Svobodná hora - Haniperk

Svobodná hora - Haniperk

Hornatá krajina mezi Netolicemi, Vodňany a Bavorovem patří k Chelčické vrchovině, která je podokrskem Netonické vrchoviny a součástí Šumavského podhůří. Rozkládá se na pravém břehu řeky Blanice, 2 km východně od Bavorova a nejvyšším vrcholem je Haniperk, jak se lidově nazývá Svobodná hora.

Rozhledna Haniperk - mapa trasy

Jelikož je na vrcholu Svobodné hory (640 m n.m.) od 28. října zpřístupněna nová rozhledna Haniperk, stává se posledním cílem v roce 2019. Každoroční silvestrovský výstup tak dostává jasné kontury.

Původní trasu z Chelčic zkrátíme.

U památníku Petra Chelčického, který byl zbudován ze středověké sýpky.https://www.chelcice.cz/obec-7/pamatnik-petra-chelcickeho/

V Chelčicích se na poslední chvíli domluvíme na přejezdu do osady Svobodné Vodňanské Hory, odkud je to na rozhlednu nejblíž. Původní plán tak dost zkrátíme. Výhodou bude méně kilometrů po asfaltkách, které "zdobí" již i místní lesní komunikace.

Od kapličky sv. Linharta, scházíme po červené značce k statku U Šťástků, kde zvířátka ve výběhu okukuje několik rodin s malými dětmi. Největší pozornost budí divočák. Brzy je jasné, že dnes se v okolí rozhledny Haniperk toulá velké množství lidiček.

Jistě proto, že rozhledna byla slavnostně otevřena nedávno a je neokoukaná. Navíc vrcholy kopců a hor na Silvestra přitahují mnohé. Snad je to kvůli zděděným genům dávných předků, kteří si svá opida či hradiště často budovali právě na bezpečných vrcholech. Stejně tak tomu bylo na nedalekém Skočickém vrchu (Hrad 667 m n. m.), kde můžete jejich kamenné valy zhlédnout.

Svobodné Vodňanské Hory leží již dost vysoko nad Českobudějovickou pánví, kterou Chelčická vrchovina jasně ohraničuje.

...

Kaplička sv. Linharta, který je patronem fyzicky i duševně nemocných, trpících, domácího dobytka a vězňů.

...

Abychom mohli na rozhlednu Haniperk vystoupat, musíme nejprve hodně klesnout.

Po Vánocích...

...

Statek u Šťástků...

Stezka vede po okraji lesa a poskytuje hezký výhled k Bavorovu a právě k nedalekému Hradu. Znovu se z nás stávají lesní chodci. Jdeme roztroušeni po skupinkách v délce sta metrů. Takhle společně se sejdeme opravdu jen na Silvestra.

Slunce pozvolna začíná mizet za mraky přicházejícími od Šumavy a vítr mírní naše nadšení z jasného dopoledne. Obcházíme samotu Podhory a krátce ostře stoupáme k vrcholu Svobodné hory (640 m n. m.). I zde se hodně těží. Vysoké hromady pokácených smrků nahradily vzrostlý les. Výhledy se vylepšují, lesy umírají.

Stará země / Jan Zahradníček

Zježena vojsky smrků temní

v poledních nejprudších,

my po ní jdem - tak málo jemní

polibky šlápot svých.

...

Vzdálená blízká,

cizinka příbuzná,

něžná, když tvrdě stiská,

věrnost až za hrob zná,

však nikdy nesteskne si,

že příliš drtíme ji,

že náruč její

často tak rozdrásána.

...

Hrdinsky padlé lesy,

bojiště - samá rána

i hrůza spálenisk

narychlo obvázána

zelení kadeřavou -

zlé stopy vtisk

spravuje honem travou

a místa prašivá

lopuchem zašívá.

...

Ta matka chudých, matka nahých

kdejakou hledí záplatou

krajin spravit strakatou.

Švadlena v žalobě své němá

do stehů sirých seje pláč,

když hadřík pažitu už nemá,

a kde ji na kost hlad náš sedral,

lišejník prostře, vsadí pcháč...

...

Bože můj, Bože Hostiteli,

ty spíše bez katedrál

bys obešel se v moci své

než bez ní, kterou ovíjeli

hladovci věčna po čas celý -

bez děvečky své pokorné

zkropené kručinkami

u nohou tvých...

První mráček z masivní oblačnosti, která nám den nezkazí...

Skočický vrch.

...

Bavorov.

Nad Blanicí.

...

...

...

Bavorov.

Konečně se Haniperk objevuje nad lesy.

Vzdálené vrcholy patří Bobíku a Boubínu.

Bavorovský kostel Nanebevzetí Panny Marie je vrcholně gotickým dílem z 2. poloviny 14. stol. Po požáru v polovině 17. století nově zaklenut a v letech 1905–08 regotizován podle plánů J. Mockera.

