Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie

Půltucet (květen 2026) - příběh fotografie

Motto: "Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit. Sedím v něm a učím se milovat život aspoň pro jiné, když ne pro sebe.“ Karel Čapek

Courám se rosou

Bos courám se chladnou ranní rosou

Nohami smývám jiskrný třpyt

Loukami k horách znovu mne nesou

Modrou z chrp snažím se ochránit

. . .

Vnímám i barvu vlčích máků

Rudou jim mohu odpustit

Snad žhavý plamen ze chřtánů draků

Nezruší světu jeho vnitřní klid

. . .

1. Frymburk

Frymburk by bez Lipna byl jiný, stejně tak i Lipno bez Frymburku. Bylo pondělí 2x. května, když jsme si projížděli trasu kolem celé přehrady. Čekali jsme volné cyklotrasy, ale místo toho jsme sledovali provoz jako na Václaváku. Stovky cyklistů ze sousedního Rakouska a Německa využilo svůj státní svátek a vyrazilo do šumavských hvozdů.

. . .

2. Dolejší Padrťský rybník

Brdské lesy narušily pastviny a louky, kdysi obývaná území však bylo v 50 letech minulého století vylidněno, domy srovnány se zemí a místo se stalo vojenským vycvikovým prostorem. Totéž potkalo okolí Padrťských rybníků, kde zanikly obce Padrť a Záběhlá.

. . .

3. Červené cesty Brd

Velká většina cest v Brdech je asfaltová, ale pokud zde narazíte na tyto červené cesty, pojede se vám po nich na kole stejně dobře, jako nám od vrcholu Praha k Malému Toku. Podobně jako Šumava jsou brdské lesy pro cyklisty požehnáním. Provoz téměř nulový, krajina pestrá a mnoha krasnými výhledy, mělkými údolími plnými květů, oázy rozsáhlých lučin.

. . .

4. Hrad Točník

Točník se jeví býti sympatickým hradem. Jeho pohnutou historii můžete vnímat při prolézání jednotlivých budov a místností, ale jeho původní noblesu a krásu si lze představit již jen těžko. Od roku 1398 na hradu přebýval král Václav lV., který zde v roce 1401 vydal první listinu s privilegii pro České Budějovice.

. . .

5. Vřesoviště

Velmi nezvyklým pohledem vás obdaří plochý vrchol nejvyšší brdské hory Toku (856 m n. m.). Bývalá dopadová plocha vojenské střelnice postupně zarostla vysokým vřesem, borůvčím a brusnicí brusninkou.

. . .

6. Invaze

Jako invaze monster mimozemšťanů vypadají pahýly pařezů v Rakovské zátoce. Výška hladiny Lipna je dlouhodobě podnormální, trvalejší déšť stále nepřichází.

∆ ∆ ∆

Aprílové doteky jara vykouzlily šestici fotek s příběhem, z nichž jste si nejvíce oblíbili Vlny Blanského lesa.

Již jedenacté studiové album TheTortured Poets Department Taylor Swift je klidný popík pro večerní rozjímání u lahvinky dobrého vínka.

Hodnocení článku

Anketa

Půltucet (srpen 2025) - příběh fotografie

40%Frymburk

10%Dolejší Padrťský rybník

10%Červené cesty Brd

10%Hrad Točník

20%Vřesoviště

10%Invaze

Hlasovalo 10 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.