Góry Stolowe

Góry Stolowe

Asi třicet kilometrů od Náchoda směrem na jihovýchod v Klodsku, leží Park Narodowy Gór Stolowych. Něco podobného, ale v menším máme i kolem Adršpachu a Broumova. Park má rozlohu kolem 65 kilometrů čtverečních, leží v kraji, kterému se říkalo a asi ještě říká Střední Sudety. Tvoří jej převážně pískovcové skály. Nejvyšší skála se jmenuje česky Velká Hejšovina - Szceliniec Wielki a má kolem 920 mnm. Ostatní vrcholy skal nejsou o nic menší. 

O Górách Stolowych jsem něco málo věděl už někdy kolem mých dvacetin. To když jsme se s kamarády ze studií pokoušeli s jejich kamarády o lezení v Adržbašských skalách a Broumovských stěnách. Jenže, když jsme se tam chtěli tenkrát vypravit, tak se do "bratrského" Polska nesmělo, to tam zrovna měli stanné právo. Když už se trochu smělo (muselo být pozvání), tak jsme zase jezdili poznávat rumunský Banát, Retezat a nebo bulharskou Rilu, Pirin a Starou Planinu.

Já jsem lezení nepropadl, ale skály a kopce mně lákají pořád. Nejraději mám hory a kopce v teplejších krajinách než jsou naše.Tam vystačí boty, kraťasy a bunda. Ale když byla příležitost podívat se na nepřiliš vzdálené skály, jelo se.

Naše cesta vedla přes Náchod, kolem "úspěšně" zavřených lázní Běloves do polské Kudowa Zdrój. Na kraji "Kudowky" je z bývalého parkoviště kamionů obrovská tržnice. Není ale ve stylu asijských tržnic, jak je známe z česko-bavorského a sasského pomezí. Tady lze nakoupit od zeleniny, sýry, ryby a ovoce, přes masné výrobky, klasické oblečení, obleky až po outdoorové boty a oděvy. Z devadesáti procent je všechno prodávané polské provenience, vyráběné pro celý svět... A lze tady platit korunami. O tom svědčí i plné parkoviště šest dní v týdnu.

Kudowa Zdroj není jen tržnice, ale jsou to také lázně, které po velké generální rekonstrukci jsou plné lázeňských hostů, turistů z celého Polska a Evropy. Asi to tam dělají jinak než v Česku, kde se lázně v dobrém případu velmi omezují a nebo v tom špatném, ůplně zavírají.

Pokračujeme po hlavní silnici (a několik keší) přes další mocně rekonstruované lázně Duszniki Zdrój (jak to dělají a kde na tak obří rekonstrukce najdou peníze, je pro mně záhada; asi mají dobrého ministra financí a nemají krizi) a cestou se snažíme koupit podrobnou mapu hor, do kterých míříme.I když mám v gpsce polské turistické mapy, jistota je jistota. Ani v jedněch lázních jsme mapu nepořídili, povedlo se až v centru Gór Stolowych ve vesničce Karlow. A za čeké koruny, velmi levně velmi slušnou mapu.

Kdo neví kde je Karlow:http://www.mapy.cz/#!x=16.347771&y=50.474090&z=13&l=16

Jediný problém byl, kde zaparkovat. Věřte, že nebylo kde, tak jsou hory navštěvované. Do davů směřujícich na skalní město Hejšovinu-Szczeliniec Wielki se nám nechtělo, tak jsme si vybrali Biale Skaly, jejich jižní část. Ty jsou na druhé straně národního parku, směrem k Orlickým horám. No a taky tam bylo pár keší. Auto jsme doslova vecpali na lesní parkoviště na horském předělu Lisio.

Podle naší mapy a gpsky se dal obejít okruh do 15-18 kilometrů. Dny byly dlouhé, počasí přálo. Z parkoviště jsme museli vystoupat necelých 100 výškových metrů po modré tzn.na plošinu pískovcových skal a pak už to bylo skoro po rovině. Snad více ukážou fotky. Podívejte se.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

