Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Jihočeské cyklotrasy XVI..

vydáno 1. února 2026 – napsal Rony – žádný komentář

Nekončící proud cyklostezek, ale i cest, které označeny nejsou, tvoří dokonalou síť. Stačí je propojit do smysluplné trasy a vyrazit. Šest jihočeských cyklovýletů jsem si znovu dovolil popsat a přidat několik fotek.

121. Ze Zdíkova k Pěnivému potoku a Losenici

mapa Stopař

Trasa ze Zdíkova stoupá ke kapli Na Lizu, od které se vydávám k parkovišti Pláně. Les vystřídá výhledová cesta u Churáňova. Jedu na Zlatou Studnu a poskakuju po kamenech a nerovnostech cesty. V zimě zde vede stopa Šumavské magistrály a vše bývá čisté a uhlazené. U tří jedlí se na chvíli zastavím, abych později zjistil, že jsem si stopl Stopaře.

To již z vyšin šumavských lesů a plání padám údolím Pěnivého potoka k Losenici. Dělám, že značku zákazu vjezdu kol nevidím. V okolí jsou polomy po žranici kůrovců a dost se toho vytěžilo. Sjíždím po ideální asfaltce krásným údolím, kterým jsem kdysi dávno s partou přátel stoupal k Ranklovu s báglem na zádech. Bystřina dole ústí do Losenice. Otáčím se, ale žádný zákaz vjezdu kol ve směru vzhůru k Horské Kvildě nevidím. Zákaz vjezdu ano, kvůli soukromému majetku.

Před stoupáním na Červenou odbočím na červenou. Tentokrát nejde o obec, ale turistickou značku, jež mne dovede na Popelnou. Dovede je to správné slovo, protože brzy z kola sesednu. Kamenitá stezka nic jiného nedovolí.

Zastavím se u bývalého Klostermannova mlýna, který byl součástí zaniklé obce Buzošná. V 19. století zde prosperovala sirkárny Samuela Kohna, na mlýn či pilu byla zřejmě přestavěna v počátcích 20. století. Dlouhým časem fotím mobilem peřeje zlatonosné Losenice padící mezi Kozími hřbety k Rejštejnu vstříc Otavě. O kus výš se objeví mohutné kamenné moře Šafářova vršku. I. zóna NP Šumava. Moc nechybí, aby skončilo přímo v říčce. Poptávám se kolemjdoucích, jestli s kolem k Popelné vůbec projdu, ale odpovědí je mi pokrčení ramen. Až když ukážu na své těžké elektrokolo a řeknu "Zu Fuß?", odměnou mi je smích a souhlasné pokyvání hlavou. Tajně doufám, že sousloví znamená "pěšky" a tlačím kolo dál do vrchu. Losenici mám chvíli blízko, chvíli se propadá do nicoty údolí, ohraničeného z druhé strany Valy (1010 m n. m.). S dalším kamenným mořem a keltským hradištěm "Obřího hradu".

Před Popelnou mohu nasednout, cesta je opravena kamením a za můstkem již jedu po kvalitní cestě. Pár chalup a penzion "Pod Obřím hradem" jsou zde utopené v hlubokych lesích.

Stoupám k cyklotrase a odbočím vpravo na Studenec. U Chalup se rozhodnu přejet hlavní cestu a uháním pid Úbislav. Za Benešovo Horou se znovu vracím k Horskému potoku a pohodlně vystoupám k Hodonínu. Následuje sjezd na křížovatku cest, průjezd Zdíkovcem k raně gotickému kostelu z konce 13. století jenž byl roce 1896 rozšířen o novogotickou přístavbu na severní straně lodi. Za Masákovo Lhotou je Zdíkov co by kamenem dohodil. Jsem v cíli trasy, která vedla hezkými lesními cestami s několika terénními vložkami, jak to mám v oblibě.

Kaple na Lízu...

...

Popelná.

Churáňov.

Album Ranklov.

Odlesněný svah nad Pěnivým potokem.

...

