Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Když před osmi sty lety vymřel v Čechách pratur, zdálo se, že je to jednou provždy. Velkým překvapením tak dnes je, že se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. Jak je to možné? Inu pomohla k tomu dnešní moderní genetika a prapředci dnešních krav se díky ní mohli přestěhovat z Nizozemska do šumavského Křišťanova
Nedalo nám to a jeli jsme se jednoho krásného letního dne na pratury podívat.
A protože atraktivní je i okolí šumavské vísky Křišťanov, prošli jsme se nádavkem krásnou přírodou kolem vrchů Skaliny (958 m n. m.) a Skelný (947 m n. m.) do vysoko položené vsi Koryto. Jen díky tomu jsme spatřili i výběh s několika zubry evropskými.

Křišťanov

Křišťanov je dnes téměř opuštěnou vsí, i když v minulosti tomu tak nebylo.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1694. Obec se vylidnila po odsunu německých obyvatel po druhé světové válce, kdy rovněž zanikla velká část zástavby. Ještě v roce 1921 žilo v Křišťanově 1464 obyvatel, zejména při silnici do Ktiše. Vísku najdeme v severní části Želnavské vrchoviny a tak nepřekvapí, že se kus jejího území stalo součástí sousedního vojenského újezdu Boletice.

Jsou zde proznačeny dvě turistické stezky. Zelená TZ vás zavede na sever do Koryta, Skříněřova (k nádraží ČSD) a do Libínského sedla, nebo na západ přes Arnoštov a Větrný vrch (1 051 m n. m.) do Volar. Novější žlutou TZ se dostanete k Markovu pod mohutný Chlum (1 191 m n. m.) a přes Tisovku do Ktiše. Obě značené stezky vedou nádhernou krajinou s nepříliš velkým převýšením. Však vycházíte z Křišťanova, který leží v téměř 900 m n. m.

mapka

Pratuři

Ohradu s pratury najdete hned vedle rozcestníku značených a výše popsaných turistických tras a pro první průzkum dobře poslouží bytelná dřevěná rozhledna. My jsme spatřili pratury v dáli u hospodářských budov a hned se za nimi vydali. Musím říct, že nám pratuři udělali velkou radost, protože ihned jak nás spatřili, začali se všelijak před fotoaparátem předvádět. Jistě již jsou na zvědavce zvyklí.

Tento předchůdce dnešních krav je vysoký až dva metry a dosahuje hmotnost jednu tunu. Jeho charakteristické vzhůru otočené mohutné rohy budí respekt. Pratuři z českého území zmizeli mezi 10. a 12. stoletím. Poslední evropský pratur zmizel ze světa roku 1627 v Polsku. Příčinou jejich vyhynutí byl nekontrolovaný lov.

Je vůbec zvláštní jak naši předci vybíjeli ze svých území jeden živočišný druh za druhým. Dnes se zvěř na ztracená území pomalu znovu vrací a tak po mnoha desetiletích, ba i staletích můžeme u nás znovu spatřit rysa, kočku divokou, orla mořského i skalního, sokoly, losy, bobry a brzy jistě i vlky, zubry evropské a snad i medvědy.

"O opětovné vyšlechtění pratura se ve 20. letech zasloužili němečtí bratři Heckové. Trvalo jim to 30 let a museli zkřížit sedm druhů evropského dobytka včetně skotských horských krav a španělských zápasnických býků z arény," popisuje vzkříšení pratura Wicher Pen z holandského úřadu ochrany přírody a krajiny.

V celé Evropě je dnes pratuřích rezervací velmi málo. Největší stádo, 127 kusů, žije v Holandsku.

"Pratur je nenáročné zvíře. Ve zdejší krajině se pase celý rok a v přírodě najde potravy dostatek, takže se nemusí ani na zimu schovávat pod střechu," říká o houževnatém skotu Ilona Noorlanderová z úřadu ochrany přírody a krajiny holandska.

Právé z holandského stáda se část praturů nedávno do Křišťanova přestěhovala. Stádo zde žije v převážně křovinaté krajině, s loukami a bažinami. Podle chovatelů se mu zde daří, což potvrzují i nově narozená telata.

Podle majitelů stáda zde i přes určité výhody praturů rozhodně nejde o komerční chov. Vývin pratura totiž trvá daleko déle než běžné krávy, a proto se pro jiný než ekologický chov, nebo jako doplněk agroturistiky, nehodí. Na Šumavě tak pratuři mohou udržovat spásáním horské louky a udržovat je v původním zdravém stavu.

Více se dočtete na: http://www.ceska-krajina.cz/862/pratur-se-pripravuje-na-navrat-do-ceskych-hor-a-lesu/

kde je i odkaz na obsáhlý pdf článek.

Infocedule u výběhu praturů.

Vyhlídka je dokonce zařazována mezi šumavské rozhledny.

...

Výběh praturů je dost velký a kromě louky je v něm i zarostlá plocha s rybníkem.

