Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Barevné toulky Kokořínskem ll.

vydáno 6. prosince 2021 – napsal Rony – 3 komentáře

Třetí den se rozhodnu pro pěší trasu roklemi a odpoledne mám čas i na projížďku k soutoku Vltavy a Labe. Čtvrtý den jedeme k Vlhošti a k Ronovu, kde zakončíme prodloužený víkend.

Nahoru a dolů do roklí a dolů

mapa Šemanovský důl

Po snídani jedeme na parkoviště pod Kokořínské skalní pokličky, odkud vyrážíme na trasu treku, při kterém budeme přecházet dvakrát Šemanovský důl. Čeká nás proto náročnější terén roklemi, jimiž nás provede značení naučných stezek.

Po modré procházíme k Černé díře, odkud mezi skálami stoupáme pod Jestřebice. Zaženeme tak ranní chlad. V Jestřebicích mineme odbočku ke kamennému mostu, což zjistím až u Drákulovy krčmy, dřevěné chaloupky pro nebojácné trampy. Okolní rokliny musí být plné nejrůznějších hrozivých tvorů.

Vracíme se na červenobílou značku a brzy obdivujeme kamenný most přes jednu z roklí. Projedeme pod mostem, abychom z podhledu vytěžili lepší fotky. Poté svahem sestoupíme na dno Šemanovického dolu. Pár set metrů jdeme trasu, kterou jsem včera projížděl na kole. Při stoupání do skal nad pramen Hrudkov shora spatříme pod velkým skalním převisem ukryté trampské bivakové ležení. Oheň vesele plápolá a starý bard k němu právě nese pramenitou vodu. Ostatním se z vyhřátých spácáků vylézat nechce a kolem panuje absolutní klid.

Strmé stoupání se strží zdvihá mezi Svobodnou, Bezelstnou a Zákeřnou věž. Roklina se mění v úzkou průrvu mezi kamennými bloky, nad které lezeme. Působením erozních vlivů zde byla pískovcová tabule rozčleněna nejprve erozními rýhami a postupně hlubokými roklemi a údolími. Z nejhlubších dolin, jež mají směr jih - sever, odbočují rokle končící na těchto širokých hřbetech. Je zde spousta možností, jak se ponořit mezi skály a vysoké věže, a zkoumat strže a prudce klesající roklinky v zdejším složitém, zvrásněném terénu. Znovu se ocitáme na jedné náhorní plošině, tentokrát u Šemanovického hřbitova

Z Opřené věže kousek odpadl.

Z Černé díry vylezeme v Jestřebicích.

Jestřebice...

Drákula krčma ráno ztichla. Zřejmě nejvíc ožívá po půlnoci

Ke kamennému mostu nás zavede značení NS. Projdeme pod ním.

...

Klesá mě do Šalmanovického dolu.

...

Opět nás čeká výstup na na horní ploßinu k Šalmanovicím...

Stoupáme k Bezelstné...

...

U hřbitovní kaple.

...

V Šemanovicích se naše trasa zlomí a my znovu budeme padat doprostřed Šemanovického dolu. Nad skálami si ještě stihneme zblízka prohlédnout jedno ze státem chráněných skalních obydlí, které v minulosti do pískovce vytesali domorodci. Dnes již v místnostech vyhloubených do skal mimo pár romantických duší zřejmě nežije nikdo. Přece jen vítězí pohodlí zděných domů, často k skalním bytům dodatečně přistavěných.

Pokračujeme kus cesty Šemanovickým dolem, abychom znovu začali tvrdě stoupat. Dalším obydlím z minulosti je jeskyně Kostelíček, jejíž několik propojených místností vzniklo podle archeologických nálezů v 13. a 14. století. Součástí obydlí bývala i dřevěná stavba na horní plošině skalního bloku.

Když čekám u Kostelíčku na kámoše, slyším z doliny pode mnou chrochtavé zvuky divočáků. Nesou se bučinou až k mým uším, ale nespatřím žádného. Dole začíná hustý porost jehličnanů, kde se mohou snadno skrývat.

Jeden z mnoha skalních bytů, které se na Kokořínsko nachází najdeme při sestupu od Šalmanovic.

...

Jeskyně Kostelíček má několik propojených místností, které prochází dle archeologických nálezů z 13. a 14. století.