Losenice...

Klostermanův mlýn...

...

...

...

...

Losenice...

...

...

Dřípatky.

Kamenné moře pod Šafrovo horou.

...

Popelná.

Javorník

Pod Benešovo Horou.

U Hodonína.

Zdíkovec - kostel sv. Petra a Pavla. Původně raně gotický kostel z konce 13. stol. byl r. 1896 rozšířen o novogotickou přístavbu na severní straně lodi. R. 1899 byl zbořen původní pravoúhlý presbytář a postaven nový presbytář s příčnou lodí. V interiéru mj. pozdně gotická kamenná křtitelnice. (www.mapy.cz)

122. Z Horního Dvořiště do Mühlviertelu

mapa Stopař

Na trase s téměř kilometrovým převýšením mi bude pomáhat elektrokolo. Nárok už na něj dlouho mám, křížků moje záda nesou tolik, že už začala protestovat a nehezky bolet. I nohy a klouby mají dost odchozeno. Odjíždím od obecního úřadu v Horním Dvořišti směrem k nejjížnějšímu bodu naší vlasti, kde jsem párkrát již pobyl. Překvapí mne nová asfaltová cesta mířící na Studánky. Ostrý sjezd končí v nejnižším místě celé horské trasy, u Větší Vltavice (559 m n. m.). Odtud stoupám přes Mlýnec k hranici s Rakouskem. Míjím bývalý Radvanov, kde vzalo za své mnoho domů stržených po odsunu zdejších německy mluvících obyvatel. Ani Rakušané tehdy nebyli vysídlení usetřeni. Války vždy přináší zlo a nespravedlnost.

Jednu z historických, a to třicetiletou válku kousek za hranicí připomínají tzv. Švédské šance (1641 - 1645) opevnění, v němž si Švédové vybudovali své zázemí. Jdu k místu, kam shora míří dvě děla, k nejjižnějšímu bodu Česka a pietně se dotknu kamene s mapou republiky. Potkal jsem pár tuláků i bikerů, zdejší Via Czechia táhne i v tyto chladnější dny. I když dnes v úterý je jasno a na slunci teplo.

Kvalitní cesty Horními Rakousy budu moci nyní využívat desítky kilometrů. Naštěstí, protože cyklotrasy zde překonávají jeden kopec Mühlviertelu za druhým. Rovinku abys v kraji "Mlýnské čtvrti" pohledal. Projíždím obcí Böhmdorf, jež odkazuje na blízkost hranic, ale zřejmě i na to, kdo se v ní po válce usadil. Cesta se stáčí k severu a vlastně kopíruje z povzdálí česko-rakouskou hranici, které se budu držet. Znovu stoupám do hor, abych zase klesl k potokům do hlubokých údolí. Upravenou a velmi pestrou krajinu lze snadno přehlédnout, lesů je v ní méně než na české straně. Malebný kraj je jiný než divočina za našimi hranicemi. Za nimi desítky let nikdo nesměl bydlet ani žít. Podél čáry se pohybovali jen vojáci pohraniční stráže.

Chvíli jedu přímo k Hornímu Dvořišti, které prozrazuje především kostelní věž a pak se vydám k Dorfbergu (774 m n. m.). Za železniční tratí si to zopakuji, opravdu zde jsou dva kopce se stejným názvem. Přijíždím do Kerschbaumu, kde v sezóně využívají zachovalou část Koněspřežné dráhy k projížďkám vozu taženým koňmi. První železniční trať na evropském kontinentu vedla z Českých Budějovic do Linze právě tudy. "Koňka" odvezla první cestující v roce 1827.

Mohutný hřbet Leopoldschläger Bergu podjíždím až k Pieberschlagu, kde má starý dům Cimrman. Zde ho nazývají Zimmermannshaus a možná ani neví, že se jeho bývalý majitel jmenuje Jára. Chvilku kolo do kopce vedu a přitom pozoruji podivné skulptury moderního umění - Wettershuttle a jiné, rozeseté kolem cesty, jež na jeho genialitu jasně ukazují. Kdo jiný by tohle dokázal? Nějaký rakouský Cimrman by to jistě nesvedl.

