Půltucet (prosinec 2025) - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2025) - příběh fotografie

Motto: "Pochybuj, hvězda že plane, pochybuj, slunce že žhne, pochybuj o pravdě samé, jen o mně, o mně ne!“ William Shakespeare

Kámen safírový

Neřeknu to svými slovy

Nestačí mi na to dech

Kámen dám ti safírový

Za jeden tichý vzdech

. . .

Za tvá ústa rubínová

Časné vraní svítání

Na miskách vah chybí slova

Uvízla v našich snech

. . .

1. Volešek

Dramatické divadelní představení nám poskytl podvečer u rybníka Volešku. Zbudovská blata se brzy ponoří do tmy, skrze kterou proniknou jen oči dravců. Křik luňáka červeného se nese krajinou plnou napětí. Krátké prosincové dny mají svá neměnná pravidla.

. . .

2. Třeboň

Jední ze zámků, kam lze zavítal i v zimním čase, je ten Třeboňský. Pravdou ovšem je, že si při prohlídce pokojů užijete nejen zajímavý výklad, ale i trochu té zimy.

. . .

3. Svět

Na konec světa nedohlédnete, pokud mlhy padnou do Třeboňské pánve. Ale obejít celý Svět možné je. Rybník s tímto jménem vybudoval letech 1571 - 1573 Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, jehož socha z hráze sleduje své velkolepé dílo.

. . .

. . .

4. Adventní Pasov

Adventní čas jsme využili k návštěvě našich bavorských sousedů a zajeli se podívat na historicky významné město Pasov, jež leží na soutoku tří řek. Místo, odkud se do Čech ve středověku po Zlatých stezkách vozila ze Solnohradské komory sůl.

. . .

5. Inn

Divoká alpská řeka Inn zkrotne, když z horských výšin slétne do širokých údolí, kde dá své jméno Innsbrucku. Ještě více se však zklidní v Pasově u soutoku s Dunajem, největším veletokem Evropy. Pramení ve východním Švýcarsku v pohoří Platta pod Pass Lunghin a na 517 km dlouhé cestě na svém horním toku protéká údolím Engadin, aby poté v Německu pronikla hlubokou dolinou nedaleko Rosenheimu Bavorskou planinu a před ústím do Dunaje nahléhla k výběžkům Bavorského lesa.

. . .

6. U soutoku

Soutok Vltavy s Lužnicí nedaleko Neznašova spojuje dvě jihočeské řeky, které jsou tepnami kraje. Tepnami,, jež v létě ožijí tisícovkami vodáků. Řekami, které jsem při svých vandrem i sjíždění řek poznal dokonale od jejich pramenů až po tento soutok.

∆ ∆ ∆

Listopadový Půltucet je vyrovnaný. Koncem prosince vede tabulku o jediný hlas fotka Roklanů od Filipovy Hutě s názvem V ráji šumavském.

Před mnoha roky mne zaujal hlas zpěváka s jménem Chris Rea. Anglický rockový a bluesový zpěvák, skladatel, kytarista a hudební producent, byl známý svým charakteristickým chraplavým hlasem a hrou na slide kytaru. Dočtete se o něm i jednu zajímavost, že nikdy neměl koncert v USA. Píšu vše v minulém čase, neboť 22.12. 2025 Chris v 74 letech zemřel.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Půltucet (prosinec) 2025) - příběh fotografie

15 21% Volešek

11 15% Třeboň

16 22% Svět

13 18% Adventní Pasov

8 11% Inn

9 13% U soutoku

Hlasovalo 72 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.