Šlápoty.cz – vydejte se po našich stopách

Pod širák do Českého krasu l.

vydáno 6. května 2019 – napsal Rony – 1 komentář

Velikonoční svátky lze využít i jinak, než návštěvou příbuzných. Krásné počasí přímo vybízí k vandrování svěže jarní přírodou. Ještě stále víme, kde máme hledat svoji "zaprášenou tornu", ještě umíme "táhnout krajinou". Český kras je pro nás volným pokračováním poznávání krasu Moravského. Oba mají mnoho společného. První den nakoukneme do Koněpruských jeskyní a doputujeme až do Srbska.

Od Berouna do Srbska

To, že na první letošní vandr s báglem vyrazíme již v dubnu, má své opodstatnění. Získat na poslední chvíli ubytování totiž není v době Velikonoc snadné. Zkusil jsem to jen jednou, a pak mě napadlo, že bychom mohli jít pod širák. Krásné, slunečné počasí k tomu jen vybízí a ani dvě studené noci nám nemůžou být vážnou překážkou. Ty nějak venku překlepeme. Navíc půjdeme tentokrát jen ve dvou, jako za starých dobrých časů.

Koukolova hora

Vláčkem pohodlně pátečního rána přijíždíme do Zdic, odkud popojedeme ještě jednu zastávku k Berounu, do Popovic. Tady nám žlutá značka ihned připomene, že courat se v Českém krasu nebude úplně snadné. Třinácti kilový kletr s nejnutnějším vybavením se do kopce docela pronese.

Stoupáme k vrcholku Koukolovy hory, kde nad skalami lomu stojí malá kaplička. Tu nechal vystavět v roce 1832 vlastník tmaňského panství doktor Mudroch.

U rozcestí pod horou jsme přítomni krátkému zastavení menší skupinky věřících s dětmi, kteří vzhůru stoupají s kytarou a křížem v čele. Jsme rychlejší a proto nahoře máme klid. Poprvé se nám otvírá výhled do krajiny Berounska, kterou jsem si takto prošel vlastně jen jedenkrát. Tak dávno, že si pamatuji pouze útržky z několikadenní cesty, dnes víceméně kopírující tehdejší vandr za Zdic.

Začínáme v Popovicích u Berouna a hned stoupáme vzhůru do lesů.

Koukolova hora poskytne daleké výhledy ze skal vrcholové plošiny...

...

Křížová cesta může být i papírová.

Kapke sv. Blažeje na vrcholku Koukolovy hory...

...

Beroun.

...

Pohled k Tmani z Koukolovy hory.

...

Koněpruské jeskyně

Obejdeme skalnatý vrchol a sestupujeme z kopce. Rychle tím ztrácíme výšku, a když musíme za Havlíčkovým mlýnem zdolat prudký výstup k Aksamitově bráně, už to moje lýtka cítí jako nějakou křivdu. Zkamení mi podobně jako před miliony let skalní brána, jenž je pozůstatkem vstupního vchodu do jeskyně, který se propadl v 19. století do hluboké propastí.

Znovu nás dojde starší paní, která má s námi od Popovic stejnou cestu, a protože okolí dobře zná, může nám dál pár dobrých rad.

Další krasový útvar je totiž nedaleko. Úzká skalní rozsedlina zvaná Jelínkův most leží na okraji skal, vysoko nad údolím Suchomastského potoka. Celou oblast chrání národní přírodní rezervace Kotýz. Okolí je úžasně fotogenické. Modrá obloha se skvěle doplňuje s bílými i barevnými skálami a čerstvě zelenou trávou.

Rezervace ustupuje pouze sousednímu obřímu Velkolomu Čertovy schody.

Přejdeme vápencovou planinou ke Koněpruským jeskyním, kde se nedlouho po poledni noříme do nitra skal. Rádi se z horka a ostrého slunce na hodinu skryjeme do chladu jeskyně, která se krasovou výzdobou vyrovná jeskyním Moravského krasu.

Aksamitova brána vede do podzemí. Na vrchol Kotýze musíme vystoupat nad ni...

Trhlina.

...

V NPR Kotýz...

Jelínkův most.

Pod námi končí vlečka velkodolu Čertovy schody.

Vápencové útvary kolem nás jsou přírodní, modelované miliony let Suchomastským potokem. Alespoň si to myslím. Někdy je těžké rozlišit dílo člověka od díla přírody.

Na Kotýzu.

...

Strmé stěny velkolomu Čertovy schody chrání lana i tyto obří kameny.

Stopy po těžbě jsou patrné i zde.

...

Vstup do jeskyně odhalil až odstřel z roku 1950, provedený v jihozápadní části lomu pod vrchem Zlatý kůň. Postupně pak byly objevovány další prostory, včetně středověké penězokazecké dílny.

Mě jeskyně překvapí hlavně svojí rozlehlostí a krásou. Netušil jsem, jak velkou konkurenci v nich mají ty věhlasné moravské. Příjemnou hodinku podzemního pološera si užijeme. Ani nevadí, že tentokrát jdeme v násobně větší skupině, než před čtrnácti dny v jeskyních Moravského krasu.