Konečně nemusím šetřit baterií, protože pojedu dlouho z kopce. Kolem Mardesbachu sjíždím až k Malši do Leopoldschlagu a poté stoupám přes Hiltschen zpět k hranici. Projedu mezi nosnými kamennými zdmi bývalého mostu Koněspřežky a je mi záhadou, jak kousek dál trať překonala hluboké údolí potoka.

Brzy jsem na hranici, za kterou vede česká cyklotrasa č. 34 od stanice Rybník k Českému Heršláku. Odtud již jen sjedu na náves do Horního Dvořiště. Něco přes 50 výživných kilometrů vedlo v horách Mühlviertelu, který sousedí na severu s Šumavou i Novohradskými horami. Nádherné výhledy jsem měl téměř celou cestu. Často jsem si připadal jako na Lochnesce.

Horní Dvořiště, pomník obětem světových válek.

Mlýnecký potok.

...

Křížek u Mlýnce.

Příjezd k nejjižnějšímu dobu naší vlasti u bývalého Radvanova.

Na česko-rakouské hranici.

Nejjižnější bod Česka.

...

Švédské šance...

...

...

...

Böhmdorf.

...

U Zulissenu.

Kerschbaum, hostinec a hývalá přepřahací stanice koněspřežky Linec-České Budějovice.

Plakát koněspřežné dráhy.

Koněspřežná dráha.

...

Umění u Windhaagu.

Leopoldschlag.

Bývalý viadukt koněspřežné dráhy.

U hranice.

Heršlák.

Dolní Dvořiště kostel sv. Michala.

123. Od Polné za Lipno

mapa Stopař

Sobotní ráno se povedlo. Slunce hřeje a protivně studenému květnu, který nasadil parohy globálnímu oteplení, zvoní hrana. Vezu kolo do Polné na Šumavě a parkuju u České pošty, kde si nedobrovolně vyslechnu nějaké tajné informace o opravě jakéhosi tanku. Ač dotyční plynule přechází z češtiny do slovenštiny a ukrajinštiny, vše jsem si dokázal přeložit. Jsem totiž ze staré školy.

Radši rychle beru roha. Naskočím na kolo, ale ještě jednou se vrátím k autu pro přilbu. V sousedství VVP Boletice si nemůžete být jičím jisti. Navíc mi blembák sluší skoro jako ministrovi zahraničí Lipánkovi. Stoupám do Kratušína a tuším, že mne nikdo nepronásleduje. Bojovníci na frontě u Donbasu docházejí a jeden nikdy neví, kde se může dočkat. Moje dvouleté zkušenosti z válčení v plzeňských Slovanech by se jimbjstě hodily a Černochová by mě zachránila jen těžko.

Po sjezdu lesem k Mokré přejedu hlavní cestu ze Západu na Východ a ztrácím se v nepřehledném terénu nad Lipnem. Úzkou cestu k Muckovu mám rád. Výhledy k hraničním šumavským horám se neokoukají. Novinkou pro mne je lesní cesta za Pláničkou, jež vede kolem PP Velké bahno k přívozu Dolní Vltavice.

