Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Slovinsko a Rakousko - krajem hor a vinic ll.

vydáno 4. září 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Další tři dny si užíváme velmi teplé počasí, kdy ukrýt se v lesích do stínu stromů, či vyjet výš do hor dává smysl. Okolí Mariboru leží sice již mimo hřebeny Pohorje, ve vinařské oblasti, ale přesto projíždíme vrchovinou, kde se občas cítíme jako na Lochnesce.

Vinicemi přes kopce u Mariboru

mapa trasy

Přesun k Mariboru, druhém největším městu Slovinska po Ljubljani znamená, že budeme více na slunci. Trasa zamíří do kopců nad Jakobski dol. Hned na startu nám zakufroval náš průvodce, který pro jistotu trasu značkuje růžovými šipkami. Už jsme si na tuhle drobnost zvykli a tak ho necháme poodjet, aby získal náskok. Jede na kole a velká většina z nás na elektrokolech, dost si mákne. Objíždíme první vinice před obcí Pernica, za níž projedeme kolem Perniško jezera. Poté vystoupáme na hřeben, kde jedeme jako na Lochnesce. Nahoru dolů a zase znovu. Jsme v terénu, kde nám Šárka ani Zdeněk nemohou stačit. Počkám na ně, ne ze solidarity, ale proto, že k nim mám blízko. Dobře jsme si sedli a bavíme se jako staří známí. Přes Poličky vrch se společně přehoupneme mezi další vrcholky, jejichž nadmořská výška nedosahuje ani 400 m n. m. Projíždíme malebnou krajinou mezi malými vesničkami či samotami. Pod námi teče řeka Mur, ale naše trasa se v kopcích obrací. Za vrcholkem Rujev Kogel to po krásné asfaltce Zdeněk napálí přímo dolů a všichni přehlédneme šipku vlevo. Já to sice hned vidím na mobilu v navigaci mapy.com, ale zastavit Zdeněk nedá. Nakonec je jedno, kudy jedeme. Vždyť uháníme dolů hezkým údolím, jež bychom jinak nespatřili. Brzy dorazíme do Spodni Jakobski dolu, kde nás spolehlivě zastaví hospoda. Rádi přesedáme z úzkých sedel do pohodlnějších křesílek. Dáme si něco k pití, pokecáme se servírkou, která je Ukrajinka, a vracíme se na správnou trasu. To znamená, že si Šárka se Zdeňkem užijí asi 60 m prudší stoupání.

Úzká cesta znovu vede horským hřebenem a nadále je jízda příjemná. Užíváme si volnost ptáků, jako bychom s nimi létali v oblacích. Před závěrečným sjezdem k jezeru Pristava zastavíme na kopci s dalekým rozhledem. Živíme se švestkami z nedalekého stromu. Já k jídlu nic nemám, tak si jich rád utrhnu. To mi k štěstí stačí. V cíli bych rád ochutnal točené pivo Laško, ale plná hospoda mne odradí. Nemáme tolik času. Náhrada dobře vychlazenou Plzní ale nemá chybu.

Maribor znovu jen míjíme, čas na jeho prohlídku budeme mít hned zítra, kdy bude místem cílovým.

U vrchu Vavtošek.

...

Perniško jezero.

Nad Vukovski dolem jedeme terénem.

...

Spodnij Jakobski Dol - kostel sv. Pavla.

Pohled od vrcholu Gradiště.

Šárka v posledním kopečku.

...

V krytém bazénu

Večerní posezení v parku máme i se svatebním veselením.

Zreško jezero...

...

Hudební produkce

Vinařskými cyklostezkami pomezím rakousko-slovinským

mapa trasy

Čtvrtý den se autobusem přesuneme za rakouské hranice. Startovní výstřel máme v Sankt Johann im Saggautal. Čeká nás táhlé, asi 300 m stoupání po nové vinařské cyklostezce Koinegweg. Mezi dost ostrými kopci leží upravené vinice. Opět jedeme hřebenové úseky, kdy na obě strany padají strmé svahy. Pěkné výhledy nás dlouho neopouští. K smůle Šárky ji v jednom ze stoupání bodne nad ret včela. Zůstává pozadu a Zdeněk se hned za ní vrací dolů. Mne v tu samou dobu píchne do ruky agresivní vosa. Horké počasí hmyz vydráždilo k útokům na nevinné. Když k nám dojedou, Šárce tvář hodně natéká. Stojíme u zavřené restaurace a tak se jdu podívat dovnitř. Domácí pán rychle z mojí mizerné Němčiny pochopí, co se stalo. Jasné mu to musí být, když Šárku uvidí. Mimo požadovaného ledu přináší půlku cibule s citronem, což docela zabírá. Strávíme tam asi půlhodinu, pak jedeme dál, ale když se to nelepší, Zdeněk rozumně navrhne, že si s Šárkou trasu do cíle v Mariboru zkrátí.

