Na elektrokolech křížem krážem Brdy ll.

Na elektrokolech křížem krážem Brdy ll.

Také další dva dny budeme poznávat Brdy hezky zblízka. Vyjedeme na nejvyšší vrchol Tok a poohlédneme se i na sever od Strašic. U Rokycan zdoláme vrchol Kotel s rozhlednou.

.

Přes podbrdské vísky na vrchol Toku

mapa Stopař

mapa trasy Tok

Znovu zamíříme mezi kopce Brd. Je slunná neděle a konečně se teploty přes den přehoupnou přes magickou dvacítku. Vybírám netradičně trasu po směru hodinových ručiček, to aby se nám nezamotala hlava. Všechny naše trasy mám vzorně připravené na webu mapy.com z domova a nikdo mi do výběru nekecá. Brdy si projedeme opravdu důkladně.

Znovu vjíždíme do lesů. Vybraná zkratka vede po panelové tankové cestě na Panevropskou cyklotrasu č. 3. Přejíždíme Tisý potok a stoupáme směrem k vrcholu Hlavy. To abychom se hezky svezli dolů k samotě Okrouhlíku a do Kvaně u Zaječova. Tady se před námi otevře trochu jiná krajinka, pestřejší s mnoha výhledy, co se neustále mění. Vlnky kopců a vísky mezi nimi se pravidelně střídají.a cesty mezi nimi se hezky kroutí. Za Neřežínem sjedeme k vodní nádrži Záskalská, postavené na konci let padesátých. Slouží jako zásobárna průmyslových podniků vodou, ochrana proti povodním a také k rekreačním účelům. Vstupujeme na dlouhou 15 m vysokou hráz, protože zde se to smí.

Krajina u Kvaně.

...

Pastviny u Malé Vísky.

Záskalská přehrada ..

...

...

V další vísce Mrtník chvíli lelkujeme u původně gotického kostela, jež byl v 2. polovině 18. století zbarokizován. Na první pohled nás zaujme šindelová střecha. Stoupáme na Hvozdec mělkým žlabem V Hačkách a znovu klesáme na Podluhy. Odbočíme na Hrachoviště, dalšímu z míst vystěhovamých obcí bývalého vojenského prostoru. Cestou na Tok nás obklopí smrčiny. Míjíme Valdek a zastavujeme se až u Velkého rybníku, kde jsme onehdy s Jirkou na vandru i se strakonickým Romanem přespali. I tehdy jsme mířili vzhůru na vrchol Toku (865 m n. m.), nejvyšší horu Brd. Výšky jednotlivých vrcholů se od sebe moc neliší, často jde jen o metry či desítky metrů.

Kostel Narození Panny Marie v Mrtníku. Zaujme střecha krytá šindelem, polychromovaná křížová cesta z roku 1880, lavice s litinovými postranicemi a litinové víko křtitelnice z téže doby. Všechny práce z litiny pochází z komárovských železáren.

...

...

Z bývalé obce Hrachovistě.

Velký rybník...

...

Serpentiny cesty zvané Aliance nás vynesou k zvláštnímu území, co dříve bývalo dopadovou plochou střelnice Tok. Vjedeme do rozsáhlého vřesoviště, kde se nabízí za dobré viditelnosti výhledy až k hraničním horám. Dorazíme až k bunkru. Z doby ledové zde zbyla kamenná moře, po reintrodukci se zde má opět vyskytovat tetřev hlušec. Zajímavé místo leží kousek od Toku, který snad určuje navršená hromada kamenů. Plochý vrchol opouštíme Čihadelskou cestou a svižně sjíždíme až k rozcestí Na Třetí.

Na Toku...

Plochý vrchol Toku pokrývá z velké části vřesoviště.

...

Jedeme se podívat k bunkru...

...

Bunkr.

...

...

...

K vrcholu Toku se píše, že jeho přesné určení není jisté. Hromádka z kamenů u cesty jím být může.

Užíváme si cestu lesem k Boru, odkud dáváme krátkou zajížďku pře hřeben vrcholků Koruna k Bártovu dubu. Zdejší křižovatku cest označuje cedule "V Prdeli". Spolu s dalšími dvěma cyklisty a jejich unaveným pejskem, pro kterého mají připravený přívěsný vozík, se tomu smějeme. Jen o pár stovek metrů nížeji potkáváme dalšího bikera a ne zrovna nadšeného. Píchnout kolo nedaleko místa V Prdeli, je fakt opruz.

