Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Krušné hory pěšky i na kole l.

vydáno 7. července 2020 – napsal Rony – 2 komentáře

Po Hrubém Jeseníku i do Krušných hor se vypravuji s elektrokolem. Zatímco Václav bude za pomoci šerpy Romana znovu procházet lesy k vrcholům jako Hopkirk zdí, já si projedu krajinu plnou pozůstatků po středověkém dolování vzácných nerostů.

Podobně jako při putování po Hrubém Jeseníku i s Krušnými horami vás svým osobitým jazykem obšťastní také chodec a dobyvatel českých tisícovek Václav. Dejme mu přednost.

Po třech týdnech od výletu do Hrubého Jeseníku jsme se rozhodli pro pohoří Krušné hory. Pro ubytování jsme se domluvili na městu Boží Dar. Je to nejvýše položené město v České republice (1 028 m n. m.). K 1.1.2020 mělo 250 obyvatel, tj. podle počtu obyvatel třetí nejmenší město v ČR.

Město má velké množství hotelů a penzionů. My volíme penzion Adélka, kde jsem byl před devíti lety celkem šest dnů ubytován k mé úplné spokojenosti. Mezi pamětihodnosti města patří mj.:

- farní kostel sv. Anny z roku 1772

- budova radnice z roku 1845

- socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1707

- pomník Antona Günthera, německého básníka a skladatele lidových písní, rodáka z Božího Daru. Jeho jménem jsou označeny turistické stezky na obou stranách hranice se SRN.

- pamětní kámen řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise (mj. díla Řek Zorba, Poslední pokušení), který v Božím Daru žil v letech 1929 - 1931.

- Hotel Praha

- Hotel Zelený dům

- NPR Božídarské rašeliniště, jehož součástí je stejnojmenná stezka se 12 zastaveními, převážně po dřevěných chodnících.

- 12 km dlouhá naučná stezka podél Blatenského vodního příkopu (z NPR Božídarské rašeliniště do Horní Blatné)

Nejen Božídarský Špičák

1.den - čtvrtek 18.června 2020

mapa

Ze Zlivi vyjíždíme ve čtvrtek v 7 hodin, ve Strakonicích se připojí Roman V. , takže budeme tři. Po ujetí 230 km přijíždíme k Abertamské zatáčce, odkud je do Božího Daru více než 3 km. Zde vystupuji se svým věrným šerpou RV a Roman H. dojede do Božího Daru, kde se ubytuje. Podobně jako před třemi týdny bude všechny dny oblast kolem Božího Daru objíždět na svém drahém dvoukolém vozítku.

My z výše uvedené zatáčky pokračujeme pěšky po žluté cyklostezkou k rozcestí Pod Špičákem. Následně po červené cestou A. Günthera dojdeme k orientačnímu místu Wunderblume. Zde až do čtyřicátých let minulého století stála hospoda v osadě Špičák včetně několika dalších domů, jak dokazují dobové fotografie. Od Wunderblume to máme k zdolání Božídarského Špičáku (1 115 m n. m.) 80 výškových metrů.

Tato hora je nejvyšším čedičovým vrchem v ČR, je součástí NPR Božídarské rašeliniště a tudíž se na ní oficiálně nesmí. Vede tam však silně vyšlapaná cestička, po které se za chvíli ocitáme u vrcholové tyče. Protože drobně prší a je velká mlha, není z vrcholu nic vidět.

Božidarský Špičák.

Rychle proto z druhé nejvyšší hory Krušných hor na české straně sestupujeme a po červeně značené cestě A. Günthera zahybáme doprava od rozcestí Pod Špičákem a po 1,5 km jsme u Mrtvého rybníka. Ten byl báňskou nádrží a sloužil pro potřeby okolních dolů (např. Mauritius). Od rybníka prý bývají krásné pohledy na Božídarský Špičák, v houstnoucí mlze však nevidíme nic.

Po 1,8 km stále po červené na rozcestí odbočujeme severně na naučnou stezku Hřebečná a z ní se neznačenou cestou dostáváme pod čedičový vrchol Nad Rýžovnou (1 054 m n. m.). Po objevení geodetického bodu klesáme vlevo, kde stával hřbitov a hlavně kostel sv. Václava. Na památku zbořeného kostela (1968) zde byl vybudován v roce 2007 kamenný památník. V blízkosti památníku je i miniatura výše uvedeného kostela a pomník věnovaný padlým v 1. světové válce. Před 2. světovou válkou bylo ve vesnici Ryžovna 70 domů a přes 400 obyvatel.