Mám dvacet minut, tak si kupuji půllitrovou petku s ochucenou vodou a dva kopečky zmrzliny. Za 150 Kč neber to! Pak se již vezu za Jihočeské moře, jak jsme si my Jihočeši přejmenovali Lipno. Ale v Praze o tom ještě neví. Jedu ke Kyselovské zátoce a stále neopravenou, na maděru rozbitou cestu vzhůru k Přední Zvonkové rád vyměním za slušnou polňačku s červenou značkou. Kousek ode mne se ozve charakteristický hlas chřástala. Míjím pastviny pod Pestřickým vrchem (842 m n. m.) a Račínskou cestou dorazím před Zvonkovou. Tu Přední brzy vyměním za Zadní a jsem u Schwarzenberského kanálu. Pár km rovinky a už frčím dolů kolem žlabu Rasovky do Nové Pece. Hospody plné, před nimi mraky kol. Přejedu most přes Vltavu a uháním k Bistru u Žabáka, kde se mi líbí. Počkám si na česnečku, chvíli spočinu a už zase polykám bikové kilometry. Hezky vystoupám nad Pernek, odkud mne cesta vede na Maňávku a Maňavu. Vzpomenu na Maňase z Tankového praporu, zasalutuju a mizím v lese před Hodňovem. Nad Boletickým vojenským prostorem právě začíná dělostřelecká kanonáda. Blesky vidět ještě nejsou, ale černá mračna zahalila obzor od Špičáku po Kleť. Zrychluji své tempo. Zmoknout pár kilásků od cíle opravdu nechci. Kontroluji situaci, ale vyhráno mám až kousek za Polečnicí. Poslední kopeček a rychlostí snad 230 km/h přijíždím k zaparkovanému autu. Alespoň mi tuhle nejvyšší rychlost ukazuje v cíli okruhu Stopař. Asi mi fandí, když jsem si před pár dny na webu mapy.com zaplatil "Prémium". To tedy má kamarádka Ája se svým rekordem 68 km/h co dohánět. Nasadím kolo na nosič a za Boleticemi míjím zmoklé cyklisty, kteří se nestihli ukrýt v jedné z betonových vojenských krychliček, střežících prostor VVP.

U Polné na Šumavě.

Želnavská vrchovina.

Přívoz Horní Vltavice.

Lipno.

...

...

Lipno od Pestřického vrchu.

Na Račíndké cestě po červené...

...

...

Schwarzenbergský kanál.

...

Lipno u Nové Pece.

Louky pod Pernekem

Hodňovský kostel.

124. Od Ktiše k Zlatému potoku a Blanici

mapa Stopař

Po ochromujícím zánětu šlachy či žíly u pravého kotníku, který mne vyřadil na téměř celý červen ze sportovních aktivit, si projedu známou trasu k Arnoštovu. Stoupám od Ktišského rybníka k cestě do Křišťanova, abych se po ní začal přibližovat k dominatnímu vrcholu této oblasti, Chlumu (1 191 m n. m.). V Tisovce však odbočím na Miletínky (Paulus) a projedu přírodní rezervaci, kde hadcové vyvřeliny pozměnily vzhled lesa. U světlejších hadců spatříme síťovité a skvrnité vzory, připomínající kůži hada, obvykle jsou však tmavé, černozelené až černé. V borovém lese, s všudepřítomným jalovcem v keřovém patře, žije mnoho chráněných druhů živočichů a rostlin. U Lučního potoka se napiju pramenité body a za bývalým lomem, kde se těžil tzv. prachatický diorit, začnu stoupat zadem Vysoké mýtě (920 m na. m.) na Koryto. Velmi zajímovou obec s typickými patrovými domy pro tuto oblast.

Neméně zajímavý je sjezd k Zbytinům. Krásné výhledy k vysoko položenému kostelu sv. Magdalény stavitele Antona Erharda Martinelliho na obzoru doplňují siluety Bobíku s Boubínem. Zkouším projet novou trasu lesem nad Blanici a jde o příjemné svezení se. Za můstkem přes Blanici, kde stále visí zákazy vjezdu všech vozidel i pěších, se kolem železniční zastávky Spálenec dostávám k Arnoštovu. Zkratku po rozkvetlé louce mezi Sněžným potokem a Blanicí si vždy užívám. Projíždím dvě národní přírodní památky Prameniště Blanice a starší Blanice. Zdejší populace kriticky ohroženého mlže - perlorodky říční je hlavním cílem ochrany. V okolí potoků a přímo v nich ale žijí další ohrožené druhy živočichů, vranka obecná a mihule potoční, vydra říční a na rašelinných loukách střevlík Ménétriésův.