Údolím potoka s dalším divným názvem Rezerva klesáme nad Tři Trubky, poté jedeme kolem nich zpět do Strašic. Zastavujeme u ověřené hospody Na poště a já si na zahrádce hospody dávám znovu kachní stehno s červeným zelím, nádivkou a dvěmi druhý knedlíků. Slunce ale do nás pere tak mocně, že kamarády ukecám a přesouváme se po slunečník. Tedy ten stíní jen mojí hlavu, ostatní rádi vyhřívají své ztuhlé svaly a opotřebované klouby.

Do hospody jsme zajeli rovnou i proto, že kamarádi Aleš s Radkou nakonec na sraz do hospody nedorazí, neboť v Berouně mají hrníčkové trhy a dvě návštěvy. Díky souhrnu náhod se stane neuvěřitelná věc, že pár minut po 15 hodině u naší ubytovny Jirka zahlédne známou postavičku velkého turisty, pokořitele všem našich tisícovek zapsaných ve webu tisícovky.cz, a nyní i sběratele brdských vrcholků. Přijet o minutu později, minuli bychom se. To ale ten nahoře, co řídí běh našeho světa, viditelně nechtěl. A tak se dobrou půlhodinku vykecáváme, přičemž jako vždy má hlavní slovo Václav. Jeho návštěva muzea Středních Brd měla tedy pikantní tečku.

Rozcestník u Bártova dubu je V Prdeli

U Klabavy.

Hrázděné domky vídáme především na severu Čech, ale i v kraji Podbrdském jich spatříte dost.

Krátký okruh přes Bábovku k Holoubkovu

mapa Stopař

mapa trasy Holoubkov

Plány se mohou upravovat a měnit. Proto dobíjíme baterie a před 17 hodinou znovu usedáme na kola. Je krásně, naše odpolední trasa bude krátká, byť výživná. Jedeme do kopců k severu a zde kamenitou cestou stoupáme pod vrchol Bábovky. Bohužel ochutnat ji, nám není dopřáno. Na samotný vrchol se bez kol nedostaneme a tak si musíme nechat zajít chuť. Protáhlým hřebenem pokračujeme v krasojízdě na cestu k Hůrkám a Holoubkovu. Vrchovina nás odměňuje pěknými výhledy a přírodou plnou syté zeleně.

O Holoubkov jen štrejchneme a již stoupáme zpěk k hřebenu, který se táhne od Cheznovic až k Rokycanům. Široká betonová cesta nese název svého určení - Tankovka. Její účel je jasný, kdysi se po ní přesouvaly tanky na cvičičtě Bahna, nedaleko Strašic. Velké panely jsou sestaveny velmi přesně, takže ani moc nedrncáme. Poprvé zajíždíme na jedno pivko na zahrádku Společenského domu, pak se vracíme na ubytovnu. Já si dávám zbytek dršťkovky, Jirka s Marií ještě pěšky zamíří na pivo a tlačenku Na poštu. Je klidný nedělní večer, všichni odjeli a celou historickou budovu máme jen pro sebe.

Tankovka vede od nádraží v Holoubkovu do Strašic.

Strašická radnice.

Pár hornin z Brd.

Bývalá vojenská ubikace je dnes zajímavou a levnou možností ubytování pro méně náročné či movité turisty. S uskladněním a dobíjením baterií elektrokola jsme žádný problém neměli.

Kolem Klabavy do Rokycan

mapa Stopař

mapa trasy Rokycany

Poslední den věnujeme Rokycansku. Od Strašice jedeme znovu pod Bábovku, ale pokračujeme dolní cyklotrasou kolem Klabavy do Dobřívi. U Huťského rybníku stojí zděný vodní hamr z počátku 19. století. Dříve zde stávaly hamry dřevěné. Nová kovářská technologie na konci 60. let 19. století umožnila výrobu těžkého kovaného nářadí, kterou připomínají Hamernické dny s ukázkami kovářského řemesla a bohatým doprovodným programem. Dobřív je památkovou vesnickou zónou, obdivovat zde můžeme starý kamenný most i na návsi soustředěné velké statky, zčásti dřevěné. Tzv. Švédský kamenný most od 17. století spojoval obec se starým hamrem. Své jméno prý dostal z důvodu přepravy dělostřeleckých koulí z hamru, kde se tehdy odlévaly. Na mostě vidíme barokní sochu ženy, snad sv. Barbory, patronky horníků, před mostem zase sochu sv. Jana Nepomuckého.

Klabava u Dobřívi.

Vodní hamr u Huťského rybníku.

Huťský rybník u Dobřívi.