...

...

Po žluté značce dorazíme k osadě Malé Jestřebice, abychom se znovu ponoříli do hlubin lesa. Tentokrát jdeme traverzem po zelené, zajímavě se kroutící stezce. Proplétáme se mezi jednotlivými pískovcovými věžemi k zbytkům skalního hradu Nedamy. Míjíme Koráb, skálu ukotvenou nad stezkou, Cikána s tmavou skalní hlavou zarostlou mechem, a také jeskyňku, kde zčernalá skála nad ohnistěm naznačuje, kde trampíci často přespávají. I cedulka s nápisem T. O. Kentucky tuto naší domněnku potvrzuje.

Také další část trasy je velmi hezky vedena. Dostáváme se k vyhledům z okraje skalních stěn, jež pod sebou spíš tušíme. Kdesi pod námi ústí rokle Klášterka do Kokořínského dolu, my však pokračujeme dál traverzem mezi skálami k hrádku Nedomy, který se zdá nedostupný. Z naší strany také je, snazší přístup k jeho vyšinám vede zdola. Z hrádku toho moc nezbylo, stačí nám pohledy, jenž nám poskytly okolní skály.

Sestupujeme exponovaným úsekem k skalnímu průchodu, abychom dole vyšli ze skal jako duchové. Zajímavé místo a pěkné lezení láká i rodiče s malými dětmi, které pro jistotu varujeme. Ale oni se na hrad Nedamy těší a odradit se nenechají.

Na zelené u Malých Jestřebic.

Procházíme svahem nad dolem Klašterka...

...

Jeskyně ve skalách nad značenou trasou...

..

...

Skalní věž Koráb.

Sestup od skalního hradu Nedami...

...

...

...

Jen rutinou se stává pochod k parkovišti Kokořínským dolem po červené. Hezky terénem, ale bez většího převýšení snadno dorazíme zpět k autu. Na pestré trase treku jsme vystřídali modrou, žlutou, zelenou i červenou turistickou značku, navrch i červeno bílé i zeleno bílé znamení načných stezek. Je dobře, že nelehký okruh bez větších problémů prošel i Venca, kterého bolavá záda limitují ještě víc než mne ta moje.

Při odpolední trase s Romanem ještě zvládnou vystoupat od hospody U Grobiána po žluté skálami do Hradska a sejít do temného dolu Kočičiny, před kterým jsem je uchránil předešlý den.

Sklep vytesány ve skale v Kokořínském dole...

Domek se skalním bytem v pozadí.

Cyklotrasa k soutoku Vltavy a Labe

mapa Stopař

Také dnes naskakuji do sedla svého elektrického oře, abych prozkoumal neznamá území na jih od našeho tábora. Snadnou cestu bez velkého převýšení může limitovat pouze krátké odpoledne. Plán trasy je jasný, tuším, že poprvé na vlastní oči spatřím soutok Vltavy a Labe. Kokořínským dolem protéká říčka Pšovka, která mne dovede pohodlně až k Mělníku.

První část cesty si mohu užívat úžasnou krajinu stále více se rozšiřujícího údolí. Okolo se střídají rybníky s barevným pozadím listnatých lesů s skalními věžemi po jejich okrajích. Až do Lhotky kopíruji červenou trasu Máchovy cesty, která vede od mělnického kostela sv. Petra a Pavla Kokořínským dolem k Bezdězu, Máchovu jezeru a končí až v Zahrádkách u České Lípy. Z Lhotky jsem vybral trasu na Malý Újezd a Kly, abych si užil kus cyklotrasy okolo Labe. Krajina v rovinách trochu zevšední, musím však stále dávat pozor, kudy jedu. Jediným zpestřením je přejezd lesa u Míkova, kde kamenitá cesta překonává nevýrazný vršek.

Za obcí Kly se dostanu na krásnou cyklotrasu, po které cesta rychle ubíhá. Labe se líně plouží k Mělníku a kolem posedávající rybáři z vody nasávají všeobjímající klid. Divím se, že nepotkávám žádné cyklisty, přitom je ideální počasí, stačí se jen trochu více obléct. Vlastně nepotkám jediného. Až se nahoře v mělnické parku, kde korzují lidé se psy či kočárky, cítím provinile. Jedu krokem a na konci městského parku se otočím za cedulí, jestli zde není zákaz jízdy kol. "Jeďte pomalu", radí nápis na ceduli, takže jsem nevědomky splnil prosbu.

