Půltucet (září 2021) - příběh fotografie
vydáno 1. října 2021 – napsal Rony – žádný komentář
Motto: „Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta.“ Seneca
Září tvoří pomyslný most mezi letními vedry a chladnými rány s vše zahalujícími mlhami nadcházejícího podzimu. Přelom, kdy nízké slunce již nestíhá v stále se krátících dnech vyhřát naše ztuhlé kosti.
Hledáme jeho paprsky a čekáme na hřejivé teplo babího léta, abychom znovu zahlédli v povětří poletovat stříbřité vlákna pavučinek, s nimiž se na dlouhou cestu vydávají maličcí pavoučci.
Slavný Ottův slovník naučný nám sděluje toto::
"Babí léto se nazývá Svatováclavské nebo Mariánské, latinsky Filamenta Divae Virginis = čili vlákna božské panny. Jemné pavučiny, vlákénka, která za jasného září jednotlivě nebo v chumáčcích poletují ve větru.“
1. Luzný
Kamenná pyramida vrcholu Luzného překvapí každého, kdo ji na vlastní oči poprvé spatří. Po odstranění železné opony byla hraniční cesta mezi Roklanem a Luzným jedním z našich prvních cílů. Dobře si pamatuji, jak se nám mezi vzrostlými a tehdy ještě zdravými stromy před očima mihlo cosi, co jsme nedokázali rozpoznat. Viděli jsme mraky nebo něco jiného?
Přespali jsme nad Modrým sloupem, kde ještě visel obrázek naší přísně střežené hranice, s vyobrazením plotů, vojenské strážní věže (tzv. Špačkárny) a hlídky se samopaly. Trochu jsem se zastyděl za tu malůvku. Přefocená fotka kresby na diapozitivu na Půltuctu nedávno docela uspěla. Teprve když jsme druhý den ráno od Markflecku spatřili vrchol Luzného, pochopili jsme... Šumavská turistická mapa 100:1 končila pro jistotu daleko před hranicí. Byla to tehdy pro nás opravdu objevitelská cesta.
2. Krásná Máří
Jizerskohorské bučiny se dostaly na prestižní seznam přírodního bohatství UNESCO. Jde o první přírodní oblast v Česku, které se to podařilo. Pohled ze skalní vyhlídky Krásná Máří směřuje pravě do bukových lesů rozprostírající se na svazích nad bystřinami Velkého a Malého Štolpichu.
Z cyklotrasy je na skalky Krásné Máří opravdu jen skok a tak jsem se mohl poněkud zastřeným výhledům věnovat i já.
3. Stará škola
Stará budova školy v Josefovském Dole v Jizerských horách dnes stojí u kraji cesty zapomenuta časem. Podobných honosných, avšak dnes opuštěných budov je v údolí několik. Přesto mne inspirují mnohem víc, než novodobá architektura dnešních hotelů či penzionů. Nesou si patinu minulých století, dobu, kdy to v nich žilo.
4. Sen o Africe
Zničeho nic jsme se ocitli v horském pralese střední Afriky. Jsme pouhými vetřelci, snažícími se ukořistit nějakou krásnou fotku ikonického zvířete. Slaný pot nám stéká po skráních a my ani nedutáme, abychom na sebe příliš neupozornili. Co kdybychom ohromného gorilího samce přece jen probudili?
Možná jste netušili, že pro tuto fotku si můžete vystoupat k vrcholku Kopřivníku nad Oldřichovské sedlo. Jizerky jsou plné podobných překvapení.
5. Zvonička pod horama
Zvoničky na horách odměřovaly svým zvukem denní dobu, svolávaly k modlitbě a nebo varovaly před nebezpečím. Většina z nich dnes již jen tiše stojí coby turistické atrakce.
Vzniku obecních zvoniček předcházel tzv. ohňový patent Marie Terezie, vydaný v roce 1751. Ten kromě nařízení zvonit, pokud vartýř vidí požár a mít zvonek v každé obci, vydával i nařízení sázet stromy mezi domy a na návsi vybudovat rybníček.
Moje cyklistická projížďka čarokrásnou přírodou Novohradských hor nemohla začít jinde než u vísky Paseky, kde zaoblené kopečky postupně začínají dostávat ten pravý charakter hor. Zvonička na jednom z nich zvěstuje, že se zanedlouho ponoříte do hlubokých lesů, z nichž nemusí být snadného návratu.
6. Znovunalezená krajina
Je to již hezká řádka let, co mne uchvátilo několik pohlednic od Pasek z Novohradských hor. Jednou z nich byl obrázek zvoničky, pod níž text "Znovunalezená krajina" sděloval vše. Novohradské hory byly odsunem německy hovořících obyvatel a na čtyři desetiletí zataženou železnou oponou z velké části turisticky nedostupné. Krajina je zde dodnes zamyšlená, liduprázdná, avšak neskutečně krásná.
Kamenná pyramida či zvonička nad obcí Paseky, stejně jako výhled na Kraví horu, před níž do dáli bělostí svítí dobrovodský kostel Panny Marie Těšitelky, nebo pohledy do "rovin" u Horní Stropnice a Nových Hradů, jsou pohlazením na duši.
∆ ∆ ∆
Poslední prázdninový měsíc se Půltucet věnoval pouze Šumavě. Z šestice fotek si nejlépe vede Signál kouřovej.
Abychom si užili dalekých cest, zvu Vás na Cestu hrdinů SNP, 760 km dlouhou trasu po červené Slovenskem. K putování přírodou si můžeme notovat s písněmi Michala Tučného z alba Poslední kovboj.
Anketa
Fotky s příběhem - září 2021
40 18% Luzný
35 16% Krásná Máří
30 14% Stará škola
39 18% Sen o Africe
31 14% Zvonička
44 20% Znovunalezená krajina
Hlasovalo 219 čtenářů
Fotogalerie k článku
Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit
Autor článku
Rony
... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.
(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)
Komentáře
K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!
Přidat komentář
Článek je zařazen do kategorií
Podobné články
Jaký typ výletů preferujete?
1228 46% Vzít krosnu a přespat ve volné přírodě
828 31% Poznávání přírodních krás s ubytováním v hotelu nebo penzionu
585 22% Poznávání památek a velkých měst
Hlasovalo 2641 čtenářů Archiv anket
Náhodné články
- Zápisky z cest I. (Pirin...)
- Veselé Vánoce a šťastný nový rok 2010
- Až na vrcholky slovenských hor ll.
- Od ledovcových jezer Královského hvozdu k výhledům na Prsa Matky Boží
- Přejezd České republiky za 7 dní
- Podruhé na kole aneb kam nás tentokrát dovedou cesty po okolí Strakonicka
- Od Hoslovic k Čestické Kalvárii a zpět
- Jizerské hory l.
- Peking, část II.: Čínská zeď a jiné
- Kolem Krašova