Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Silvestrovské menu: Skalní věž pod Zeleným vrchem, vyhlídková cesta Pošumavím a fata morgána

vydáno 14. ledna 2017 – napsal Rony – žádný komentář

Silvestrovské menu si jistě každý z nás představuje jinak. V minulosti jsme si ho často připravovali s přáteli na chatě ve Ktiši a na Silvestra vyráželi na náročné celodenní pochody; tu na 16 km vzdálenou Kleť (1 084 m n. m.), jindy na bližší Chlum (1 191 m n. m.). Nyní se po letech pauzy znovu k silvestrovským vandrům vracíme a, myslím, je to všem ku prospěchu. 
Letošní poslední den roku se mimořádně vydařil a tak jsme v dobře smíchaném koktejlu ochutnali jinovatkou ozdobenou krajinu jižních Čech, zasněžené Pošumaví, a já i třešínku v podobě nevšedního zážitku jevu nazvaného fata morgána, kdy se mi při pohledu zpět od Bukové hory zjevily siluety vysokých stolových hor v místech nížin Českobudějovické pánve.

Fata morgána

Silnou jinovatku, která ozdobila stromy a krajinu stejně dokonale, jak to každý rok umí jen ruský Mrazík, jsem poslední den roku uvítal. Náladu mi proto nezkazilo ani to, že z původně devíti nominovaných vyznavačů krás přírody mnozí odpadli kvůli řádící chřipkové epidemii.

Ráno je dost mrazivé a tak se pro jistotu pořádně nabalím. Teploměr ukazuje -7,5 °C, přestože mlhu již začalo rozhánět mdlé slunko. Chuchvalce mlh postupně mizí a když projíždím Strýčicemi, není po nich již ani památka. Zůstala bíle ojíněná krajinka, která láká k zastavení. U výběhu stáda koní neodolám. Pohled k vyšším kopcům naznačuje, že inverze je hodně nízko a stromy Blanského lesa se ozdoby nedočkaly. Focení mě zdrží, ale k cíli za Lhenicemi to mám kousek.

Ještě jednou zastavím nad Dobšicemi, když spatřím podivnou stolovou horu nad mlžným oparem. Fotím si obzor netuše, že vidím jev zvaný fata morgána. To ovšem zjistím až při stažení fotek do PC k jejich úpravám. Zatím si marně lámu hlavu, na co vlastně koukám...

Nad stádem koní...

...

...

Zimní idylka.

Vysoká Běta a Chrášťanský vrch jsou vrcholky bočního hřebene Blanského lesa.

U Dobšic.

Pohled od Dobšic ukazuje zrcadlení na hraně mlhy, dost ojedinělý jev lomu dvou teplotně různých vrstev vzduchu. Říká se mu fata morgána.

Stolová hora fata morgány v detailu.

Zde je jasně zřetelný vznik fata morgány.

mapa

trasa a výškový profil

Skalní věž pod Zeleným vrchem (806 m n. m.)

Auta zaparkujeme v serpentince za Mičovicemi a hned se noříme do hlubin lesa. Na rozdíl od nížin Českobudějovické pánve zde nasněžilo a tak máme bílo i tady. Sníh chrupká pod nohama a my ve čtyřech ukrajujeme první metry výletu. Vrchol Zelené hory neskýtá nic zajímavého a proto se hrneme rovnou k skalní věži, která stojí asi 400 m jihozápadním směrem od něho. Na mapách.cz je věžička vyznačena červeně, jelikož jde o horolezecky zajímavou skálu s několika výstupy až do hodnoty obtížnosti 6+.

To ostatně zjistíme sami, když naše naděje, že snazší cestou věžičku zdoláme a dotknene se železného kříže na vrcholu, záhy pohasnou. Riskovat výstup bez jištění odmítá i Luděk. Z opačné strany by to rozsedlinou šlo snáze, ale skála je ledová, zasněžená a nebezpečná. Vystoupíme alespoň na vedlejší skalku a pokračujeme ke Kočičímu vršku, jak to naplánoval Míra s Ájou, kteří to zde dobře znají. Já se nechám překvapit, kam dojdeme.

Zaněžená loučka pod Kočičím vrškem nám poskytne možnost občerstvení. Tedy ne, že bychom začali spásat zbytky trav, jak mi to předvedli koně u Strýčic, ale tím, že nás na ní hřeje slunce. Svlékám si zimní bundu a ochutnávám cukroví od Špagetky, která nám ho poslala spolu s několika chřipkovými bacily. Ale jsou tak dobré, že nelze odolat. Tedy myslím tím to cukroví.

Na vrcholu Libína jsme byli loňského Silvestra.

Libín s rozhlednou.

Setkání.

Skály u Zeleného vrchu.

Skalní věž pod Zeleným vrchem.

...

Na věžičku není snadné vylézt.

...

Bonsaj na vrcholku skalní věže.

Z druhé stany vede několik horolezeckých cest.

...

VI (6+) - Neobyčejně těžké: Velmi dobrá fyzická kondice a trénink, lezecké zkušenosti a správná technika lezení a jištění, to jsou nezbytné předpoklady k zdolání šestého stupně.Myslím, že zimní výstup tentokrát vynecháme...

