Půltucet (duben 2026) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2026) - příběh fotografie

Motto: „Protože všichni sdílíme tuto malou planetu Zemi, musíme se naučit žít v harmonii a míru mezi sebou a s přírodou. To není jen sen, ale nutnost.“ Dalajláma

Jsi

Jsi kapkou rosy v mém zorném poli

Zrnkem písku co se drolí

Jinovatkou vedle splavu

Pro tebe smím ztrácet hlavu

. . .

Jsi mořskou pěnou na útesu

Padlým listem v lůně lesů

Vždy rozkvetlá jsi do krásy

Báseň, co svět nespasí

. . .

1. Na hladině

Na jaře všechny rybníky ožijí. Vodní ptactvo zahnízdí v rákosinách, které mu poskytnou potřebnou ochranu před predátory i lidskými zvědavci. Pozorovat zčeřenou hladinu, kde se prohání kachny či potápky, může být uklidňující. Čas jako by v tuto chvíli zpomalil.

. . .

2. Kousek gotiky

Můžete vytvořit stovky fotek kostelů, o které se někdo po staletí stará, ale zříceninu kostela jen výjimečně. Když jsme si prodloužili trasu z Čakovce lesem do Kvítkovic, byl jsem rád, že se kolem nás válí mlha. Kromě vlhka v botách jsem tak mohl vytvořit obraz apokalyptické vize, k níž sychravé počasí bytostně patří. Kostel sv. Víta z let 1644 - 1647, vystavěný v gotickém stylu, nechal zrušit císař Josef II. Mohutná zeď, která zbyla na úpatí hřebene Blanského lesa, dodnes budí údiv a láká turisty.

. . .

3. Stromořadí

Vojáky připravenými k bodákovému útoku připomíná řada topolů u cesty z Kvítkovic do Dubného. Stromy vytvořily nevšední kulisu klidné hladině rybníka, na kterém naše přítomnost vyplašila hejno divokých kachen.

. . .

4. Zlatá hodinka

Zlatá hodinka na zámku Český Krumlov vykouzlila v odrazu okna vizi Salvátora Dalího. Hodiny zámecké věže ukazují půl osmou večerní a slunce se chystá ulehnout do šumavských hvozdů.

. . .

5. Vlny Blanského lesa

Krajinu Blanského lesa od Šumavy odděluje údolí Chvalšinského potoka. Žádnou podstatnou změnu však neuvidíte. Blanský les zřejmě získal své jméno podle středověkého hradu Blansko, který se tyčí na vrchu nad obcí Mirkovice na Českokrumlovsku. Název Blanský by mohl označovat les či území patřící k tomuto hradu, spravovanému panstvem. V období velké kolonizace od 13. do 15. století byla založena většina vsí, cisterciácký klášter ve Zlaté Koruně i hrad Dívčí Kámen, o něco mladší kostel ve Chvalšinách, který je na fotce.

. . .

6. Větvičník slívový

Moje oblíbena cyklotrasa vede z Purkarce na Hlubokou kaňonem Vltavy. Pod Starou oborou jsem často zastavoval a fotil barevné jarní květy. Mimo sasanek, orseje či hrachoru jarního mne zaujal i větvičník slívový, který je citlivý na znečištěné ovzduší a jeho přítomnost naznačuje čisté prostředí.

∆ ∆ ∆

První jarní měsíc prozářilo slunce a šestice obrazových vizí března oznamuje světu, že nejvíc zabodoval příběh s názvem Židova strouha. Získal nejvíce vašich hlasů, kterých se za necelý měsíc již sešlo přes sto.

Minulý rok jsem nabídl k poslechu a zamyšlení zajímavé album Michala Prokopa, který ho nahrál se skupinou Framus Five. Jmenuje se "Ostraka" a nyní při udílení hudebních cen "Anděl" získal cenu za nejlepší desku roku 2025. Michal Prokop obdržel také cenu sólový interpret roku. „V Síni slávy už jsem od roku 2019 a tohle je moje první deska, která dostala konkrétní ocenění." komentoval vše Michal Prokop.

Zkusím znovu lovit v českých vodách. Co takhle poslechnout si verše předčasně zesnulého Davida Stypky z desky Opatruj?

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (duben 2026) - příběh fotografie

0%Na hladině

0%Kousek gotiky

40%Stromořadí

40%Zlatá hodinka

20%Vlny Blanského lesa

0%Větvičník slívový

Hlasovalo 5 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.