Národní park Podyjí lV. - Vranovská přehrada

Národní park Podyjí lV. - Vranovská přehrada

Cestou zpět k domovu máme v plánu dlouho očekávanou návštěvu Vranovské přehrady. I zde budeme putovat kopcovitou krajinou, která nenudí.

Na kole kolem Vranovské přehrady

mapa cyklotrasa - Stopař

Cesta do Podyjí mne inspirovala k vytvoření cyklotrasy kolem Vranovské přehrady. Protože podobně uvažoval i organizátor pěších túr Václav, je domluva jednoduchá. Dovezu kluky k Onšovu, odkud půjdou cestou necestou do Vranova nad Dyjí, zatímco já si ji objedu na kole. A tak po ránu balíme, loučíme se ze Znojmem a kolem osmé vyrážíme k přehradě.

Využívám placené parkoviště do zámkem, které dnes zůstane prázdné, neboť je pondělí a zámek Vranov uzavřený. Naše parta je však stejně víc na toulání se krajinou, než na dlouhé hodinové prohlídky čehokoliv. Výjimkou snad jsou jeskyně, ale těch naše země za tolik nenabízí.

Odjíždím na svém biku z Vranova, který mě v serpentinách hned při příjezdu obdaroval krásným pohledem na ranním sluncem nasvícený zámek, stojící na skalnatém ostrohu. Monumentální barokní stavba vznikla na místě gotického hradu, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších míst podyjské obranné soustavy. Když hrad v roce 1665 vyhořel, ujal se přestavby na barokní rezidenci podle návrhu architekta J. B. Fischera z Erlachu hrabě Michal Jan II. z Althannu. Další pohledy k zámku poskytne stoupání, které mne vynese na náhorní plošinu nad Jezerní stráň. Vranovská přehrada se přede mnou dobře skryta v hlubokém kaňonovitém údolí, stejně jako Dyje u Znojma.

Už příjezd do Vranova ukáže zámek v tom nejlepším světle.

Cyklotrasu začínám stoupáním

Projíždím louky Lančovské aleje a za obcí lesem klesám na hrad Cornštejn. Zřícenina gotického hradu byla postavena na kopci meandru Dyje a protože je otevřeno i v pondělí, mohu si hrad i zátoky řeky prohlédnout hezky shora. Hrad zde stojí od 14. století, kdy chránil moravsko-rakouské hranice. Chátrat začal ve 2. polovině 16. století a přestal být trvale obýván. Přestože nyní stále probíhá rekonstrukce části hradu, mohu se pokochat několika hezkými výhledy na vodní nádrž, jež kopíruje kaňon řeky a zdvihá i soutok Dyje a Želetavky.

Cornštejn...

...

...

...

...

...

Cornštejn.

...

...

Dyje se kolem hradu Cornštejn pěkně omotává.

...

Pohled k mostu na Bítov.

U hradeb hradu.

Po prohlídce hradu sjíždím k mostu, abych za ním mohl obdivovat pohled na další, známější a zachovalejší hrad Bítov. Gotický hrad byl založený již v 11. století na místě velkomoravského hradiště, aby chránil jižní hranici přemyslovského státu. Během následujících století byl několikrát přestavován a rozšířen. Poslední novogotická úprava proběhla v letech 1811 - 1863. Já mohu sledovat z druhé strany řeky jeho exponovanou pozici na ostrohu Želetavky.

Na mostu pod Sedliskem.

...

Bítov stojí na skalním ostrohu na opačné straně Dyje.

Stoupám do Vysočan a projíždím větrnou odlesněnou krajinu. Poté znovu klesám serpentinami u Svobodova mlýna do údolí Želetavky. Cyklotrasa Vranovsko zamíří vzhůru do Zblovic a dál terénními vlnami k rozcestí U Dubu. Zde objedu terénem Velký kopec (494 m n. m.), abych nevšímavě minul jezírko Lásky a zastavil se teprve u malého mostu přes suchý žleb. O něm informační cedule odvážně tvrdí, že jde o jeden z nejstarších dochovaných kamenných mostů u nás. Románský most byl za Daunů přestavěný, mezi románské pilíře byl vložen lomený oblouk. Dnešní název mostu "Slaměný" je odvozen od jeho slaměné střechy, kterou bylo možno ve válečných dobách zapálit a tím zabránit vstupu nepříteli.