Musí stačit vedlejší trojka.

Cestou necestou.

Jeden vánoční stromeček, prosím...

Kočičí vršek (724 m n.m.).

Od Kralovic k Brdové

Kousek pod vrškem leží víska Kralovice. Je posazena do svahu a tak chvílemi sjíždíme po ledovém povrchu asfaltky jako na saních. Nemohu přeslechnout hloupé připomínky, abych si dával pozor, protože vrtulník HZS o Silvestru nelétá. Radši mlčím, zvlášť když si uvědomím, že jsem jim na sebe před hodinou vykecat i to, že mě před dvěma týdny chytil ischias tak dokonale, až mne na kapačky musela odvézt záchranka. Od výstupu na Matterhorn, který jsme právě s Mirkem podnikli někdy před 25 lety holt uběhl nějaký ten čas. Varuji je, že jestli se nepřestanou bavit na můj účet, vložím na Šlápoty jejich nejhnusnější fotky, co dnes vytvořím.

Dlouho je naštěstí poslouchat nemusím. Zdržím se focením makra bukových lístků a pak si zachovávám odstup. Jdeme pohodlnou cestou ve svahu nad Zlatým potokem a stále častěji se nad námi objevují kameny a skalky. Na jednom místě se do hlubokého údolí sesouvá od Spáleného vrchu dokonce menší kamenné moře. Zlatý potok zde vytvořil hluboké údolí, když se prorval Šumavou. Obcházíme souvislý hřeben až před Vitějovice a u samot Brdová na něj vystoupáme. Zpět nás povede cesta hřebínkem.

...

Nebahov (788 m n. m.).

Za obcí Nebahovy vystupuje Boubín (1 364 m n. m.).

V Kralovicích rostou...

Kralovice.

Zvonička, křížek a stará lípa. Místo k meditaci.

Zapadlá víska mezi kopci, odlehlý kout naší vlasti.

Lažišťka a Rohanovský vrch.

PR Kralovické louky. Důvodem ochrany jsou zrašelinělé svahové louky s bohatou květenou. Jediná lokalita kohátky kalíškaté v jižních Čechách. Dále zde roste např. hořeček český, hladýš pruský, tučnice obecná, kosatec sibiřský, tolije bahenní a další. (Wikipedie)Na Silvestra jsme ale nic z výše uvedeného nenašli.

Zlatý potok si prorazil cestu mezi vrcholy hor, je dnes jen malým potokem.

...

Stínohra.

Kolem jsou bučiny, kterým se ve skalnatém terénu daří.

...

Brdová, samoty nad Vitějovicemi.

Vrch Osule skrývá menší hradní zříceninu.

Dokonalý bazén.

Zpět kolem vrchu U Tří mezníků (735 m n. m.)

Mezi Spáleným a vrchem U Tří mezníků hledáme místo pro malý ohníček. Dobré místo s výhledem na temelínské věže rázně odmítne Luděk řka, že se na svoje pracoviště při pečení buřtů nehodlá poslední den v roce koukat. Uznáváme jeho argument a stěhujeme se z dosahu atomových věží. Pohodu hořící oheň ještě zvyšuje, když si vzpomeneme na drsnou povídku Jacka Londona, ve které si tramp propadnuvší se do ledového potoka chtěl usušit nad ohněm šaty a v momentu, kdy se mu ho po velkých útrapách podařilo rozdělat, uhasil jej sníh spadnuvší ze stromu. Myslím, že umrzl.

Nám na hlavy při pečení klobás také kape, ale uhasit oheň musíme sami.

Oheň a klobásky nesmí chybět...

...

Hrozba hnusně fotky se naplnila. Zachycen jsem byl ale já!

Vracíme se ke Kočičímu vršku a užasle pozorujeme krajinu pod námi. Ojíněné stromy nad Netolicemi střídá šedivý pás, v němž spíš tušíme než vidíme vzdálený zámek Hluboká. Zato již zmiňovaný Temelín je nepřehlédnutelný. Jako zjevení se vypínají jeho 150 m vysoké věže nad linku mlhy, dokonale ozářeny nízkým sluncem, které se zvolna kloní k západu.

Znovu projdeme lesem kolem Zeleného vrchu, abych několik posledních fotek věnoval hřebenům nedalekého Blanského lesa s vrcholy Vysoká Běta a Buglata.

Popřejeme si šťastný nový rok a rozjíždíme se do svých domovů.

Výhledy od Kralovic, k nimž jsme se vrátili.

Pohled k Netolicím a Zlivi. Mlhy však daleké výhledy do nížin poněkud omezily.

Výhledy k Lišovskému prahu.

...

...

Panorama.

Stačí kousek popojít a máme zde Jihočechům tolik známý obrázek... Také tohle vypadá na fata morgánu, ake je to reál... :)

Nebo si přejete panorama na zeď?

...

Stráže (742 m n. m.) nad Lhenicemi.

Vzadu hřeben Blanského lesa s Buglatou (831 m n. m.)

Bulový (953 m n. m.)a Albertov (931 m n. m.).

Vysoká Běta od Lhenic.

Pískový vrch a Buglata.

...

Vzdálená Kleť od Radošovic.