Rybník Kačírek podzim rozzářil teplými barvami.

V obci Kly konecně dorazím k Labi...

Před Vrásovo vyhlídkou si fotím vinný svah po mělnickým kostelem a zámkem. Přemýšlím, jestli nevyjet nahoru do města, avšak nakonec zvítězí pocit volnosti na cyklotrase, která centrum město obchází. Chvilku se motám u železnicní trati, abych se cestou zdvihající se na Chloumeček dostal znovu do přírody. Míjím srocení myslivců po honu. Několik z nich jsem cestou Kokořínským dolem míjel, když byli na číhané.

Přímá cesta míří na Střednice, Vysokou a Bosyni. Stále stoupám, výhledy do okolní krajiny nic neruší. Známou cestu přes Kokořín k hradu a do penzionu U báby Šubrový již znám jako své boty. Slunce klesá k západu a ochladilo se. Jsem spokojený, že jsem si splnil přání a objel alespoň kousek Labské cyklostezky. Bylo by fajn si ji projet úplně celou, mám do budoucna o čem přemýšlet.

Soutok Labe s Vltavou u Mělníku z Vrázovy vyhlídky.

...

Kostel sv. Petra a Pavla.

Kostel sv. Václava ve Vysoké.

Kokořínský zámek.

Večerní pohled na Kokořín.

Vrátenská hora

V neděli brzy ráno balíme a po snídani vyplouváme na objevitelskou výpravu do neznámých končin tohoto poutavého kraje. První kratší zastavení máme na Vrátenské hoře, kde stojí ve výšse 507 m n. m. rozhledna. Je nám jasné že po osmé hodině bude jestě zavřená, a tak se k ní jdeme jen projít. Výhled z vysoko položeného svahu máme pouze k jihu a východu. Modravé lesy připomínají zčeřenou vodní hladinu. Rozhlížíme se kolem a Venca si mezitím v duchu odšktne další navštívenou rozhlednu. Jeho sběratelská vášeň, jež se pojí k pěší turistice, nezná mezí.

Rozhledna na Vrátenské hoře je po ránu zavřená, zbytečná snaha bude stát kilometry a čas navíc.

...

Vlhošť

mapa stopař

Díky této zajížďce nás navigace a vítr žene do Máchova kraje. Pod Bezděz a přes Jestřebí až k České Lípě. Plujeme známou krajinou, ale Vlhošť je ještě stále tím bílým místem naší mapy. Místem, kde žijí lvi. Kotvím v zátoce pod Hvězdou, která není součástí Jižního kříže, nýbrž malou vesničkou, pyšnící se atraktivním okolím. Ve skalách bychom mohli spatřit skalní byty, či starý Hrádek s kališnickým křížem vytesaným do skály.

Zatímco se kluci pokusí dobýt vrcholek Vlhoště (614 m n. m), já si jeho pestré okolí projedu na svém elektrickém oři. Za Hvězdou zamířím k Skalce a pohledem zkontroluji nedalekou sopečnou špičku Ronova, jehož výrazná silueta ční k nebesům velmi vyzývavě.

Za Skálkou se zdvihá Husí cesta k Skalnímu náměstí, odkud jedu příjemnou trasou po vyvýšené plošině, prudce se svažující do strže Heřmáneckého dolu. Vyhlídka pod skalním útvarem Husa ukazuje krásu zdejší zvrásněné krajiny, jejíž je Vlhošť ochráncem.

Jedeme kolem Bezdězu a Máchova jezera po hlavní.

Svůj cyklistický okruh zahajují výjezdem na Hvězdu, odkud dohlédnu na Ronov, který kolem poledne budeme zdolávat.

Husí cesta. Z vyhlídky pod Husou vidím Stříbrný vrch.

A také Vlhošť.

Povídám si s dvěma bikery, kteří mi poradí další trasu, a znovu si vychutnávám pomalou jízdu provoněným borovým lesem. Zdravím se s bandou trampů a krátce spočinu u pomníku Járy Cimrmana, jenž zde tragicky zahynul, vraceje se z trhu v Mělníku v novém vynálezu, autu s motorem na stlačený vzduch a vodu. Automobil mu zde vybuchl.

