Půltucet (červenec 2021) - příběh fotografie

Půltucet (červenec 2021) - příběh fotografie

Motto: „Neohlížejte se smutně za minulostí, už se nevrátí. Raději moudře využijte přítomnosti. To je správná cesta.“ Henry Wadsworth Longfellow

1. Mumlavský vodopád

Jsou místa, která by turista a milovník přírody ve své vlasti neměl minout. Jedním z nich je krásný vodopád nedaleko Harrachova, kde říčka Mumlava vymodelovala úžasnou kulisu, z níž se až tají dech. Ovšem že v měsících prázdnin je tenhle přírodní úkaz v lidském obležení a klidu si u něho zrovna neužijete.

Ačkoli jsem na svých cyklotoulkách po Krkonoších s sebou neustále tahal v batůžku i zrcadlovku Nikon, poslední den jsem ji měl uloženou již kdesi hluboko v kufru auta. Abych v záběru neměl rodinky na výletu, musel jsem jít pro fotku z mobilu Xiaomi co nejblíže pod skálu a využít funkci panorama.

Software dnešních mobilů dokáže divy a pokrok je znatelný. Ostatně většina fotek na Šlápotech je již z mobilu. Vždyť ten můj umí vytvořit i 108 MB obrázek. Ale nejdůležitější je nakonec stejně oko fotografa.

. . .

2. Pančavská louka

Tuto subalpinskou louku nejdete nedaleko pramene Labe. Jde o nejrozsáhlejší vrcholové rašeliniště v západních Krkonoších. Vody zde sbírá říčka Pančava, spadající do Labského dolu 148 m vysokým Pančavským vodopádem.

Syrovost krajiny by zde zřejmě modré nebe výrazně nsrušilo a tak šedivé nebe hrozící deštěm této fotce příliš neuškodilo.

. . .

3. Noční motýl

Světlo dělá fotku zajímavou. Nemohl jsem ho proto při příjezdu z atraktivních Krkonoš, kde se ho až tolik nedostávalo, opomenout a na chvíli ukotvit bárku "Leonu" u břehu "Hor nýho"a nechat se kolébat vlnami mírně zčěřené hladiny. Zbytek bouřkové oblačnosti vytvořil mámivou přehlídku jemných barev na křídlech imaginárního nočního motýla.

. . .

4. Pod hřebenovkou

Výjezd v Hrubém Jeseníku pod Keprník a Žalostnou ukončila až NPR Šerák - Keprník, která byla první vyhlášenou rezervací na Moravě (1908). Úžasné výhledy z výšky 1200 m n. m. i chutné a osvěžující borůvky mne zabavily na celou hodinu.

Slunce krásně hřálo a vichr sem z druhé strany hor nedoletěl.

. . .

5. Vidnava

V jesenickém výběžku je těsně u hranic s Polskem zastrčené malé městečko, které mě zcela uchvátilo. Poníčené vrzající kotoučové brzdy mého elektrokola již mi poslední den nedovolily atakovat vrcholky Rychlebských hor v místech, kde se proháněly biky MTB, a tak jsem měl dostatek času na prohlídku Vidnavy.

Řada památkově chráněných středověkých domů s pozdně barokními a empírovými štíty, a zbytky středověkých hradeb z 15. a 16. století zde odkrývá Radniční ulice. Dlažba náměstí se zaoblenými kameny dýchá opravdovým středověkem, kdy rynky žily plníce roli tržnice.

. . .

6. Apokalypsa

Neustále jsme něčím strašeni. Sucho vystřídaly záplavy a bez jediného mrknutí oka se jede dál. Apokalyptické vize kam se podíváš. Peklo na Zemi již za pár let. Gréta Thunberg. Hesla, výkřiky, kampaně.

Také jsem podobnou vizi našel. Byla ukryta ve vysoké trávě. Ohořelá, matoucí. Není náš svět nakonec přece jen placka?

∆ ∆ ∆

Syrovost obrazu "Studená válka" získává postupně stále větší převahu mezi šesticí fotek soutěže měsíce června.

Příjemně plyne Řeka, zdařilé album Lenky Dusilové, které získalo cenu Anděl jako hudební událost roku 2020.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotky s příběhem - červenec 2021

46 23% Mumlavský vodopád

32 16% Pančavská louka

31 16% Noční motýl

32 16% Pod hřebenovkou

28 14% Vidnava

29 15% Apokalypsa

Hlasovalo 198 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.