My s elektrokoly zrychlíme a zanedlouho před sebou vidíme další hospodu. U ní, jako obvykle, partu Plzeňáků. Michal pro mne kupuje jeden drink a společně pokecáme. Jsme sotva v polovině trasy a dlouhé vysedávaní si dovolit nemůžeme. Pokračujeme k hranici po Grenzpanoramaweg. Slovinsko nás přivítá sjezdem pod Plački vrch s rozhlednou. Krásně horem vedená trasa cyklotrasy pokračuje Zelený vrh. Za Gradiškou již uháníme kolem hlavní cesty až do centra Mariboru. Projdeme dlouhé náměstí, odkud zamíříme k řece Drava. Zde se po domě na nábřeží pne nejstarší vinná réva na světě. Stara trta je takto zapsaná v Guinnessově knize rekordů. Roste u domu na Lentu a je chráněna jako kulturní památka. Réva modré kavčiny je stará kolem 440 let, stále je plodná svým patnácti metrovým výhonkem.

Vracíme se k autobusu, který nás dopraví zpět do Zreče. A protože mám svátek, zvu večer přátele na vínko. Venku je znovu teplo a tak se usadíme nedaleko hudebníka, který zde každý večer hraje k dobré náladě. Jsem rád, že mohu sdílet svátek s přáteli. Domlouváme se na nějakém výletu na kolech v naší vlasti, lákám Zdeňka s Šárkou do České Kanady, kam mám namířeno na podzim.

Cyklotrasa vinicemi vystoupá v Rakousku nad 500 m n. m. Vínu se i zde daří.

...

...

...

...

Včelka Mája Šárku potrápila. Mě na jiném místě bodla rozzuřená vosa.

...

...

...

Bazilika Matere Usmiljenja v Mariboru, postavená mezi lety 1892 - 1900, je významná náboženská a historická památka. Je jednou ze sedmi bazilik v Sloveniji, původně kapucínská, později přešla do vlastnictví františkánů. Kostel v neorománském stylu s 58 m věžemi ukrývá milostivý obraz Matere Usmiljenja a bohaté vybavení, včetně děl Plečnika a Kregarje. Její historie sahá do 17. století a v roce 1906 byla papežským dekretem povýšena na minor baziliku. (Mapy.com)

Grajski trh

Dům s nejstarší vinnou révou na světě. Stara Trta Révy modré kavčiny je stará okolo 440 let

...

Oslava jmenin.

Znovu mezi svahy Pohorje

mapa Stopař

Ráno balíme, kufry a tašky jdou do úložného prostoru autobusu. Poslední den se znovu svezeme na vrchol Rogla, odkud se vydáme do hlubokých lesů a prudkých srázů. Tentokrát vyrážíme opačným směrem, než druhý den. Sjedeme po cestě k chatě Na Pešků, kde počkáme na Zdeňka, který si střihnul s rychlími Plzeňáky trasu MTB. Společně pokračujeme pěkným zalesněným údolím říčky Opletnica k samotám Lukanja, odkud vystoupáme na Planinu na Pohorju. Cesta traverzuje svahy, jedeme opačným směrem, než druhý den, což bych ani nepoznal. Přejdeme hlavní cestu a máme stále krásnější vyhlídky dolů do údolí. Klesáme jen minimálně, poté následuje výjezd na Skomarje, kde nás zve jeden chatař k doplnění vody. Jdeme nahoru se Zdeňkem. Slovinština je celkem srozumitelný slovanský jazyk a tak se v pohodě domluvíme. Majitel chaty byl s rodinou nedávno ve Špindlerově Mlýně. Krkonoše jsou Pohorje dost podobné, byť o něco vyšší. Zde hřebeny většinou pokrývají lesy. Popřeje nám "Dobro došli" a my začínáme klesat do Zreče. Ovšem znovu kopírujeme svahy, trasa vymete kdejaký kout a hezky se kroutí. Přesto brzdy dostávají zabrat. Sahat na brzdné kolečko není dobrým nápadem.

Kostel Proměny Pánovy na hoře Rogla je filiální kostel farnosti sv. Kunhuty na Pohorju a stojí v nadmořské výšce 1 476 metrů. Je druhá nejvýše položená církev ve Slovinsku, postavená podle návrhu Vere Klepej Turnšek s podílem Marka Ivana Rupnika. Kostel byl požehnán 10. října 2010 arcibiskupem Francem Krambergerjem, základní kámen byl položen 20. srpna 2006. Architektura kostela je inspirována smrkem omorikou a napodobuje tvar stanu. Oltář, tabernákulum a křtitelnici vyrobil Milan Očko, varhany dílna Antona Škrabla, opus 245/2010, s 1816 píšťalami. V kostele jsou tři zvony zasvěcené sv. Petru, sv. Roku a sv. Barboře. (Mapy.com)

...

Traverz od Planiny na Pohorje dává možnosti dalekých výhledů.

...

Vrchol Rogla zdobí rozhledna, která je obdobou lipenské Stezky korunami stromů.

Šarka stoupá na Skomarje.

...

...

...

Pohorje nám nabídlo dokonalou pohodu. Krajina zvrásněná spoustou potoků se mění každou další vteřinou, každou zatáčkou. Užíváme si poslední chvíle v horách, než nás trasa v Lošce Gora nasměruje kolem Dravinje k lázním Zreče. Odevzdávám kolo u autobusu a ještě se jdu ochladit do recepce. Cesta zpět je tichá a klidná, pocity z prvního cyklozájezdu zvláštní a nepopsatelné. Vždy dostaváte něco za něco. Cyklozájezdy budu rád dál využívat, jen se mi zdá, že jsou velmi rychle naplněné. Měl jsem štěstí, že se volná místa na poslední chvíli v nabídce objevila.

Přívěs autobusu nemá s elektrokoly problém.

Kleť nás vítá při západu Slunce.