,5 km severně od Domažlic. Pomník ve tvaru kalicha byl odhalen 14. srpna 2015 jako připomínka vítězné bitvy u Domažlic, která se konala 14.srpna 1431. Autorem šestimetrového žulového kalicha je klatovský sochař Václav Fiala.

mapa

Pomník bitvy u Domažlic (14.8. 1431).

...

Kaple Nejsvětější Trojice.

....

...

Připomínka na bitvu u Domažlic je rovněž v blízkosti obce Kout na Šumavě, mezi obcemi Koutem a Špáňovem. Tam už autem nelze dojet a tak to musíme zvládnout pěšky ze Špáňova sami. Stavba se jmenuje Gloriet Klobouk a byla postavena pravděpodobně kolem roku 1824 za éry majitele panství Jana Filipa Františka Josefa Stadiona. Stavbu tvoří 4 kamenné sloupy nesoucí dřevěnou střechu, krytou šindelem. Právě na tomto místě ztratil 14. 8. 1431 podle pověsti svůj kardinálský klobouk jeden z vůdců křižácké výpravy kardinál Julián Cesarini, prchající ze ztracené bitvy.

mapa

Pohled na Rýzmberk od Smolova..

...

Gloriet klobouk u Koutů na Šumavě. V těsné blízkosti pomníku na Baldovském návrší je kaple Nejsvětější Trojice

...

Závěrem lze dodat, že se třídenní výlet do pohoří Český les vydařil. Podle krokoměru v mobilu jsme celkem ušli 42 km a zdolali 14 vrcholů. A také nám přálo počasí i přes původní nepříznivou předpověď. Už se všichni těšíme na další plánovanou akci, kterou má být několikadenní pouť po zbývajících tisícimetrových vrcholech v Krkonoších .

(sepsal Václav)

Od Čerchova k Domažlicím

trasa

Poslední den znovu jedu zaparkovat do Capartic, kam naši turisté dorazí přes početné vrcholky hřebene u Škarmanky a Haltravy, když jsem je pro ně výhodně vyhodil z auta ve Vranovské sedle. Mířím pod vrchol Čerchova, odkud si hezky projedu cestu Horizontála, končící u Jubilejního hájku. Asi jsem omylem v mobilu něco zmáčknul, protože ten na mne zničeho nic za jízdy promluví. Příjemný ženský hlas mne upozorňuje, že mám jet 1.5 km rovně. Navigaci naplánováné trasy jsem na kole nikdy z vrozeného studu nezkoušel, přesto dnes moji tajemnou a chytrou společnici nechavám radit i dál. Snad tím nikoho ve svém okolí nepohorším. Zatím jedu pustým lesem zcela osamocen.

Část cesty pod Čerchovem kopíruje stále dobře znatelnou bývalou železnou oponu. Překřížím svoji trasu z prvního dne a obdivuji nádherné bukové lesy mohutné hory. Po sjezdu se vyhrabu do České Kubice a poté pokračuji Domažlickým průsmykem vzhůru k Pasečnici a ještě výš na Pelechy. Výhledů přibývá, je však pošmourno z par okolních lesů. Měl bych vidět Čerchov i Koráb, rozhlednu nad Kdyní, ale není tomu tak. Ani Tlumačovská rozhledna, k níž zanedlouho dojedu, to nezmění.

Horizontála pod Čerchovem.

...

U Pasečnice.

Pelechy.

Tlumačov - kaple Panny Marie.

Rozhledna na Kubíčkově skále.

...

...

Domažlice vidím v údolí pode mnou, teprve když se k nim hodně přiblížím. Útlá bílá věž trčí k zamračenému nebi jako vykřičník. Zanedlouho si ji fotím z náměstí. Hromadu fotek z Domažlic jsem kdysi vytvořil širokáčem a v mnohem lepším počasí. Dnes se nezdržím, projedu městem a stočím se na Luženičky a Ždánov, kam vede příjemná polní cesta. Mohutný hřeben Haltravy a Škarmanky se již vypíná přímo přede mnou. Stoupám k němu z Postřelmova na Díly, odkud po vydatném dešti z hor stéká bystřinka. S pomocí turba je výjezd i do prudšího kopce hračka. Mohu si před cílem tuto pomoc dovolit, protože jsem baterii celou cestu dost šetřil.

Jen škrtnu o Klenčí pod Čerchovem a mířím zpět na Výhledy a Capartice, kde v hospodě vyčkávám na rozdováděné kámoše. Ještě nás čeká několik vytipovaných zastávek, kde vzdáme hold tomuto milému a krasnému kraji.

Domažlice - Chodský kraj.

Náměstí s Domažlickou věží.

...

Polní cesta k Ždánovu.

Povrchový lom Ždánov leží při úpatí západního svahu uvedeného terénního hřbetu, který je podmíněn geologickou stavbou území, tj. různorodou odolností hornin vůči jejich zvětrávání. Přibližně od vrcholové části terénního hřbetu směrem k západu až severozápadu se vyskytují amfibolitické diority poběžovického bazilického masivu. Jižní až jihovýhodní část svahu terénního hřbetu tvoří cordierit biotitický rohovec. Pegmatitová čočka je uložena v trondjemitu, který obklopuje muskovit biotitická pararula.https://www.parezov.cz/lom-zdanov/povrchovy-lom-zdanov

Díly - kaple Cyrila a Metoděje.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.