Červená pěší trasa uhne nad Komář důl za Martinské stěny, které cyklotrasa slušně obchází. Dojedu tak k rozcestí u Staré Husí cesty, před kterou jsem byl varován. Ostatně totéž se dočtu i z cedulky rozcestníku. Pokračuji proto další dva kilometry Husí cestou nad Lhotu, odkud se vracím zpět na Dřevnice a Heřmánky. Z luk nad nimi znovu vidím Vlhošť. Polní cestou mířím přímo k němu.

Na červené u pomníčku Járy Cimrmana...

...

...

Starou Husí stezkou nejedu, padá dolů příliš rychle.

Od Horních Heřmánek již mířím terénem přímo pod Vlhošť...

Nad skalními ochozy Vlhostě vede okružní značka, z které Venca a Roman vystoupali na vrchol sopky Vlhoště.

Za lesem se u Vlhošťského dolu rozhodnu vyjet do sedélka k Malému Vlhošti. S kolem se sotva protáhnu úzkým skalním průchodem, ale na samotnou skalní plošinu Malého Vlhoště již opravdu vyjet nelze. Umknu kolo a vyrazím pěšky. Parťáci zrovna sestoupili z vrcholu Vlhoště a míří na přírodní vyhlídku za mnou. Netrvá to dlouho a sdělujeme si vzájemně své zážitky. Ale čeká nás ještě Ronov a Helfenburk a Ostrou, a tak se moc vyprávěním zdržovat nemůžeme.

Skalní průchod je neprůjezdný.

Malý Vlhosť dává šanci k hezkým vzhledům....

...

...

Ronov

mapa Ronov

Sopečný vrchol Ronova (552 m n. m.) přitahuje pozornost svým dokonale kuželovitým tvarem. Na jeho čedičovém vrcholu stojí zřícenina hradu Ronov, chráněná jako národní kulturní památka. Bárku Leonu zakotvím poblíž vísky Stranné, odkud nás povede červená značka - tzv. Zlatá stezka zemí hradů. Ta vede z Budyně nad Ohří do Úštěku a propojuje většinu významných hradních památek v oblasti Českého středohoří v délce 89 km.

Než začneme tvrdě stoupat, odcházíme kopec kolem dokola. Bujná vegetace nás od jakékoli zkratky odrazuje.

Samotné zdolání vrcholu není zadarmo, ale výhledy, byť částečně omezené okolními stromy a keři, za trochu námahy stojí. Z gotického hradu toho moc nezbylo, přesto je vyhledávaným místem a podle ohniště i dobrým místem pro přespání. Západy a východy slunce na podobných místech jsou mystické.

Vencovy ubívající síly znamenají, že se s ním minu při sestupu. Není kam chvátat, ale já mám dnes ještě jednu povinnost, a sice předat pendlovky sběrateli hodin "jednotného času", a tak jdu napřed. Mohu si alespoň v klidu urovnat myšlenky, které se mi stále honí hlavou. Chůze v terénu či jízda na kole ji vždy dokonale pročistí.

Pod Ronovem...

Sopečný vrchol Ronova obcházíme, aniž bychom se k němu přiblížili.

Zříceniny hradu na Ronovu...

...

Čedičové skála na Ronové.

...

...

...

Pohled na Úštecko.

Solitérní Ronov je vpravdě impozantním kopečkem.

Helfenburk u Úštěku

mapa Helfenburk

Od Ronova k Ostré je to co by kamenem dohodil. Zátoka pod obcí je hojně v nedělním hezkém odpoledni využita. Setkávám se s přítelem Dariusem, kterého znám zatím jen z telefonických rozhovorů, abych mu předal kyvadlové školní hodiny Elektročasu, jež se stanou jedním z taháků budovaného muzea "jednotného času". Jsem zvědavý, jestli a jak se mu vše podaří zrealizovat.