Když míjíme pod vrcholem první ohniště, naše buřty z batohů poprvé silně zavoní. To aby se nám připomněly. Bohužel kolem ohně je plno, podobně jako u výhledu k šumavským vrcholům. Třetí oheň plápolá nedaleko rozhledny a opět je v obležení. Z místa rozhledu fotím Šumavu a Blanský les, než mi dojde baterie v kompaktu Nikon. Mobil jsem zapomněl doma. Zase jsem vyrazil nepřipravený.

Spousty lidí téměř znemožní výstup na rozhlednu. Tohle boží nadělení jsme opravdu nečekali.

Svobodná hora skrývá pod vrcholem Ďáblovy kameny, kde se v období násilné katolizace kraje scházeli pronásledovaní pohané. Zřejmě znovu lidé cítí nějaké nové ohrožení, že je zde tak plno. Povídejte si ale chvilku o tom nebezpečí a pohádáte se. Každý ho vidí trochu jinde. Naštěstí dnes politiku probírat ani ve snu nikoho nenapadne. Zeman, Bureš, Kalousek ...

"Chcete hořčici a ubrousek?" zvolá ženský hlas odkudsi zdola a přeruší tok mých vadných myšlenek.

Z rozhledny si opakujeme názosloví šumavských vrcholů. Knížecí stolec, Velký Plešný, Chlum, Libín, Bobík, Boubín, Přilba. Ale také vrcholky Blanského lesa s Kletí a Novohradské hory jsou dobře rozpoznatelné. Vidíme i blízké Vodňany, temelínské věže, ale vše na východ od nás tone v šeru tmavého mraku, který hrozivě přelétl nad rozhlednou jako obří sedmihlavý drak a krajinu pod námi zcela zaclonil.

Sníh odhaluje uměla dosněžované svahy Přilby nad Novou Hutí.

Před Kletí je hřeben Vysoké Běty a Buglaty.

Libín.

Velký Plešný a Chlum. Vše foceno z místa rozhledu kousek pod vrcholem.

Haniperk.

...

...

Vodňany.

Svobodná hora je poznamenaná středověkou důlní činností spojenou s těžbou zlata. V nedalekém křepickém lomu byly v roce 1927 nalezeny mineralogicky mimořádně cenné plechy zlata o celkové váze asi 3 kg, což tehdy vyvolalo v Čechách novou zlatou horečku. Přestože nejde o čisté zlato, ale tzv. lektrum obsahující 53,9 % zlata a 46,1 % stříbra, z mineralogického hlediska jde o jeden z nejkrásnějších nálezů na světě. Zlato je charakteristické trojbokými výrůstky a sytě žlutou barvou, kterou způsobuje nepatrná povrchová vrstva téměř ryzího zlata. Nalezené kousky byly rozptýleny do mnoha muzeí, kde je můžete spatřit.

Po hřebínku odcházíme od Haniperku a rozděláváme v závětří svůj soukromí ohníček, když se rozpomeneme na své buřtíky, ukryté v batozích. Trochu svinstva žaludku přece neuškodí. V kombinaci s vánočními cukrovinkami od holek to bude poslední vážný prohřešek odcházejícího roku.

No a aby toho zoufalství nebylo málo, přidáme zamilovaný pohled na kouřící jadernou elektrárnu, která dominuje celé sestupové cestě. Gréta, tvář roku časopisu Time, by z nás radost neměla. Má vůbec cenu si do nového roku v době strašlivě bující klimatické hrozby ještě něco přát?

Snad ale přece jen: "Vezměme rozum do hrsti, nenechme se zmást, zastrašit ani zotročit".

Fotku od ohníčku a pár dalších mi zaslal Václav, který se kupodivu do článku o výstupu na Svobodnou horu vůbec nedostal. Tímto mu vřele děkuji a doufám, že si na Nový rok nedal závazek, že rok 2020 bude jeho turistickou derniérou, jak nás poslední dobou straší.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Zkoušeli jste rýžovat/hledat zlato?

6 50% Ne, nikdy mne to ani nenapadlo.

4 33% Ano, chvilku a tak trochu amatérsky.

2 17% Ano, rýžování zlata jsem si vyzkoušel.

Hlasovalo 12 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Blanka

6. ledna 2020 20:11

Blanka říká

Svobodná hora a její okolí bývala naším docela častým turistickým cílem. Člověk tam nepotkal téměř nikoho. Výhled z jejího úbočí je krásný i bez rozhledny a vždy jsme tam rádi poseděli u ohniště. Bohužel ty rozhledny nám rostou po těch kopcích víc než je, podle mého, zdrávo. Okamžitě ztratí místo své kouzlo a v okolí je spoustu zaparkovaných aut a bince. Kaplička také bývala kouzelná a při posledních našich návštěvách byla doslova obležená zaparkovanými auty. Když jsme sedávali na lavičce u rybníčků u statku, ta neprojelo kolem žádné auto. Teď jich projelo za hodinu víc než 10. Asi místní z rozhledny také moc radosti nemají, neboť jima tam lidi začali chodit přes soukromé pozemky a dělají jim tam nepořádek. 

Jinak Šlápotám přeji krásný celý rok 2020 a hodně zajímavých výletů. 

 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.