Krásnou část dnešní nepříliš dlouhé vyjížďky vyměním za Arnoštovem za další výhledy na šumavské kopce. Vpravo mám Želnavskou vrchovinu s Knížecím stolcem a Lysou, vlevo znovu vzhlížím k dvojčatům Bobíku s Boubínem. Nejhezčí rozhled mám od bývalé osady Vyšný, kde několik informačních cedulí, boží muka a kamenné "studny" odkazují na jedno z mnoha vylidněným míst této pestré krajiny. Zanedlouho projíždím mezi ohradami bizonů, zubrů a praturů. Stádo praturů se pase nedaleko a nejeví o mně zájem.

Ještě se na chvilku v Křišťanově zastavím u kostela z 18. století, jenž nese Jméno Ježíše. Lesy a louky se střídají při cestě k Markovi, odkud mám výhled k Libínu a dál do vnitrozemí jižních Čech. Jsem blízko vrcholu Chlumu a čeká mne výživný sjezd zpět k Tisovce. Hodně si z kopce přibrzdím, neboť jsem si vyrazil bez přilby, jen tak s kšiltovkou Dolomity na palici. U Ktišského rybníka si lidé s dětmi užívají krásných dnů začátku prázdnin. Voda je čistá, teplá a kiosek u pláže láká k posezení. Dávám si smažák s hranolky a Platana, abych zdravou jízdu na kole zčerstva zabil nezdravou stravou.

Pod Ktiší.

...

Miletínky, serpentinit.

Rysí kámen.

Pramen u dioritového lomu.

Koryto...

...

Sjezd k Zbytinám.

Louky nad Blanicí...

...

...

Blanice u Mlýnského kouta.

Bobík a Boubín od bývalého Vyšného.

Vyšný.

Pratuři u Křišťanova.

...

Křišťanov, kostel Jména Ježíše.

...

...

Libín a pohled k Svobodným horám a Píseckým horám.

125. Z Čejetic do Svobodných hor

mapa Stopař

S využitím ČSD se přesouváme vlakem do Čejetic, odkud jedeme k Sudoměři, kde se 25. března 1420 odehrála první větší bitva husitů s křižáky. Od roku 1925 mezi rybníky Markovec a Škaredý stojí 16 m vysoký kamenný památník se sochou Jana Žižky. Pár turistů se v jeho okolí potuluje, jde o zajímavý cíl cesty, který si ještě mnozí zpestří ptocházkou kolem Řežabince. Rybníka, jenž se stal národní přírodní památkou.

Pokračujeme kolem čtyř dubových soch husitských bojovníků k Mladějovicím, před kterými se na chvíli stáváme součástí slunečnicového pole. Za obcí pak vyplašíme několik blízkých bílých volavek z asi čtyřicetihlavého hejna. Tedy pravé hejno to zrovna není, volavky loví na louce každá sama a nechávají si mezi sebou velké rozestupy.

Cehnickou náves okupuje domeček s občerstvením. Je čas oběda a tak nepohrdneme houskou se sekanou. Stoupání do lesů k Radovci (635 m n. m.) se pak snadno zvládne. Cesta se stáčí na Knížecí kámen a za cestou k Bavorovu pokračuje lesem pod vrchol Hradu (667 m na. m.), nebo též Skočického vrchu. Jeho pravěké hradiště necháváme stranou a sjíždíme do Sviňovic k hlavní cestě. Provoz je dost silný, ale kousek musíme vydržet. Na rozcestí před Bavorovem je nám odměnou výborná zmrzlina ze zdejších jahod.