Do Koněpruské jeskyně nás vstoupí velká hromada. Až to zarazí i průvodce, který nás rozdělí na dospělé a děti, a věnuje se především jim.

Planina Nazca byla inspirací?

Barevnost jednotlivých stěn lomů často překvapí.

V Koněpruské jeskyni. Nyní již nebudu rušit...

...

...

...

...

...

Zcela naplněni dojmy a bufetem nedaleko pokladny pokračujeme k malému lomu Na Kobyle, kam vede NS Zlatý kůň. Zde se těžil narůžovělý vápenec a touto těžbou se odkryla jeskyně Chlupáčova sluj, s nálezy mnoha kostí pravěkých zvířat.

Kolem poletují žluťásci, babočky paví oko i další motýlci a polehávají horolezci, pro které je zdejší terén eldorádem. Z uzavřeného lomu se dostanene tunelem ve skále. Pak dojdeme po louce, kde vane osvěžující východní vítr, k rozcestí Pod Vinnou a do vísky Tobolka.

Vápencové návrší Zlatý kůň...

...

...

Pohled někam k Srbsku.

Lom Na Kobyle prochází NS Zlatý kůň.

...

...

...

...

...

U Měňanského průhonu.

Tobolka.

Údolí děsu

Plahočíme se dále do lesů Kódy a již cítíme únavu. Bágl na hřbetě a přímé jarní slunce nám bere sílu. V suchém listí modře září květy jaterníků. Ani bučiny nás ještě před sluncem neochrání. Malé lístky se teprve probouzí k životu.

Na rozcestí se rozhodneme doplnit pitnou vodu u vývěru potoka Koda a projít si Údolí děsu. Traduje se, že právě v tomhle uzavřeném malém kaňonu vznikl český tramping, jak se také můžete ze starých zaznamenaných vyprávění dočíst.

Pěšinka od vyvěračky klesá do úzkého údolíčka k dřevěným tramským chatkám. Ty si uchovaly nejen svoji přirozenou starou krásu, ale i nápisy, které lze na jednotlivých chatkách přečíst. Jména byla odkazem na májovky z divokého západu.

Mám ve své fonotéce uloženu LP desku Řeka hučí, kde je autorsky uvedený soubor Údolí děsu.

Horší je, že zde nemáme možnost přenocovat. Na mapě zaznamenanou jeskyňku ve skalách vysoko nad údolím brání strmý svah a my nahoru lézt nehodláme. Nezbývá než dojít do Srbska. Výhodou bude, že se dobře najíme a ušetříme své omezené zásoby.

Na Červeném vršku.

Koda - Údolí děsu...

...

...

...

...

Srbsko

Přecházíme Srbeckou lávkou Berounku, zrovna když nízké slunce dokonale osvětluje bílé vápencové skály nad řekou. Úplná večerní idylka. Kolem se courají pěšáci i jezdci na železných ořích a ospalou atmosféru za mostem podtrhuje velká šachová věž s dvěmi zamyšlenými živoucími postavami, sklánějícími se opodál nad svojí rozehranou velmistrovskou partií šachu. Tak tak stíháme večeři a pivko v Hotelu Berounka, kde již v 19 hodin zavírají. Pak mají zřejmě přednost hoteloví hosté.

Upomenu se, že právě zde jsem sháněl začátkem týdne ubytování, a hned poté to vzdal. O Velikonočních svátcích by to bylo marné. Dobře tak, alespoň nás čeká zajímavá noc pod širákem.

Berounka u Srbska je v zapadajícím slunci úžasně malebná...

...

Nevšímavě míjíme poloprázdný kemp s otevřenou hospodou a kolem Berounky zamíříme k skalám. Pod nimi leží trochu rovnější travnatá plošina, kde budeme dobře skryti. O kousek níž vede cyklostezka. Ač je na ni kvůli padajícím kamenům zákaz vjezdu i vstupu, je zde neustále živo.

Až se setměním vše ztichne. Tedy abych to uvedl na pravou míru, vše kromě kachen na řece, nízko přelétávajících letadel startujících z Ruzyně, a neustále projíždějících vlaků na frekventované trati Praha - Plzeň. Když se přidá i občas padající kamení z Vlastiny stěny, pod kterou spíme, máme o zábavu postaráno. Dojde nám, že onen zákaz vstupu není úplnou zbytečností.

...

Vlastina stěna...

Jeskyňka.

Než zaberu, trvá to dlouho. Mám tak čas si uvědomit, že se nacházím v kraji, kde není nouze o nálezy prvohorních mořských zkamenělin. Nakonec na ně nás upozorňoval i průvodce Koněpruskými jeskyněmi. Možná stačilo sejít do lomu pod Zlatým koněm a mohli jsme s sebou tři dny tahat nějakého hlavonožce z ordoviku.

V noci začíná rychle klesat teplota téměr až k nule, přesto se nějak vyspíme. Jen jednou se v panice probudím s tím, že na mne padá kamení, ale než se stihnu vzpamatovat, sesyp navždy ustrne. Snídani ráno musíme odložit. Je fakt kosa a slunce vyhřívá stráně jen na druhé straně řeky.

Pohled na ztichlý lom z našeho bivaku.