Vesnická památková zóna Dobřívi byla vyhlášena v roce 1995. Kolem návsi jsou soustředěné velké statky, zčásti dřevěné pocházející z 18. a 19. století, zčásti nověji upravené a zděné. Další staré chalupy se najdete u jedinečného vodního hamru z počátku 19. století. (Mapy.com)

Tzv. Švédský kamenný most...

...

Pěkně se vezeme po úzké cyklostezce směrem k Rokycanům. Brzy začne zastavěné území Hrádku a Kamenného Újezda. V Rokycanech jedeme na náměstí, kde se 8. května konaly oslavy konce 2. světové války u Muzea na demarkační linii. Procházíme parkem U Plzeňské brány a poté se rozjedeme k vrcholu Kotle (575 m n. m.).

Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou v roce 1992. Mezi nejcennější památky patří například zbytky středověkého opevnění, kostel Panny Marie Sněžné, budova radnice či několik měšťanských domů. (mapy.com)

Velmi hodnotná klasicistní architektura radnice z roku 1804 s původními ozdobnými vraty. V prvním patře budovy se nachází obřadní síň, ve které je umístěn obraz od malíře A. Muchy znázorňující Mistra Jana Rokycanu na konsilu Basilejském. (mapy.com)

...

Barokní sloup od J. Hormana pochází z roku 1725.

...

Kostel Nejsvětější Trojice je pozdně renesanční hřbitovní kostel z roku 1609, v půdorysném a prostorovém uspořádání vycházející z gotiky. Kostel se nachází v prostoru nového parku U Plzeňské brány. (mapy.com)

...

Nejpřepychovější hrobku si zde roku 1900 postavila rodina průmyslníka Johanna Fitze. V průběhu 20. století byla hrobka opuštěna a postupně chátrala. V letech 2011 — 2012 provedlo město Rokycany její celkovou rekonstrukci, včetně zdobeného interiéru a obnovy mramorových nápisových desek. (mapy. com)

Objedeme postupně celý vrchol, než zjistíme, že jediná možná cesta vzhůru je na kolech od jihu. Volně přístupná rozhledna k níž vyjíždíme, byla dokončena v roce 2014 a její ocelová konstrukce sahá do výšky 28 m. Lezeme nahoru a opatrně si fotíme okolní kopce. Můžeme dohlédnout nejen na vrcholy Brd, ale i Šumavy, Českého lesa, Krušných hor a Českého středohoří. Vítr nám orientaci moc neusnadňuje, rozhledna se kýve a i jen udržet v ruce mobil se stává problémem.

Dokončíme okruh kolem Kotle a sjedeme do Veselé. Následují obce Nevid a Mešno, kde konečně zahneme na západ k brdským lesům. Jedeme kolem tratě Nezvěstice - Rokycany, kde vláčky stále jezdí. Jednomu dáváme na chráněném přejezdu přednost.

Kostel na kopečku oznamuje Skořice. Jsme blízko bývalé střelnice Kolvín, ale tu míjíme. Vlásenkou se protáhneme k říčce Klabavě, dříve nazývané Padrťský potok, kolem které jsme jeli do Rokycan. Hezký sjezd lesním komplexem pokračuje až k zámečku Tři Trubky, kolem něhož projíždíme již počtvrté. Ve Strašicích dáme elektrokola na nosiče aut a před odjezdem domů ještě naposledy navštívíme restauraci Na poště. Ani dnes nejsme zklamáni a s majitelem se loučíme jako se starým známým. "Až zapomenete, že jste u nás byli, můžete se k nám zase vrátit."

Rozhledna Kotel je volně přístupná. Dokončena byla v roce 2014 a její ocelová konstrukce ve tvaru válce dosahuje výšky 28 metrů, přičemž uprostřed se vine točité schodiště. Z vyhlídkové plošiny spatříte vrcholy Brd, Šumavy, Českého lesa, Krušných hor a Českého středohoří.

...

...

Na rozhledně.

Hrad Radyně u Plzně.

Rokycany.

...

...

Veselá, kterou brzy budeme projíždět.

Vrch Kotle s rozhlednou od Veselé.

Mapka Rokycanska.

Přejezd u Mešna.

...

Hodnocení článku

Anketa

Brdy byly dlouho územím vojenského výcvikového prostoru. Dnes do něho nahlédnout můžete. Zkusili jste to?

50%Ano, znám Brdy velmi dobře.

25%Ano, část jsem měl(a) možmost poznat.

25%Ne, zatím nikdy.

Hlasovali 4 čtenáři

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.