Od památníku sestupujeme asi 500 m k restauraci Salaš Ryžovna. V tomto objektu se nalézá kromě restaurace i penzion a výrobna sýrů. V restauraci si dáváme oba dobrou hovězí polévku a grog. Teplo do těla opravdu potřebujeme, celé odpoledne chodíme v mokru.

Ústup z Božídarského Špičáku.

Zamokřená cesta k vrcholu Nad Rýžovnou.

Ruiny armádních kasáren v blízkosti Ryžovny.

Na vrcholu tisícovky Nad Ryžovnou.

Kamenný pomníček (mohyla) zbořeného kostela sv. Václava.

Dalším vrcholem ke zdolání je Tetřeví hora (1 005 m n. m.). Než se k němu dostaneme, musíme po silnici ujít 2,5 km k Myslivnám. Po pravé straně je nepřístupná vodní nádrž Myslivny (4 ha) a objekt úpravny vody související s nádrží. Také zde stála stejnojmenná osada, která mezi světovými válkami měla 18 domů a žilo zde 120 obyvatel. Dnes tu stojí 2 domy.

Od Mysliven ujdeme následně 0,5 km na Milovskou silnici a z ní se snažíme dostat se k vrcholu Jiskrovou stezkou. Narazíme však na hustý neprostupný smrkový porost a musíme se zdlouhavě vracet na Milovskou silnici, čímž ztrácíme asi půl hodiny času. Nakonec vrchol zdoláme. Vrchol hory je v lese a neposkytuje žádné výhledy. Na vrcholové plošině je mnoho vyvrácených stromů a pařezů.

Když se opětně dostaneme na Milovskou silnici, zjistíme, že je již 18 hodin a čas večeře je o půl hodiny později. Plánovaný vrchol Hubertky (1 032 m n. m.) musíme pustit z hlavy. Z rozcestí Myslivny nám zbývá do Božího Daru 5 km a hrozí, že přijdeme o placenou večeři v penzionu Adélka. Zavoláme proto příteli na telefonu. Náš vedoucí a řidič v jedné osobě skutečně přijíždí a ukončuje naši 1. etapu, která měřila necelých 15 km.

(Václav)

Výjezd na Klínovec a jeho travez cyklotrasou

Klínovec

Vlastně celou 230 km dlouhou cestu do Krušných hor prší. Rozhraní prochází jihozápadem zcela bez pohybu. To je naše štěstí, neboť Boží Dar na něm dnes leží.

Pro mne to znamená, že se místo kolem Horní Blatné a Albertam budu prohánět u Klínovce. Od penzionu Chata Adélka stoupám v husté mlze na vrchol nejvyšší hory Krušných hor. Klínovec zdolávám poprvé, když před pár lety jsme jeho vrchol na běžkách celý objeli. I tehdy panovalo nevlídné počasí, vichr a mlha.

Zhora sjíždí hned celá skupina německých bikerů, nejsem tedy jediný blázen, který v tomto počasí vyrazil ven. Abych vůbec spatřil rozhlednu na vrcholu hory, musím až k ní. Protože je docela teplo, rozhodnu se zopakovat zimní lyžařský okruh. Cyklotrasa kopíruje běžeckou stopu, která víceméně traverzuje svahy mohutného Klínovce. Však se cesta i jmenuje "Traverz".

Klínovec. Krušné hory nás vítají ukázkově. S mlhou se budeme potýkat i další dny.

Rozhledna Klínovec - osmiboká zděná rozhledna byla postavena v letech 1883-84 jako v pořadí pátá stavba na tomto místě. V průběhu let, společně s nedalekou chatou, objekt sloužil vojákům a postupně chátral. V roce 2009 však budovy změnily majitele a dočkaly se postupné kompexní rekonstrukce. Ke znovuzpřístupnění rozhledny došlo v roce 2013.Z výšky 14 metrů se vám po vystoupání 75 schodů naskytne daleký kruhový výhled na Lužické a Doupovské hory, České středohoří nebo Šumavu. (www.mapy.cz)

...

...

Teprve sjezd do Pytlácké rokle zrychlí můj tep. Do nejnižší polohy (950 m n. m.) se dostanu nad Suchou. Znovu se stoupá přes sjezdovky a bikové sjezdové tratě nahoru k Neklidu, odkud již je Boží Dar znovu v dohledu.

Trasa kolem Klínovce nese stopy trvalého deště. Mám štěstí, že neprší.