Za městem přejedene Blanicí a stoupáme do hor. Tyto jsou Svobodné. Míjíme Bavorovské Svobodné Hory i Libějovické Svobodné Hory, abychom za nimi začali pestrou krajinkou plnou kopců klesat mezi ovocné sady k Chelčicím. Po zastávce v Restaurant Café Chelčice, kde se dost nečekáme, než nás obslouží, ještě vystoupáme k Lomečku, který je významným poutním místem Jižních Čech. Stojí zde kostel Jména Panny Marie a v okolních lesích byly objeveny slovanské mohyly z 6. - 9. století. I zde se zdržíme a posedíme hodinku na lavičce nedaleko lípy Naděje, neboť od 17 hodin zde hraje folková Epydemie. Vyslechneme si část koncertu a již zase klesáme. Ze Svobodných hor k Podeřišti a za výjezdem nad Bezdrevský potok do Zbudovských blat. Krmíme se cestou třešněmi, vyplašíme mladého dravce a za Vlhlavy i žlunu. Vesnické selské baroko je nám dobře známé a tak volíme objížďku Malých Chrášťan kolem Vlhlavského rybníka. Hezkou cestou pokračujeme do Pištína a Zlivi. V té máme za sebou celou kopu zajímavých kilometrů, většinou liduprázdnou krajinou plnou lesů, vod a strání.

Pomník bitvy u Sudoměře

Prostřední rybník.

Husité.

...

...

Nad Cehnicemi.

...

V dáli Svobodné hory

Bavorov.

Stoupáme do Svobodných hor.

...

...

Chelčice

126. Terénem kolem Zlivi a Hluboké

mapa Stopař

Projížďku lesy zahájím u sportovního areálu ve Zlivi, odkud jedu k rekreačnímu rybníku Mydlák. Po zdejší atrakcí pro děti ale i dospělé, vláčku s malými vozíky, které po úzkokolejce ještě v roce 2004 převážely kaolín z povrchového dolu u Zahájí do zlivské Šamotky, již není památky. Na kole jen párkrát drncnete na nějakém zapomenutém pražci.

Projedu celou 1,5 km dlouhou stezku, kudy od roku 1884 vláček jezdil. Kolem soustavy rybníčků U křížku se dostanu až k dolu, kde se stále v malém objemu těží. Okolní les Řídká blana je protkán mnoha jezírky, protože kdysi se zde těžil jíl pod zemí. Přírodní památka Blana zde chrání cenné vodní a mokřadní biotopy. V lesním komplexu se nachází až 1000 tůní.

Mezi nimi ovšem vede solidní cesta k Olešnickému vrchu (500 m n. m.), který obkroužím. Z okraje lesa se otvírají pohledy na Českobudějovickou kotlinu a hřebeny Blanského lesa a Šumavy. Obloukem se vracím k Blanskému rybníku a pokračuji k rekreačnímu rybníku Křivonoska. Před Hlubokou se dám doleva, abych projel terénem okraj lesa po žluté turistické a vystoupal k Staré oboře. Tady mne vymleté kamenné koryto nehezky vykopne ze sedla. Ale jinak pohoda. Podle oplocení se dostanu na cyklostezku Hluboká - Purkarec, přejedu most přes Vltavu a objedu si hezky udržovanými pěšinami kousek Vltavské pěší naučné stezky v části Hluboká - Zámostí. Krátky okruh podle Vltavy ukončím návratem na most a uháním cyklostezkou k sportovnímu přístavišti.

Z hojně frekventované stezky směřující k Budějovicím rád vyměním za průjezd golfovým areálem po cestě skrze PP Hlubocké hráze. Za hlavní cestou se vydám k Munického rybníku. Vyberu málo známou, po dešti podmáčenou trasu kolem jeho severního okraje. Vyhnul se tak loveckému zámku Ohrada a Zoo Hluboká. Dojedu až k výběhům koní u dvoru Vondrov a po cyklotrase se blížím k Zlivi. Vedle po trati zrovna funí stará parní lokomotiva, táhnoucí unaveně několik lidmi zaplněných dobových vozů. Poslední část trasy využívám novou cyklotrasu kolem rybníků Přední a Zadní Topole a znalost rodné krajiny.

Kaolínový důl u Zahájí.

Pod Olešnickým vrchem

Blanský rybník.

Hluboká od Staré obory.

...

Přistav Hluboká.

U golfového hřiště

Munický rybník.

Dvůr Vondrov.