Hrad Helfenburk, k němuž se vydáváme, v krajině jen těžko zdálky spatříte. Leží sice na skalním ostrohu, ale od jiných hradů se liší tím, že je umístěný v hlubokém Hrádeckém dolu. Také naše první kroky vedou dolů. Padáme dobrých 80 m k potoku, který vytvořil širokou, těžce dostupnou rokli. Jdeme po naučné stezce, kudy s námi kráčí desítky lidí.

K hradu Helfenburk

, který pravděpodobně vystavěli páni z Klinštejna, pocházející z rodu Ronovců, v první polovině 14. století, musíme znovu vystoupat. Překvapí nás velikost a dokonalé spojení hradu s okolními skalními věžemi, ač si již těžko můžeme představit jeho krásu v době, kdy to zde žilo.

Od parkovišti pod Ostrou schazíme do vany Hradeckého dolu...

...

Pod Helfenburkem...

...

Helfenburk je na podzim velmi fotogenický...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Z hradu se dá uniknout i takhle.

Průrvou ve skále unikáme z hradu a dost nás mrzí, že jeho vysoká věž byla uzavřená. Myslím, že by nás bylo víc, kteří bychom výhledy shora ocenili. Klesáme k Hrádeckému potoku, odkud jsem vybral trasu naučné stezky, pokračující k pramenu Hrádeckého dolu. Čeká nás výstup svahem mezi skály s Indiánem, střežícím stezku k hradu. Jdu vpředu sám a jsem domluvený, že kluci dojdou zkratkou do Ostré. Posledním místem našeho loučení se s Kokořínskem bude Kalvárie, vrchol nad obcí s křížovou cestou a barokním poutním areálem.

Pouštím se odhodlaně do terénu stezkou proplétající se mezi skalkami a překonávající strže, která stojí v cestě přímému postupu. Ani se nedivím, když za vyhlídkou k Helfenburku prolezu mezi padlými stromy k okraji lesa a nedaleko vidím Romana s Vencou, jak si vykračují po cestě k Ostré. Křiknu na ně, aby šli na Kalvárii, a ponořím se znovu do svahu nad Hrádeckým dolem.

Z Hrádeckého dolů stoupáme nad skály rokliny.

...

...

Vyhledávání místo znovu ukáže věž Helfenburku...

...

Kalvárie Ostré

Sejdeme se až na hoře Kalvárie. Ocením impozantní místo, jež nijak neskrývá svoji ohromnou nábožeskou sílu. Den nám utekl jako voda a slunce na obzoru začíná barvit nebe do růžova. Měkké barvy a panující klid poutní místo nedaleko Ústěku ještě více zjemní. Skládáme hold známému baroknímu staviteli italského původu Octavio Broggiovi, jenž nechal vystavět areál v letech 1703 - 1707 pro jezuity. Pohledem několika soch fotím krajinu, kterou začíná pohlcovat nastávající šero.

Kalvárie Ostré je hojně navstěvovanou památkou. Bič již nestihneme...

Křížová cesta.

...

Vlevo kaple Povýšení svatého Kříže., vpravo kaple Nalezení svatého Kříže.

...

...

Boží hrob.

Rybník Chmelař u Úštěku a vrchol Sedla.

...

...

Pohled do Českého středohoří.

...

...

V Ostré se na poslední chvíli vnutíme do restaurace penzionu Pod Kalvárií, abychom se před jízdou domů najedli. Ač jsme nedostali vtipnou kaši, ale dojedli jen zbytky segedínského guláše, naše poznámky vnesli do hospody nebývalé veselí. Mladá spolumajitelka nás chce dokonce přednostně ubytovat, a že nám klidně i vypere. To, že zrovna nevoníme, nám nemusí zrovna připomínat.

Již za tmy odrážíme bárku Leonu z kotviště u restaurace. Čeká nás dlouhá cesta na jih. Do známých míst, kde máme zapuštěny hluboké kořeny a kam se vždy z našich výprav rádi vracíme.

