Stožecká kaple a NS Soumarské rašeliniště

Stožecká kaple a NS Soumarské rašeliniště

Vlastně jsem měl být někde úplně jinde, ale když člověk dělá chyby, musí se naučit improvizovat. Takže moje zjištění na parkovišti u šumavské Dobré, že nemám dobitou baterii elektrokola, znamenalo možnost hledat náhradní program.

mapa Stožec a Soumarský Most

Mirka s Ájou jsem po ránu docela rozveselil, ale i mně přišlo zábavné, když se na displeji ovladače elektrokola se místo pětice plných dílků objevily jen dva. To je na trase vždy upozornění, že je třeba šetřit energií baterie a nešetřit energii svoji. A také čas obrátit se k cíli trasy. Z výjezdu na vrchol Třístoličníku, na který jsem se těšil, tak nebude nic.

Odbila desátá dopolední a konečně přestalo pršet. Do Dobré jsme měli příjezd přesně naplánovaný. Za pár desítek minut již bude opět slunce prohřívat šumavské lesy a louky. Domlouváme se, že společně pojedeme alespoň úvod trasy, jež míří do Nového Údolí a k Haidmühle, odkud vystoupá Bavorskem k vrcholům Třístoličníku (1 323 m n. m.) a Hochsteinu (1 333 m n. m.). Za trest jedu do kopce stále na eko. Na rozcestí Stožická luka se rozloučíme a já objíždím vrchol Stožce k odbočce na Stožeckou kapli. K vrcholu hory odbočuje i křížová cesta, ale na ní je zákaz vjezdu cyklistům. Na rakouské straně Šumavy značkami zákazu vjezdu cyklistům mají pod Plechým a Smrčinou osazené téměř všechny cesty. Doufám, že se nevydáme jejich cestou, zákazů je na Šumavě už takhle dost.

Dříve na Šumavě bylo mnoho velkých deníků či krmelců, kde se v případě nepohody dalo přéspat. Dnes je podobných míst velmi poskrovnu. Je to důsledek nepochopitelné politiky NP Šumava s cílem vyhnat ty, co rádi přespí v přírodě do penzionů a hotelů. Dokonce i mnohé turistické přístřešky jsou bez stříšek. Když přijde pořádná bouře, je pak radost narazit na podobné odpočívadlo a tam mrznout a možnost. Ale pracovníci NP Šumava venku nespí, ani mají všude své domky, kde se mohou před nepřízní počasí schovat. Jaký je to rozdíl od jiných hor nejen u nás, ale všude v civilizovaném světě.

K Stožecké kapli vede vrcholová značka.

U odbočky zamykám kolo u první informační cedule a stoupám ke kapli. K ní vedla turistická značka i v době, kdy kousek odsud hlídala osud naší vlasti železná opona. Legitimování se vojákům pohraniční stráže zde bývávalo pravidlem. O to víc nás tehdy bavilo hranice atakovat. Pamatuji si, jak jsme při jedné z cest od Stožecké kaple do Lenory nad Českými Žleby na jednom z mnoha zatoulaných balvanů ohřívali na lihovém vařiči v ešusu jídlo a nedaleko od nás začali pobíhat po louce pohraničáři se svými vlčáky. Nás trampů si ale vůbec nevšímali. Ostatně právě na hřbitově v Českých Žlebech má pietní místo i bratr Josefa Hasila, nazývaného král Šumavy, Bohumil Hasil, který zemřel po postřelení pohraničníky při pokusu o přechod hranice 13. 9. 1950. Jeho tělo dosud nebylo nalezeno a zřejmě zůstalo tajně pohřbeno v okolí Českých Žlebů.

Při podobných vzpomínkách stoupám vzhůru prastarým lesem a občas pošlu fotku na WatsApp kamarádce Petře, která si často do hospody v Dobré chodí s kapelou zazpívat. Konečně stojím u Stožecké kaple, která přečkala svou pohnutou historii. Stránky www.stozec.net píší: "Kaple Panny Marie, dřevěná poutní kaple ležící v nadmořské výšce 950 metrů, byla vystavěna v roce 1791 Jakoubkem Klauserem, kovářem z Volar jako poděkování za zázračné vyléčení zraku. Je postavena nad pramenem léčivé vody, která má dle legendy zázračné léčivé účinky na zrak. Díky údajně léčivým účinkům místního pramene a zázračnému obrazu Panny Marie byla kaple hojně vyhledávána poutníky z Čech i nedalekých Bavor. Na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1920 přišlo ke kapli na bohoslužby na 5600 lidí z obou stran hranic."

