Putování Chodskem l. - Čerchov, Domažlice, Koráb

Putování Chodskem l. - Čerchov, Domažlice, Koráb

Český les jako by vypadl z oka Šumavě a přestože nedosahuje její výšky, o hodnotné výstupy zde rozhodně není nouze. To jsme okusili na vlastní kůži, když jsme stoupali na nejvyšší horu pohoří, kterou je Čerchov. Další den nás zase vlídně přijala zajímavá hřebenovka nad Kdyní. 
Za to, že jme chodili stále nahoru a dolů můžou i rozhledny Kurzova věž na Čerchovu, Koráb nad Kdyní, Bolfánek u Chudenic a také věže v Domažlicích a Klatovech a na hradu Rýzmberk.

Čerchov (1 048 m n. m.)

mapa Čerchov

Teprve v autě si upřesňujeme itinerář na následující tři dny, kdy hodláme navštívit několik atraktivních míst Českého lesa. Vlastně pouze jižní části tohoto rozlehlého pohoří, které směrem do vnitrozemí volně přechází ve Švihovskou vrchovinu.

Z wikipedie se můžeme dozvědět, že Český les (německý název je Oberpfälzer Wald - Hornofalcký les pro německou stranu hranic a Böhmischer Wald - Český les pro naši) je členitá vrchovina ležící podél česko-německé hranice a zasahuje jak do jihozápadních Čech tak i do východního Bavorska. Pohoří se táhne od Chebské pánve na severozápadě až po Všerubskou vrchovinu, která odděluje Český les od Šumavy (německy Böhmerwald) na jihovýchodě. Délka pohoří je 80 km.

Před lety jsme si, ještě bez vyznačených tras, projeli celé horstvo z Chebu až do Nýrska na kolech. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jde o lidmi opuštěnou, ale nádhernou krajinu, co stojí za pozornost. Proto, pokud vás již omrzely davy cyklistů na profláklých šumavských cyklostezkách, neváhejte, a vydejte se prozkoumat tuto oblast. Odměnou bude klid a pohoda neporušené přírody v bývalé zakázané zóně u našich západních hranic.

Krajina Českého lesa je velmi podobá šumavské, avšak v průměru o 300–500 m nižší. Nadmořská výška jednotlivých vrchů se pohybuje od 600 do 1042 m. Nejvyšším vrcholem je Čerchov (1 042 m n. m.), kde se na vrcholu nachází Kurzova rozhledna, pojmenovaná po dr. Vilému Kurzovi, jednom za zakladatelů Klubu českých turistů.

A právě vysoký hřeben Čerchova je pro nás prvním dnešním cílem. Přes Všeruby přijíždíme do České Kubice a ve Folmavě necháváme auto nedaleko restaurace a nočního klubu. Přímo u začátku žluté TZ, která nás vyvede velmi rychle do krásných lesů. Stejně jako na Šumavě i zde v nižších partiích výrazně převažují smrky.

Je nepříjemné dusno a mám problémy se do strmého kopce rozejít. Přicházíme k upravené České studánce, kde se čas zastavil. Přinutíme se trochu najíst. Vzhledem k tomu, že jsme vyrazili až po jedenácté, rychle nám vyhládlo, přesto mám problém něco do sebe dostat.

Opouštíme lesní cestu a míříme tvrdě stezkou vzhůru na hřeben. Někde se těch 600 výškových metrů musí projevit. Naše tempo dost trpí mojí indispozicí. Cítím se mizerně, asi se projevilo to, že jsem několik dnů hrál intenzivně tenis a zablokoval si zádové svaly. Postup je proto podobný dobývání Everestu. Deset kroků vzhůru, dest nádechů, atd. Procházíme již NPR Čerchovské hvozdy a krása okolních bučin nás nenechává v klidu. Konečně mohu trochu fotit, i když vysoké a ostré slunce žádné dobré snímky neumožní.

Hřebenová partie Čerchova je docela dlouhá a příjemná. Často se stoupá po starých kamenných schodech. Skal a kamenů je okolo hodně. Bylo je z čeho stavět.

Nad Folmavou dohlédneme přes louky k Diebergu (639 m n. m.) a masívu Hohen Bogen s nejvyšším vrcholem Schwarzriegel (1 079 m n. m.), kde jsou dvě radarové věže.

