Kost a okolí

 Kost a okolí

Gotický hrad Kost byl založen ve 14. století a vydržel v původní podobě do současnosti. Leží v Ceském ráji, kraji pískovcových skal, starých hradů, řeky Jizery a pěkné přírody. 

Jak praví legenda, hrad snad nikdo pořádně nedobil, ani Jan Žižka s jeho partou loupežníků. Tak prý je tvrdý. Nemá ani nijak zajímavou historii, jen snad za zmínku stojí to, ze je v držení jednoho rodu od roku 1879 - italského rodu dal Borgo. Anně Marii dal Borgo sebral hrad komunistický režim. Naštěstí z něj neudělal sklady zemědělců nebo výuková střediska státní bezpečnosti, ale byla v něm expozice gotického a renezančního umění. Anna Maria dal Borgo se mezi tím v Itálii provdala za Roberta Kinského, s nímž vychovala dva syny Giovanniho a Pia.

Po roce 1990 byl hrad jako jeden z prvních navrácen i s přilehlým panstvím původním majitelům. Hrad nyní spravuje Giovanni Kinski dal Borgo a v části hradu je expozice jeho koníčka - střelných zbraní a pistolí.

Kost leží v Českém ráji a tak celé okolí je hodně zajímavé a stojí za návštěvu. Za podívání stojí nejen Prachovské skaly, Sobotka, hrady a zámky Valdštejn, Hrubá skála, Trosky, Humprecht, malé vesničky s krásnými roubenkami. Jak praví upravený klasik - "Český ráj na dohled".

V nejbližším okolí hradu je známé údolí Plakánek, dlouhé asi 10 kilometrů se starými lomy na kvalitní pískovec, pískovcovými věžemi a skalami, zajímavým rostlinstvem a přírodou vůbec. Jméno má snad podle rodu Plakánků sahajícího až do 17. století, kteří zde pálili dřevěné uhlí a měl z toho uplakané oči.

To dnes o skoro 300 let později, když se rozhlédnete kolem sebe, tak by jste plakali také nad tím vším, co se děje. A ani nemusíte pálit dřevěné uhlí, že ???

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

pohled z východní strany Svatá Anna ve stráni nad vesničkou Kost věž v opravě další svatý chránící Český ráj, nejde vyluštit, kdo to je ...
torzo Semtínské lípy, staré asi 300 let,  zničené při vichřici v roce 2000, i když před tím odolala úderům blesku a dalším vichřicím...už má mladší následovnici ... roubenky v okolí hradu roubenka ve Vesci u Kosti
začátek údolí malý Plakánek a Vesecky potok vypadalo to jak po velké průtrži a lejáku, bahna skoro po kolena staré opuštěné pískovcove lomy pískovec se řezal ocelovým lanem a pak odlamoval klíny
když pak všechno kvete, musí to být nádhera ... údolí malého Plakánku přechází u Rašovce do "velkého" Plakánku
údolí velkého Plakánku

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Rony

26. března 2012 22:25

Rony říká

Díky za poučný článek.

Ještě bych chtěl upozornit na to, že fotky jsou brzchybně vkládat pomocí starší verze Šlápot, jak je s odkazem uvedeno pod novou verzí.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Paulie

8. dubna 2012 12:39

Paulie říká

Koukám, že fotky jsou nahrané (stačí kliknout na odkaz pod nadpisem Fotogalerie k článku), jen nejsou vložené do článku. Celkem se povedly

Kost také vypadá jako cíl dosažitelný z Prahy pomocí MHD za rozumnou dobu. Díky za tip!

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.