Kolem Kleti

Kolem Kleti

Jaro je pro cyklistiku ideální. Slunce již hezky hřeje a příroda se probouzí ze zimního spánku. Záplavu bílých květů stromů a keřů brzy vystřídá jas zelených barev. Je příjemné projíždět se bučinami, které se brzy změní k nepoznání. Na romantiku Blanského lesa jen tak snadno nezapomenete.

Mapa Stopař

Od Ktišského rybníka vyrážim k Březovíku, kde "přehlédnu" zákaz vjezdu a mířím na okraj Boletického VVP. Cyklotrasa, která odvedla z frekventované a velmi nebezpečné cesty Prachatice - Č. Krumlov cyklisty na pohodlnou a zcela bezproblémovou komunikaci k Tisovce, je kvůli zbytečnému válčení na Ukrajině uzavřena. Vysvětlení, že nyní pro cyklisty není bezpečná, je bizarní. Sám jsem před pár lety o pár cm unikl sražení přívěsek nákladního auta, které mě předjíždělo v nepřehledné zatáčce.

K Tisovce neodbočím, jedu k penzionu Adien a pod ním odbočím k Střemilským rybníkům. Pěkné místo s šesticí rybníků leží mimo VVP. Rád tudy jezdím, louky nad potokem v létě hrají všemi barvami. Luční kvítí vás svojí pestrostí uchvátí, ale musíte přijet ve správný čas. Druhá polovina dubna ještě nic takového nenabídne. Některé listnaté stromy se již začínají zelenat, ale pohled na kopce Želnavské vrchoviny i Blanského lesa, kterým budu projíždět, svěží zeleň neukazuje. Přijíždím k Chvalšinám a za náměstím odbočím k Červenému Dvoru.

Želnavská hornatina - VVP Boletice.

Kostel v Chvalšinách.

...

Cyklostezka k Červenému Dvoru, v pozadí Kleť.

...

Dílo psychiatrické léčebny v Červeném Dvoru.

Za ním začíná 220 m stoupání do svahu Kleti (1 084 m n. m.), nejvyššího vrcholu Blanského lesa. Mimo značenou cyklotrasu zde nahoru na samotu Plánský vedou bučinami serpentiny. Příjemné stoupání s elektrokolem. Jen pár prvních buků zatím proměnilo své nalité pupeny v jasnou zeleň listů, slunce mi hezky hřeje do zad.

Rozcestí ukazuje 3 km dlouhou cestu vzhůru na Kleť, já jedu nad Krumlov k Modrému obrázku. Sjíždím na křižovatku lesních cest, kde jsou nová odpočívadla. Vyvalím se na slunce a na pár minut ulehnu do jedné z velkých dřevěných lavic, k tomu určených. Prohlížím si fotku Modrého obrázku s několika letopočty renovace obrazu, připomínajícího smrt knížecího hajného, kterého pytláci v roce 1787 pověsili hlavou do mraveniště a ten pak zemřel. Modrý obraz se poté stal orientačním bodem i turistickým cílem.

Pramen pod Plánským.

Modrý obrázek.

...

...

Pokračuju vzhůru Krásetínskou cestou, která byla vyspravena štěrkem. Kvalitní a pevnou písčitou cesta se takto změnila na méně příjemnou. Na galusku to již není. Traverz svahy masívu Kleti pokračuje k trati historické a funkční jednosedačkové lanovky. Výstavba lanové dráhy na Kleť byla zahájena v roce 1959 do provozu uvedena 1. července 1961. Lanovou dráhu vyrobil národní podnik Transporta Chrudim. Jsem na opačné východní straně hory a směřuji už kvalitní asfaltkou - Javorovou cestou k Růžovému vrchu. Nejprve dolů k Chlumskému potoku, pak znovu vzhůru. Příjemná trasa pokračuje až do sedla Rohy, které překračuje cesta Chvalšiny - Brloh.

Jedu dál pod hřeben Albertova a Bulového (953 m n. m.). Opět pro bikery hodnotný traverz bučinami vede do údolí Křemžského potoka, já odbočím Dobročkovskou cestou a přes hřeben se překulím zpět k Březovíku, odkud dokončím pěknou 45 km dlouhou trasu s převýšením kolem 700 m.

Cesta kněžny Terezie.

...

Lanová dráha na Kleť.

Pod Růžovým vrchem.

Sedlo Rohy.

...

...

Ktišský kostel.

Ktišský rybník.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.