Jarní Průhonice

vydáno 24. května 2013 – napsal psaroslav – 6 komentářů

Jarní Průhonice

Není tomu tak dávno, co jsem zde publikoval článek s fotografiemi zimní Šumavy. Bez povídání, jen tak, aby se člověk mohl nechat unášet krásou zimní přírody (teď opravdu nehovořím o fotografiích, ale o tom, co na nich je).
Mezitím se nám rok posunul do dalšího období a my jsme s Hankou 18.5.2013 navštívili naše jarní poutní místo - Průhonický park. Tentokrát jsme měli štěstí jak na počasí, tak i na množství rozkvetlých rododendronů a azalek, kterých jsou v parku řádově tisíce.
Strávili jsme v té nádheře asi pět hodin a průřez toho, co jsme tam nafotili, Vám, milí čtenáři, opět předkládám k nahlédnutí s přáním, ať se Vám aspoň některé fotky líbí tak, jako nám se líbil celý pobyt.
A platí to dvojnásob zrovna v tyhle, opravdu nepěkné dny.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

psaroslav

psaroslav

Přidat komentář

Komentáře

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Rony

24. května 2013 22:51

Rony říká

Hezké barvičky... a modré nebe je bonus navíc, to nám bohužel na Zvíkově chybělo.

Čím méně vyšlapané jsou stezky, kterými k svému cíli míříš, tím více zážitků tě na nich čeká

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Martin

25. května 2013 11:44

Martin říká

Nádhera, jsi opravdový umělec, tatínku.

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Pšiky

26. května 2013 13:54

Pšiky říká

Nádherné, barevné, romantické, malebné, historické, kouzelné ... není nad jarní rozkvetlé dny. Jen tak dál, tatínku

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Pšiky

26. května 2013 14:00

Pšiky říká

Jinak ta mávající kachna je opravdu vtipná

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Pecha

27. května 2013 07:19

Pecha říká

Není co dodat, snad jen - kdo umí ten umí . Jak ty tak příroda, dobře jste to udělali...

Trvalý odkaz na komentář Odpovědět na komentář
Paulie

20. listopadu 2013 00:23

Paulie říká

Fotky jsou krásné jistě nejen díky kráse přírody, ale i díky ruce a oku fotografa. Díky za ně (v tomto pošmourném počasí přijdou oku k chuti) a díky za tip na jarní výlet

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.