To, že zde několik desetiletí bylo pásmo, kam mohli pouze vojáci pohraniční stráže, je vidět všude okolo nás. Ocelovým lanem omotaný strom, u poeticky nazvaného místa - Šárka, je jedním z důkazů.

K České studánce, ležící pod hřebínkem Jeleního stánku, již jdeme po modré, která nás nakonec dovede až na vrchol Čerchova.

Česká studánka je příjemnou zastávkou. Výš už se smrčiny mění ve smíšený les s převahou buků. Cesta se tak stává barevnější a voňavější.

...

Míjíme Rajskou vyhlídku, ale ze zarostlého hřebene toho moc nevidíme. Na rozhledy si musíme počkat až na vrchol.

Kamenné schody zde přetrvaly věky a jsou stále ve velmi dobrém stavu.

Přes Sedlovou jedlinu přicházíme k Malému Čerchovu (988 m) a po necelém kilometru konečně i na Čerchov. Skrze plot, který dříve využívala k ochraně hráze socialismu armáda, jsme se dostali kolem několika nehezkých opuštěných vojenských staveb k rozhledně. Ty jsou zde vlastně dvě. Vedle původní, kamenné Kurzovy rozhledny, byla postavena věž podobná té na šumavském Poledníku. Také ona sloužila k radarovému monitorování vzdušného prostoru za našimi západními hranicemi. Dnes tu jen straší a my doufáme, že se vrchol hory dočká stavu před zatažením "železné opony".

Chvíli testujeme místní bufet a zanedlouho již počítáme schody na vrcholovou plošinu rozhledny. Bohužel se žádné daleké rozhledy nekonají, přesto lze spatřit nejen nedaleké vrcholy Českého lesa, ale i vzdálenější šumavské. Nejlépe je vidět blízký bavorský Hohen Bogen a oba vrcholy Ostrého. Velký Javor i další vrcholky již tonou v mlžném oparu a není snadné je rozpoznat. Pomaháme si proto instalovanými rozhledovými fotkami s popisy. K určení míst v okolí pomahá i vstupenka na rozhlednu, která je vlastně pohlednicí s rozhledovou růžicí.

Dolů k rozhledně přijíždí malý autobus se staršími turisty, pro něž by bylo těžké nahoru vyjít po svých. Dáváme se do řeči s průvodcem, jinak bývalým ředitelem zdejšího lesního závodu, a protože nás již tlačí čas, nakonec bereme za vděk jeho nabídkou svézt nás dolů k České Kubici. Je 16 hodin a nás by jinak čekal ještě asi 12 km dlouhý sestup. Nestíhali bychom se včas ubytovat na horské chatě Koráb na vrcholu stejnojmenného vrcholu u Kdyně, kde máme rezervaci.

Cestou jedeme přes Vyhledy, Klenčí pod Čerchovem, Trhanov do Pece pod Čerchovem a posloucháme zasvěcený výklad průvodce, který je zdejším rodákem a nezapře v sobě lesníka.

Původní dřevěná rozhledna byla postavena již v roce 1984 a po několika letech k ní byla přistavěna horská chata s názvem Pasovského chýše. Ta však pro velkou návštěvnost brzy přestala vyhovovat, a proto byla v roce 1905 postavena nová, kamenná rozhledna, zvaná Kurzova věž. V roce 1927 byla k objektům přistavěna ještě jedna turistická chata. Po okupaci byly objekty zabrány německou armádou a po válce zase našim vojskem. Místo bylo v pohraničním pásmu a tady nepřístupné. Chaty byly armádou zbořeny a ochoz rozhledny upraven. Kolem byly postupně přistavěny vojenské objekty a radarová věž. Dnes rozhledna patří KČT. Přístupná je od 16. července 2000, kdy byla znovu slavnostně otevřena.

Pohled na Kreuzfelsen (938 m n. m.), kde jsou v lese u hranic ukryty tři znaky trojmezí Čech, Bavorska a Falcka. Tři znaky zde připomínají bavorsko-českou hraniční smlouvu mezi císařovnou Marií Terezií a bavotským kurfiřtem Max Josefem lll. z 3. března 1764.Tudy měla vést zpět do Folmavy po zelené TZ i naše cesta, ale z toho, hlavně pro pokročilý čas, nakonec sešlo. Z dávného čundru si ale místo tří znaků u skály stále dobře pamatuji.