∆ ∆ ∆

Navržené pěší trasy, z kterých jsme vybírali

N1) Liběchov--po modré Okruh V. Levého--Boží Voda--jeskyně Klácelka--Čertovy hlavy--Želízy, bus--Želízy, rozc.--Tupadly, rozc.--skalní reliéf Had--skalní reliéfy Sfingy a Harfenice--zámek Liběchov--kostel sv. Havla--křížová cesta--Liběchov celkem 12,5 km + město

1a) Možný též start ve Štětí--vesnice Stračí--případně výstup na Špičák (281m) po NS loupežníka Štětky--Mariánská kaple--Hraběcí kaple--jeskyně Mordloch--skála Sedm chlebů--Žabí jeskyně--skalní reliéfy Had, Sfinga, Harfenice--Želízy, bus--Čertovy hlavy--jeskyně Klácelka--Boží Voda--Liběchov celkem min. 14 km + město

2) Úštěk--po modré k zřícenině Helfenburk (Hrádek)--po červené do obce Ostré--po žluté na Kalvárii--k vyhlídce Opičí hlava--Lukovsko, rozc.--po červené do Úštěka (rybník Chmelař, Ptačí domky, Pikartská věž, kostel sv.Petra a Pavla, synagoga, Klárův dům, hrad Úštěk, Muzeum čertů) Celkem 13,5 km + město

3) Parkoviště Kokořín podhradí--hrad Kokořín--Máchova skála--Kokořín, dolina--po červené Máchova cesta--skalní útvary Pokličky (Mšenské či Hlučovské)--Vojtěchov--po zelené Vojtěšským dolem na Jestřebické pokličky--Kalvárie--zpět na Vojtěchov--po červené na východ----Ráj, hostinec--po žluté skalní město Bludiště--autobus.st. Mšeno, Romanov, Na Rovinách--NS Lesopark Debř--přírodní divadlo Romanov -Kokořínek--Mšeno celkem 13 km

a) V případě odbočení z Bludiště na východ k Prolézačkám a jeskyni Obraznice přes Romanov do Mšena se trasa prodlouží o 2,5 km

b) Možný též start ve Mšenu na západ--Sedlec--po červené Kočičina--po žluté Hradsko--Kokořínský Důl--Kokořín, dolina-hrad Kokořín-2krát Pokličky--Boudecká rokle-Mšeno celkem 18 km, s přidáním Bludiště a Prolézaček výrazně nad 20 km (vhodné pro zdravé jedince)

4a)Kravaře, železniční zastávka--po zelené a následně červené na zříceninu Ronov (552 m) a zpět celkem 4 km při převýšení 220 m

4b) Vlhošťský důl--parkoviště pod Hvězdou--po zelené Vlhošťský důl--po červené skalní průchod--Pod Vlhoštěm--po žluté vyhlídka Vlhošť--případný výstup na vrchol (PR) je dlouhý 230 m při převýšení o 59 m. Celkem 5,5 km, při startu v obci Hvězda navíc 1,2 km.

4c) A kdo by neměl ještě dost---obec Hvězda---kaple sv. Jakuba apoštola--skalní byty--zřícenina hradu u Hvězdy s kališnickým křížem Celkem 1,3 km

Trasy čerpám z publikace Kokořínsko turistického průvodce ROTHER.

Výletů je tam asi 32 z Kokořínska, případně z rozhraní Kokořínska a Českého středohoří (viz Úštěk). Viz výše uvedené kratší trasy. Z ostatních možných uvádím například:

5) Mšeno--Romanov-Prolezovačky-jeskyně Obraznice-Brusné-Horní Houska (blízko je hrad Houska)-Kruh -Žďár-hrad Bězděz (nedaleko železn.zast.) celkem přes 20 km

6) Pavličky--skalní útvar Čap-Martinská stěna--skalní útvar Husa--skalní převisy Krápník a Tisícový kámen--Kostelecké bory--Pavličky Celkem 18 km

7)Panská Ves--Velký Beškovský vrch--Kočičí hřbet--Bořejov--Ždírec--Korecký vrch--Plešivec--Vysoký vrch--Plešivec--Panská Ves Celkem 18 km.

8) Dubá--Pavličky--Zakšín--skalní hrádek Pustý zámek--Panenský hřeben--Rozprechtice--Dubá celkem 18 km

9)Dubá--Rozprechtice--Dražejov-Panská Ves-Nedamov-Dubá 16 km

10)Dolní Zimoř--Zimořský důl-Sitné--Sitenský důl--Dolní Vidim--Šemanovice--Šemanovický důl--Rozbořenka--Truskavny--jeskyně Klemperka--Dolní Zimoř Celkem 19 km

(Václav)