Niva u Vysočan.

Slaměný most je jeden z nejstarších kamenných mostů u nás.

...

...

...

Jistě velmi zajímavé povídání, a já most málem přejel bez povšimnutí, kdyby u něho nelákala lavička k odpočinku. Další krátkou zastávku věnuji vyhlídce na hrad Bítov, k němuž se blížím. I jeho brány zůstávají v pondělí uzamčeny, ale to mne netrápí. Jedu dál kolem restaurace s rozhlednou Rumburak do lesů k Bítovu. Snad mne nedoženou dva obří krkavci hlídající hospodu, v které se proměnily pohádkové postavy ze seriálu Arabela. Uháním od nich pryč jako o závod, ale brzy mne zpomalí krátké bloudění a lesní terén cyklostezky Pivovarská 12. Minu vypuštěnou retenční nádrž u Staré pily a stoupám po NS Jindřicha Dauna k ruinám novogotické rotundy Heinrichsrühe, jež sloužila bítovským pánům v 19. století při lovu zvěře v okolních lesích.

Od přístřešku Hradní studánka to mám k hradu Bítov jen kousek.

...

Hrad Bítov...

...

Rozhledna Rumburak...

Proměna Rumburaka v havrana.

NS Jindřicha Dauna vede kolem rotundy.

Nad Vranovskou přehradou narazíte na zbytky novogotické rotundy. Tato rotunda sloužila bítovským pánům v 19. století při lovu zvěře v okolních lesích. (mapy.cz)

Jen vyjedu z lesů u Chvalatic do polí a luk, opře se do mě vichr, který jsem v lesích nevnímal. Nejsilněji duje na hlavní cestě kolem Zálesí, kudy bohužel cyklotrasa vede. Cesta však rychle ubíhá, byť občas mám strach, že mne boční vítr shodí z kola. Uleví se mi až když odbočím k Štítarskému lesu. Vítr mám v zádech a blíží se cíl, přehradní hráz Vranova. Sjedu do kempu Vranovská pláž a marně vzpomínám na detaily jednoho školního výletu, snad s pátou třídou ZŠ. Kde že jsme to přespali? Pár dřevěných chatek zde zůstalo, ale jinak bude po padesáti letech v okolí mnoho změn. Jednou z nich je most "Golden Gates". Tedy visutá lávka postavená v roce 1993 podle plánů týmu architektů vedených Jiřím Stráským. Mostovka lávky měří 252 m a je zavěšená na dvou 28 m vysokých pylonech.

Zastavuji u přístaviště, kde se promenáduje jen pár jedinců. Vranovská přehrada je desátou největší v České republice a mimo rekreaci slouží také k energetickým a vodárenským účelům. Okružní plavby lákají k projížďce po klidné hladině, ale funguje zde i pravidelná linka lodní dopravy. Okolní krajina plná lesů, vod a strání svádí k projížďkám na kole. Mohu potvrdit, že nudit se u ní rozhodně nebudete.

Krajina u Chvalatic.

Vysutá lávka přes Švýcarskou zátoku.

...

U přístaviště Vranov hráz.

Hráz přehrady.

...

U Vranovského zámku.

...

Nad přehradou.

Když zjistím, že kamarádi jsou již po obědě a míří k Vranovskému zámku, dávám si velmi chutného langoše a zapíjím ho grapovým birellem. Dobře se tím naladím na poslední úsek trasy. Vlastně již jen přejedu hráz Vranovské přehrady a vystoupám k parkovišti pod zámek.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Navštívili jste některý z v článku popsaných hradů a zámek Vranov nad Dyjí?

18 34% Ano, všechny.

20 38% Jen některý z této popsané trojice.

15 28% Ne, zatím žádný.

Hlasovalo 53 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.