Domažlice by si jistě trochu lepšího světla zasloužily, ale slunce bylo proti.

Haltravský hřeben byl před Sametovou revolucí jedním z nemnoha přístupných cílů. Pamatuji si tak na naše putování skalnatým hřebenem přes Velkou skálu, nejvyšší Škarmanku (888 m n. m.), Haltravu a Sádek do Capartic a nakonec za šera temným lesem na Výhledy, kde jsme přespali na betonových deskách, ale pod stříškou, nedaleko památníku J. Š. Baara.

Pohled k Hohen Bogenu přes Fürth im Wald. Pořád v lese.

Z Babylonu zářící budovy bohužel nejsou žádným přepychovým zámkem, jak by se zpovzdálí mohlo zdát. Přesto je toto místo hodno pozornosti, nejen pro místní koupaliště, ale i pro okolní krásnou přírodu. Právě tam jsem poprvé spatřil na vlastní oči černožlutě vyvedeného mloka skvrnitého, známého salamandra. Na Šumavě jsem ho nikdy neviděl.

Věž postavená pro sledování pohybu letadel nad nepřátelským územím by mohla klidně sloužit jako noclehárna pro trempy. Kdo ví, možná i v noci bude, vždyť pod ní právě leží několik větry ošlehaných a dnešním dusnem unavených vandráků, s batohy pod hlavami. Trochu jim i závidím volnost, která nám tady chybí, ale pět křížků na krku nás už trochu tíží a tak občas děláme tyhle moto-kompromisy.

A právě díky jednomu kompromisu jsme sjeli do Pece pod Čerchov, k hezkému lesnímu penzionu. No, ale řekněte upřímně, není občasná výměna spacáku s volným nebem, za podobný zajímavý kus historie také k věci?

Od hezkého penzionu v Peci nás odveze již svým autem k České Kubici, odkud snadno dojdeme po cyklotrase č.3 zpět do Folmavy.

Pomalu se vracíme k Folmavě, kde vrchol Swarzriegelu přebíjí vrchol Herny a bordelu u našich hranic.

Domažlice

mapka Domažlic

Ušetřenou hodinku nakonec věnujeme zastávce na domažlickém náměstí. Blankytně modrým nebem pomalu plují beránci a bíle zářící věž je v jejich obětí neodolatelným cílem širokého objektivu. Okolní domy, městská brána i kostel vedle šikmé věže jsou dalšími objekty, které neuniknou mému zájmu. Dobré večerní světlo pomahá pékným záběrům a hodně zlepšuje moji náladu.

(Víc o Domažlicích v textech pod fotkami.)

Domažlickému náměstí, které bylo původně městským tržištěm, vévodí 56 m vysoká věž kruhového půdorysu, patřící k vedlejšímu arciděkanskému kostelu.

Architektonicky hodnotné jsou gotické a renesanční domy s podloubími a klenutými mázhausy a pozdějšími barokními a rokokovými štíty. Nad průčelími vznikly zděné vikýře s okny a kladkami. Většina domovních štítů vznikla až dodatečně v 2. polovině 19. století. Historické jádro města bylo v roce 1975 prohlášeno za Městskou památkovou rezervaci.

Kostel Narození Panny Marie s válcovitou věží, která původně ke kostelu nenáležela a bývala hláskou, je dominantou náměstí. První zmínky o kostele se datují k roku 1385, ale pozdější zprávy udávají rok založení 1111. Toto datum je také vepsáno na klenebním oblouku nad kruchtou. Z původní gotické stavby zůstaly zachovány křížové klenby boční lodi a profilované portály. Po požáru města roku 1747 byl kostel v letech 1751-56 barokně přestavěn. Klenutí chrámové lodi je zdobeno freskami F. J. Luxe z roku 1756. Mezi skvosty náleží oltář Narození Panny Marie, dílo pražských mistrů. Ve věži je kromě zvonů Zikmund, Poledník, Hodinka umístěn na ochozu zvonek "Advent" u 15. století, na který se zvoní v předvánočním období.

...

...

Freska na budově radnice.

...

...

...

Dolejší brána byla součástí městského opevnění již od jeho založení v 60. letech 13. století. Současná podoba brány je výsledkem rekonstrukce z roku 1905.

Kašna na náměstí.