Rozcestí nad Suchou.

Údolí Klínoveckého potoka.

Lanovka je především pro bikery stále v provozu.

Pozdě odpoledne si jdu projít NS Božidarské rašeliniště, přes něž vede několikakilometrový povalový chodník. Znovu padla na okolí mlha, která k ploché zamokřené krajině patří. Jdu pomalu téměř dvě hodiny a přesto večer hledači tisícovek stále nedorazili.

Pro ty musím nakonec dojet až k Myslivnám, jinak by dorazili až za tmy. Při opožděné večeři Václav radostně sděluje své úspěchy milé paní domu a sklízí poprvé a ne naposledy veliké uznání. Já jsem rád, že mne jejich mokrá anabáze minula.

Božídarské rašeliniště...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Suchopýr jako slza v dešti.

...

Ježíškova NS

Jako z hororu.

...

...

Unavený Václav se vrací z vrcholu Tetřeví hory.

(Rony)

Tisícovky u Horní Blatné a Perninku

2.den - 19.června 2020

mapa

Ráno po snídani vedoucí Roman navrhuje, že si ještě 1 hodinu odpočine a posílá nás splnit výpadek z minulého dne, tj. zdolat tisícovku Hubertky. Pak máme sejít z Ježíškovy cesty na hlavní silnici vedoucí z Božího Daru do Horní Blatné u orientačního místa Sejpy.

Od penzionu Adélka ujdeme 250 metrů, napojujeme se na Ježíškovu cestu a po 1,6 km se ocitáme u turistického hraničního přechodu se SRN. Vrchol stejnojmenné hory leží 300 metrů od něho u státní hranice, neposkytuje opět žádné výhledy. Po krásné Ježíškově cestě, kde je vidět mnoho dřevěných soch, se nakonec dostaneme k místu setkání, s čekajícím Romanem v autě. My již máme v nohou poctivé 4 km.

Hubertky.

Dále se autem vezeme přes Myslivny, Ryžovnu a Bludnou do Horní Blatné k orientačnímu místu Vlčina - hájovna. Pak pěšky pokračujeme k rozcestí Vlčí hora, následuje cyklostezka Bučina. Z nejvyššího bodu cyklostezky pak odbočujeme doprava do lesního terénu, kde nalézáme volně pohozenou vrcholovou tyč. Zaječí vrch (1 009 m n. m.) neposkytuje žádné výhledy. Je to nejzápadnější tisícovka nejen v Krušných horách, nýbrž v celé naší republice.

Sestupujeme velmi mokrou lesní cestou na výše uvedenou cyklostezku a po absolvování 4 km dojdeme do města Horní Blatná. Toto město založené v 16. století bylo známé z dřívější těžby rud, zejména cínových. K 1. 1. 2020 mělo 395 obyvatel a leží v nadmořské výšce 888 metrů. Dominantou města je kostel sv.Vavřince z roku 1564, dalšími pak hřbitovní kaple sv. Kříže z roku 1744, barokní sloup sv. Jana Nepomuckého z roku 1700.

Po krátkém občerstvení v jedné ze zdejších restaurací pokračujeme ve výstupu na Blatenský vrch (1 043 m n. m.).Od náměstí sv. Vavřince musíme k němu ujít ještě 1,7 km. Další zajímavostí při cestě k vrcholu je kousek od rozcestí červené a žluté značky tzv. Vavřincova lavička. Tato červeně zbarvená lavička má obří rozměry (šířka 4 m, výška sedadla 1,4 m, celková výška 2,8 m) a vznikla v roce 2018. O tom, že bych si na lavičku sedl ani neuvažuji, neboť znám svá bolestivá záda a kyčle a nechci riskovat, protože je ještě značná část trasy přede mnou. Překvapuje mě však fyzicky nadupaný šerpa, že po jednom neúspěšném pokusu vylézt na lavičku, další pokusy vzdává.

Od Vavřincovy lavičky ujdeme asi 600 metrů a jsme u Vlčí jámy, což je přírodní památka, vyhlášená v roce 1975. Jedná se o propadlinu bývalého cínového dolu Wolfgang obřích rozměrů (délka 120 m, šířka 14 m, hloubka až 25 m). V nejnižších místech se vlivem zvláštního vzdušného proudění tvořívá led.