Kaple byla obnovena již v roce 1987 - 1988 zásluhou pana Jana Kocourka z Prachatic. Slavnostní otevření bylo 9. listopadu 1988 a znovuvysvěcení proběhlo 25. srpna 1990 bývalým Kardinálem Miloslavem Vlkem, samozřejmě až po sametové revoluci. Dnes je pěkná dřevěná kaple, která má repliku v bavorském příhraničním Philippsreutu, cílem mnoha turistů.

P. S. Dodatečně zařazuji e-mail přítele Azaveho, který k tomu má co říct. Jeho otec byl velký přítel p. J. Kocourka. Tohle tedy je z článku z r. 2008.

"Tak například v roce 1920 se o svátku Nanebevzetí Panny Marie shromáždilo u kaple více než 5000 poutníků, kteří přišli ponejvíce ve svých rázovitých bavorských krojích. Po roce 1945 nebyla dřevěná kaple náležitě udržována a její zchátralý stav podnítil pracovníka odboru kultury ONV v Prachaticích Jana Kocourka, původním povoláním lesníka, k znovuvybudování kaple pod Stožeckou skálou. Po zajištění finančních prostředků a stavební firmy Památky Tábor, n. p., byla v roce 1986 za přispění vojáků demolice kaple ukončena. Jihočeské státní lesy, lesní závod Prachatice, polesí České Žleby, upravily přístupovou cestu k dopravě demoličního i stavebního materiálu. Při odklízení trosek zůstal téměř nepoškozen původní portál kaple. Po menší opravě byl znovu použit při její obnově.

V roce 1988 byly hrubé stavební práce při obnově kaple ukončeny. Náklady vynaložené v roce 1987 a 1988 činily 772 705 Kčs.

Na jaře 1989 proběhly dokončovací práce na kapli. V okolí kaple byly vytěženy suché jilmy, zahubené graphiosou jilmů. Pod patronací Českého svazu ochránců přírody, ale hlavně dobrovolníků z Prachatic, Volar a Stožce byl celý prostor uklizen. Podle zápisů v pamětní knize byla bezprostředně po obnovení Stožecká kaple opět hojně navštěvována tuzemskými i zahraničními turisty. atd atd ..."

A.

...

...

Stožecká kaple...

...

...

Neláká je pouze kaple, ale také nedaleká Stožecká skála (974 m n. m.) s vysokým křížem, vrcholovou knihou a krásným výhledem ze skalního hřebene na Stožec a masív Trojmezné. Tam k Třístoličníku právě stoupá Míra na svém gravelu a Ája na horském e-biku. Tam jsem měl právě teď stoupat i já.

Na Stožecké skále se otevře výhled na Stožec a vrcholy Trojmezenského hřebene.

Vrcholový kříž.

Kůrovec svoji práci ještě nedokončil.

Zpět u Stožecké kaple.

...

Zastavení Letokruhy.

Kácí se... Všude.

Pohled k Černému Kříži a Jelením vrchům.

Po sestupu jedu dál Zlatou stezkou kolem vrcholu Stožce k Dobré. V lese se těží, projíždím chvilku přes pádem pokáceného mohutného smrku, který s sebou na cestu bere ještě další strom. Teď už bych projel těžko, ale dřevorubci hned odstraňují větve a brzy bude zase cesta volná. Kupodivu jsem jasný zákaz vstupu neviděl, jen upozornění "vstup na vlastní nebezpečí". Těží se po celé Šumavě a zákazy by mohly být téměř všude. Zastavím se u hájovny, jež je dnes výzkumnou stanicí NP Šumava. Jedna z dvou cedulí odkazuje na výskyt vzácné perloridky říční. I díky ní je omezený sjezd Teplé Vltavy k soutoku se Studenou Vltavou a dál do Pěkné či Nové Pece. Jak odpoledne zjistím u Soumarského mostu, nyní je dlouhodobě nízký stav vody, který sjíždění neumožňuje.