Uprostřed náměstí, přímo proti kostelu stávala renesanční radnice, později poznamenaná pozdním barokem, s pěkným gotickým portálem, která se po přestavbách v důsledku ničivých požárů dochovala do r. 1891. Pak byla zbořena, aby uvolnila místo dnešní moderní novorenesanční budově s věžičkou, dostavěné roku 1893.

...

Obdélníkové náměstí je velmi dlouhé a především krásné.

Koráb

Do Kdyně je to z Domažlic co by kamenem dohodil a tak před půl osmou již stoupáme serpentinami na hřebenovou partii Korábu. K chatě přijíždíme úzkou cestou právě včas, abychom si ještě stihli dát zaslouženou večeři a pivko. Také si půjčujeme klíč od rozhledny.

Před západem slunce stoupáme točitými schody na trojstrannou vyhlídkovou plošinu. Pomalu ujídáme chuťovky z donesených zásob a sledujeme pomalu se zabarvující obzor. Naštěstí se mi podaří otevřít dvě okna na jihozápadní stranu a tak mohu fotit bez problémů.

Ve věži trávíme celou hodinu, dokud se sluneční paprsky zcela neztratí za, zpoza hranic, přicházející mraky. Právě kvůli této frontě, která má v noci a zítra přejít přes naše hlavy, jsme na Čerchov raději lezli dnes.

Koráb nad Kdyní je rozhlednou na stejnojmenném vrcholu (773 m n. m.). Ocelová stavba nahradila původní dřevěnou rozhlednu v roce 1992.

Stará rozhledna byla dřevěné trámové konstrukce s pěti patry - poslední vyhlídkové patro 21 m vysoké věže bylo rozšířené. V průběhu stavby KČT rozhodl také o postavení turistické chaty, kterou stejně jako rozhlednu zhotovil stavitel Hrubý. Chata byla po čase rozšířena. Roku 1948 pak došlo k opláštění rozhledny a zastřešení vyhlídkového patra. V letech 1982 - 87 chatu převzaly SHD Sokolov a upravily ji na rekreační středisko. Přitom byla sundána chátrající dřevěná věž. Zanedlouho se však začala budovat rozhledna nová, která měla sloužit i jako vysílač. V roce 1992 byla postavena ocelová konstrukce vysoká 50 m s trojúhelníkovou vyhlídkovou kabinou ve výšce 29 m. Konstrukci tvoří plechem opláštěný tubus, ve kterém je umístěno točité schodiště. Vyhlídkovou plošinu nese ještě trubková příhradová konstrukce. Stavba i se zázemím byla otevřena 15. srpna 1992. (www.rozhledny.cz)

Na projboké vyhlídkové plošině by se dalo dobře přespat, postupně vychládající věž však vydává večer všelijaké zvuky, o čemž se sami přesvědčujeme.

Hřeben Korábu.

Oba vrcholy Ostrého (1 293 m n. m.) osvětlují poslední paprsky slunce.

Pohled na hřeben Hohen Bogenu je trochu jiný než z Čerchova.

Směrem na západ vystupuje Rýzmberk (665 m n. m.) nad vyšším Škarmanem (689 m n. m.). V pozadí vrcholy Českého lesa, vlevo Škarmanka, uprostřed Starý Herštejn.

Vrchol Čerchova (1 048 m n. m.).

Velký Zvon (862 m n. m.) zalitý oranžádou.

Na jihu si při pohledu na Orlovickou horu a Jezvinec (739 m n. m.) vzpomenu na svůj úplně první vandr se spaním pod širákem, kdy jsme s bratrancem Mírou přešli po žluté TZ zajímavou trasu ze Švihova, přes Běleč, Bělýšovský les, Doubravu a Velký Bítov na Jezvinec. Tam někde začala moje dlouhá anabáze s báglem na zádech...

S velkou nostalgií tak, při pomalu se k západu sklánějícímu slunci, dělám posledních pár záběrů, zatímco hlavou se mi honí tři desítky let plné vandrů a spaní v různých boudách, pod širákem, nebo jen tak pod igelitem uvázaným na dva stromy, když pršelo.

...

...

...

Hodnocení článku

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

12. července 2013 17:35

Jack říká

Krása, krása, nic méně než jen krása...opravdu skvělý článek s nádhernými fotkami ze skvělých míst )))!

Komentář doplněn 12.07.2013 17:36

Díky Rony!

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.