O 200 metrů dál již zdoláváme dnešní třetí tisícovku, a to Blatenský vrch. Na jeho vrcholu byla v roce 1913 postavena rozhledna, tehdy pojmenovaná jako Zitina vyhlídka. Jméno tehdy získala podle císařovny Zity, manželky posledního Habsburka na českém trůnu Karla I. Rozhledna je vysoká 21 metrů,vyhlídková plošina 18 metrů. Přes zasklená okna vidíme kromě některých vrcholů na německé straně i Klínovec, Božídarský Špičák, Tisovský vrch s rozhlednou i dnes zdolaný Zaječí vrch. Původně byl na vrcholu i horský hotel, který armáda zdevastovala po roce 1945 a proto musel být stržen. Nahradil ho provizorní kiosek, u kterého se krátce občerstvujeme.

Národní památka Vlčí jámy na Blatenském vrchu...

...

...

Rozhledna Blatenský vrch.

Během této doby nám volá Roman H., že již dokončil putování na kole a že je nám k dispozici. Rádi pomoc přijímáme, neboť nám ušetří několik kilometrů k zdolání dnešní čtvrté a poslední tisícovky. Vracíme se tedy zpět do Horní Blatné, kde Roman své auto parkuje a přemisťujeme se se do Perninku k železničnímu nádraží. Toto nádraží je druhé nejvýše položené železniční nádraží v České republice (902 m n. m.) hned po šumavské Kubově Huti (995 m n. m.).

...

K Perninskému vrchu (1 000 m n. m.) odtud vycházíme po žluté turistické značce průsekem lyžařské sjezdovky. Dostáváme se na nejvyšší bod sjezdovky k vodárenskému objektu, jehož zatravněné zemní těleso dosahuje výšky 1 001,6 m. S přimhouřením obou očí si tuto tisícovku zapisuji. Vrchol vyznačený na mapě je z jihu prakticky nepřístupný a terénem v blízkosti rašelinišť se nám příliš jít nechce. Mokří jsme i tak dost.

Při návratu k výše uvedenému železničnímu nádraží vidíme vpravo v jeho blízkosti železniční viadukt. Je tvořen šesti oblouky a ve svém nejvyšším bodě dosahuje výšky 20 m. U nádraží ještě uděláme několik fotosnímků Plešivce a 2. den úspěšně zakončujeme.

Za celý den jsme ušli 18 km. Škoda jen, že jsme se museli v Horní Blatné rozhodnout, že nepůjdeme k zajímavým skálám Na Strašidlech, často využívaných horolezci. To by znamenalo další 4 km navíc a to už bych asi nedal. Inu za několik měsíců mi bude 70, proto se už musím šetřit.

(Václav)

Okruh z Horní Blatné

Šindelná

Druhý den opět upravujeme naše cesty. Tentokrát prší na Klínovci, kdežto západní část Krušných hor zůstává dešti ušetřena. Naše trasy se znovu rozdělí na pěší dobývání tisícových vrcholků a jízdu mezi nimi.

Černý potok u Božího Daru.

Z parkoviště v Horní Blatné vyrážím k Perninku a kopírujíc železniční trať se rychle blížím lesy k Tisovskému vrchu, německy nazývaného Peindlberg (977 m n. m.)

Na jeho protáhlý vrchol mě nalákala kamenná rozhledna Pajndl, která je postavena z kvádrových bloků místní žuly. Rozhlednu nechal postavit od stavitele Schöberleho Nejdecký krušnohorský spolek v letech 1895 - 1897 a v roce 1993 byla prohlášena za kulturní památku České republiky.

Výhledy z vrcholové plošiny jsou krásné, byť dnes poněkud zastřené. Dobře rozeznatelné jsou další rozhledny v blízkěm okolí - Plešivec a Blatenský vrch.

Pernink.

Selfíčko s rozhlednou Pajndl.

Rozhledna Pajndl.

Tisovský vrch...

...

Rozhledna Pajndl - čertovská zahrádka.

...

...

...

Z vrcholu se vydám dolů k Nejdku po zeleně turistické značce. Stezka se brzy změní v divokou kamenitou rokli, kde je elektrokolo značnou přítěží. Scházím prudký sráz velkými obtížemi. Na závér ještě musím překonat dva padlé stromy. Jistě bylo mnohem snazší se vrátit k rozcestí Pod Tisovským vrchem ll., než absolvovat tuto zkratku.

Úleva se projeví v dlouhém a příjemném sjezdu do Tisové a Nejdku, kde se cesta Závodu míru svažuje kolem řeky Rolavy. Nedaleké Retromuzeum mne nenaláká, neboť dobu socialismu mám v hlavě vyraženou nadosmrti.