Hlad mně žene dál k Dobré, kde míjím domy alpského či chcete-li tyrolského stylu. Zde mohu citovat Wikipedii: "Dobrá leží v katastrálním území České Žleby. Část zástavby vsi s řadou cenných příkladů lidové architektury je od roku 1995 chráněna jako vesnická památková rezervace. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1816. Z původní nahodilé zástavby podél Zlaté stezky vznikla samostatná obec Guthausen. Výjimečnost kombinace šumavských roubenek a větších domů alpského typu vyniká lokalizací zástavby pouze na jedné straně silnice. Před první světovou válkou zde žilo v 60 domech 615 obyvatel převážně německé národnosti. Po druhé světové válce a odsunu Němců byla obec osídlena reemigranty z Rumunska a Slovenska. Ke dni 1. ledna 1949 byl název obce úředně změněn do podoby Dobrá. Obec má dnes charakter sezónní chalupářské destinace a díky dochované lidové architektuře byla v roce 1995 prohlášena vesnickou památkovou rezervací."

...

U výzkumné stanice Dobrá.

...

Trasu z Volar do Černého Kříže jsem si vláčkem projel mnohokrát. Naposledy při vandru začátkem prázdnin.

Podmáčené louky u Dobré.

Alpské domy Dobré.

V hospodě U Němečků si dávám držťkovou, bylinkovou limonádu a jako sladkou tečku lívanec se šlehačkou, čokoládou a marmeládou. Snad hodinu se bavím s hospodským, prohlížím si vojenské artefakty rozvěšené kolem stolů, abych pak zjistil, že nemůžu zaplatit kartou. Bez placení ale neodejdu, nakonec to jde vyřešit přes QR kód, inu pokrok nezastavíš ani v odlehlé šumavské vísce.

V hospodě U Němečků...

...

...

...

Dojedu na parkoviště, úroveň pomoci "eko" moc při šlapání nepomáhá, zato šetří nejvíc energii, stále mám na displeji dva dílky, jako když jsem vyjel. Na vrchol Třístoličníku by to ale jistě nedalo. Přejíždím s autem na Soumarský Most, kde za hospodou zaparkuju a jdu se projít k Teplé Vltavě. Zdejší naučná stezka Soumarské rašeliniště vede vytěženými místy rašeliny, jež se zde dobývala ještě v roce 2000, kdy proběhla revitalizace po ukončení průmyslové těžby s cílem obnovit rašelinné mokřady. Velká vedra posledních dnů však vysušila oblast tak dokonale, že vodu spatříte jen z můstku nad příkopem. Však se také v minulosti často rašelinou topilo v domech místo dřevem.

U IS Soumarský most.

Poloostrov kempu Soumarský most.

Vstup na naučnou stezku...

...

Povalový chodník NS.

Soumarské rašeliniště...

...

Rozhlédnu se z výhledové plošiny terasy a jdu po stezce k Vltavě. Meandry řeky zdobí několik Řopíků lehkého opevnění a když dojdu k tábořišti Soumarský most, mohu si u jednoho z nich prohlédnout výstavu vojenských zbraní v zdejším muzeu. Ještě zchladím nožky v Teplé Vltavě a vrácím se k autu. Nechám projet dvě auta, vycouvám na cestu, rozjezdu se a zanedlouho se dívám na auto s dvěma koly na zadním nosiči. Volám Mírovi kde s Ájou zrovna jsou a po odpovědi, že právě míří do Volar, jim stroze sdělím, že jedu za nimi. Po více než čtyrech hodinách, kdy jsme o sobě nevěděli, odjíždíme zpět domů v naprosto stejném čase. Náhoda? Ne, jen další chyba v Matrixu.

Výhled z rozhledny...

...

...

Skřítek Rašeliniček vás provede celou naučnou stezkou.

...

...

Území obývá vzácný a chráněný tetřívek

Teplá Vltava. .

...

...

...

Bobří dobývají Šumavu úspěšně a rychle.

...

Lehké opevnění ŘOP.

Mapka opevnění Československa.

...

U muzea lehkého opevnění...

Tatra V3S. I v ní jsem trávil část dvouleté vojny. Ve voze V3S jsme měli radiostanici R118.

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.