tržnice v Kudowa Zdrój nelze minout; od potravin, zeleniny,drogerie, po oblečení všeho druhu a nejen toho ... všude berou i české kačky ... jist ryby je zdravé a tady i relativně levné ... viadukt na železniční trati spojující polské Klodsko s Náchodem, která byla "velice úspěšně" v roce 2010 zrušena a letos se s velikou slávou začala opravovat za evropské peníze ...
tady už jsme stoupali od parkoviště na vyhlídku Naroznik do necelých 840 metrů ... kusama to bylo dost do kopce, mezi skálami, kořeny stromů ... vyhlídka Naroznik, podle gpsky 850 mnm ... mraky byly hodně nízko, hrozila bouřka; tohle je pohled na sever, horský pás v oaru a mracích jsou Krkonoše ...
kopec před námi se jmenuje jak jinak než Skalniak a vpravo vykukuje Velká Hejšovina ... Velka Hejsovina polsky Sczeliniec Wielki, nejnavstěvovanější skály zdejšího regionu, tam se podívame někdy příště ... v této části skal vede turistický chodník po jejích vrcholech, nebo těsně pod nimi ... někdy to bylo dost na těsno. kdo ma sirší ramena a nebo jinší partie, hrozí odřeniny ...
každou chvili je nějaká vyhlídka na údolí pod skalami a na obzoru ležící Orlické hory ... tahle skála na skalách se jmenuje Kopa Smierci, protože území leželo v Sudetech, tak ji najdete v mapách pod jménem Totenkopf; měří přes 830 metrů;kousek dál je ve skalách deska oznamující, ze tam v roce 1997 někdo zavraždil mladé študáky Annu a Roberta z Wroclawy ...
že by hranice nějakého panství ?? ne ke všem skalám a skalním útvarů se může, ostatně je to národní park ... zase jedno hodně úzké místo ...
další značka nebo hraniční kámen; výhodu měli ti, co značení dělali, nemuseli sem nosit a vozit patniky, přiroda to udělala dávno předem ... jedna z mnoha vyhlídek, snažil jsem udělat fotku o hloubce nebo výšce skal, ale nic moc ... podle meho odhadu je to tak 100, možná víc metrů dolů ... písková stezka mezi břízami a borovicemi ... tohle se mne moc libilo, boj s kůrovcem po polsku; popílit na kousky, odtahat ze stezky a ponechat přírodě ... u nás se tohle děla jinak, viz Šumava ...
snažil jsem se pátrat, co to je za značky, ale zatím nic ... další zajímavost na piskovcové skoro planině, prameniště; voda odtékající ze skal se jmenuje Kamienny potok ... zdejší lesy jsou útočistěm "vysoké" a proto máme chodti po vyznačených cestách a chodnících, hm hm hm ...  vyhlídka Samotnik, rokle pod ní je Trzmielowa jama ... tak jsme kochali, sbirali borůvky a brusinky a moc nekoukali na hodinky, počasí drželo a přálo nám ...
nejižnější bod našeho treku po jihovýchodních Górach, tady se skály jmenují Puchacza; bylo už dost pozdní odpoledne a do Karlowa skoro hodinu a půl, něco vymyslím ...až doma zjistím, ze asi hodinu chůze na jih po zelené je tzv. Urwisko Batorowskie - Batorowské útesy, jedna z nejhezčích částí Gór Stolowych zatím šlapeme po stezce do Karlowa, přecházíme po moc pěkném chodníku velký mokřad, polsky torfowisko ... chodník má určitě přes kilometr na délku ... "zkratka"; z kraje cesta, pak cesta s potokem uprostřed ... nejdřív jen trošku voda v trekových sandálech, posléze rašelinová koupel nohou skor ke kolenům; jinde se za to platí dost peněz, my jsme to měli zadarmo ...
pak uz jen potok, popadané stromy, slyšel jsem za sebou i nadávání;  hodně dobrodružná část zkratky, pak zase skorocesta a posléze cesta, ušetrili jsme si asi tak dvě hodiny chůze ... zkratka nás zavedla pod Biale Skaly ... je divné, že tady nikdo po skalách neleze ... dávám si nahlas závazek a zároveň přání, sem se ještě podívám; všechny skály a góry obejít, je tak na týden ...
a jsme na žluté značcce, tak jsem to přesně chtěl; jen časové značení je poněkud zmatené, ale na to přijdeme až když dorazíme k parkovišti ... nám jedna šestina trvala přes půl hodiny ... je zhruba osm večer a kupodivu nejsme ve skalách sami (po ránu tady bylo narváno, jen tak tak jsem zaparkoval) ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

psaroslav

4. listopadu 2013 20:05

psaroslav říká

Pro stolové hory obecně mám slabost. O těch polských jsem se dozvěděl letos, tak doufám, že ještě někdy budu chodit tak, abych se tam mohl jet podívat a nemusel je očumovat jenom z auta.

Díky za přiblížení.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Článek je zařazen do kategorií

Jaký typ výletů preferujete?

51%Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě

27%Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu

22%Poznávání památek a velkých měst

Hlasovalo 2094 čtenářů Archiv anket

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.