Od Rolavy stále stoupám až na Javořinu, kde se znovu cesta mírně lomí. Užívám si okolní horskou zvlněnou krajinu s pastvinami a rozlehlými loukami. Tu již občas prozáří slunce, jinak stále schované za rotující oblačností okupující celou naši republiku již asi třetí týden.

Vláhy je v lesích dost. Naštěstí jedu po dobrých cestách. Další prudký výjezd čeká za Šindelovou, kde jsem si mohl všimnout zbytků vysokě pece. Vysoko nad Oborou skutečně jednu oboru míjím. Jde o pěstírnu původních smrků. Nedaleko ní stojí chráněné stromy, modřín a klen.

U rozcestí Haar zjistím, že moje powerbanka je vybitá a s ní dodělává i mobil. Bez aplikace www.mapy.cz bych tady měl problém. Vůbec kraj nemám v hlavě a proto se rozhodnu jet k Horní Blatné nejkratší možnou cestou. Dobře dělám, protože trasa je stále kopcovitá a po mobilu pozvolna vadne i baterie elektrokola. Technika holt má své mouchy. Ruším stopaře, vypnu mobil a jedu přes Čertovu horu do Přebuzi.

Hrad Nejdek byl založen zřejmě ve 14. století, připomínán roku 1341 za Petra Plika, jehož potomci hrad vlastnili do roku 1405, od polovině 15. století Šlikové. Ti jej roku 1602 prodali Bedřichu Kolonovi z Felsu, jehož potomkům zkonfiskován a prodán Černínům. Za třicetileté války vyhořel. Zachována hranolová věž na skalnatém ostrohu nad kostelem; roku 1831 sneseno poslední patro a změněna ve zvonici. (www.mapy.cz)

Kostel sv. Martina je připomínán r. 1354, v průběhu staletí upravován. Do dnešní podoby byl kostel přestavěn v polovině 18. stol., kdy byl více než o polovinu zvětšen. Z této doby pochází také převážná část vnitřního rokokového zařízení kostela. Jednolodní obdélná stavba s půlkruhově uzavřeným presbytářem, při jehož jižní straně je připojena obdélná patrová sakristie. (www.mapy.cz)

...

Na rozcestí Haar se rozhodnu trasu mírně zkrátit a jedu rovnou do Horní Blatné přes Rolavu.

...

...

Otevřená náhorní krajinka Rolavy o kus výš je úžasná. Chtělo by se padnout z kola na břeh potoka Rolavy, který zde je pouhou říčkou. Hodně mi okolí připomíná hornokvildskou Šumavu s jejími slatěmi a lesy.

Na delší dobu zastavuji u bystřinky před Jelení. Ne nadarmo se jí říká Černá voda. Její barva jasně odkazuje na to, odkud teče. Zdrojem je NPR Rolavská vrchoviště a rozsáhlé slatě.

Myslel jsem, že kvůli nim nahoře stálo několik aut, ale z mapky je patrné, že v lese jsou pozůstatky cínového dolu u nedalekého zajateckého tábora z 2. světové války. Podle fotek, které jsem dohledal z něho ale moc nezbylo. V místech kudy projíždím je podobných zajímavostí mnoho. Jedním z nich je patrné vyústění dědičné štoly, která odváděla důlní vody z šachty sv. Jiří dolu Sauersack. Propadlina, z níž stále vytékají vody ze štoly, je vidět při příjezdu k Černé vodě.

Za Jelením stoupám k hraničnímu vrcholu Scheffelsberg a dál k Zaječímu vrchu, jednomu z tisícovek, na kterých dnes stál Venca s Romanem. Vyjíždím na 990 m n. m., tedy 19 m pod vrchol. Míjí mne policejní dodávka, která zde zřejmě sbírá zbloudilé německé uprchlíky.

Sjezd do Horní Blatné je první třešínkou na dnešním kočkopsím dortu. Tu druhou si přichystal nestíhající Václav, když se mi ozývají z Blatenského vrchu. Jeho poslední tisícovka leží nad Perninkem a k jejímu dosažení musím kluky popovézt na perninské nádraží.

Zatímco oba stoupají na nezajímavý vrcholek, já si prohlížím druhé nejvýše položené železniční nádraží po Kubovo Huti a vzácnou technickou památku - Perninský viadukt.

PP Přebuzské rašeliniště u Rolavy.

Rolava...

Černá voda u Jelení...

...

Nádraží v Perninku...

Plešivec.

...

Železniční viadukt u nádraží v Perninku...

...

...

(Rony)