Přestože jsou pratuři uváděni jako plachá zvířata, přišli se na nás z blízka podívat. Jsou opravdu krásní. Snad časem budou k vidění i volně po Šumavě.

...

...

...

...

...

...

Několik telat dokazuje, že se zde praturům daří.

Trek kolem výběhu zubrů evropských do obce Koryto

Po vzájemné prohlídce se s pratury loučíme a jdeme přímou cestou mezi ohradami vzhůru k vrchu Skaliny. Tady pro změnu vidíme v ohradě několik bizonů a laní. Procházíme pastvinou koní, kteří zde momentálně ale nejsou a noříme se nazdařbůh do lesa. Směr bez mapy držím instinktem. Zanedlouho přecházíme další planinu a za ní si u cesty kontrolujeme pro jistotu polohu mobilem.

Koryto je nedaleko před námi. A přes svůj název jde o obec položenou ve svahu hezky vysoko. 900 - 930 m n. m. je už solidní výška. Fotím si pěknou svažitou náves i okolní staré patrové domy.

Po nalezení rozcestníku se vydáváme po zelené značce po lesní cestě dolů kolem Skelného vrchu. Sestupujeme až k Tetřívčímu potoku. Příjemná cesta skončí po necelých 3 km na hlavní ze Zbytin do Křišťanova a tak nás čeká tvrdé stoupání zpět k zaparkovanému autu. Vlevo od nás je každých 100 m cedule upozorňující na to, že zde je zóna Nature 2 000.

Dodatek o zubrech a jejich návratu do přírody České republiky: www.ceska-krajina.cz/904/vedci-predstavili-studii-venovanou-navratu-zubru-do-ceske-republiky/

U výběhu je i několik domů a tyto, dnes se pomalu rozpadající, dřevěné chatky.

Další výběh je vyhražený zubrům evropským.

Zubr evropský je vzdálený příbuzný amerického bizona. V minulosti byl téměř vyhuben. Ve volné přírodě žije už jen v hlubokých lesích Bělověžského národního parku u polsko-běloruských hranic.

...

...

Podobná rozhledna, jako je u výběhu praturů, je i na Knížecím stolci, který vidíme os vrcholu Skalin.

Pastviny u Koryta a na obzoru bílá věž rozhledny na Libínu.

KORYTO (dříve Psí Koryto, německy Hundsnursch)Leží ve vzdálenosti 9 km jihozápadním směrem od Prachatic. Nejstarší písemná zpráva se zachovala z roku 1393 ve formě Hunczurisch. V roce 1395 je poprvé doložen i český název Koryto, který se udržel do 17. století. V roce 1600 zde žilo 15 osedlých a byla zde i krčma. Od roku 1850 osada obce Skříněřov. V roce 1870 zde žilo již 185 a bylo 24 domů. největšího počtu obyvatelstva bylo dosaženo v roce 1890, 210 osob. Potom počet obyvatelstva v roce 1946 odešlo celkem 136 osob. V roce 1988 zde žilo pouze 22 osob. V roce 1837 zde byla postavena budova jednotřídní obecné školy, která v roce 1933 byla rozšířena na druhou třídu. Německá obecná škola ukončila svou činnost v roce 1945. V roce 1946 byla otevřena česká obecná škola, později Národní škola, základní devítiletá škola, která byla zrušena v roce 1970 pro nedostatek žactva. V roce 1875 budova školy vyhořela podobně jako při dalším velkém požáru v roce 1908. Od roku 1960 osadou obce Zbytiny.

Rozcestník.

...

...

Sestup kolem Tetřívčího potoka.

TetřívčI potok.

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Co si myslíte o podobných genových experimentech?

39%Jsou v pořádku a fandím jim. Může to přinést užitek.

31%Měly by se dělat s rozmyslem, protože mohou způsobit nevratné změny. Ať u zvířat, tak i u rostlin.

31%Něco podobného by se mělo provždy zakázat. Do přírody se takto nesmí zasahovat!

Hlasovalo 707 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

21. října 2013 20:49

azave říká

Vloni jsme v teto casti Prachaticka byli mimo jine i na keskach. A do lesu kolem, tenkrat jeste Psiho Koryta, jsem chodil, vlastne jezdil vlakem, pred tak 40 lety na houby, a ze tam tenkrat rostly ... Po valce bylo Koryto plne osidlencu a vyhnancu z Rumunska - rumunsti Cesi a Slovaci. Oni tenkrat nevedeli, jestli je vyhnala z Rumunska ruska vojska nebo nemci ... ... ... Chodil jsem s jejich detmi do skoly, neumeli ani poradne cesky. Ani rodice a ani deti ... ... Pri me lonske navsteve, tam ze vsech asi 50 rodin, ktere tenkrat v padesatych letech prisly,  zbyla jen jedna. Dneska je Koryto chaluparska vesnice. Nebyt chaluparu, tak uz asi davno neni na mapach a ani ve skutecnosti. 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.